Vlastenský slovník historický/Chodové
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Chocenský | Chodové | Chomut |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Chodové |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 233–234. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Chodové |
|
Chodové, lid český silného vzrostu, v okolí Domažlickém na hranicích bavorských bydlící, dle Kosmy r. 1039 od knížete Břetislava I. z polské krajiny od Gdece do Čech přesazený a hojnými výsadami a právy obdařený, vzali jmeno své od chození po hranicích, kteréž proti Němcům hlídali a v čas nebezpečenství zásekami chránili. V boji Břetislava I. proti císaři Jindřichu III. r. 1040 svými sekyrami dokázali svoji statečnost a platně k vítězství nad Němci přispěli. Právo jejich polské pod zvláštním rychtářem změněno bylo r. 1325 od krále Jana v právo německé, jakéhož užívalo město Domažlice. Týž král zastavil Ch-dy zeti svému Jindřichovi Bavorskému, ale syn jeho Karel přivedl je r. 1342 zase zpět ku koruně, nad to pak osvobodiv je, mimo 24 kop grošů berně královské, ode všech daní a robot, a udělil jim tu výsadu, že žádný vládyka v jich krajině se nesměl zakoupiti. Rychtářství nad Chody bylo od Václava IV. Oldřichovi z Miřkova, r. 1421 Jaroslavovi z Blahotic, r. 1454 Buškovi z Vlkánova prodáno. Rudolf II. zaprodal Chody r. 1585 na 60 let Domažlickým, s kterýmiž stojíce po straně Fridricha Falckého přísně byli trestáni. Pozbyvše svých práv byli později svobodnému pánu Volfgangovi Vilémovi z Lamingen a z Albenreuthu prodáni, který je nezvyklými daněmi a robotami sužoval. Ch. pustili se s ním roku 1623 na základě privilegií svých v soud o práva svá, který se dlouho protahoval; konečně r. 1668 navždy odmrštěni byli. Roku 1693 zbouřili se Ch. proti robotám a úřadníkům je sužujícím v síle 400 rázných mužů, tak že vyslán k nim krajský z Plzně s vojskem a třemi děly, který je po mnohých hrozbách dosti těžce pokořil. Pro tuto zpouru byli přísně trestáni, jeden z vůdců jejich ve vězení zemřel, druhý (Jan Sladký), obyčejně Kozina zvaný, u přítomnosti 68 rodin chodovských dne 28. listopadu 1695 v Plzni jest odpraven. Od té doby nebylo mezi Chody a ostatními robotníky žádného rozdílu. R. 1325 jmenují se vesnice Chodův: Prostřekov, Klenč, Draženov, Újezd, Tlumačov, Mrdákov, Kyčov, Podsínovice a Lhota, s rozsáhlými lesy a pozemky královskými, na nichž pak nová bydla Chodův povstala. Sídlo rychtářství chodovského bylo vždy v Domažlicích v hradě Chodovském, jejž Ch. po velikém požáru r. 1592 nákladem svým nově vystavěli. V praporu a znaku svém měli Ch. psí hlavu co symbol ostražitosti ve hlídkách pohraničních, pročež přezdíváno jim od starodávna Psohlavcův. Ch. dosavad liší se od okolního lidu českého.