Vlastenský slovník historický/Kazimír

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Kazibaba	Kazimír	Kbel

Údaje o textu
Titulek:	Kazimír
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 335–336. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kazimír III. Veliký
Související články ve Wikipedii: Kazimír IV. Jagellonský

Kazimír 1) toho jmena III. král Polský, příjmím Veliký, syn krále Vladislava Lokýtka, narozen 1310, nastoupil vládu po svém otci r. 1333. Říši svou zvelebil znamenitě, ale soukromý jeho život nebyl bezúhonný, a v politice své zahraničné byl nestálý a nespolehlivý, což obzvláště platí o jeho poměru k panovníkům českým, s nimiž brzo přátelil se, brzo válčil co spojenec jich nepřátel. Roku 1335 uzavřev mír s králem Janem zřekl se vrchního panství nad knížaty slezskými a nad to zaplatil mu 20.000 kop grošů Pražských, začež Jan upustil od svých nároků na Polsko a přestal se psáti králem Polským. Téhož roku v prosinci navštívil Prahu, kdež po 9 dní slavně hostěn jest. Roku 1340 umluven jest sňatek mezi K-em a Markétou, dcerou krále Jana a ovdovělou vévodkyní Bavorskou, která potom r. 1341 přijela do Prahy, kamž i K. se dostavil. Ale Markéta zemřela ještě před svatbou dne 10. července, načež K. nad její rakví obnovil své přátelství s králem Janem a synem jeho Karlem. Ale přes to všecko r. 1345 K., spolčiv se s císařem Ludvíkem proti králi Janovi, jíti kázal v Kališi markrabí Karla, z litevské výpravy skrze Polsko se vracejícího, který však ze zajetí toho použitím lsti vyvázl. Hned na to počal K. válku vpádem do Opavska a Ratiborska, jest však od vojska českého poražen a od krále Jana v Krakově těsně sklíčen. Tu dopustil se skutku nestydatého a zhola bláznovského, vyzvav slepého krále Jana na souboj, který však dal mu trefnou odpověď, chce-li si dáti obě oči vypíchnouti, že s ním rád bojovati bude. K. musil žádati o příměří, a rád se potom k míru podal. Roku 1348 obnovil K. dne 22. listopadu na sjezdu v Namyslově staré přátelství své s Karlem, nyní již císařem a králem Českým, kteréžto přátelství utvrdil s ním roku 1356, když navštívil Prahu. Ale roku 1362 nanovo se umlouval proti Karlovi se švagrem svým králem Ludvíkem Uherským a Rudolfem vévodou Rakouským, nevděčným zetěm císařovým. Když však tento roku 1363 požádal za manželku Alžbětu Pomořanskou, vlastní vnučku jeho, tu K. honem obrátil, s císařem se smířil, a přítomen jsa v Krakově na jeho svatbě také mír mezi ním a králem Uherským sprostředkoval. Avšak r. 1370 vidíme jej opět puntovati se proti císaři Karlovi s králem Uherským a vévody Bavorskými, než tenkráte přetržen byl ten spolek smrti K-ovou, jenž zemřel 5. list. téhož roku. K. Veliký byl poslední Piastovec na trůnu polském, jejž odkázal svému švagru Ludvíkovi králi Uherskému. Od šlechty polské byl K. posměšně nazýván králem selským, poněvadž se ujímal sedláků od ní utiskovaných a je proti ní v ochranu bral. Naproti tomu, maje za milenku Židovku Esterku, Židům velice nadržoval a v zemích svých je usazoval na velikou škodu lidu polského. — 2) K. IV. Jagailovec, král Polský, syn Vladislava Jagaila, narozen 1427, vyhlídnut byl r. 1438 po smrti Sigmundově od strany Ptáčkovy proti Albrechtovi Rakouskému za krále Českého, a také na sjezdě té strany dne 29. kv. v Mělníce za takového přijat, ale neudržel se proti Albrechtovi. Po zahynutí bratra svého Vladislava u Varny r. 1444 dosedl na trůn polský, a po smrti Ladislava Pohrobka hlásil se též o trůn český co manžel sestry jeho Alžběty. Když však zvolen za krále Jiří z Poděbrad, zachovával s ním dobré přátelství, odolávaje všemu lákání se strany Jiřímu odporné, která žádala jej míti za krále a také jej r. 1467 v Jihlavě za takového zvolila. Ale K. nepřijal volby, setrvávaje věrně při straně Jiřího, v jehož prospěch u papeže i krále Matiáše Uherského, ač marně, prostředkoval. K. zemřel po dlouhém panování 7. čna 1492.