Vlastenský slovník historický/Jihlava

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Jičín Nový	Jihlava	z Jihlavy

Údaje o textu
Titulek:	Jihlava
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 281–282. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Jihlava

Jihlava, druhdy krajské město na Moravě, bylo původně hradem župním a připomíná se co takový již r. 1174. Dle pověsti byla J. první místo v zemích českých, kde se na stříbro dolovalo, aspoň odkryty zde byly žíly stříbrné dávno před vpádem Tatarů do Moravy, a k těžení hor povoláni jsou havíři němečtí, kteří též ve vojště Jaroslavově u Olomouce bojovali. Roku 1248 pomáhali Jihlavští havíři králi Václavu I. dobývati Prahy na odbůjném synu, začež král jejich osadě i nadále dovolil německým právem se spravovati. Přemysl Otakar II. obdařil město r. 1269 hojnými výsadami, a r. 1278 v něm i mincovnu a tavírnu zřídil. Po smrti krále toho podrobili se J-vští císaři Rudolfovi, a v městě jejich zaslíbeny jsou děti Otakarovy i Rudolfovy k budoucímu sňatku. R. 1325 jmenována jest J. prvním městem horním v království Českém, a r. 1364 propůjčil jí Karel IV. právo manské na všech dolech čtyry míle v okolí. V hornictví měla J. zvláštní řád, a k soudu svému potahovala až do XVI. století většinu horních měst českých, i samu Kutnou Horu, která však použivši příležitosti, když J. králi Jiřímu poslušenství vypověděla, vymohla r. 1467 na králi, že ji zprostil závazku, práva svého v J-vě pohledávati. Roku 1421 zastavil král Sigmund J-vu Albrechtovi Rakouskému, r. 1423 jsou J-vští na hlavu poraženi od Žižky. Nejpamátnější stela se J. r. 1436 sněmem zde odbývaným. Po kolikaletém vyjednávání sešli se tu 5. června páni čeští a moravští, legati sboru Basilejského a císař Sigmund i jeho zeť vévoda Albrecht Rakouský. Dne 5. července kompaktata sborem Basilejským uznaná prohlášena jsou veřejně na náměstí za platná. Pánové čeští a moravští slíbili zachovávati jednotu, mír a pokoj se vším lidem křesťanským, čtyři knězi pod obojí zavázali se rukoudáním za všecky ostatní v poslušenství církve státi; na to vydány jsou Čechům a Moravanům od legatův listy papežské s pečetmi císaře Sigmunda a vévody Albrechta, i zakázáno knížatům celého světa, aby Čechův více nekaceřovali, nýbrž za pravé syny prvotní církve je pokládali. Celý ten den i celou noc potom nepřestalo v J-vě zvonění všemi zvony, pálení ohňův a jiné radovánky rozličné. Když pak na to stalo se narovnání též o věci světské a zemské, přijali Čechové 25. července Sigmunda za krále a slíbili mu 14. srp. věrnost a poslušnost. Když r. 1458 zvolen za krále českého Jiří Poděbradský, němečtí J-né neuznali ho, i sešla se tu za krátký čas veliká síla odbojných katolíků, nad nimiž velitelství ujal Hynek Bítovský z Lichtenburka. Město jest sevřeno od král. vojska, jemuž urputně se bránilo, až konečně 15. list. 1458 přinuceno jest se vzdáti, načež náčelníci zpoury potrestáni jsou na hrdle. Když později proti Jiřímu povstal král Matiáš Uherský, J. přidala se k němu, a byla r. 1470 oblehána od samého krále Jiřího, tenkráte však marně. J-vští, jak uměli sami práv svých hájiti a je všemožně rozšiřovati, tak nelibě nesli, zmáhalo-li se které sousední město obchodem neb jiným spůsobem. S Německým Brodem upadli proto v záští veřejné a škodili kupcům jeho kdekoliv mohli. Roku 1472 spojivše se s jinými městy okolními podnikli výpravu proti Brodským, chtíce se města jejich zmocniti, jsou však s valnou škodou svou odraženi. Pozoru hodno jest, kterak město J., jenž tak urputně proti husitství se zpíralo, protestantismu německému úprkem v náručí se vrhlo. Učení Pavla Sperata dobře se tu ujalo; když kazatel tento odebrav se odtud do Vídně po některém čase tam odtud vypovězen byl, volali ho J-vští roku 1522 toužebně zase k sobě, ano i když Moravu opustil, radou jeho se říditi nepřestali. Roku 1531 odbýván v J-vě sněm stavů moravských za přítomnosti Ferdinanda I., a zákony tu vydané známy jsou co Zřízení Jihlavské. Roku 1523 zničeno jest celé město požárem, a r. 1541 mor celý rok trvající přes 8000 lidí zachvátil. Pohromy tyto, zaniknutí hornictví a dlouho trvající potomní války město o všecken blahobyt připravily, z čehož se pak nikdy více úplně nespamatovalo. Hornictví, hned za husitských válek zanedbávané, zpustlo v XVI. a XVII. století docela. Obnoveno bylo sice několikráte pracování, a r. 1677 a 1693 město vlastním nákladem dolovati se jalo, však bez trvalého výsledku. Roku 1645 obsadili J-vu Švédové, bránili sé v ní proti císařským a zůstali tam až do roku 1647.