Vlastenský slovník historický/Direktorové
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Dippoldiswalde | Direktorové | Dívčí hrad |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Direktorové |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 85–86. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Direktorové. Když roku 1609 stavové čeští na sněmě v Praze shromáždění domáhali se na císaři Rudolfovi II. svobody náboženství, císař pak napořád jim dával odpovědi vyhýbavé, které patrně svědčily o jeho neochotnosti býti jim po vůli, zřídili stavové k zastrašení jeho mezi sebou tak zvanou defensi (v. t.), t. j. ozbrojenou hotovost k obraně náboženství svého, řízení pak defense odevzdáno třiceti d-rům, zvoleným po desíti z každého stavu. Byliť pak tito ze stavu panského: Petr Vok z Rožmberka, Jiří ze Švamberka, Jan Sezima z Ústí, Děpolt Švihovský z Risenberka, Radslav starší ze Vchynic, Karel z Vartenberka, Jan Litvín z Říčan, Vilém starší z Lobkovic, Jachim Ondřej hrabě Šlik, Václav z Roupova a Václav Budovec z Budova (náhradník nepřítomného Rožmberka); ze stavu rytířského: Jiří z Gerstorfu, Matiáš ze Štampachu, Mikuláš Beřkovský ze Šebiřova, Bernart starší z Hodějova, Krištov z Fictum, Jiří Vančura z Řehnic, Jiří Homut z Harasova, Bohuslav z Michalovic, Jindřich Ota z Losu a Václav starší Vratislav z Mitrovic; z měst: Adam Linhart z Neuenperka, Václav Magrle ze Sobiška, Martin Fravein z Podolí, Šimon Humburk z Humburka, Natenael Vodňanský z Uračova, Jiljí Pergar z Častolovic, Valentin Kochan z Prachové, Krištof Kober z Kobersperka, Daniel Korálek z Těšína a Adam Voprch z Uračova. D. tito ubytovali se na Staroměstské radnici, a mimo ozbrojení země nařídili také najímání žoldnéřů v cizích zemích. Tím zastrašen císař konečně 9. července vydal stavům pověstný majestát dle žádosti jejich, kterýmž svoboda náboženství protestantského jim zaručena jest. Nyní žádal císař na stavech, aby vojsko rozpustili a úřad d-rů zrušili, což však zamítnuto jest až do vtělení majestátu do desk zemských. Teprv po třech měsících rozpuštěno jest vojsko, a po sedmi měsících, po ukončení sněmu, odejmut d-rům úřad jejich. Ale vydáním majestátu nebyl učiněn konec stížnostem protestantských stavů, které za vlády Matiášovy na nejvyšší stupeň vystoupily, když arcibiskup Pražský vystavěný na jeho panství Hrobském kostel protestantský rozbořiti, opat Broumovský pak jiný v Broumově zavříti dal, což stavové pokládali za porušení majestátu. Následkem zamítnuté od císaře stavovské stížnosti na to bylo pověstné vyhození dvou král. místodržitelů s okna hradu Pražského (23. kv. 1618), a třetí den na to zvolili stavové ze sebe opět třicet d-rů k vedení vlády, z každého stavu po desíti. Byliť to: Bohuslav Berka z Dubé a z Lipého, Vilém starší z Lobkovic, Pavel z Říčan, Petr ze Švamberka, Václav Vilém z Roupova, Jachim Ondřej hrabě Šlik, Václav starší Berka z Dubé a z Lipého, Albin hrabě Šlik, Václav Budovec z Budova, Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic, Radslav mladší ze Vchynic a Tetova, Kašpar Kaplíř ze Sulevic, Prokop Dvorecký z Olbramovic, Fridrich z Bílé, Bohuslav z Michalovic, Jindřich Ota z Losu, Jan Vostrovec z Kralovic, Albrecht Pfefferkorn z Ottenbachu, Felix Václav Pětipeský z Chýš a Egerberka, Petr Müllner, Martin Fruvein z Podolí, Jan Theodor z Ottersdorfu, Daniel Škreta Sotnovský ze Závořic. Jan Oršinovský z Fürstenfelsu, Valentin Kochan z Prachové, Tobiáš Štefek z Koloděj, Václav Písecký z Kranichfeldu, Krištof Kober z Kobersperku, Jan Šultys z Felsdorfu a Maximilian Hošťálek z Javořic. Těmto d-rům musili jak hejtman hradu Pražského tak i rady měst Pražských přísahu věrnosti skládati. D. vypověděli ze země arcibiskupa, opaty Strahovského a Broumovského i všecky jesuity, a vydali dvojí Apologii, v nížto jednání stavů ospravedlniti se snažili. Vyjednávání s králem nevedlo k žádoucímu cíli, i sbíráno od d-rů vojsko a dovoláváno se pomoci i za hranicemi. Mezi vzniklou válkou zemřel Matiáš, ale stavové a d. neuznali bratrovce jeho Ferdinanda II., již korunovaného, za krále, nýbrž povolali sněm, který 19. srp. 1619 Ferdinanda sesadil a 26. srp. Fridricha Falckého za krále zvolil. Když pak tento do Prahy přijel a 4. listopadu korunován jest, přestala sama sebou všecka vládní moc dosavadních d-rů.