Vlastenský slovník historický/Daniel
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Dampierre | Daniel | Ďas |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Daniel |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 78–79. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Daniel I. |
|
| Související články ve Wikipedii: Daniel II. |
|
Daniel 1) třináctý biskup Pražský, muž ducha výtečného, který mocně působil v církevní i politické záležitosti věku svého. Co syn kanovníka Pražského Magna vzdělal se v Paříži, r. 1144 vyskytuje se co probošt kapitoly Pražské, r. 1145 provázel biskupa Olomouckého Jindřicha Zdika ke dvoru papežskému do Italie, a r. 1148 zvolen jest na sněmě za biskupa Pražského. D. přičiňoval se všemožně, aby smířil domácí knížata o trůn český se nesnadnící; když pak se na tomto upevnil Vladislav, konal mu platné služby u vyjednávání s císařem Fridrichem Rudovousem o tažení proti Milanu a udělení Vladislavovi koruny královské. Na výpravě Milánské provázel D. krále svého, po dobytí pak Milana podržel jej císař u sebe a užíval ho v diplomatických jednáních jak s dvorem papežským, tak i s mnohými světskými mocnostmi. Na svou biskupskou stolici vrátil se D. teprv r. 1160, ale již následujícího roku se opět odebral do Italie s bratrem královým knížetem Děpoldem, který vedl císaři nové české vojsko. Tam měl tu zvláštní čest, že 3. bř. 1167 v Imole udělil biskupské svěcení svému vlastnímu budoucímu metropolitovi Kristianu arcibiskupu Mohuckému, ale ještě téhož roku byl 9. srpna morem zachvácen. — 2) D. II. Milík, sedmnáctý biskup Pražský, byl z proboštství Mělnického spůsobením knížete Vladislava III. r. 1196 povolán na biskupskou stolici a přijal investituru od knížete, kdežto před tím ji vždy uděloval biskupům Pražským císař. K D-ově radě smluvil se Vladislav se starším svým bratrem Přemyslem Otakarem, že mu postoupil trůn český a sám s Moravou se spokojil. Mnoho nesnází spůsobil D-ovi kanovník Pražský Arnold obviňováním jej u papeže opět a opět ze skutků neslušných, z kteréhož nářku však D. se dokonale očistil. R. 1198 vynesl D. v klášteře Strahovském soudní nález o rozvedení manželství králova s Adletou Míšenskou. R. 1204 poslán jest od Přemysla Otakara do Říma, kdež vymohl na papeži uznání královské důstojnosti českých panovníků a prohlášení za svatého patrona českého Prokopa. D. zemřel 28. bř. 1204.