Vlastenský slovník historický/Julian Cesarini
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Judita | Julian Cesarini | Kabátník |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Julian Cesarini |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 304–305. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Giuliano Cesarini |
|
Julian Cesarini, stav se 8. list. 1430 kardinálem, vypraven jest rok na to od papeže Martina V. do Němec, aby tam zřizoval křižáckou výpravu proti Čechům, i objížděl s velikou horlivostí země německé, zvláště Porýnsko, hlásaje všude kříž. Při této výpravě křižácké postavil se sám v čelo jednoho ze tří vojsk německých, a 7. čce 1431 s velikou slávou z Norimberka vytáhl, vyprovázen jsa od samého krále Sigmunda a četných knížat. Avšak u Domažlic stržen ve všeobecný útěk vojska křižáckého ztratil svůj klobouk kardinálský i bulu papežskou, která hlásala kříž proti Čechům, což vše Husitům v kořist se dostalo. Mezi tím se byl sešel sbor Basilejský, jehož předsedou byl již dříve jmenován kardinál J., který nyní, porážkou Domažlickou poučen, přimlouval se na něm co nejhorlivěji o smíření se církve s Čechy, a přiměl k tomu duchovní otce, že se naklonili k vyjednávání s nimi. Když však papež Eugen IV., boje se, aby jednání sboru nevydařilo se na ujmu autority Římské stolice, nalehal na jeho rozpuštění, J., jenž neschvaloval počínání si papežovo, ale zjevně mu na odpor býti nechtěl, složil 8. ún. 1432 předsednictví sboru. Ale když i císař Sigmund a jiní panovníci sbor v ochranu svou brali, J. uvázal se opět v jeho předsednictví. Když potom poslové čeští do Basileje přišlí dne 10. led. 1433 uvedeni jsou do valného shromáždění sboru, kardinál J. zahájil sezení pěknou řečí, která přes dvě hodiny trvala a na posluchače hluboký dojem učinila. Později pak osobně spřátelil se s českými vyslanci, jmenovitě s Prokopem Velikým. Když k vyjednávání s Čechy zřídil se výbor 30 osob, po 15 s každé strany, J. řídil jeho porady a přimlouval se velice u Čechů, aby se sborem v jednotu vstoupili, což však tito zamítli, dobře vědouce, že by pak, vzdavše se svého zvláštního postavení, od většiny sboru přehlasováni byli. Když pak vyslanci čeští se chystali na cestu domů, J. s nimi velmi přátelsky a pohnutlivě se loučil. Druhé poselství české, ještě téhož roku ke sboru vypravené, propustil J. 2. září ve valném shromáždění sboru s tím ujištěním, že sbor k žádostem českým se vší laskavostí se propůjčí, a že Čechy o tom zvláštním poselstvím bez meškání sám zpraví. Ve sporu později mezi papežem Eugenem a sborem Basilejským vypuklém držel kardinál J. papežovu stranu, a opustiv sbor byl pak největším protivníkem jeho. Byv potom co legat papežský v Uhřích činným navedl Vladislava, krále Polského a Uherského, r. 1444, že zrušiv přísahu Turkům na mír danou válku proti nim obnovil, což mělo za následek nešťastnou bitvu u Varny, v niž král na hlavu poražen sám život ztratil. I kardinál J. při tom zahynul, byv dle jedněch od svých vlastních lidí na útěku zabit, dle jiných od nepřátel zajat do Adrianopole odveden a neslýchanými mukami usmrcen.