Vlastenský slovník historický/Hry dramatické
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Hruden | Hry dramatické | Hubáček |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Hry dramatické |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 197–198. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Hry dramatické v Čechách, tak jako všude jinde, vzaly počátek ze středověkých mysterií, které o vánocích, velikonocích a jiných svátcích byly provozovány. O českých mysteriích nemáme žádných bližších zpráv, a zachovaly se toliko některé zlomky, z nichž nejstarší jest zlomek komického intermezza z nějakého mysteria o vzkříšení Páně, známý pod jmenem Mastičkář. Týmž spůsobem jako jinde povstaly z mysterií, a jmenovitě z jich intermedií (intermezza) moderní h. d. U nás vyskytují se tyto nejdříve počátkem XVI. století. První jich pěstovatel byl Konáč, jenž přeložil z němčiny Juditu. Po něm následovali Kyrmezer, Aquila, Lomnický, Stodolius, Adam Tesacius, Mouřenín, Campanus, Vrána, Kozmanecius a někteří nejmenovaní. Předměty brány dílem z posvátné historie, zřídka kdy ze světské, dílem ze života obecného. Onyno bývaly obsahu vážného, ač nikdy bez žertovných osob, tyto pak veskrze měly povahu frašek, líčíce až hrubě drasticky cnosti a necnosti nižších stavů. Herci byli žáci, kteří také ženské úlohy zastávali. Nejobecnější příležitost k hrám bývala deposice beanův čili zkouška trpělivosti, kterou noví studenti vstupujíce ua universitu musili podnikati. Určité o tom zprávy nepřesahují rok 1534. Tehdá na radnici Novoměstské dávali Plantova Miles gloriosus; 1538, 1542 a 1579 Zuzanu. Představení roku 1542 přítomným dvořanům tak se zalíbilo, že je žáci na hradě před králem, královnou a arciknížaty musili opakovati. Roku 1543 hrán Terentiův Phormio, 1556 Azotus, 1568 a 1569 Svatý Jan Křtitel, 1570 Hekaste, 1575 komické drama z historie Tobiášovy od Mr. Aquily, 1581 Samson, 1585 Nabal. Roku 1604 připravil Campanus drama Břetislav a Judita, ale provozování nejvyšším kancléřem Vojtěchem Popelem z Lobkovic zakázáno. I jesuité zábavy tyto pěstovali, ano postupem času velmi rozšířili. Hned po založení koleje Pražské 1559 dáváno o masopustě divadlo o boji těla a ducha, 1567 o sv. Václavu, 1610 o Eliáši, 1617 o Konstantinu Velikém. Hrávalo se vůbec latinsky, český, pokud bezpečné zprávy jsou, byl jen kus Aquilův a Campanův, pak z jesuitských o sv. Václavu a Konstantinu. Nicméně se i latinsky hrané kusy vydávaly po česku, jako Zuzana před 1567, Samson 1608, Eliáš 1610. I kromě Prahy žáci, sem tam snad i jiní ochotníci provozovali divadelní hry, zvláště v případech slavnostních. Jmenovitě jeden kus Kyrmezerův (Tobiáš) hrán při svatbě Arkleba z Kunovic. Z luterské strany na to žehráno, při svatbě té Jeronym Šlik nejedny z pánův od dívání odvedl, mluvě, že nemá tak z písmy zacházeno býti, aby hříčky z těch věcí byly strojeny. Tím horlivěji si v tom počínali jesuité, v jejichžto školách žáci jednotlivých tříd společně aspoň jednou do roka produkce konávali. Zvláštní slavnosti ovšem nebyly opomíjeny. Tak v Jindřichově Hradci hráno před Adamem Slavatou, a při svatbě Adolfa Vratislava ze Šternberka 1654; v Jičíně při přenešení tam těla sv. Sekundiny 1658. I bratrstva jala se opět v kostelích rozličné hry provozovati, jakož víme o kapli Betlemské (1665, 1670 a 1722), o chrámě Týnském 1746, o Píseckém za Bělovského. V Týně žáci recitovali z jeviště i veršovaný katechismus. Taktéž obnoveno provozování mysterií, což v některých městech (na př. ve Vysokém Mýtě) až do druhého desítiletí našeho veku trvalo. Vedle dramat vážnějších objevují se od polovice XVI. století frašky prostonárodní. Sem náleží z polštiny přeložená komedie o hodujících žebrácích a kupci (v Litomyšli 1573), Komedie masopustní (v Praze 1588); hry Mouřenínovy a j. Podobá se, že je hrávali již i ochotnici kromě studentstva a snad i osoby komediantstvím s „tatrmany“ se živící. Zvláštního povšimnutí zasluhují intermedia Kozmaneciova, která mezi jednotlivými odděleními mysterií provozována. První stopa účinkův divadelnictva francouzského jest Žalostné vale neb Vlastislav, kterážto hra na nejmenovaném zámku ke cti vojínovi do boje se odebírajícímu od mladých pánův před r. 1704 byla dávána. (J. Jireček). V polovici pak XVIII. století ujaly se divadla českého již výdělkářské herecké společností a dál se nenáhlý přechod k stálému divadlu v Praze.