Vlastenský slovník historický/Host

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Hossius	Host	Hostinné

Údaje o textu
Titulek:	Host
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 184–185. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Host, cizinec, který není domovem tu, kde se nachází. V staročeském právu mělo toto slovo smysl dvojí. 1) H-é (lat. hospites) jmenují se již v nejstarších listinách doby Merovingů a Karolingů obyvatelé měst a vesnic, kteří vlastních pozemností nemajíce na cizích gruntech přebývali, z nichžto roční plat odváděli. Osobně jsouce svobodni nalezali se ve stavu příznivějším, nežli nevolníci k půdě přirostlí v zemích germanských a románských. I v Čechách vyskytují se v listinách starší doby h-é, t. j. lidé na cizích dědinách osedlí, jenž pánům dědin úroky odváděli, pročež se také censuales hospites jmenují. H-é byli osobně svobodni, kdežto lid služebný (ministeriales) při hospodářství na hradech a v řemeslech rozličné služby konající osobně svoboden nebyl. Byliť h-é selští vlastně nájemníci gruntů, a rozdíl mezi nimi a později (ve XIII. století) v Čechách usazenými zákupníky (emfiteuty) v tom záležel, že tito, učinivše smlouvy s majiteli gruntů, vypovězeni býti nemohli z dědin, pokud úroky správně odváděli, a pak, že pod toutéž výminkou grunty závětem odkazovati a prodávati směli, což ovšem h-é nebo nájemníci nesměli. — 2) Rozdílní od h-ů na cizích dědinách usedlých byli cizokrajní kupci, kteří se též v listinách h-é nazývají; clo, jež kupci tito platívali, slulo hostinné.