Vlastenský slovník historický/Hlava

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Hlaholské písmo	Hlava	Hlaváč

Údaje o textu
Titulek:	Hlava
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 169. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Hlava v staročeském právu znamenalo: 1) vraždu, zabití člověka; 2) mrtvé tělo zabitého; 3) soudní jednání o vraždu, a 4) pokutu, která za vraždu úřadům zeměpanským i přátelům zabitého placena bývala. Pokuta, která v náhradu za zabití člověka od pachatele příbuzným zabitého skládána bývala, byla u starých Slovanů vůbec, a tím samým též u Čechů stejna bez ohledu na stav zabitého, kdežto u národů germanských byla tím větší, čím vznešenější byl stav zabitého. Jeť velevýznamný tento rozdíl mezi germanskou virou (wergeld) a slovanskou h-vou, kterážto poslední, stejnou cenu všechněm údům společnosti ustanovujíc, dává nejzjevnější svědectví o rovnoprávnosti osobní.

Hlava Ctibor, pán český rodu jinak neznámého, an H. bylo nejspíše jen osobní příjmí jeho, čelil r. 1248 české šlechtě proti králi Václavovi I. povstalé, která si za pána zvolila kralovice Přemysla Otakara, „mladým králem“ jej nazývajíc, a Václava na čas s trůnu sehnala. Že by Ctibor H., když král nad zpourou zvítězil, rozkazem jeho byl odpraven, jak Dalemil a Pulkava udávají, jest omyl, an Ctibor H. nepřestává se jeviti v listinách až do roku 1262, kdežto se stal i purkrabím na Kladsku.