Vlastenský slovník historický/Jičín
Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
Ježibaba | Jičín | Jičín Nový |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Jičín |
Autor: | Jakub Malý |
Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 280–281. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Jičín |
Jičín, druhdy hlavní město kraje Bydžovského, náležel od starodávna k panství Kumburskému, s kterým sdílel i všecky osudy. Roku 1302 od krále Václava II. na město povýšen obdržel nejprvnější výsady od pánů z Vartemberka, prvních známých držitelů panství Kumburského. J. trpěl častými požáry (za krále Jana, pak v letech 1519, 1572, 1588 a 1598). Roku 1620 dne 1. února vyhozen Jičínský zámek neopatrností vojáků v něm ubytovaných prachem do povětří, při čemž o život přišlo mnoho osob a mezi nimi též král. komise, která vyslána byla k ukončení právní pře, již vedly spolu o panství Kumburské dvě sestry Smiřické. Když r. 1623 pověstný Albrecht z Valdšteina mezi četnými jinými statky v těch krajinách i panství Kumburského nabyl, vyvolil J. za své sídlo a učinil je hlavou svého vévodství Fridlandského. Vystavěv nynější zámek uvedl sem roku 1624 jesuity a vystavěl jim nádhernou kolej, roku pak 1627 založil tu i theologický seminář. Svízelů 30leté války zakusil J. v plné míře, až z toho po roce 1640 vypukl hlad a lidé stěhovali se pryč. Ještě r. 1648 vydrancovali Švédové město, pobravše poslední co obyvatelům zbylo. Po míru Vestfálském počaly uprchlé rodiny se vraceti, a město ponenáhlu hojilo se ze škod předešlými válkami utrpěných. V té době byl Bohuslav Balbin rektorem jesuitské koleje v J-ě, jejíž příběhy vypsal v díle Historia Collegii Giczinensis Societatis Jesu, jehož rukopis chová se v Českém Museu.