Vlastenský slovník historický/Karlštein

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Karlov	Karlštein	Karmel

Údaje o textu
Titulek:	Karlštein
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 328–331. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Karlštejn

Karlštein, něm. Karlstein, starodávní, dosavad co do zevnitřnosti zachovalý král. hrad, půl třetí míle od Prahy na jihozápad, strmí na příkré jaspisové skále mezi lesy a pěti vyššími kopci, které kolem hradu úzké rozkošné údolí tvoří, v němž se skrovný městys Budňany rozkládá až téměř k Berounu. Uprostřed Budňan, nedaleko břehu Berounky, stojí na nevysokém návrší kostel sv. Palmatia, též od Karla IV. r. 1356 vystavěný. K. náleží k nejznamenitějším starodávním hradům netoliko země české, nýbrž střední Evropy vůbec, osudy pak jeho srostlé jsou s blahými i neblahými osudy vlasti naší, jejížto svatyní byl po více století. Založen byl K. od nezapomenutého Karla IV., po němž i pojmenován, r. 1348 a stavba jeho svěřena Matiášovi z Arrasu, prvnímu též staviteli metropolitního chrámu sv. Víta na hradě Pražském. Po devíti letech byl hrad dokonán, a 27. bř. 1357 od Pražského arcibiskupa Arnošta s velikou slávou vysvěcen. Karel IV. měl při založení K-a dvojí účel na zřeteli: předně měl hrad ten býti bezpečnou schránkou koruny i jiných klenotů a pokladů, důležitých listin a privilegií zemských v časech bouřlivých; za druhé chtěl sobě v něm zříditi tichý příbytek v ústraní, kde by, zproštěn starostí, každého roku mohl tráviti nějaký čas v mravním rozjímání a konání nábožných skutků. K dosažení prvního účelu měl K. státi se pevností na ony časy nedobytnou, pročež vynaloženo při jeho stavbě všeliké umění tehdejšího válečného stavitelství. V ohledu na účel druhý vyvolil si Karel místo jen málo mil od Prahy vzdálené v krajině romantické. Aby pak učinil hrad sídlem důstojným velikomocného panovníka, upravil jej s nádherou nevídanou, nešetře nižádného nákladu. Zřídiltě v něm kostel Nanebevzetí Panny Marie, a při něm kapitolu čtyr kanovníků s děkanem, pak drahý kostel sv. Kříže, a mimo to dvě kaple, jednu sv. Mikuláše a druhou sv. Kateřiny. Největší nádherou skvěl se kostel sv. Kříže, jehož zdi byly pokryty malbami nejpřednějších umělců toho času a vykládány drahým kamením, kostel sám pak přepažen pozlacenou mříží, oddělující kůr kněžský od nábožného obecenstva. Nad velikým oltářem, při němžto služby boží konati směli jenom biskupové a děkan Karlšteinský, byla v hlubokém výklenku schránka největšího pokladu zemského, král. koruny a klenotů korunovačních. Též uložil zde císař Karel klenoty svaté Římské říše, které tam zůstaly až do roku 1420, kdežto je císař Sigmund ze strachu před Husity do Budína odvézti dal. S nemenší skvostností a nádherou upraveny byly jizby a síně příbytku císařova. K obraně hradu ustanovil Karel značnou posádku, a v době noční obcházely kolem stráže, volajíce každou hodinu: „Dále od hradu, dále, ať se nestane neštěstí nenadálé.“ K obsluze hradu přikázal císař četné many, jež usadil v okolí na statcích; správcem pak hradu ustanovil purkrabího stavu panského, jehož úřad stal se napotom jedním z nejpřednějších v zemi. Z úcty k četným ostatkům svatých na hradě chovaných zapověděl císař Karel, aby v něm žádná ženština nesměla přenocovati. Zákaz ten netrpěl žádné výminky, a sama císařovna musila se jemu podrobiti, pro niž Karel z té příčiny vystavěl na blízku hrad zvláštní nazvaný Karlík, kdež ona s komonstvem svým přebývala, kdykoli císař na K-ě se zdržoval. V čas pobytu svého na hradě věnoval Karel obyčejně několik dní skutkům nábožným a kajicným, kdež pak zavíral se do kaple sv. Kateřiny, nikoho k sobě nepouštěje a jen malým otvorem ve zdi potřebný pokrm a nejdůležitější listiny přijímaje. Syn a nástupce Karlův Václav IV. též na K-ně dosti často meškával, ba hrad ten za jeho panování nejednou byl dějištěm důležitých výjevů historických. Roku 1411 dal král Václav odvezti na K. všecky ostatky svatých, které byl arcibiskup Zbyněk i s drahými skříněmi jejich dal převésti z Pražského chrámu na svůj zámek Roudnický, jakož i zlatou rakev sv. Václava, chovanou až dotud v kostele svatovítském v Praze. Jako Karel, tak rovněž i král Václav poklady, které shromažďoval, ukládal a choval na K-ě pro čas potřeby, která nastala již jeho nejbližšímu nástupci. Král Václav ustanovil na K-ě vedle purkrabího ze stavu panského ještě druhého z rytířského stavu. Když po smrti Václavově nastaly zhoubné války husitské, K. věrností svých purkrabí zachován králi Sigmundovi, který, kdykoliv do Čech přijel, neopominul jej navštíviti a vyprazdňovati poklady, nashromážděné tam od jeho otce a bratra. Roku 1422 událo se známé pamětihodné obležení K-a od Pražanů, jichž vojsko čítalo prý 24.000 mužů s knížetem Korybutem v čele. Obležení to trvalo od 28. máje až do 8. listopadu, a užito v něm všelikého umění válečného onoho věku. Ze čtyř velikých pušek (které však vesměs popraskaly) a pěti praků, nepočítaje 46 kusů menší střelby, rozložených po okolních horách, vmetáno jest v tom čase do hradu přes 9000 velikých kamenů, přes 1800 soudků s nečistotami smrdutými a 22 soudků ohně. Ale purkrabí Karlšteinský, rytíř Zdeslav Truxa z Buřenic, dav ještě před početím obležení českou korunu tajně dovezti na hrad Velhartice, s udatnou posádkou 400 mužů tak statečně odpíral dobývajícím, že tito bez pořízení odtáhnouti musili. Při tom obležení zahynul mezi jinými kníže Vasilko, příbuzný Korybutův. Nicméně, jakkoli K. před Husity se ubránil, zpousta jeho začala již v tutéž dobu, a sice samým králem Sigmundem, který vyprázdniv státní poklad tam chovaný sáhl na drahé ozdoby a nádoby kostelní, z nichž dal bíti peníze na zaplacení svých žoldnéřů, ano i ostatky svatých tam chované zastavil do ciziny. Od těch dob následkem vždy více se zdokonalujícího umění dělostřeleckého důležitost K-a co pevnosti vždy více klesala, nicméně zůstal on vždy posvátnou schránkou klenotů a důležitých listin zemských, a úřad purkrabí tamějšího zastáván býval od nejpřednějších mužů české šlechty. Po zničení zemských desk požárem r. 1541 přibylo K-u důležitosti ustanovením, aby budoucně vedeny byly zemské desky dvojitě, z nichž jedny měly zůstati v Praze, druhé pak chovány býti na K-ě, aby, kdyby jedny ve zkázu přišly, nahraženy mohly býti druhými. Tato zvýšená důležitost hradu toho zavdala nejspíše podnět k důstojné opravě a obnovení jeho, načež sněm r. 1545 povolil znamenitou na ten čas sumu 1200 kop grošů českých, a následujícího roku ještě dalších 500 kop. Jak nesnadný byl přistup na K. k ohledání hradu a klenotů zemských, toho důkazem jest zvláštní dovolení sněmu r. 1553, udělené arciknížeti Ferdinandovi, jemuž při tom dáno za průvodci šest osob z panského a šest z rytířského stavu, totéž opakovalo se roku 1561 s jiným členem panujícího rodu. Co druhého zakladatele K-a velebí současní spisovatelé císaře Rudolfa II., který vedle 3000 kop grošů českých, od sněmu r. 1579 na opravu hradu povolených, z vlastních důchodů svých znamenité sumy vynaložil jmenovitě na obnovení věže, kostela Panny Marie a pokojů císařských. K vypuknutí nešťastné zpoury stavů českých proti Matiášovi a Ferdinandovi II. podnět zavdal poněkud i hledaný úřad purkrabí Karlšteinského. který r. 1617 rozkazem královským odňat jest hraběti Henrichu Matiáši Thurnovi a udělen panu Jaroslavu Bořitovi z Martinic. Mstivost Thurnova zajisté nemálo se přičinila k pověstnému vyhození král. místodržících oknem hradu Pražského. V čas Bělohorské bitvy leželo na K-ně posádkou 600 mužů pomocného vojska anglického, kteří však po vítězství císařských vzdali hrad bez boje na první vyzvání. Konec slávě hradu K-a učinil Ferdinand II. r. 1625 zrušením důstojnosti purkrabství Karlšteinského, načež korunní klenoty, listiny a výsady, též i svátosti od Karla IV. tam nahromaděné zavezeny jsou do Prahy, panství pak Karlšteinské učiněno panstvím věnným královen Českých. Ale již r. 1626 zastaveno jest Janu Kavkovi z Říčan za 50.000 zl, v kteréžto zástavě zůstalo až do roku 1705, kdežto je ovdovělá císařovna Eleonora Magdalena, jakožto královna Česká, svými vlastními penězi vyplatila. Po její smrti r. 1720 dostalo se panství Karlšteinské císařovně Alžbětě Kristině, manželce Karla VI., a císařovně Marii Amalii, vdově po Josefu I., dána jiná náhrada. Konečně r. 1750 po smrti Alžbětině, kdež nebylo žádné královny vdovy, darovala Marie Teresie panství to založenému od ní ústavu šlechtičen na hradě Pražském, v jichž držení až dosavad se nachází. — Hrad K. sám od svého vyprázdnění počal pustnouti, a ke zkáze jeho přičinili se nejenom váleční drancovníci v 30leté válce, nýbrž ještě více úplné zanedbávání a úmyslné rušení té velebné památky šťastnějších dob naší vlasti. Kostel sv. Kříže jest odsvěcen, vzácnější zbytky skvostných jeho ozdob a výtečnější díla umělecká dílem na různo rozebrány, dílem do Vídně zavezeny. Samo sebou se rozumí, že i kapitola Karlštejnská musila přestati, z níž zůstal toliko děkan, který však nebydlí více na hradě, nicméně dosavad jest v užívání svého nadání, statku Praskoles.