Vlastenský slovník historický/Had
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Habsburg | Had | Hádání |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Had |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 148–149. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Had v pověrech národních. V bájesloví všech národů má h. vážný úkol hned v dobrém hned ve zlém smyslu. Co symbol zlého principu a svůdce k chlípnosti objevuje se h. v biblické pověsti a v perském dualismu, co symbol plodnosti v mythologii egyptské, a co symbol tvůrčí síly ve fénické kosmologii. Židé na poušti klaněli se měděnému h-u, a gnostičtí Ofité užívali h-a v symbolických představeních křesťanských dogmat. Též Babyloncům, Řekům a Římanům byl h. význakem dobré bytosti. Rovněž přičítána jest h-u kouzelná a léčivá moc, pročež stal se příznakem Aeskulapovým. Také ve slovanském bájesloví zaujímá h. místo důležité, ale v obojím smyslu, v dobrém i zlém. Záboj v Rukopise Kralodvorském porovnává nepřítele s h-em, a Luděk spílá Záboji: „Ty veliká potvoro h-ův.“ S hadí hlavou se druhdy rozličné čáry provozovaly. Dosavad bájí obecná pověra o domovním h-u, který má bydliště své pod základy domu, a vystěhuje-li se, znamená to neštěstí. H. se zlatou korunkou, již skládá na prostřený před ním bílý šátek, jest representant dobré bytosti, která lidem štěstí přináší. Křídlatý h. slove drak, a má-li více hlav, saň. V obecné mluvě jmenujeme h-em člověka lstivého a falešného, který i za dobrodiní zlým se odměňuje.
Had z Proseče, vzácná rodina patricijská, již v první pol. XVI. století v Praze usedlá, kde se knihtiskařstvím a jinými živnostmi městskými zanášela, veliký dům v Týnské čtvrti měla a důležité úřady veřejné zastávala. Roku 1556 obdržel Jan H. od císaře Ferdinanda I. erb vládycký s predikátem z Proseče, od kteréž doby rodina tato držela i rozličná zboží pozemská. Po bitvě Bělohorské jest Tomáši H-ovi z Proseče konfiskován statek Jirny. V dalším běhu toho století proslavil se Vojtěch Aug. H. z Proseče, který již r. 1639 a 1641, když Švédové k městům Pražským přitáhli, nejdříve co praporečník, později co setník jedné setniny městského lidu pěšího platné služby konal; a když potom r. 1648 Königsmark hradu Pražského a Malé Strany se zmocnil a Starého i Nového města dobývati se jal, při hájení brány mostské a později Koňské se svou setninou tak statečně se zachoval, že císař Ferdinand III. povýšil jej do starodávného stavu vládyckého, polepšil erb jeho, dovolil mu pečetiti voskem červeným, a přidal mu druhý predikát z Pellersteinu. Napotom byl po delší čas radním Starého města Pražského a míval účastenství v sněmovních a jiných jednáních veřejných. Pavel H. z Proseče († 1680) byl jeden z předních dobrodinců chrámu Týnského, v němž měla rodina ta svůj pohřeb, dada tam zříditi nové oltáře, obnoviti klenutí ohněm pobořené atd. V první čtvrti XVIII. století žil v Praze Felix H. z Proseče, cís. rada, prokurator a setník pěšího lidu městského, jehož potomkové tam ještě na začátku nynějšího století květli.