Vlastenský slovník historický/Jakoubek
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Jakardovský | Jakoubek | Jakub |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Jakoubek |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 241–242. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Jakoubek ze Stříbra |
|
Jakoubek (Jacobellus) ze Stříbra, nazván tak dle rodiště svého, studovav na učení Pražském učiněn jest bakalářem ve svobodných uměních v září 1393 zároveň s Janem Husem, a mistrem na začátku r. 1397, později též bakalářem sv. písma. Od r. 1400 četl na universitě a r. 1407 stal se oltářníkem u sv. Štěpána velikého. Od počátku různic náboženských, vzniklých za prvních let XV. století, účastnil se J. ve snahách strany nalehající na opravu církve se zvláštní horlivostí, což jmenovitě osvědčil kázáním r. 1407 v kostele sv. Michala, v němž horlil proti zboží kněžskému, při disputacích o knihách Viklefových v čas spálení jich r. 1410, a jednáním svým o synodě, kterou byl král Václav r. 1413 svolal k narovnání rozepře mezi Husem a vyšším duchovenstvem. Po skončení této synody byl jedním ze zástupců strany Husovy (vedle Jana z Jesenice a Šimona z Tišnova) před komisí zřízenou králem Václavem k témuž cíli. J. se zvláštním důrazem zasazoval se o mravnou kázeň duchovenstva, a pokládal k tomu za nevyhnutelné, aby duchovním odňato bylo světské panování nad statky zemskými. Té doby po odjezdu Husově do Kostnice přenesl tehdejší spory na pole liturgie učením, že má svátost večeře Páně rozdávána býti pod obojí spůsobou, kteréž hájil nejprvé ku konci roku 1414 ve veřejné disputaci na universitě. I začal dle jeho učení ponejprv tak laikům podávati Jan z Hradce, farář u sv. Martina ve zdi, pak Jakoubek sám u sv. Michala, a novota jeho rychle se šířila, obzvláště, když došlo z Kostnice schválení od Husa. Ostatně bránil učení mistrů Pražských, kteří, schválivše 10. března 1417 rozdávání svátosti pod obojí, v ničem jiném podstatném nechtěli se odděliti od učení církve, naproti kněžím táborským, kteří nechtěli ničeho držeti, než co by zjevně bylo položeno v písmě svatém. Když r. 1419 Mikuláš z Husi a Žižka obrátili se k universitě s otázkou, sluší-li mocí brannou válčiti o svobodu slova božího, vynesen o tom nález mistrů zvláštním spisem J-bkovým (O válčení pokud se dovoluje). Tou asi dobou stal se J. po knězi Havlíkovi kazatelem kaple Betlemské. Tehdáž měl s ním rozmluvu Petr Chelčický o moci světe a událostech roku 1420. Na synodě r. 1421 v Praze odbývané zvolen jest J. vedle Jana z Želiva, Jana Příbrama a Prokopa z Plzně za spolusprávce duchovenstva strany podobojí. Po bouřce Pražské pro usmrcení Jana Želivského r. 1422 byl J. jako přední jeho protivník spolu s jinými mistry dle vyřknutí soudu nad nimi držaného z Prahy odvezen a v Třebechovicích držán, po brzkém příjezdu však Sigmunda Korybuta co vladaře zemského mohli se vyhostěnci zase navrátiti. Za vladaření Korybutova se J. spřátelil blíže s Rokycanou, s nímž a spolu s Petrem Paynem postavil se proti Příbramovi, který podporoval Korybuta v jednání s Římem o smíření. Rokycana a J. spůsobili proto 1427 povstání proti Korybutovi, který jest jat a vyvezen z Prahy, Příbram pak s celou stranou svou z města vypovězen. Na to počátkem května prohlášeny jsou v Praze artikule pro zachování svornosti a pokoje, kteréžto pod vedením J-bkovým sepsány byvše určitě vyměřily obsah i rozsah umění kališnického. Zároveň stal se J. nejvyšším správcem duchovenstva Pražského. J. rozloučil se s tímto světem 9. srp. 1429. Ze spisů J-bkových, jichž složil více v jazyku latinském i českém, nejdůležitější jsou: Postilla čili epištoly nedělní s výklady přes celý rok (vytišt. 1564) a O velebné svátosti těla syna božího (rkp. v Mikulově). Mimo to složil rozličné písně církevní.