Vlastenský slovník historický/Dobenín

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Dlouhoveský	Dobenín	Dobřenský

Údaje o textu
Titulek:	Dobenín
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 88–89. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Dobenín

Dobenín Dubenín, pohoří zvedající se z nížin metujských a upských v bývalém Hradecku, 1270′ nad mořem, mezi Náchodem a Novým Městem, s něhož jest přehled po kraji až k Hradci Králové. Zde bývala jedna z hlavních bran zemských na cestě do Polska (Slezska), jakož posud příkrá stráň na cestě lesní k Náchodu sluje Branka. Zde v červnu 1068 kníže Vratislav leže táborem proti Polanům odbýval pod šírým nebem sněm a volbu biskupa Pražského. Na biskupství Pražské ustanoven byl vůlí Břetislavovou nejmladší syn jeho Jaromír, bratr Vratislavův, který také byl již nižší svěcení přijal. Ale Vratislav, maje nechuť k bratrovi, chtěl míti biskupem Němce Lanzona, probošta Litoměřického, jehož z prostředka shromážděných před sebe volal, podávaje mu prsten a berlu. To vidouce páni a vládykové neschválili voleni takové, nýbrž hlasitě všickni reptali. Kojata pak, syn Všeborův, první mezi župany, jal se mluviti ku knížeti Otovi, bratru Vratislavovu a Jaromírovu, jenž byl vedle něho: „Co tu stojíš jako špalek a nezastáváš bratra? nevidíš-li, kterak Vratislav syna knížecího odstrkuje a cizince, jenž otrhaný přišel do této země, sází na biskupskou stolici? Však ruší-li kníže náš přísahu otce svého, neučiníme aspoň my z otců svých křivopřísežníků před tváří boží. Podstoupímeť raději cokoli, než bychom k jmenování Němce toho svolili.“ V témž smyslu také mluvil Smil Božejovic, župan Žatecký. Ti dva vzali konečně bratry Konrada, Otu a Jaromíra za ruce a odešli s nimi z tábora, za nimiž hned větší počet lidu, vznešených i nízkých, zdvihl se a položili se zbrojně u Opočna. Toho se Vratislav ulekna vrátil se na spěch do Prahy a psal bratřím, že chce svoliti, aby Jaromír byl biskupem; i poslal jej do Mohuče k arcibiskupovi, aby od něho přijal svěcení. Kojata však a Smil musili před hněvem jeho utéci ze země.