Vlastenský slovník historický/Fictum

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Feyerabend	Fictum	Fikar

Údaje o textu
Titulek:	Fictum
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 122–123. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Fictumové

Fictum vlastně Vitzthum, starožitný panský, nyní hraběcí rod v Durinkách a Míšni, jehož jedna větev v polovici XV. století v Čechách se usadila a tu mezi šlechtou až do bitvy Bělohorské květla. Apel F., jsa v zášti s kurfirstem Saským a muse před ním ze země ujíti, hledal r. 1451 útočiště v Čechách, zakoupil se v Žatecku a úplně tu zdomácněl. Stav se radou tehdejšího zeměsprávce Jiřího Poděbradského, poslán jest od něho na začátku roku 1456 spolu s panem Zdeňkem ze Šternberka, Jindřichem ze Stráže a Janem Caltou do Rakous, aby sprostředkovali mír mezi králem Ladislavem a císařem. Za ním přišel do Čech i syn jeho, též Apel jmenem, a r. 1472 jest mezi stav panský přijat. Té doby (1474) drželi bratří Čeněk a Dětřich F-ové hrad Egerberk u Lestkova, od něhož se rod jejich přijmenoval z Egerberka. Ti přispěli hojnými dary k založení františkánského kláštera v Kadani, v němž sobě pohřebiště zvolili. Roku 1526 přijat jest Apel F. z Egerberka do stavu rytířského v království Českém. R. 1471 získali Jiří a Buš bratří F-ové hrad Nový Šumburk. V držení tohoto zboží nalezal se na začátku XVI. století Apel F., který r. 1508 přikoupil ještě více jiných statků, účastnil se r. 1526 volby Ferdinanda Rakouského za krále Českého, slavného poselství k němu do Vídně a 30. ledna 1527 uvítání jeho na hranicích království Českého. Ale dopustiv se později velezrady uprchl r. 1530 ze země, odprodav Nový Šumburk a Piršenštein svým příbuzným; ostatní statky jeho spadly na krále. Ostatní v Čechách usedlé větve toho rodu prospívaly znamenitě, rozmnožujíce statky své. Krištof F. na Klášterci a Novém Šumburku byl na začátku XVII. století jedním z nejhorlivějších a nejčinnějších mužů mezi stavy protestantskými, domáhajícími se svobody náboženství, od nichž k rozličným poselstvím užíván a r. 1609 i za jednoho z direktorů a defensorů zvolen jest. Po Bělohorské bitvě byl pro účastenství ve zpouře stavovské ztrátou všeho jmění pokutován. Zároveň odsouzeni jsou z též příčiny nejstarší jeho bratr Bohuslav Felix F., pak Dětřich F. z Egerberka k ztrátě třetiny svého jmění. Nepochybně že se všickni tři a též ostatní v Čechách usedlí F-ové té doby ze země vystěhovali, neboť se napotom ten rod více mezi šlechtou českou nepřipomíná.