Vlastenský slovník historický/Hanuš

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Handš	Hanuš	Harant

Údaje o textu
Titulek:	Hanuš
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 157–158. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Mistr Hanuš

Hanuš, tolik co Jan. 1) H., zvonař a cínař Pražský ku konci XV. století; od něho jsou zvony ve Vtelně u Mostu (od roku 1483), u sv. Kiliana u Vltavy (od r. 1489) a ve Světci v Litoměřicku (od r. 1489). — 2) H., mistr a profesor mathematiky na universitě Pražské v druhé polovici XV. století, byl důmyslný hvězdář a velmi dovedný mechanik, jak o tom svědčí veliký orloj na Staroměstské radnici v Praze, jejž okolo 1490 se svým bývalým žákem mistrem Jakubem shotovil a do své smrti řídil a spravoval.

Hanuš z Kronenfeldu, Jiří, spisovatel český a latinský, narozen v Lanškrouně v drahé polovici XVI. století, vzdělal se na akademii Pražské, věnoval se stavu duchovnímu a proslul nemálo učeností a výmluvností svou. Nejprv byl děkanem ve Vysokém Mýtě, r. 1599 povolán na faru u sv. Jindřicha na Novém městě Pražském, kdež působil obzvláště k zvelebení tamější školy, jejímž rektorem byl tehdáž mistr Jan Campanus Vodňanský; odtud dostal se 1602 za faráře do Postoloprt, ale již 1604 vrátil se do Prahy na hlavní faru Malostranskou u sv. Mikuláše. Tu vynikal zvláště kázaním v jazyku českém a německém, jímž obrátil mnoho katolíkův na víru evangelickou, mezi jinými též mnicha karmelitána Kašpara Felixe Cetlicia, což spůsobilo veliký hluk. Když r. 1609 jednali stavové evangeličtí s císařem Rudolfem o udělení majestátu na svobodu náboženství, přišel 28. května H. ještě s třemi jinými faráři Pražskými do sněmovny, kdež odřekli se osvědčení dolejší konsistoře vloni ku prospěchu staré víry pod obojí učiněného, a vyslovili své setrvání při konfesí české. Za to, když konsistoř přešla do rukou stavův, H. povolán do ní za asesora. V týž čas přešel na faru u sv. Václava na Novém městě Pražském. Na to zřídil sobě i knihtiskárnu, kterou však r. 1613 prodal Oldřichu Valdovi, a zemřel 1614. Predikát z Kronenfeldu měl společně s Pražskou rodinou Celestinův, která jej, zdá se krátce před smrtí jeho, přijala v erbovní strýcovství. Z nečetných spisů jeho českých uvádíme Vypsání zemětřesení 23. pros. 1595 v okolí Vysokomýtském (v Praze 1596). H. psal také latinské básně, a 1613 vydal ze své tiskárny pod názvem Epigrammata sbírku svých výtvorů poetických.