Vlastenský slovník historický/Žídek
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Židé v Čechách | Žídek | Židlochovice |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Žídek |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 938. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Pavel Žídek |
|
Žídek Pavel, katolický kněz a spisovatel, narozen v Praze 1413 z rodičů židovských, jimž byl ukraden a ve víře kališnické vychován, odkudž nazván Ž., jinak Pavel Pražský, později též Paulininus. Nejprve studoval v Praze, pak odešel do Vídně, kde přestoupil k víře katolické, načež strávil několik let v Padově a Bononii, kde dosáhl doktoratu v lékařství. Vraceje se do Čech dal se v Řezně vysvětiti na kněžství. V říjnu 1442 přijat jest mezi mistry akademie Karlovy, měl však později pro svou prostořekost býti z ní vyloučen, což ale předešel veřejným odprošením osob uražených. Domoha se kanovnictví u sv. Víta zbaven jest ho zase vlivem Rokycanovým, jejž byl svou příkrostí proti straně podobojí na sebe popudil. Vypuzen z Prahy žil nějaký čas v Plzni, pak v Krakově a ve Vratislavi, kdež všude obojetností svou nepřátele si spůsobil, ano v Krakově delší čas u vězeni držán jest. Potom vrátiv se do Plzně byl tam dosti bídně živ, při čemž nicméně pilně pracoval o díle Liber viginti artium. Konečně král Jiří povolal jej k svému dvoru a vykázal mu výživu, aby dílo své dokončiti mohl. Nebyl však při dvoře oblíben pro nechvalné vlastnosti své, a zemřel brzy po králi Jiřím. Z jeho spisů vytknouti sluší Správovnu, v níž radí králi Jiřímu, aby odřeknuv se strany pod obojí poddal se papeži; pak Kronika, vlastně třetí díl Správovny, v níž krále Václava IV. líčí jako pravou ohavu člověčenstva, kteréžto jeho smyšlenky se potom drahný čas pokládaly za pravdivé, anobrž až podnes v jisté míře se udržují. V jazyku latinském sepsal knihu Liber viginti artium, obsahující jakousi encyklopedii, jejíž rukopis chová se v universitní bibliotéce Krakovské. Ze Správovny (rukopis v knihovnách kapitoly a university Pražské) vytištěny byly některé ukázky v Musejníku na r. 1827 a 1828. Ž. byl pro svou nepokojnou a svárlivou povahu ode všech stran nenáviděn, a to tím více, an sám sebe přeceňoval, latinskou učenost nade všecko vynášel, jazyk pak domácí za sprostý a surový pokládal.