Vlastenský slovník historický/Houska
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Houfnice | Houska | Housle |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Houska |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 186–187. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Martin Húska |
|
Houska Martin, příjmím Loquis, český sektář z doby husitských válek, rodič z Moravy, kněz mladý, jmenuje se již r. 1419 co jeden z předních mezi Tábory, účastnil se 10. pros. 1420 slavného hádání v domě Zmrzlíkově, a jal se učiti, že chléb a víno ve svátosti oltářní jsou pouhá znamení těla i krve Kristovy. Pro takové učení jat jest 29. led. 1421 od pana Oldřicha Vaváka z Hradce i vsazen do věže, avšak ku přímluvě mnohých přátel zase propuštěn. Když však nyní s novou horlivostí hlásal učení své v Táboře a nabýval přívrženců, tu Mikuláš biskup Táborský dával Pražanům důtklivou výstrahu před tímto „pikartským kacířstvím“, aby ho mezi sebou netrpěli. Na Táboře pak stal se úplný rozbroj, a strana H-kova jakožto slabší vypuzena jest z města v počtu asi 300 osob. Stěhovala se nejprv do Příbenic, potom pak i odtud vyhnána bydlela některý čas v lese nad řekou Lužnicí nedaleko Dražic. Poněvadž pak kněží táborští nechtěli užiti násilných prostředkův k vyhlazení toho kacířství, jak radil Žižka, pozvali H-ku opět na Tábor a hádali se s ním tak dlouho, až ho přemluvili k odvolání některých článkův svého učení. Stoupenci jeho, kteří nechtěli následovati jeho příkladu, jsou od Žižky zahubeni. H. pak maje úmysl opustiti Čechy vydal se na cestu do Moravy, ale v Chrudimi jat jest s tovaryšem svým knězem Prokopem jednookým od rytíře Diviše Bořka z Miletínka. Ten, když se ho sám vyptával na jeho učení o svátosti oltářní, a H. mu odpověděl, že pravé tělo Kristovo jest na nebi, dokládaje, že Kristus měl jen jedno tělo, a že tudíž hostie na oltáři, jsouce mnohé, nemohou každá býti pravým tělem Kristovým, nemoha přemoci hněvu svého počal jej pěstí tlouci, i byl by ho hned upáliti dal, ale kněz Ambrož tu přítomný vyprosil si jej na Hradec k lepšímu poučení. Ale po dvounedělním marném vyučování a napomínání odvezl kněz Ambrož vězně své spoutané do Roudnice a odevzdal je arcibiskupu Konradovi. Tam uvrženi jsou do tmavé věže, a lidu přístup k nim zabráněn; i vězeli tam plných osm neděl, nedávajíce žádné naděje k polepšení. Žižka dolehal na Pražany, aby je dali do Prahy přivézti a tam upáliti. Ale konšelé Pražští, bojíce se rozbroje v lidu, protože měl H. mnoho přátel a ctitelů ve městě, vyslali raději ze sebe jednoho s katem do Roudnice. Tu jsou oba vězňové hrozně zmučeni, a když nechtěli upustiti od svého kacířství, do sudů zabedněni a upáleni, při čemž při všem jevili podivu hodnou statečnost.