Vlastenský slovník historický/Kinský

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
z Khüenburku	Kinský	Kirchmaier

Údaje o textu
Titulek:	Kinský
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 341–343. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kinští

Kinský, vlastně Vchynský, ze Vchynic a Tetova, rod staročeský, sáhající původem svým do XIII. století, nyní s části knížecí, s části hraběcí, větev starodávného rodu rytířů ze Vchynic, jichž původištěm jest někdejší tvrz a nyní vesnice Vchynice v Litoměřicku. Rod tento, rozšířiv se brzy po okolí a nabyv záhy tvrze a vsi Razic, rozdělil se potom na dvě větve, Vchynských ze Vchynic a Razických ze Vchynic. V XVI. století byly již obě větve četně rozplozeny a držely mnohá zboží pozemská, ale Razičtí ze Vchynic zanikli již záhy v XVII. století, nevynikše nikterak v dějinách vlasti své. První v listinách se objevující předek celého rodu jest Martinek ze Vchynic, jenž připomíná se r. 1386 co kolator kostela v Merunicích. Po něm dějí se zmínky o rozličných potomcích jeho po celé XV. století. Rozdělení na svrchu zmíněné dvě větve stalo se na začátku XVI. století. Rytířové Vchynští ze Vchynic přijaly záhy (již v XV. století) přijmí Dlask, jehož pak po celé téměř XVI. století užívali. Přídomek z Tetova osvojila si tato větev, když ku konci toho století domáhajíc se stavu panského odvolávala se na domnělý původ svůj od starožitné rodiny Tetourů z Tetova, přijatých prý již r. 1326 do stavu panského. Rodina Dlasků Vchynských během století XVI. zdárně prospívala, jsouc četna a vládnouc rozsáhlými statky pozemskými; ano jednotliví členové její zastávali důležité úřady zemské. Tak byl Jaroslav Vchynský ze Vchynic od r. 1589 místokomorníkem v království Českém; syn jeho Jan Fridrich byl radou při komoře král. a hejtmanem kraje Loketského; Radslav, syn Václava Dlaska Vchynského na Petrovicích († před 1549), držel četné statky, byl císaře Rudolfa II. radou a od něho r. 1597 do stavu panského s predikátem z Tetova povýšen, zastával u císaře Matiáše (1611—18) úřad dvorského hofmistra a zemřel 1619 bezdětek. Bratr jeho Jan Vchynský ze Vchynic byl od r. 1570 cís. kraječem, později cís. radou a purkrabím Karlšteinským a zemřel 1590. Z jeho synů účastnil se Radslav povstání stavovského 1618—20, pročež musil ujíti ze země; Vilém byl od roku 1611 až do r. 1619, a pak zase od r. 1621 až do r. 1628 nejvyšším lovčím v Čechách, později sloužil co nejvyšší ve vojště vévody Fridlandského, jehož se svým švakrem Trčkou věrně se přidržel, a zahynul v Chebu při známé hostině 25. ún. 1634. Nejstarší Janův syn Václav, jeden z nejprohnanějších pletichářů svého času, byl již r. 1598 komorníkem arciknížete Matiáše, později cís. radou, nařízeným nejvyšším a v letech 1603—6 nejvyšším lovčím v království Českém. V rozbrojích arciknížete Matiáše s bratrem jeho císařem Rudolfem byl při straně Matiášově a jedním z hlavních původců sesazení Rudolfova. Již roku 1608 uměl sobě Václav zaopatřiti zápis od Matiáše na panství Kolínské a Chlumecké, jestliže mu ku koruně české pomůže, a když r. 1611 Matiáš na království České jest korunován, zmíněná panství skutečně od něho darem obdržel. Avšak stavové čeští pohnali jej r. 1615 pro tu věc k soudu zemskému jakožto zemězrádce, že za živobytí krále Českého jinému na trůn pomáhal. Václav dal se králi a stavům na milost. Tu jest k doživotnímu žaláři na zámku hrabství Kladského odsouzen a panství Kolín i Chlumec jemu odňata. Vyloupav se pak z vězení pomocí svého zpovědníka odsouzen jest od soudu zemského cti a hrdla, zatykač naň vydán a vysazena odměna 10.000 kop grošů za jeho hlavu. Ale Václav odebral se do Krakova, kdež dal se zapsati na tamější universitu, aby bezpečen byl, neboť člen university nesměl potahován býti k žádnému jinému soudu, než před rektora jejího. Tam zůstal Václav až do roku 1618, kdežto, jakkoliv byl katolík, přihlásil se k stavům odbojným, kteréž tak uměl k sobě nakloniti, „že jsou jemu proti jistému reversu posses panství Chlumeckého odevzdali.“ Ale jakož byl člověk nepokojný, tedy nedlouho s týmiž stavy srovnati se mohl, kteříž pak „jsou jeho na témž zámku Chlumeckém do arrestu dali a silnou vartou týž zámek osadili.“ Po bitvě Bělohorské uměl Václav své věci u dvora tak vésti, že zůstaven jest v držení panství Chlumeckého, vedle něhož naleželo mu ještě více jiných statků, s části po strýci Janovi zděděných. Václav Vchynský zemřel brzy na to v Brně „pobožně co horlivý katolík“. Syn jeho Jan Oktavian byl cís. radou, komorníkem a dvoru krále Českého hofmistrem, a zemřel 1669. Synové jeho, František Oldřich a Václav Norbert Oktavian, povýšeni jsou r. 1687 do stavu hrabat říšských, a vynikli oba znamenitě ve službě státní. František Oldřich, narozen 1634, stal se již r. 1664 místokancléřem českým, používán v důležitých poselstvích, 1667 jmenován presidentem nad apelacími a nejvyšším hofmistrem zemským, a 1675 dosáhl hodnosti tajného rady. R. 1679 podepsal co cís. vyslanec smírnou smlouvu v Nimvegách, 1683 stal se nejvyšším kancléřem království Českého, a v letech 1689 a 1690 byl principalním vyslancem království Českého při říšském sněmu o volení krále Římského rokujícím. Stav se pak členem tajné konferenční rady cís. zemřel 27. ún. 1699 ve Vídni bezdětek. Jeho bratr Václav (nar. 1642), cís. komoří a od r. 1689 tajný rada, byl od r. 1688 do r. 1690 presidentem nad apelacími, 1690—96 nejvyšším sudím a 1696—1703 nejvyšším komorníkem zemským, r. 1703 jmenován dvorským kancléřem a r. 1705 nejvyšším kancléřem království Českého a konferenčním radou. Vzdav se r. 1711 nejvyššího kancléřství obdržel řád zlatého rouna a zemřel 3. led. 1719. Po bratru zdědiv Chlumec, po jedné příbuzné své Richmburk a Rosice, koupil k tomu ještě Choceň, Sloup, Rataje, Janovice Uhlířské, Prčici, Chroustovice a jiné statky. Z jeho šesti synů byl Štěpán Vilém, pán na Chocni, Richmburce, Rosicích, Ratajích a t. d. cís. skutečným tajným radou, nejvyšším maršálkem zemským v království Českém a vyslancem v Petrohradě a Paříži, a r. 1749 s mužskými potomky svými podle práva prvorozenství povýšen do stavu knížecího. Zemřev v Praze 12. března 1749 zůstavil jediného syna Františka Josefa, který zemřel bez mužských potomků. Knížecí titul přešel potom na potomky hraběte Filipa Josefa (nar. 1699), bratra Štěpánova, který se takto stal praotcem nynější knížecí větve. I tento byl nejvyšším kancléřem království Českého, a maje po otci Kamenici přikoupil k tomu ještě panství Zlonice a statek Budenice, a zemřel 12. led. 1749. Jiný syn Štěpánův, František Ferdinand (nar. 1668), vyznamenal se též ve státní službě, byl od r. 1723 nejvyšším kancléřem království Českého, tajným radou a rytířem zlatého rouna. Vzdav se r. 1736 úřadu svého zemřel 22. září 1741. Zdědiv po otci Chlumec přikoupil k němu v Čechách Kratonohy a též několik statků v Dolních Rakousích, a stal se zakladatelem větve hraběcí potud květoucí.