Vlastenský slovník historický/Hlohov

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Hlavsa	Hlohov	Hlubčice

Údaje o textu
Titulek:	Hlohov
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 171. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hlohov
Související články ve Wikipedii: Hlohovské knížectví

Hlohov, něm. Glogau, druhdy hlavní město zvláštního knížectví v Slezsku, historicky památné pro sjezd krále Českého Jiřího s králem Polským Kazimírem v květnu 1462, na němž utvrzeno jest přátelství obou mocnářů. — Hlohovské knížectví povstalo r. 1252 dělením tehdejších slezských Piastovců, když knížeti Konradovi dostalo se pod tím jmenem veškeré severozápadní Slezsko, rozprostírající se nepřetržitě po obou břehách řeky Odry od vtoku Katzbachu až po braniborský Frankfurt a Šternberk. Území knížectví toho však napotom často se měnilo buď dalším dělením anebo zase děděním. Roku 1329 staly se všecky državy knížat Hlohovských leny koruny české. Poslední Piastovec rodu Hlohovského Jan II. zemřel 1504. Král Vladislav propůjčil na to H. k. bratru svému Janu Albrechtovi, a když ten dosedl na trůn polský, druhému bratru svému Sigmundovi; když však po smrti Jana Albrechte i Sigmund králem Polským se stal, připadlo H. k. bezprostředně ku koruně české. Od té doby mělo Hlohovsko zvláštní své zemské hejtmany.