Vlastencové z Boudy/Závěrek
| Vlastencové z Boudy – čásť druhá Josef Jiří Stankovský | ||
| XVII. Den 14. července 1789 před bastillou | Závěrek | |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Závěrek |
| Autor: | Josef Jiří Stankovský |
| Zdroj: | STANKOVSKÝ, Josef Jiří. Vlastencové z Boudy. Praha : Theodor Mourek, 1877. s. 301–302. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Divadlo v Rosenthale zaniklo. Opět spojili se všickni vlastencové, aby pod praporem Thámovým bojovali nový boj. Duch zvítězivší revoluce francouzské nadchnul celý svět, nadchnul i staroslavnou Prahu. Marny byly snahy nepřátel jazyka českého, aby potlačili stranu nadšených vlastenců vždy více rostoucí. Bouda slavila nové vítězství, kdežto národní divadlo Nosticovo vůčihledě klesalo.
Takové úspěchy nemohly býti „vlastenecké“ šlechtě lhostejny. Vyčerpavše všecky prostředky, jimiž měla býti Bouda přivedena na mizinu, připadli konečně na myšlénku, jejíž uskutečnění nemohlo se minouti dle jejich náhledu s účinkem. Na začátku r. 1790 došlo ředitelů vlasteneckého divadla s „vyšších“ míst pokynutí, že musí býti Bouda pro svou chatrnost, hlavně ale proto, že překáží trhům na koňském náměstí odbývaným, zbořena.
Před dvěma lety mohla míti taková ničemnost pro naše vlastence krutých následků, a věru, jest se co diviti, že prohnaný Pasqual již tenkráte na tu myšlénku nepřipadl. Však nyní byla již půda příliš dobře opravena, aby jakákoli bouře mohla zničiti símě v ní vypěstěné.
„Ničeho se přátelé nelekejme!“ pravil Alfred, když došel vlastenců přímý rozkaz na odstranění Boudy. „Znamenitý tento rozkaz bude nám jenom ku prospěchu; neboť jím dáno nám pokynutí, abychom se ohledli po stánku nás a svaté naší věci důstojnějším. Bouda ustoupiž skutečnému divadlu, které bude se moci divadlu pana hraběte Nostice v každém ohledu vyrovnati.“
Vedle Alfreda dostalo se vlastenecké straně v umění milovném hraběti Sweert-Sporkovi maecenáše, který v krátkém čase splnil, co Alfred připověděl.
Vlastencové naši přestěhovali se z Boudy do bývalého kláštera Hybernů (nynější celnice v Hybernácké ulici), kdež hrabě Sweert-Spork postavil na své útraty velmi pěkné a elegantní divadlo. Dne 29. srpna 1791 uspořádáno v něm první české představení, k němuž zvolena Thámova veselohra „Bruncvíkova cesta do Prahy“.
Divadlem „u Hybernů“ vzešla národnímu divadlu hraběte Nostice konkurence, jaké se nepřátelé zbořené Boudy nikdy nenadáli. Česká věc nebyla ztracena. —
Vlastencové pokračovali zvolna ale jistě za cílem vytknutým. Co provedli, je známo. Mrtvý národ probudil se k životu, a s láskou i vděčností vzpomíná statečných a neohrožených bojovníků, jakýmiž osvědčili se naši vlastencové z Boudy.