Vlastenský slovník historický/Heidelius

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Hedvika	Heidelius	z Heimburka

Údaje o textu
Titulek:	Heidelius
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 163–165. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Heidelius (vlastně Heidel) z Rasenšteina Jiří, primator města Pražského, dle jedněch cizozemec, dle jiných z moravské rodiny pošlý, katolík horlivý, stal se 1595 — proti řádu městskému, ne volbou od městské rady a obecních starších, než dekretem královským — kancléřem Starého město Pražského, a téhož roku od sněmu ku přímluvě císaře prubířem cizích mincí do země přicházejících. Na příštích sněmích byl H. údem skoro všech komisí, na kterých příslušel podíl stavu městskému, tak jej nalezáme v letech 1596—1600 ve výboru pro zvelebení dolů; roku 1597 byl údem výboru, jenž práva městská ve srovnalost uvésti měl s právem zemským; roku 1602—3 byl údem stavovské komise pro vypracování řádu živnostenského a obchodního, a konečně v letech 1602—7 byl jedním ze tří nejvyšších výběrčí daní zemských. Roku 1601 byl H. spolu s bratrem svým Erasmem, doktorem práv a královským českým radou při apelacích, do stavu šlechtického povýšen s predikatem z Rasenšteina. R. 1602 stal se H. cís. rychtářem Staroměstským, ale r. 1606 přišel o to místo a učiněn úředníkem při celnici; za to však již roku 1608 stal se primatorem Staroměstským. Když r. 1609 stavové evangeličtí domáhali se u císaře Rudolfa majestátu na svobodu náboženství, jednalo se císaři o to, aby na svou stranu potáhl města, pročež, dříve než začato jednání sněmovní, zavoláni jsou poslové měst do domu nejvyššího purkrabího před katolické nejvyšší úředníky zemské, a tu je nejvyšší purkrabí ve jmenu císaře napomínal, aby při jednání sněmovním náboženství se týkajícím v ničem se nesúčastnili, co by k neušetření císaře přivésti mohlo. Připomínána jim ochrana, z jaké se města pod Rudolfem těšila, a slibována i pro budoucnost milost královská. Na to vystoupil H., a nezeptav se ostatních o mínění jejich jako jmenem všech poděkoval za otcovskou péči císařskou, strany pak náboženství vyjevil jediné přání to, aby arcibiskup straně pod obojí kněze světil. K tomu jeho vyjádření přistoupil i primas Novoměstský, a po něm i vyslanec z Kutné Hory jmenem ostatních měst, ač proti vůli jiných poslů, kteří jej zdržovali, načež jsou zástupcové třetího stavu od nejvyššího purkrabího propuštěni. Ta věc jakmile se po Praze rozhlásila, tož ihned na Starém městě sešli se starší obecní, aby protestovali proti takovému osvědčení svého zástupce. Velmi na to horleno, že městský úřad do sněmu vysílá bez vědomí obce koho chce, i vypraven do sněmu dne právě zasedlého Adam Linhard z Neuenpurku, prokurator, který vejda do sněmovny, aby lépe slyšán býti mohl, vystoupil na dřevěné zábradlí a jmenem obce Staroměstské oznámil protest proti tomu, co bylo od měst mluveno u nejvyššího purkrabího, dolože, jestli úřad sám o své ujmě něco takového činí, že obec jim toho neschvaluje, nýbrž že ona nemíní odtrhnouti se v té věci od jiných stavů, ale setrvati s nimi. V podobný smysl ohlásili se také poslové z měst, kteří byli u nejvyššího purkrabího, ale ke slovu nepřišli, skrze jednoho ze svého prostředku, co tam H. i jiní mluvili, k tomu že žádného splnomocnění neměli, že oni věrně míní státi s pány stavy i žádají, aby Jich Milosti nad nimi nade všemi, kteří pod obojí jsou, ruku drželi. Když pak později (5. května) zahájen jest sjezd stavů evangelických na radnici Novoměstské, strhl se v městě pokřik, že v koleji jesuitské, v jiných klášteřích i na radnici Staroměstské, tuto původem H-ovým, kryje se ozbrojený lid, aby času nočního přepadl osoby podobojí. Tu stavové sebravše se v několika stech koních jeli jsou v noci na rynk Staroměstský, a radnici se všech stran obstavivše do vnitř vrazili. Tam nalezli skutečně asi padesát mušketýrů, kteří se vyznali, že jsou najati od primasa, leč že nevědí proti komu, ale proti stavům že býti nechtí. Těm ihned poručeno jest muškety své i všecku jinou zbraň složiti, i musili nad to učiniti přísahu, že proti stavům nikdy sloužiti nebudou, načež jsou propuštěni. Na sněmě brzy na to od císaře svolaném jest v sezení dne 26. června H. do osmi dní vypovězen ze země pod trestem šibenice, čehož na odůvodnění ve spis uvedena jsou všecka jeho provinění, a tu mu ve dvaceti článcích vytýkány páchané od něho neřády, ba i zjevné zločiny, jako: že přišel k úřadům obecním, nemaje žádného v městech Pražských zakoupení; jakých ohavných šmejdů se dopouštěl, že s daněmi ze svých statků zůstával v restu, aniž jiných povinností zemských vykonával; že nalezené věci si přivlastňoval; že nočního času násilím do jednoho domu v loupežném úmyslu vrazil; že obec v dluhy uváděl, rady vynášel, sám do obce dlužen zůstával; a jako primas všecku libovolnost si dovoloval, poctivé sousedy všelijak trýznil a nešlechetníky k úřadům dosazoval; že stavům podobojí nadával, pravě, že jeden žid jest lepší než patnáct takových, co se scházejí v Novoměstské radnici; že vojáky najímal; že se vychloubal zvláštní důvěrou císařskou, pravě, že císař pro něj často v noci posílá, že mu v své přítomnosti sedat dovoluje, ano že on má klíče od císařova pokoje. Tento tak zvaný vejhostní list H-ův čten jest ve sněmě veřejně, a druhého dne na to také na Staroměstské i Novoměstské radnici. Po udělení však majestátního listu na veliké přímluvy císařovy odvolán jest od stavů výrok ten proti H-ovi, a dovoleno mu i dále s rodinou svou přebývati v Čechách, s tím však vyhražením, aby k nižádnému úřadu nebyl připuštěn.