Vlastenský slovník historický/Jesuité v Čechách

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Jesenský	Jesuité v Čechách	Ješín

Údaje o textu
Titulek:	Jesuité v Čechách
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 276–279. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Tovaryšstvo Ježíšovo

Jesuité v Čechách. Do zemí českých uvedl jesuity Ferdinand I. v dubnu 1556, i usadil prvních 12 z Říma do Prahy přišlých v klášteře „na Ostrově“, jak jmenovala se část města, kde stojí nynější kolej Klementinská, tenkráte pak stál napolo pobořený klášter dominikánů. S počátku vydržoval je Ferdinand z důchodů král. komory, později vykázal jim část důchodů z panství náleževších druhdy klášterům Ojbinskému a Dobroluckému v Lužici. Úmysl králův byl, zříditi v Praze katolickou universitu, kterou by j. v moci měli, naproti universitě pod obojí v Karolíně. J. začali ještě téhož roku vyučovati, a hojně podporováni jsouce dary jak od dvora král. tak od katolické šlechty, skoupili pomalu všecky domy měšťanské „na Ostrově“, kteréž zbořivše jali se budovati stavení velikolepé, dosavad stojící, a v něm mimo obnovený kostel sv. Klimenta založili nádherný kostel sv. Salvatora (mezi 1573—82) a vlaskou kapli (mezi 1600—2). J-tům hrnulo se peněžitých darů z Čech i z ciziny tolik, že mimo to mohli kupovati též statky pozemské, kterých ostatně též darováním od pobožných dobrodinců nabývali. V Praze darovala jim Marie z Pernštýna r. 1600 krásnou zahradu na Malé Straně na břehu Vltavy, která dosavad slove Jesuitskou zahradou. Za důchody kláštera Dobroluckého, které ročně toliko 450 zl. obnášely, dostali j. roku 1606 od Rudolfa II. 15.000 tolarů, za něž sobě koupili statek Bernartice v Boleslavsku. S počátku náležela Pražská kolej ku provincii německé, když však se řád nad očekávání mocně jak v českých tak i v rakouských zemích šířil, zřízena jest zvláštní provincie rakouská. Kolej Pražská stala se matkou četných jesuitských kolejí v Čechách i na Moravě, již deset let po svém vlastním založení založila kolej Olomouckou, v Čechách pak napotom Jindřichohradeckou, Kladskou, Krumlovskou a Chomutovskou. Aby si j. získali přízeň též obecného lidu, zřídili hned na počátku při koleji Klementinské seminář chudých studentů, v němžto nemajetní žáci školy jejich navštěvující opatrováni jsou všemi potřebami. Ústav ten stal se rodištěm domácích j-tů, kteří mohli napotom posíláni býti mezi národ český co misionáři. Vedle toho zřídili j. při Klementinu vychovací ústav šlechtický, tak zvaný konvikt (contubernium nobilium), při němž zřízeno i dvanáct míst pro chudé šlechtické synky. Vychovanci toho konviktu měli zase šířiti vliv j-tů mezi vyššími stavy a na záležitosti veřejné, což také později v plné míře činili. Všecky tyto ústavy i se školou jesuitskou, která povýšena jest na universitu, stály pod rektorem, jenž obdržel právo promovovati na doktorství z filosofie a theologie, neboť universita jesuitská skládala se jenom z těch dvou fakult, z nichžto onano vstoupila v život r. 1574, tato r. 1582. Rektor koleje Klementinské měl také plnou pravomocnost nad jejími studenty a předsedal zvláštnímu soudu nad nimi zřízenému. Na gymnasiu jesuitském, z něhož povstalo nynější akademické gymnasium Pražské, pěstována hlavně latina, jakož i přednášky toliko v latinské řeči se dály, neboť první j. Pražští byli samí cizozemci českého jazyka neznalí. U vyučování samém hleděli j. u žáků svých vzbuditi hlavně činnost paměti a zbožné obrazivosti, méně na badavý rozum dbajíce. Obzvláštní péči pak obraceli j. k tomu, aby všelijakými okázalými výjevy a představeními vábili k sobě obecenstvo, ku kterémuž konci zaváděli slavné služby boží s hudebními produkcemi, veřejné vystavování velebné svátosti, ve svatém témdni před velikonocemi vystrojovali ozdobné boží hroby, o vánocích stavěli jesličky, od studentů dávali provozovati divadelní hry a t. d. Takovými na smyslnost lidí působícími prostředky povedlo se jim oslepiti mnohé pouze dle zevnitřnosti soudící a přilákati do svých kostelů též utrakvisty, do škol pak valný počet děti nekatolických rodičů. Vliv j-tů den ke dni více se zmáhal ve všech vrstvách obyvatelstva, obzvláště pak dovedli na svou stranu přivésti mnohé osoby ze šlechty, své vychovance, že potom záměrům jejich v úřadech i na rozhodných místech takořka slepě sloužili na škodu národu a vlasti. Takovými jesuitskými nástroji byli jmenovitě Zdeněk Vojtěch z Lobkovic, Vilém Slavata a Jaroslav z Martinic, kterýžto nešťastný trojlístek zarytým odporem svým proti svobodě náboženství hlavně zavinil zpouru protestantských stavů českých, která vedla k neblahé katastrofě Bělohorské. Což divu tedy, že roku 1618 povstalí stavové, vidouce v j-tech své nejúhlavnější a nejnebezpečnější nepřátele, je ze zemí českých vypověděli. Vyhnanství jejich však netrvalo dlouho, neboť již po Bělohorské bitvě vraceli se s vojskem císařským do Prahy, a brzy zaujali zase všecky své opuštěné koleje v Čechách i na Moravě. Nyní dostalo se jim vedle dosavadního učitelského ještě jiného úkolu, totiž přímého obracování obyvatelstva na katolickou víru a vykořeňování veškerého kacířství v zemi. K tomu konci vysílali po krajích misie, které lid kázaním poučovaly, při tom prohledávali misionáři byty slídíce po kacířských knihách, které lidem odnímali a spalovali, podporováni jsouce v tom počínání cís. vojskem. V horlivosti své považovali j. za kacířské všecky knihy české před rokem 1621 tištěné, a přemrštěností svou začasté až směšnými se stávali. Naproti tomu nelze neuznati, že horlivost j-tů v konání povinností svých mnohdy ani zjevných nebezpečenství se nehrozila, jakož jmenovitě dokázali r. 1631, kde do Prahy od vojska saského obsazené u všelijakém přestrojení přicházeli, aby katolíkům, od protestantů, kteří opět vrch dostali, ohroženým, duchovního posilnění udělovali. Působíce hlavně na obrazivost lidu pěstovali j. přede vším úctu zázračných obrazů, a to předně obrazů Panny Marie, k nimž hlučné pouti zaváděli. Jmenovitě především rozšiřovali úctu sv. Jana Nepomuckého, aby tak vyhladili z paměti lidu Jana Husa, od českých protestantů za svatého pokládaného a ctěného. I pozdravení v Čechách a na Moravě podnes obvyklé „Pozdraven buď pán Ježíš Kristus“ zavedeno jest v té době od j-tů. Veliká hojnost božích muk a křížů na cestách, zvláště pak na rozcestích na venkově rovněž od j-tů pochází, kteří tím směřovali k vykořenění prastaré úcty křížových cest až do pohanstva zasahující. Roku 1622 odevzdána j-tům universita Karolínská, která spojena s jejich vlastní universitou v Klementině přijala název university Karlo-Ferdinandské. Rektor Klementina byl spolu rektorem Karolina a měl zároveň dozorství nade všemi školami v zemi, jaké náleželo dříve universitě Karlově. To vzbudilo odpor arcibiskupa Pražského, kterému co dosavadnímu kancléři university Karolínské saženo do práva jeho, a který nad to svou školu metropolitanskou nechtěl podrobiti dozoru cizímu. Arcibiskup zvedl protest proti tomu, a když ten nic nepomohl, obrátil se na samého papeže Urbana VIII., který roku 1628 zapověděl j-tům povyšovati v Karolíně na doktorství v právích a v lékařství. Teprv roku 1638 nařídil Ferdinand III. j-tům vydati práva, statky, klenoty, archivy a t. d. university Karolínské v moc státu. Ponechána jest jim ze všeho jen kaple Betlemská a kostel Božího těla. Karolín a statky jeho dostaly se pod protektora úředního, a j-tům zůstalo jako dříve jen Klementinum. Konečně r. 1653 stala se kolej Klementinská dekretem císařským částí spojené university Karlo-Ferdinandské pod kancléřstvím arcibiskupským, která si volila každý rok rektora z jiné fakulty. Záhy odevzdána jest j-tům také censura knih. Té, jakož i slídění u soukromých osob po knihách kacířských k vůli jich ničení používali j. v rozsáhlé míře k obohacení svých knihoven, jaké zakládali při každé koleji; a mohl-li se Koniáš chlubiti, že za živobytí svého zničil 60.000 českých knih, musí naproti tomu vážena býti též ta okolnost, že při té příležitosti zachovali v knihovnách svých mnohý vzácný spis, který by v rukou soukromých sotva byl zkáze ušel, což ostatně nemůže sloužiti za omluvu jich literárnímu vandalismu. Jestliže j. již před bitvou Bělohorskou těšili se z přízně a štědrosti šlechticů katolických i jiných dobrodinců, nastaly jim v době pobělohorské pravé zlatě časy, neboť jsou obsypáváni dary a nadáními v takové hojnosti, že nejenom jejich koleje valně se rozmnožovaly, nýbrž oni podnikati mohli nádherné a velikolepé stavby, kterým i nynější pokolení se obdivuje. Počet j-tů vzrostl v té míře, že musila se zříditi zvláštní provincie česká, ku které patřily též Morava a Slezsko, ba i část jižního Německa a západního Uherska. Během času přežil se duch prvotního jesuitství, mrtvý formalismus jeho musil ustoupiti věcnímu pokroku, pravidlo absolutní autority pozbývalo platnosti a v řádu samém povstávali mužové, kteří hovíce duchu času nakloňovali se k novějším ideám. Tak Bohuslav Balbin stal se obhájcem utlačovaně národnosti české, Kořínek s úsměškem psal o divech a zázracích, jiní zastávali se práva volného skoumání mimo církev, a mnozí j. pěstovali zdárně přírodní vědy v duchu novověkém, jako Stepling, Tesánek, Strnad, Vydra. Že však takoví osvícení mužové nicméně zevnitř podrobovali se pořádku a formalnostem řádu, odtud vešlo v obyčej vyrozumívati jesuitismem pouhé pokrytství. Když pak ponenáhlu moc státu počala vzrůstati nad moc církevní, shledávala v organismu jesuitském nebezpečného nepřítele, jehož hleděla se zprostiti, řád, v samých zásadách svých otřesen, neměl více dostatečné mravní síly k odporu, a papež Kliment XIV. povolil jen všeobecnému proudu, když řád jesuitský, z jedné země po druhé vyhošťovaný, roku 1773 konečně zrušil. — Za doby největší rozsáhlosti své měla provincie česká dle katalogu na rok 1747 všeho všudy 56 kolejí, residencí a domů, a počítaje i členy řádu mimo provincii meškající (u cís. vojska a v zámořských misích) 1303 j-ty. Z těch bydlelo v Praze 233, v Brně 131, v Olomouci, kde měli ve své moci universitu a konvikt, 145, ve Vratislavi, kde jim též byla odevzdána universita a kde měli také konvikt, 45 jesuitů; v Jičíně bylo 50, v Kladsku 31, v Kutné Hoře 31, v Chomutově 35 j-tů. Po vyloučení pruského Slezska z provincie české bylo v této dle katalogu na rok 1768 kolejí, residencí a domů 41 a členů řádu, počítaje v to i mimo provincii meškající, 1155. Z těch bydlelo v Praze 255, v Brně 115, v Olomouci 134 j-tů; v Jičíně bylo 49, v Hradišti 39, v Kutné Hoře 37, v Klatovech 33, v Telči 31, ve Znojmě 31 j-tů.