Vlastenský slovník historický/Drahomíra

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
z Drahobejle	Drahomíra	z Drahonic

Údaje o textu
Titulek:	Drahomíra
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 94–95. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Drahomíra ze Stodor

Drahomíra (Dragomir), rozená kněžna Lutická ze Stodoran, manželka knížete Českého Vratislava I., jemuž porodila tři syny: Václava, Boleslava a Spitihněva (záhy zemřelého) a čtyry dcery. Po smrti manžela svého (926), kdežto nejstarší syn její Václav teprv 18 let stár byl, zmocnila se D. vlády, odstranila úkladnou vraždou švekruši svou Lidmilu, bábu Václavovu, jejíhož vlivu svým zámyslům nepříznivého se obávala, a postavila se nepřátelsky proti králi Německému Jindřichu Ptáčníku, který krajany její lutické krutou válkou stíhal. Ale Jindřich obrátiv se proti Čechům přitrhl až ku Praze (928), načež D. musila vlády postoupiti Václavovi, který krále slíbeným poplatkem smířil. Následkem osočení, jakoby ukládala o jeho bezživotí, vypověděl Václav matku svou ze země, ale brzo, přesvědčiv se o její nevině, s velikou ctí sám nazpět ji přivedl. Zdá se, že od těch dob D. více do zemské správy se nemíchala. Roku 935, když Václav působením bratra svého v Boleslavi zavražděn, D. uslyševši o skutku tom přiběhla a s pláčem padla na mrtvého syna svého; avšak znamenajíc, že také jejímu živobytí nebezpečenství hrozí, utekla do Charvát, kdež asi brzo na to zemřela. — Pověst líčí D-ru co pohanku a nepřítelkyni křesťanství, která se konečně do země propadla, když klnula vozkovi svému, jenž okolo kostela s ní jeda, a uslyšev zvoniti ku pozdvihováni, slezl s kozlíka a na kolena poklekna zbožně se v prsa bil. Ještě v předešlém století ukazována v Praze na Hradčanech před Černínským palácem díra v zemi, která prý pohltila D-ru. Co však z dějepisu nám povědomo o D-ře, ukazuje na to, že tato kněžna byla horlivá obhájkyně Slovanů proti Němcům o jich podmanění usilujícím, kterýmžto syn její Václav, povahy jsa mírnější a milovník pokoje, bez boje v područí se dal. Že D., ač rodem pohanka, přiznávala se v Čechách k náboženství křesťanskému, toho dostatečným důkazem jest, že litujíc činu svého, kterého se v prchlivosti nad Lidmilou byla dopustila, ten dům na hradě Tetíně, kde Lidmila smrt utrpěla, přestavěti dala v kostel ke cti sv. Michalu archandělu. Nepravé tyto pověsti o D-ře nejspíše původ mají od kněží německých, latinskou liturgii v Čechách rozšiřovavších, kteří D-ru co horlivou hajitelku živlu slovanského nenáviděli a v paměti národu zostuditi usilovali.