Vlast půdy a vlast duší
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Vlast půdy a vlast duší |
| Autor: | Josef Matoušek |
| Zdroj: | Národní listy, roč. 79, č. 213. s. 1 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 08. 08. 1939 |
| Licence: |  PD old 70 |
Máme-li pochopiti dosah a význam státních změn ve střední Evropě, jež se tak hluboce dotkly politického postavení našeho národa, nutno si uvědomiti převratný ráz základní složky programu německého národního socialismu. Učení totiž, že nikoliv stát, ale národ je základní a nepomíjející politickou skutečností. Národ pak není vázán hranicemi souvislého osídlení, ale je souhrnem všech lidí, kteří se hlásí ke kulturnímu společenství národnímu. Tato myšlenka nebyla ovšem vyslovena německým národním socialismem po prvé, ale byla jím uplatněna s podivuhodnou důsledností. Také český národ, a lze říci více než který jiný, od svého obrození sledoval podobné myšlenky. Jde však o to, aby i český národ v životní praksi se přihlásil cele k této základní myšlence Vůdce německého národa.
Neboť životní podmínky českého národa vyžadují toho více než u kteréhokoliv národa jiného. Zobecnělo u nás nejnověji rčení, že jsme národem malým. Jde-li o počet příslušníků českého národa, není tomu tak. Bylo by nesprávné, kdybychom z nepochybného přeceňování svých politických sil upadli do krajnosti opačné. Počítáme-li, že se dnes hlásí k českému národu na světě osm a půl milionů lidí, vidíme, že ve srovnání s jinými národy evropskými jsme národem střední velikosti. Jádro naší politiky a všeho našeho usilování netkví v počtu národních příslušníků, ale v našem zeměpisném postavení. Skoro sedm milionů Čechů žije dnes v samosprávném českém území, v Protektorátu Čechy a Morava, se tří stran obklopeném Říší, na území necelých padesáti tisíc km². Uvážíme-li, že v tomto území žijí rozptýleně dnes příslušníci německého národa, že skoro milion Čechů žije za hranicemi Protektorátu v Říši, uvědomíme si teprve, čím pro nás je národní půda a český člověk.
Těmito skutečnostmi jsou dány také základní úkoly české politiky: ochrana české půdy a ochrana českého člověka v jeho národních právech, ať žije kdekoliv. Územní základna českého národa je tak úzce vymezena, že musíme střežiti každou píď české půdy, nemáme-li se státi vyhnanci mezi národy. Poněvadž však tato půda nestačí a do budoucnosti nemůže stačiti k obživě všech příslušníků zdravě se rozvíjejícího národa, musíme pečovati o to, aby všichni Čechové vytvořili opravdu v životě vyšší duchovou vlast souzvuku srdcí a myslí.
Vidíme, jak veliký národ německý uplatňuje důsledně nauku národního socialismu i v Protektorátě, jak se snaží jeho vedení zachytiti pro národní spolupráci každého německého příslušníka, jak o něho prakticky pečuje, jak ho hmotně zajišťuje, duchovně povzbuzuje a užívá jeho sil pro společnou věc. Je třeba, abychom svoje snažení od myšlení státně-mocenského obrátili cele k cílům národního společenství. Ve skutečné solidaritě osmimilionového národa tkví taková síla, že se jí nevyrovná žádný formalismus správní.
Jestliže německý národ přihlásil se k myšlence nacionalismu, jestliže jeho představitelé prohlašují, že chtějí zachovati nerušeně svébytnost českého národa, jestliže se chtějí s českým národem mužně a otevřeně dohodnouti, pak jistě poznají, že také český národ není již vnitřně rozvrácen bojem stran, hospodářsko-sociálních složek nebo politických skupin, že i český národ se přihlásil cele k myšlence nacionalismu. Trvalou a skutečnou dohodou dvou národů stejně uvědomělých lze uskutečniti jen za rovných podmínek národního rozvoje a ochrany národních práv. Jestliže Němci nemohou zapomenouti na soukmenovce uvnitř hranic Protektorátu, jestliže osmdesátimilionový národ tak usilovně pečuje o zlomek příslušníků rozptýlených v českém území, tím méně může zapomenouti osmimilionový národ český na své příslušníky za hranicemi Protektorátu. Mluví-li se tolik o spolupráci Čechů a Němců, je třeba promluviti otevřeně o podmínkách této spolupráce. Zde chceme vytknouti jen jednu a bylo by omylem kdyby na tuto skutečnost kdokoli zapomínal. Pro každého Čecha podmínkou skutečné spolupráce, jíž si upřímně přejeme, je rovnost životních podmínek Němců v Protektorátě a Čechů v Sudetách. Je třeba jasné a mužné řeči od národa k národu, neboť v této zemi v minulosti nejvíce zla v otázkách národnostních způsobila právě licoměrnost.
Jestliže německá politika v bývalém Československu za vedení Konráda Henleina postrádala „partnera“ na české straně, jestliže s německé strany častěji bylo slyšeti výtky, že český národ nemá jednotného a odpovědného národního vedení, dnes mohou se představitelé německého národa dohodnouti se skutečným národním vedením. Nelze však zapomenouti, že dohoda a spolupráce vyžaduje nutně dobrovolné součinnosti dvou stran.