Versailleská smlouva

Údaje o textu
Titulek:	Mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Německem a Protokol, podepsané ve Versailles dne 28. června 1919
Autor:	neuveden
Zdroj:	portal.gov.cz (nefunkční) Národní digitální knihovna
Licence:	PD CZ
Dílo ve Wikipedii: Versailleská smlouva

ΕλληνικάEnglishfrançais日本語polskiрусский

Preambule

Spojené státy americké, Říše Britská, Francie, Italie a Japonsko, mocnosti, jež v této smlouvě jsou označovány jako čelné mocnosti spojené a sdružené;

Belgie, Bolivie, Brasilie, Čína, Kuba, Ecuador, Řecko, Guatemala, Haiti, Hedžáz, Honduras, Liberie, Nicaragua, Panama, Peru, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Stát Srbsko-Chorvatsko-Slovinský, Siam, Československo a Uruguay, tvořící s Čelnými mocnostmi svrchu uvedenými mocnosti spojené a sdružené,

se strany jedné;

a Německo

se strany druhé;

hledíce k tomu, že k žádosti císařské vlády německé bylo povoleno Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými dne 11. listopadu 1918 Německu příměří, aby s ním mohla býti uzavřena mírová smlouva;

a hledíce k tomu, že mocnosti spojené a sdružené stejně jsou proniknuty snahou, aby ustoupila pevnému, spravedlivému a trvalému míru válka, do níž byly postupně přímo nebo nepřímo zapleteny, a která vznikla tím, že Rakousko-Uhersko vypovědělo dne 28. července 1914 válku Srbsku, že Německo vypovědělo dne 1. srpna 1914 válku Rusku a dne 3. srpna 1914 Francii, i že vniklo do Belgie:

k tomu cíli Vysoké smluvní strany, zastoupené takto:
(následuje výčet hlav mocností spojených a sdružených, respektive jejich zástupců a zástupců Německa, kteří jednali "jménem říše německé i jménem všech států, z nichž se skládá, i jménem každého z nich zvláště")
vyměnivše si své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, dohodli se takto:

Dobou, kdy tato smlouva nabude působnosti, skončí se stav válečný. Od téže chvíle a s výhradou ustanovení této smlouvy nastanou opět oficielní styky mocností spojených a sdružených s Německem a kterýmkoli státem německým.

Část I. - Úmluva o společnosti národů.

Články 1. - 26. obsahující Úmluvu o společnosti národů jsou vyčleněny do samostatného článku - viz Pakt Společnosti národů.

Část II. - Hranice Německa.

Článek 27

Německé hranice budou stanoveny takto:

S Belgií:
Od bodu společného třem hranicím, belgické, nizozemské a německé, směrem jižním:
severovýchodní hranice bývalého území neutrálního Moresnetu, pak východní hranice kraje eupenského, pak hranice mezi Belgií a krajem Montjoie, pak severovýchodní a východní hranice kraje Malmédy až k jejímu styčnému bodu s hranicí lucemburskou.
S Lucemburskem:
Hranice z 3. srpna 1914 až k jejímu spojení s francouzskou hranicí z 18. července 1870.
S Francií:
Hranice z 18. července 1870 od Lucemburska až k Švýcarsku s výhradou ustanovení článku 48 Oddílu IV (Pánev Saarská), Části III.
Se Švýcarskem:
Hranice nynější.
S Rakouskem:
Hranice z 3. srpna 1914 od Švýcarska až k Československu, níže vymezenému.
S Československem:
Hranice z 3. srpna 1914 mezi Německem a Rakouskem od svého styčného bodu s bývalou správní hranicí, oddělující Čechy a Horní Rakousy, až k severnímu bodu výběžku bývalého rakouského Slezska, ležícímu asi 8 km východně od Prudníku (Neustadt).
S Polskem:
Od bodu právě určeného až k bodu, který se určí na místě samém asi 2 km východně od Lorzendorfu:
hranice, jaká bude stanovena podle čl. 88 této smlouvy;

odtud k severu až k bodu, kde správní hranice Poznaňska protíná řeku Barycz (Bartsch):
čára, jež se určí na místě samém, ponechávající Polsku místa: Skorýšov, Reichthal, Trubačov, Kunčice, Slezov, Velké Kozlí, Hněvošice, Rybín, Kníž. Nivky, Pavlov, Čechy, Konrádov, Jánovo, Modzenovo, Bohdej (Skorischau, Reichthal, Trembatschau, Kunzendorf, Schleise, Gross-Kosel, Schreibersdorf, Rippin, Fürstlich-Niefken, Pawelau, Tscheschen, Konradau, Johannisdorf, Modzenowo, Bogdaj) a Německu místa: Lorzendorf, Koulovice, Gluch, Dalbersdorf, Resevice, Stradom, Modzanovo, Krašen, Mezibor, Domaslovice, Vedlovice, České Hamry (Lorzendorf, Kaulwitz, Glausche, Dalbersdorf, Reesewitz, Stradam, Gross-Wartenberg, Kraschen, Neu-Mittelwalde, Domaslawitz, Wedelsdorf, Tschechen-Hammer);

odtud k severozápadu správní hranice Poznaňska až k bodu, kde protíná železnici Rawicz-Wasocz (Rawitsch-Herrnstadt);

odtud až k bodu, kde správní hranice Poznaňska protíná silnici Rydzyna-Černina (Reisen-Tschirnau):
čára, jež se určí na místě samém, jdoucí na západ od Třebuze a Jablonné (Triebusch a Gabel) a na východ od Záborovic (Saborwitz);

odtud správní hranice Poznaňska až k jejímu styčnému bodu s východní správní hranicí kraje (Kreis) wschowského (Fraustadt);

odtud k severozápadu až k bodu, který se zvolí na silnici mezi místy Kargowa a Kopanica (Unruhstadt a Kopnitz):
čára, která se určí na místě samém, jdoucí na západ od míst: Debowa Leka, Brenno, Wieliň, Kaszczor, Klebel (Geyersdorf, Brenno, Fehlen, Altkloster, Klebel), a na východ od míst: Olbrachcice, Bukowe, Lgiň, Wijewo, Lupice, Swiete (Ulbersdorf, Buchwald, Ilgen, Weine, Lupitze, Schwenten);

odtud k severu až k nejsevernějšímu bodu Chlopského jezera:
čára, která se určí na místě samém, podél střední čáry jezer; avšak město a stanice Zbaszyň (Bentschen), (čítaje v to spojku drah Šwiebodzin-Zbaszyň a Cylichów-Zbaszyň [Schwiebus-Bentschen a Züllichau-Bentschen] zůstanou na území polském;

odtud k severovýchodu až ke styčnému bodu krajů (Kreise) skwirzyňského, miedzychodského a miedzyrzeczského (Schwerin, Birnbaum a Meseritz);
čára, která se určí na místě samém, jdoucí na východ od Pszczewa (Betsche);

odtud k severu hranice dělící kraje (Kreise) skwirzyňský a miedzychodský, pak k východu severní hranice Poznaňska až k bodu, kde tato hranice protíná řeku Noteč (Netze);

odtud proti proudu až k jejímu stoku s Gildou (Küddow):
tok Noteče;

odtud proti proudu až k bodu, který se zvolí asi 6 km na jihovýchod od Pily (Schneidemhl):
tok Gildy (Küddow);

odtud k severovýchodu až k nejjižnějšímu hrotu prohybu utvořeného severní hranicí Poznaňska asi 5 km na západ od Stahren:
čára, která se určí na místě samém a ponechává v této krajině železnici Pila-Chojnice (Schneidemühl-Konitz) úplně na území německém;

odtud k severovýchodu hranice Poznaňska až k vrcholu výběžku, jejž hranice ta tvoří asi 15 km na východ od Zlotova (Flatow);

odtud k severovýchodu až k bodu, kde se řeka Kamionka setkává s jižní hranicí kraje (Kreis) chojnického asi 3 km na severovýchod od Gronowa (Grunau):
čára, která se určí na místě samém, ponechávající Polsku místa: Jazdrawy, Lutowo, Lutówko, Witkowo (Jasdrowo, Luttau, Kl. Luttau, Wittkau), a Německu místa: Wielki Buczek, Szyszkowo, Batorowo, Buk, Gronowo (Gr. Butzig, Cziskowo, Battrow, Böck, Grunau);

odtud k severu hranice mezi kraji (Kreise) chojnickým a cluchowským (Schlochau) až k bodu, kde tato hranice protíná řeku Brdu (Brahe);

odtud až k bodu hranice pomořanské, ležícímu 15 km na východ od Miastka (Rummelsburg):
čára, která se určí na místě samém, ponechávající Polsku místa: Konarzyny Kielpin, Brzežno Šlachetské (Konarzin Kelpin, Adl. Briesen), a Německu místa: Sapolna, Nowa Wieš, Steinfort, Pietrzykowy (Sampohl, Neuguth, Steinfort, Gr. Peterkau);

odtud k východu hranice Pomořanska až k jejímu styku s hranicí krajů (Kreise) chojnického a cluchowského (Konitz, Schlochau);

odtud k severu hranice mezi Pomořanskem a Západním Pruskem až k bodu na řece Redě (asi 3 km na severozápad od Góry), kde se do této řeky vlévá přítok tekoucí od severozápadu;

odtud až k bodu, který se zvolí na ohbí řeky Pjasnice asi 1.5 km na severozápad od Warzkowa (Warschkau):
čára, která se určí na místě samém;

odtud tok řeky Pjasnice po proudu, pak střední čára Žarnovického jezera a konečně bývalá hranice Západního Pruska až k Baltskému moři.
S Dánskem:
Hranice, jak bude určena podle ustanovení článků 109 až 111 Části III, Oddíl XII (Šlesvik).

Článek 28

Hranice Východního Pruska budou určeny, jak dále uvedeno, s výhradou ustanovení Oddílu IX (Východní Prusko) Části III:

od bodu ležícího na pobřeží Baltského moře asi 1.5 km na sever od kostela vesnice Przebrno (Pröbbernau) v přibližném směru 159stupňů (počítaje od severu k východu):

čára asi 2 km, která se určí na místě samém;

odtud v přímé čáře na maják stojící v ohbí elblagského (Elbing) koryta k přibližnému bodu: 54stupňů 19 a 1/2 minut sev. šířky a 19 stupňů 26 minut vých. délky od Greenwiche;

odtud až k nejvýchodnějšímu ústí Nogatu v přibližném směru 209 stupňů (počítaje od severu k východu);

odtud proti proudu tok Nogatu až k bodu, kde tato řeka opouští Vislu (Weichsel);

odtud hlavní plavební koryto Visly proti proudu, pak jižní hranice kraje kwidzyňského (Marienwerder), pak hranice kraje suszského (Rosenberg) k východu až k jejímu styčnému bodu s bývalou hranicí Východních Prus;

odtud bývalá hranice mezi Západními a Východními Prusy, pak hranice mezi kraji ostródským a nibórským (Neidenburg), pak po proudu tok řeky Škotovy (Skottau), pak proti proudu tok Nidy až k bodu, který leží asi 5 km na západ od Bialut (Bialutten) a je nejblíže k bývalé hranici ruské;

odtud k východu až k bodu ležícímu přímo na jih od průseku silnice Nibork (Neidenburg)-Mlava a bývalé hranice ruské:

čára, která se určí na místě samém, jdoucí na sever od Bialut;

odtud bývalá hranice ruská až na východ od Schmalleningken, pak po proudu hlavní plavební koryto Němanu (Memel), pak deltové rameno Skierwieth až ke Kuronské zátoce (Kurisches Haff);

odtud přímá čára až ke styčnému bodu východního břehu Kuronské kosy (Kurische Nehrung) se správní hranicí asi 4 km na jihozápad od Nidy (Nidden);

odtud tato správní hranice až k západnímu břehu Kuronské (Svěží) kosy.

Článek 29

Hranice, jak byly právě popsány, jsou vyznačeny červeně na mapě 1:1,000.000, která jest připojena k této smlouvě pod č. 1.

Vzniknou-li rozpory mezi textem smlouvy a touto nebo jakoukoli jinou připojenou mapou, rozhoduje text.

Článek 30

U hranic definovaných tokem vody výrazy „tok“ nebo „koryto“ užité v popisech této smlouvy znamenají: jednak u řek nesplavných střední čáru vodního toku nebo jeho hlavního ramene, jednak u řek splavných střední čáru hlavního plavebního koryta. Avšak přísluší rozhraničovacím komisím zřízeným touto smlouvou, aby v každém jednotlivém případě určily, zda se bude hraniční čára držeti toku nebo koryta nahoře definovaného i po jeho eventuelním přemístění, či zda bude určena trvale polohou toku nebo koryta v okamžiku, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Část III. - Politické klausule Evropské.

Oddíl I. - Belgie.

Článek 31

Uznávajíc, že smlouvy ze dne 19. dubna 1839, které stanovily před válkou právní stav Belgie, neodpovídají již nynějšímu stavu věcí, svoluje Německo ke zrušení těchto smluv a zavazuje se od nynějška, že uzná a bude zachovávati veškeré úmluvy, ať jsou jakékoli, jež by uzavřely Čelné mocnosti spojené a sdružené nebo některé z nich s vládou belgickou nebo nizozemskou, aby jimi nahradily řečené smlouvy z roku 1839. Bylo-li by žádáno jeho výslovné přistoupení k těmto úmluvám nebo k některým z jejich ustanovení, Německo se od nynějška zavazuje, že tak učiní.

Článek 32

Německo uznává úplnou suverenitu Belgie nad celým sporným územím moresnetským (zvaným neutrální Moresnet).

Článek 33

Německo se vzdává ve prospěch Belgie všech práv a právních titulů na pruský Moresnet ležící na západ od silnice z Liége (Lutychu) do Cách; část cesty lemující toto území připadne Belgii.

Článek 34

Německo se vzdává dále ve prospěch Belgie všech práv a právních titulů na území obsahující souhrn krajů (Kreise) eupenského a malmédyského.

Po šest měsíců po tom, kdy nabude tato smlouva působnosti, povede belgický úřad v Eupen a v Malmédy veřejně přístupné soupisy a obyvatelům řečených území bude volno písemně v nich vysloviti své přání, aby toto celé území nebo jeho část zůstala pod svrchovaností německou.

Věcí belgické vlády bude, aby výsledek tohoto hlasování lidu uvedla ve známost Společnosti národů, jejímuž rozhodnutí Belgie se zavazuje se podříditi.

Článek 35

Komise, skládající se ze sedmi členů, z nichž bude jmenováno pět Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Německem a jeden Belgií, bude čtrnáct dní po tom, kdy nabude tato smlouva působnosti, utvořena, aby určila na místě samém novou hraniční čáru mezi Belgií a Německem, přihlížejíc k hospodářským poměrům a dopravním cestám.

Usnesení této komise budou se díti většinou hlasů a budou závazná pro interesované strany.

Článek 36

Od chvíle, kdy se změna svrchovanosti na shora uvedených územích stane definitivní, nabudou němečtí příslušníci usazení na tomto území ipso facto a s konečnou platností státního občanství belgického a pozbudou občanství německého.

Avšak příslušníci němečtí, kteří se snad usadili na tomto území po 1. srpnu 1914, budou moci nabýti státního občanství belgického jen se svolením vlády belgické.

Článek 37

Po dvě léta od konečné změny svrchovanosti nad územím přiřčeným touto smlouvou Belgii budou němečtí příslušníci, kterým je přes 18 let a kteří jsou usazeni na tomto území, míti volnost optovati pro státní občanství německé.

Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů opci jejich dětí, kterým ještě není 18 let.

Osoby, které použily práva svrchu jim vyhrazeného, budou povinny do dvanácti měsíců přenésti své bydliště do Německa.

Bude jim volno podržeti nemovité statky, které mají na území Belgií nabytém. Budou směti odnésti svůj majetek movitý jakéhokoli druhu a nebude na ně uvalen z tohoto důvodu žádný poplatek ani z vývozu ani z dovozu.

Článek 38

Německá vláda vydá neprodleně vládě belgické archivy, knihy, plány, listiny a doklady všeho druhu týkající se správy občanské, vojenské, finanční, soudní neb jiné na území převedeném pod svrchovanost Belgie.

Vláda německá vrátí rovněž vládě belgické archivy a doklady jakéhokoliv druhu odvlečené za války německými úřady z veřejných správních úřadů belgických a zejména z ministerstva věcí zahraničních v Bruselu.

Článek 39

Podíl a ráz finančních břemen Německa a Pruska, jež bude Belgii převzíti podle území jí postoupeného, bude určen podle článků 254 a 256 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.

Oddíl II. - Lucemburk.

Článek 40

Německo se vzdává, pokud jde o velkovévodství lucemburské, výhod všech ustanovení pojatých v jeho prospěch do smluv z 8. února 1842, 2. dubna 1847, 20. - 25. října 1865, 18. srpna 1866, 21. února a 11. května 1867, 10. května 1871, 11. června 1872, 11. listopadu 1902 i do kterékoli jiné úmluvy po těchto smlouvách.

Německo uznává, že velkovévodství lucemburské přestalo býti částí německého celního spolku dnem 1. ledna 1919, vzdává se veškerých práv na provozování železnic, souhlasí se zrušením stavu neutrality velkovévodství a předem přijímá všecky mezinárodní úpravy uzavřené mocnostmi spojenými a sdruženými o velkovévodství tomto.

Článek 41

Německo se zavazuje, požádají-li ho o to Čelné mocnosti spojené a sdružené, že povolí velkovévodství lucemburskému výhody a práva vymíněná touto smlouvou ve prospěch řečených mocností nebo jejich příslušníků ve věcech hospodářských, dopravních a vzduchoplaveckých.

Oddíl III. - Levý břeh Rýna.

Článek 42

Německu jest zakázáno udržovati nebo budovati opevnění jak na levém břehu Rýna, tak na pravém na západ od čáry vedené 50 kilometrů na východ od této řeky.

Článek 43

Rovněž je zakázáno v pásmu určeném článkem 42 udržovati nebo shromažďovati branné síly, ať trvale, ať dočasně, právě tak jako konati vojenské manévry jakéhokoli druhu a udržovati jakékoli věcné pomůcky k mobilisaci.

Článek 44

Prohřešilo-li by se Německo jakýmkoli způsobem proti ustanovením článku 42 a 43, mělo by se za to, že se dopouští činu nepřátelského proti mocnostem, jež jsou signatáry této smlouvy, a že se snaží porušiti světový mír.

Oddíl IV. - Pánev Saarská.

Článek 45

V náhradu za zničení uhelných dolů v severní Francii a ve prospěch celkových náhrad škod válečných, jež Německo jest dlužno, postupuje Německo Francii bez jakýchkoli břemen neb závazků úplné a neomezené vlastnictví uhelných dolů ležících v pánvi Saarské, ohraničené, jak stanoví článek 48, a to s výlučným právem těžby.

Článek 46

Aby byla zajištěna práva a blahobyt obyvatelstva a aby byla zaručena Francii úplná volnost těžby v dolech, Německo souhlasí s ustanoveními hlavy I a II připojené přílohy.

Článek 47

Aby byl v příhodné době stanoven konečný právní stav pánve Saarské se zřetelem na přání obyvatelstva, Francie a Německo souhlasí s ustanoveními hlavy III připojené přílohy.

Článek 48

Hranice území pánve Saarské, jež je předmětem těchto ustanovení, budou určeny takto:

Na jihu a jihozápadě: hranici Francie, jak jest určena touto smlouvou.

Na severozápadě a na severu: čarou jdoucí po severní správní hranici kraje merzigského od bodu, kde se uchyluje od francouzské hranice, až k bodu, kde protíná správní hranici mezi obcí Saarhölzbachem a obcí Britten; jdoucí po této hranici obecní k jihu a dosahující správní hranice kantonu merzigského tak, že zahrnuje do území pánve Saarské kanton mettlašský mimo obec Britten; jdoucí po severní správní hranici kantonů merzigského a hanstadtského zahrnutých do řečeného území pánve Saarské, pak postupně po správní hranici oddělující kraj sarrelouiský, ottoweilerský a saintwendelský od krajů merzigského, trevírského a knížetství birkenfeldského až k bodu ležícímu asi 500 m na sever ode vsi Furschweileru (vrcholu Metzelbergu).

Na severovýchodě a na východě: od posledního bodu svrchu určeného až k bodu ležícímu asi 3 km 500 m na východoseverovýchod od Saint-Wendelu:

čarou, jež bude určena na místě samém, jdoucí na východ od Furschweileru, na západ od Roschbergu, na východ od kot 418, 329 (na jih od Roschbergu), na západ od Leitersweileru, na severovýchod od koty 464, pak jdoucí k jihu po čáře horského hřebene až k jeho styčnému bodu se správní hranicí kraje kusselského;

odtud na jih hranicí kraje kusselského, pak hranicí kraje homburského k jihovýchodu až k bodu ležícímu asi 1000 metrů na západ od Dunzweileru;

odtud a až k bodu položenému asi 1 km na jih od Hornbachu:

čarou, jež bude stanovena na místě samém, procházející kotou 424 (asi 1000 metrů na jihovýchod od Dunzweileru), kotou 363 (Fuchsbergem), 322 (na jihozápad od Waldmohru), pak na východ od Jägersburgu a Erbachu, pak zahrnující Homburk, jdoucí přes koty 361 (asi 2 km 500 m na východoseverovýchod od města), 342 (asi 2 km na jihovýchod od města), 357 (Schreinersberg), 356, 350 (asi 1 km 500 m na jihovýchod od Schwarzenbachu) a jdoucí pak na východ od Einödu, na jihovýchod od kot 322 a 333, asi 2 km na východ od Webenheimu, 2 km na východ od Mimbachu, obcházející na východě vyvýšeninu, po níž vede silnice z Mimbachu do Böckweileru tak, že bude tato silnice zahrnuta v území Saarské, jdoucí bezprostředně na sever od rozvětvení silnic z Böckweileru a z Altheimu ležícího asi 2 km na sever od Altheimu, pak Ringweilerhofem, který nepatří k pánvi, a kotou 322, jež patří k ní, a spojující se opět s francouzskou hranicí na ohbí, které tvoří asi 1 km na jih od Hornbachu (viz mapu v rozměrech 1/100.000 přiloženou k této smlouvě pod čís.2).

Komise skládající se z pěti členů, z nichž jeden bude jmenován Francií, jeden Německem a tři Radou Společnosti národů, která zvolí příslušníky jiných mocností, bude zřízena do 14 dnů po tom, kdy nabude tato smlouva působnosti, aby určila na místě samém hraniční čáru tuto popsanou.

V oněch částech naznačené čáry, v kterých se nekryje se správními hranicemi, bude se komise snažiti přiblížit se naznačené čáře, přihlížejíc v mezích možnosti k místním hospodářským zájmům a platným hranicím obecním.

Usnesení této komise bude se díti většinou hlasů a budou závazná pro interesované strany.

Článek 49

Německo se vzdává ve prospěch Společnosti národů, která bude pokládána v tomto směru za fideikomisárního vlastníka, vlády nad územím svrchu označeným.

Na konci lhůty patnácti let od doby, kdy nabude tato smlouva působnosti, obyvatelstvo tohoto území bude povoláno, aby projevilo, pod kterou svrchovanost si přeje býti postaveno.

Článek 50

Klausule, podle kterých bude provedeno postoupení dolů pánve Saarské, jakož i opatření určená k zajištění zřetele na právo a blaho obyvatelstva a spolu i vlády nad tímto územím, rovněž i podmínky, za kterých dojde k svrchu řečenému plebiscitu, jsou určeny v připojené příloze, jež bude považována za integrující část této smlouvy, a již Německo výslovně schvaluje.

Příloha

V souhlasu s ustanoveními článků 45 - 50 této smlouvy byly podmínky, podle kterých bude uskutečněno postoupení dolů pánve Saarské Německem Francii, jakož i opatření určená k zajištění zřetele na práva a blaho obyvatelstva a spolu i vlády nad územím, i podmínky, za kterých toto obyvatelstvo bude povoláno, aby projevilo, pod kterou svrchovanost si přeje býti postaveno, stanoveny takto:

Hlava prvá. - O postoupených důlních vlastnictvích a těžbě z nich.

§ 1

Ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, nabude stát francouzský plného a neomezeného vlastnictví k veškerým uhelným ložiskům, rozkládajícím se v hranicích pánve Saarské, jak jsou zevrubně vyznačeny v článku 48 jmenované smlouvy.

Stát francouzský bude oprávněn těžiti nebo netěžiti ve jmenovaných dolech nebo postoupiti právo těžiti v nich osobám třetím, aniž bude povinen domáhati se jakéhokoli předchozího svolení nebo splniti jakékoli formality.

Stát francouzský bude vždy oprávněn dovolávati se horních zákonů a nařízení německých, dole uvedených, k zajištění vymezení svých práv.

§ 2

Vlastnické právo státu francouzského bude se vztahovati na ložiska volná a ještě nepropůjčená stejně jako na ložiska již propůjčená, ať jest nynějším jich vlastníkem kdokoliv, bez rozdílu, zda náležejí státu pruskému, bavorskému, jiným státům nebo korporacím, společnostem či osobám soukromým, ať se v nich těží či nikoliv, a ať právo těžby, odloučené od práva vlastníků povrchu, se uznávalo či nikoliv.

§ 3

Pokud jde o doly, v kterých se těží, bude se převod vlastnictví na stát francouzský vztahovati na všechna příslušenství jmenovaných dolů, zejména na jejich zařízení a materiál těžní, jak na povrchu tak pod zemí, jejich fárací materiál, závody k přeměně uhlí v elektrickou energii, koks a vedlejší výrobky, dílny, cesty dopravní, elektrické vedení, zařízení k čerpání a rozvádění vody, pozemky a budovy, jako kanceláře, domy ředitelské, zřízenecké a dělnické, školy, nemocnice a dispensáře, ^[1] jejich sklady a zásoby jakéhokoli druhu, archivy a plány a vůbec vše, k čemu vlastníci dolů nebo těžaři mají právo vlastnické nebo požívací vzhledem k těžbě v dolech a jejich příslušenství.

Převod se bude vztahovati též na neuhrazené pohledávky za produkty dodané před tím, než se stát francouzský uvázal v držbu, a po podepsání této smlouvy i na kauce odběratelů, jejichž práva budou zaručena státem francouzským.

§ 4

Stát francouzský převezme majetek volný a prostý všech dluhů a břemen. Práva však vztahující se na požitky starobní a invalidní, kterých nabyli anebo na něž získali nárok zaměstnanci dolů a jejich pobočných závodů v den, kdy tato smlouva nabývá působnosti, nebudou dotčena. Naproti tomu Německo musí vydati státu francouzskému matematické reservy rent, na něž jmenovaní zřízenci mají právo.

§ 5

Hodnota majetku takto postoupeného státu francouzskému bude určena komisí reparační, ustanovenou článkem 233 Části VIII (Náhrady škod) této smlouvy.

Tato hodnota se připíše ku prospěchu Německa na účtě náhrad.

Německo bude povinno odškodniti vlastníky nebo zájemníky, ať je to kdokoliv.

§ 6

Na německých železnicích a průplavech nebude stanoven žádný tarif, který by mohl škoditi přímým nebo nepřímým rozlišováním přepravě personálu, produktů dolů a jejich vedlejších závodů, nebo materiálu potřebného k těžbě. Tyto transporty budou požívati veškerých práv a výhrad, jež by mezinárodní úmluvy o železnicích zaručovaly podobným výrobkům původu francouzského.

§ 7

Materiál a personál potřebný k odklízení a přepravě produktů dolů a jejich vedlejších závodů, jakož i k přepravě dělníků a zřízenců bude opatřen správou železnic pánve Saarské.

§ 8

Nesmí býti kladena žádná překážka pracím, kterými se doplňují železnice a vodní cesty a které stát francouzský uzná za potřebné k tomu, by bylo zajištěno odklízení a přeprava produktů dolů a jejich vedlejších závodů, jako zdvojení kolejí, rozšiřování nádraží, zřizování skladišť a pomocných zařízení. Rozvržení nákladů bude, nastala-li by neshoda, vzneseno na rozhodčího.

Stát francouzský bude též moci zřizovati nové prostředky komunikační, jako silnice, elektrická vedení a telefonní spojení, pokud je uzná za nutné pro potřeby těžby.

Bude též volně bez jakýchkoli omezení používati prostředků komunikačních, jichž bude vlastníkem, zvláště těch, které spojují doly a jejich vedlejší závody s komunikačními prostředky ležícími na území francouzském.

§ 9

Stát francouzský bude vždy oprávněn dovolávati se německých horních zákonů a nařízení platných 11. listopadu 1918 (vyjímajíc předpisy vydané výhradně vzhledem na stav válečný), pokud jde o nabývání pozemků, které uzná za potřebné k těžbě z dolů a jejich vedlejších závodů.

Náhrada za škody, na nemovitostech způsobené těžbou v uvedených dolech a jejich vedlejších závodech, bude stanovena podle horních zákonů a nařízení německých, výše vzpomenutých.

§ 10

Každá osoba, kterou dosadí stát francouzský místo sebe ve všechna nebo část svých práv na těžbu v dolech nebo jejich vedlejších závodech, bude požívati výsad výmíněných v této příloze.

§ 11

Doly a ostatní nemovitosti, které se stanou vlastnictvím státu francouzského, nebudou moci nikdy býti prohlášeny za propadlé ani tvořiti předmět výkupu, vyvlastnění nebo záboru, ani jakéhokoli jiného opatření, které se dotýká práva vlastnického.

Personál a materiál určený k těžbě v těchto dolech nebo jejich vedlejších závodech, jakož i produkty dobývané z těchto dolů nebo vyrobené v jejich vedlejších závodech nemohou býti nikdy úředně zabrány.

§ 12

Těžba v dolech a jejich vedlejších závodech, které se stanou vlastnictvím státu francouzského, bude nadále s výhradou ustanovení níže uvedeného paragrafu 23 podléhati řádu právnímu spočívajícímu na zákonech a nařízeních německých platných dne 11. listopadu 1918 (mimo předpisy vydané výhradně vzhledem na stav válečný).

Práva dělníků, jak vyplývala ze zákonů a nařízení německých dne 11. listopadu 1918, zůstanou rovněž zachována, ovšem s výhradou ustanovení řečeného paragrafu 23.

Nesmějí býti kladeny žádné překážky, aby nebyli do dolů pánve Saarské neb jejich závodů vedlejších uváděni nebo tam zaměstnáváni dělníci cizí.

Dělníci a zřízenci národnosti francouzské mohou býti členy francouzských odborových sdružení.

§ 13

Daně z dolů a jejich vedlejších závodů, jak na místní rozpočet území pánve Saarské tak i na dávky obecní, budou vyměřovány se spravedlivým zřetelem k poměrné hodnotě dolů srovnané s celkovým zdanitelným majetkem pánve.

§ 14

Stát francouzský bude vždy moci zakládati a udržovati jako příslušenství dolů školy obecné nebo odborné pro personál a jeho dítky a tam dáti vyučovati učiteli, které si vyvolí, v jazyce francouzském podle vlastních učebních osnov.

Bude moci též zakládati a udržovati nemocnice, dispensáře, dělnické domy a zahrady a jiná zřízení podpůrná a dobročinná.

§ 15

Stát francouzský bude míti naprostou volnost postupovati podle vlastního uvážení při rozdělování a rozesílání výrobků dolů a jejich vedlejších závodů, jakož i při stanovení prodejních cen za tyto výrobky.

Vláda francouzská se však zavazuje, že uspokojí požadavky spotřeby místní, průmyslové i domácí, vždy v poměru, jaký byl za těžby roku 1913 mezi spotřebou místní a celkovou produkcí pánve Saarské, ať je výše výtěžku z dolů jakákoliv.

Hlava druhá. - Vláda v území pánve Saarské.

§ 16

Vláda v území pánve Saarské bude svěřena komisi zastupující Společnost národů. Tato komise bude míti své sídlo v území pánve Saarské.

§ 17

Vládní komise, o níž se mluví v paragrafu 16, bude složena z pěti členů jmenovaných Radou Společnosti národů, a to z jednoho člena francouzského, jednoho člena nefrancouzského, pocházejícího z území pánve Saarské a tamtéž bydlícího, a ze tří členů příslušníků tří jiných států než Francie a Německa.

Členové vládní komise budou jmenováni na rok; jejich mandát může býti obnoven. Budou moci býti odvoláni Radou Společnosti národů, která se postará, by byli nahrazeni.

Členové vládní komise budou míti právo na plat, který určí Rada Společnosti národů a který bude vyplácen z důchodů území.

§ 18

Předseda vládní komise bude jmenován Radou Společnosti národů z členů komise na rok; bude moci býti jmenován znovu.

Předseda bude výkonným orgánem komise.

§ 19

Vládní komise bude míti v území pánve Saarské veškerou vládní moc, která příslušela dříve říši německé, Prusku a Bavorsku, tedy též jmenovati a odvolávati úředníky a zřizovati takové správní a zastupitelské orgány, jaké uzná za nutné.

Tato komise bude míti plnou moc spravovati železnice, průplavy a jiná veřejná zařízení a bráti z nich požitky.

Komise rozhoduje většinou hlasů.

§ 20

Německo dá vládě pánve Saarské k disposici veškeré úřední listiny a archivy, které jsou v držení Německa, některého státu německého nebo místního úřadu a vztahují se na území pánve Saarské nebo na práva jeho obyvatelstva.

§ 21

Vládní komisi bude příslušeti, aby zajistila prostředky a za podmínek, jež uzná za vhodné, ochranu zájmů obyvatel území pánve Saarské v cizině.

§ 22

Vládní komise bude míti plné právo požívací k veškerému vlastnictví (vyjímajíc doly), jež na území pánve Saarské náleží ať z právních titulů práva veřejného či soukromého vládě císařství německého nebo vládě jiného státu německého.

Co se týče železnic, bude přiměřené rozdělení vozového materiálu provedeno smíšenou komisí, v které budou zastoupeny vládní komise území pánve Saarské a německé železnice.

Osoby, zboží, lodi, vagony, vozidla a poštovní zásilky vycházející z pánve Saarské anebo tam vstupující budou při průvozu a přepravě požívati veškerých práv a výhod, jež jsou specifikovány v předpisech Části XII (Přístavy, vodní cesty, železnice) této smlouvy.

§ 23

Zákony a nařízení platná v území pánve Saarské dne 11. listopadu 1918 (vyjímajíc nařízení vydaná vzhledem k válečnému stavu) zůstanou v platnosti.

Jestliže buď z důvodů všeobecných, nebo z toho důvodu, aby se tyto zákony a nařízení uvedly v soulad se zněním této smlouvy, jest nutno provésti jejich změny, rozhodne o tom a změny provede vládní komise po úradě se zástupci volenými od obyvatelstva takovým způsobem, jaký bude stanoven komisí.

Bez předchozího dobrého zdání státu francouzského nesmí býti provedena žádná změna zákonného práva těžiti z dolů, stanoveného v paragrafu 12, leč že by změna byla nastala následkem obecné úpravy poměrů pracovních, stanovené Společností národů.

Při stanovení podmínek pracovních a doby pracovní pro muže, ženy a děti musí vládní komise vzíti v úvahu přání místních organisací dělnických, jakož i zásady stanovené Společností národů.

§ 24

S výhradou ustanovení paragrafu 4 nejsou dotčena žádným ustanovením této smlouvy práva obyvatel pánve Saarské ve věcech pojištění a pensí, ať jich v době, kdy tato smlouva nabude působnosti, bylo nabyto či jsou na cestě k nabytí, a ať spočívají na kterémkoli německém systému pojišťovacím nebo na právech pensijních jakéhokoliv způsobu.

Německo a vláda pánve Saarské budou shora vzpomenutá práva zachovávati a chrániti.

§ 25

Civilní a trestní soudy působící na území pánve Saarské zůstanou v činnosti.

Vládní komise zřídí soudní dvůr civilní a trestní pro odvolání z rozsudků těchto soudů a rozhodování o věcech, pro něž tyto soudy nejsou příslušné.

Vládní komisi přísluší stanoviti organisaci a příslušnost tohoto soudního dvora.

Rozsudky se vynášejí jménem vládní komise.

§ 26

Vládní komise bude míti výhradní právo vybírati daně a poplatky v mezích území pánve Saarské.

Daní a poplatků se užije výlučně k úhradě potřeb tohoto území.

Daňový systém ze dne 11. listopadu 1918 zůstane v platnosti, pokud to okolnosti dovolí, a žádná nová daň mimo cla nesmí býti zavedena bez předchozího slyšení zástupců volených obyvatelstvem.

§ 27

Tato ustanovení nebudou míti vliv na nynější státní příslušnost obyvatel území pánve Saarské.

Žádné překážky nebudou se klásti těm, kdož chtějí přijmouti jinou státní příslušnost, při čemž se ovšem nabytím nové státní příslušnosti pozbývá kterákoli jiná.

§ 28

Obyvatelstvo pánve Saarské podrží pod dozorem vládní komise svá místní zastupitelstva, svobodu náboženství, své školy a svůj jazyk.

Volební právo smí se vykonávati jen do místních zastupitelstev a přísluší bez rozdílu pohlaví všem obyvatelům, kterým je víc než 20 let.

§ 29

Obyvatelé území pánve Saarské, kteří by chtěli opustiti toto území, budou míti úplnou volnost podržeti svůj majetek nemovitý aneb jej prodati za přiměřenou cenu a odnésti své movité jmění bez veškerých poplatků.

§ 30

Na území pánve Saarské nebude vojenské služby ani povinné ani dobrovolné; zřizovati opevnění se zakazuje.

Jen místní četnictvo bude zřízeno, aby udržovalo pořádek.

Vládní komisi přísluší pečovati za všech okolností o ochranu osob a statků na území pánve Saarské.

§ 31

Území pánve Saarské, jak je vymezeno článkem 48 této smlouvy, podléhá francouzské celní soustavě. Výnos cla uloženého na zboží určené pro místní spotřebu bude pojat do rozpočtu tohoto území po srážce veškerých nákladů vybírání.

Vývozní clo nebude ukládáno na výrobky hutní nebo uhlí vyvážené z tohoto území do Německa, ani na vývoz z Německa pro potřebu průmyslu území pánve Saarské.

Produkty přírodní i zpracované, pocházející z pánve Saarské budou při průvozu územím německým prosty všech dávek celních. Totéž platí pro výrobky německé při průvozu pánví Saarskou.

Po pět let od doby, kdy nabude tato smlouva působnosti, budou výrobky pocházející z pánve Saarské neb odtud vyvážené osvobozeny od dovozního cla do Německa a po touž dobu německý dovoz předmětů určených pro místní spotřebu do území pánve Saarské bude též prost cla.

Na těchto pět let si vyhrazuje francouzská vláda, pro všechny předměty, které pocházejí z pánve Saarské a jsou vyrobeny ze surovin nebo polotovarů dovezených z Německa bez poplatků, vymeziti množství, jež bude do Francie připuštěno, podle ročního průměru množství vyvezeného do Alsaska-Lotrinska a do Francie v letech 1911-1913, jak bude vyšetřeno na základě všech úředních výkazů a statistických dokladů.

§ 32

Oběh francouzských peněz nebude v území pánve Saarské ani zakázán, ani omezen.

Stát francouzský bude míti právo užívati francouzské měny při všech nákupech nebo platech a smlouvách o těžení z dolů a jejich vedlejších závodů.

§ 33

Vládní komise bude míti právo rozhodovati všechny otázky, k nimž by mohl zavdati podnět výklad předešlých ustanovení.

Francie a Německo uznávají, že veškeré spory zakládající se na různosti mínění při výkladu předešlých ustanovení budou rovněž předloženy vládní komisi, jejíž rozhodnutí, usnesené většinou hlasů, jest pro obě země závazné.

Hlava třetí. - Hlasování lidu.

§ 34

Po uplynutí patnácti let od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude obyvatelstvo pánve Saarské povoláno, aby projevilo svoji vůli takto:

Hlasování bude provedeno po obcích neb okresích o těchto třech možnostech:

zachování vládní formy zavedené touto smlouvou a přílohou,
spojení s Francií,
spojení s Německem.

Právo hlasovati budou míti všechny osoby bez rozdílu pohlaví, kterým je v době hlasování víc než 20 let a které bydlí v době podpisu této smlouvy v území pánve Saarské.

Ostatní pravidla, bližší podmínky a datum hlasování ustanoví Rada Společnosti národů tak, aby byla zajištěna svoboda, tajnost a čistota hlasování.

§ 35

Společnost národů rozhodne o tom, jaké svrchovanosti bude území podrobeno, hledíc k přání vyjádřenému hlasováním lidu:

Jestliže Společnost národů rozhodne o celém území nebo části jeho, že má býti zachována vládní forma zavedená touto smlouvou a touto přílohou, Německo se tímto zavazuje vzdáti se ve prospěch Společnosti národů své svrchovanosti, pokud to Společnost národů bude pokládati za nutné. Společnosti národů bude příslušeti, aby učinila nutná opatření k úpravě definitivní vládní formy, přizpůsobené trvalým zájmům území a obecným zájmům;
jestliže Společnost národů rozhodne o celém území nebo jeho části, že má býti připojeno k Francii, Německo se již nyní zavazuje postoupiti Francii, provádějíc souhlasné rozhodnutí Společnosti národů, veškerá práva a nároky na území, které bude zevrubně označeno Společností národů;
jestliže Společnost národů rozhodne o celém území nebo jeho části, že má býti připojeno k Německu, bude povinností Společnosti národů postarati se, aby Německo bylo opět uvedeno ve vládu nad územím, které bude blíže označeno Společností národů.

§ 36

Rozhodne-li Společnost národů, že část nebo celé území pánve Saarské má býti připojeno k Německu, bude vlastnické právo Francie k dolům v této části území Německem zpět koupeno v celku za cenu splatnou ve zlatě. Tato cena bude stanovena třemi znalci rozhodujícími většinou hlasů, z nichž jeden bude jmenován Německem, jeden Francií a jeden, kterým nesmí býti ani Francouz ani Němec, Společností národů.

Závazek se strany Německa, provésti toto zaplacení, bude vzat v úvahu komisí reparační a k tomu účelu bude Německo moci jakýmkoli způsobem určeným touto komisí zříditi zástavní právo v prvém pořadí na svém jmění a důchodech.

Jestliže Německo přes to do roka po tom, kdy mělo býti placení uskutečněno, nezaplatí, učiní komise reparační ve shodě s instrukcemi,které jí mohou býti dány Společností národů, příslušná opatření, a pokud toho bude potřeba, bude příslušná část dolů likvidována.

§ 37

Jestliže zpětnou koupí ve smyslu paragrafu 36 přejde vlastnictví dolů neb jejich části na Německo, budou stát a příslušníci Francie mítiprávo kupovati tolik uhlí z pánve Saarské, kolik je v té době odůvodněno jejich potřebou pro průmysl a domácnosti. Rada Společnosti národů ustanoví v pravý čas dohodou, vyhovující zásadám slušnosti, množství uhlí, trvání smlouvy, jakož i cenu.

§ 38

Jest ujednáno, že Francie a Německo mohou zvláštními úmluvami uzavřenými před uplynutím lhůty pro zaplacení ceny za zpětnou koupi dolů změniti ustanovení paragrafů 36 a 37.

§ 39

Rada Společnosti národů učiní opatření potřebná k organisaci vládní formy, která má býti uvedena v život po tom, kdy rozhodnutí Společnosti národů vzpomenuté v paragrafu 35 nabude působnosti. Tato opatření budou obsahovati spravedlivé rozdělení všech závazků vlády pánve Saarské z půjček uzavřených vládní komisí nebo vzniklých z jiných opatření.

Jakmile vstoupí v život nová vládní forma, zanikne pravomoc vládní komise, vyjímajíc případ uvedený v paragrafu 35a).

§ 40

Ve věcech, na které se vztahuje tato příloha, rozhoduje Společnost národů většinou hlasů.

Oddíl V. - Alsasko-Lotrinsko.

Vysoké smluvní strany, uznavše mravní závazek napraviti křivdu, které se dopustilo Německo v roce 1871 jak na právu Francie, tak i na vůli obyvatelstva alsaského a lotrinského, odloučeného od své vlasti přes slavnostní protest svých zástupců ve sněmu bordeauxském,

shodují se na těchto článcích:

Článek 51

Území postoupená Německu mírovým preliminářem podepsaným ve Versailles dne 26. února 1871 a frankfurtskou smlouvou ze dne 10. května 1871 vracejí se opět pod svrchovanost francouzskou ode dne příměří ze dne 11. listopadu 1918.

Působnost smluvních ustanovení obsahujících určení hranice před rokem 1871 se obnovuje.

Článek 52

Vláda německá odevzdá neprodleně vládě francouzské archivy, knihy, plány, listiny a doklady všeho druhu týkající se civilní, vojenské, finanční, soudní nebo jiné správy území vracejícího se pod svrchovanost francouzskou. Jestliže některé z těchto dokladů, archivů, knih, listin nebo plánů byly přeneseny na jiné místo, budou německou vládou vráceny na požádání vlády francouzské.

Článek 53

Zvláštními úmluvami mezi Francií a Německem bude postaráno o úpravu zájmů obyvatelstva území, o němž mluví článek 51, zejména pokud jde o jejich práva občanská, jejich obchod a vykonávání jejich povolání, při čemž se předpokládá, že se Německo zavazuje od nynějška uznati a schváliti pravidla určená v příloze připojené a týkající se státního občanství obyvatelů řečených území neb osob z nich pocházejících, nereklamovati nikdy a nikde jakožto německé příslušníky ty, kdo budou prohlášeni za Francouze na základě jakéhokoli právního důvodu, přijmouti ostatní na svém území, a pokud jde o majetek německých státních občanů na územích, o nichž mluví článek 51, přizpůsobiti se ustanovením článku 297 a přílohy Oddílu IV Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.

Němečtí státní občané, kteří, nedosáhnouce státního občanství francouzského, dostanou od francouzské vlády povolení, aby měli bydliště na řečeném území, nebudou podléhati ustanovením uvedeného článku.

Článek 54

Pokud jde o provádění předpisů tohoto oddílu, budou uznávány za Alsasany-Lotrinčany osoby, které znovu nabyly státního občanství francouzského na základě paragrafu 1 připojené přílohy.

Osoby vzpomenuté v paragrafu 2 řečené přílohy budou ode dne, kdy se budou dovolávati občanství francouzského, pokládány za Alsasany-Lotrinčany se zpětným účinkem ode dne 11. listopadu 1918. U těch, jejichž žádost bude zamítnuta, končí se tato výhoda dnem odmítnutí.

Rovněž budou pokládány za alsasko-lotrinské ty právní osoby, jimž bude tato vlastnost přiznána buď správními úřady francouzskými, nebo soudním rozhodnutím.

Článek 55

Území, o kterém mluví článek 51, vrátí se k Francii zproštěno a osvobozeno všech veřejných dluhů za podmínek stanovených článkem 255 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.

Článek 56

Ve shodě s ustanoveními článku 256 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy vstoupí Francie v držbu všeho majetku a statků říše nebo států německých, pokud tento majetek nebo statky jsou na území, o kterém mluví článek 51, a nebude z toho důvodu zavázána žádnému postupujícímu státu cokoliv platiti nebo ku prospěchu připsati.

Toto ustanovení se týče všech statků movitých i nemovitých, ať náležejí k majetku veřejnému či soukromému, vůbec veškerých práv jakéhokoli druhu, jež náležela říši nebo německým spolkovým státům aneb jejich správním okrskům.

Statky korunní, jakož i soukromé statky bývalého císaře a bývalých panovníků německých budou postaveny na roveň statkům majetku veřejného.

Článek 57

Německo neučiní nijakého kroku směřujícího k tomu, aby okolkováním nebo jakýmkoli jiným opatřením zákonným nebo správním, které by se nevztahovalo na jeho ostatní území, uškodilo zákonné hodnotě nebo platební schopnosti německých platidel nebo peněz majících zákonný kurs v den podpisu této smlouvy a jsoucích téhož dne v držení vlády francouzské.

Článek 58

Zvláštní úmluva určí podmínky, podle kterých budou zaplaceny v markách výjimečné válečné výlohy, jež poskytly během války zálohou buď Alsasko-Lotrinsko nebo veřejné korporace alsasko-lotrinské na účet říše ve smyslu německého zákonodárství, jako: příspěvky rodinám mobilisovaných, rekvisice, ubytování vojska, podpory evakuovaným.

Při stanovení výše těchto částek bude se vůči Německu přihlížeti k podílu, jímž by bylo přispělo Alsasko-Lotrinsko říši na výlohy plynoucí z těchto plateb. Tento příspěvek bude čítán podle podílu, kterým k příjmům říše přispívalo Alsasko-Lotrinsko roku 1913.

Článek 59

Stát francouzský bude vybírati na vlastní účet říšské poplatky, daně a dávky všeho druhu splatné na území, o kterém mluví článek 51, a nezaplacené v den příměří, 11. listopadu 1918.

Článek 60

Vláda německá neprodleně opět uvede Alsasany-Lotrinčany (osoby fysické i právnické i veřejná zřízení) v držení veškerých statků, práv a zájmových účastenství, jež jim náležely dne 11. listopadu 1918, pokud leží na německém území.

Článek 61

Vláda německá se zavazuje, že bez průtahu bude prováděti dále až do konce finanční klausule týkající se Alsaska-Lotrinska, o kterých je řeč v různých úmluvách o příměřích.

Článek 62

Německá vláda se zavazuje nésti náklad na veškeré pense civilní i vojenské, kterých bylo nabyto v Alsasku-Lotrinsku do dne 11. listopadu 1918, a jež byly hrazeny z rozpočtu říše německé.

Německá vláda opatří každoročně peníz nutný k tomu, by byly vypláceny ve francích za průměrný roční kurs ony částky, na které by bývaly měly právo v markách osoby obývající v Alsasku-Lotrinsku, kdyby Alsasko-Lotrinsko bylo zůstalo pod německou pravomocí.

Článek 63

Pokud jde o závazek převzatý Německem v Části VIII (Náhrady škod) této smlouvy, poskytnouti náhradu za škody způsobené ve formě peněžitých pokut, uložených civilnímu obyvatelstvu zemí spojených a sdružených, budou obyvatelé území uvedeného v článku 51 postaveni na roveň tomuto obyvatelstvu.

Článek 64

Ustanovení týkající se správního řádu řek Rýna a Mosely jsou dána v Části XII (Přístavy, vodní cesty a železnice) této smlouvy.

Článek 65

Ve lhůtě tří neděl po dni, kdy nabude působnosti tato smlouva, ustaví se přístavy štrasburský a kehlský na dobu sedmi let v jednotný organism, pokud jde o provoz.

Správa tohoto jednotného organismu bude obstarávána ředitelem, jejž jmenuje Ústřední rýnská komise, která jej bude moci též odvolati.

Tento ředitel musí býti státním příslušníkem francouzským.

Bude podroben dozoru Ústřední rýnské komise a bude sídliti ve Štrasburce.

V obou těchto přístavech budou zřízeny svobodné oblasti po rozumu Části XII této smlouvy (Přístavy, vodní cesty a železnice).

Zvláštní úmluva, která bude ujednána mezi Francií a Německem a bude závislá na schválení Ústřední rýnské komise, určí způsob této organisace, zvláště se stanoviska finančního.

Jest ujednáno, že ve smyslu tohoto článku přístav kehlský zahrnuje veškeré plochy pozemkové nutné k ruchu přístavnímu a dopravě vlaků konajících službu přístavní, počítaje v to vnitřní přístav, nábřeží a železniční trati, náspy, jeřáby, pobřežní tržnice a skladiště, sklepy, vytahovadla i hydro-elektrárny patřící k zařízení přístavu.

Německá vláda se zavazuje učiniti všechna opatření, která budou od ní požadována k tomu cíli, aby vlaky jakéhokoli druhu dojíždějící do Kehlu nebo odtamtud vyjíždějící, určené ať pro pravý či levý břeh Rýna, byly bezpečně sestavovány a vypravovány co možno nejlépe.

Všechna práva a vlastnictví soukromých osob budou zachována. Zvláště pak zdrží se správa přístavů jakéhokoliv opatření, jež by bylo na újmu vlastnickým právům francouzských neb badenských železnic.

Státním příslušníkům, lodím a zboží kteréhokoliv státu bude v obou přístavech zajištěno rovné zacházení, pokud jde o obchod.

Bude-li Francie, až vyprší šestý rok, míti za to, že stav prací prováděných na přístavu štrasburském nutně vyžaduje prodloužení tohoto přechodního řádu, bude jí volno požádati za prodloužení u Ústřední komise rýnské, která bude moci prodloužení to povoliti na dobu nepřesahující tří let.

Po celou dobu prodloužení budou ponechány v platnosti svrchu uvedené svobodné oblasti.

Než bude jmenován první ředitel Ústřední komisí rýnskou, může za podmínek zde uvedených býti ustanoven Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými ředitel prozatímní, jenž musí býti státním příslušníkem francouzským.

O všech otázkách v tomto článku uvedených bude rozhodovati Ústřední rýnská komise většinou hlasů.

Článek 66

Železniční a jiné mosty, které vedou nyní v hranicích Alsaska-Lotrinska přes Rýn, budou ve všech svých částech a v celé své délce vlastnictvím francouzského státu, který zajistí jejich udržování.

Článek 67

Vláda francouzská nastupuje ve všechna práva, která příslušela říši německé stran všech železničních tratí, jež jsou pod správou železnic říše německé, ať jsou již v provozu či v stavbě.

Stejně bude tomu, pokud jde o práva německé říše na koncese železniční a pouličních drah, ležících na území uvedeném v článku 51.

Z tohoto převzetí práv nevzniknou státu francouzskému žádné závazky platební.

Pohraniční stanice železniční budou ustanoveny pozdější dohodou, s podmínkou předem určenou, že na rýnské hranici budou položeny na pravém břehu.

Článek 68

Ve shodě s ustanoveními článku 268 hlavy I Oddílu I Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy budou po dobu pěti let, počítajíc ode dne působnosti této smlouvy, produkty přírodní nebo zpracované, pocházející z území uvedeného v článku 51, při přechodu na německé celní území osvobozeny ode všech celních poplatků.

Vláda francouzská si vyhrazuje určiti každoročně výnosem notifikovaným vládě německé ráz a množství výrobků, které budou požívati výhody tohoto osvobození.

Množství každého výrobku, které bude moci býti takto každoročně zasíláno do Německa, nebude směti převyšovati roční průměr množství zaslaného v letech 1911-1913.

Mimo to se zavazuje vláda německá, že dovolí po uvedenou dobu pěti let beze všech celních poplatků neb jiných břemen, počítaje k nim i vnitřní dávky, volně vyvážeti z Německa a dovážeti do Německa niti, tkaniny a jiné látky nebo výrobky textilní jakéhokoli druhu neb způsobu, dopravované z Německa do území uvedeného v článku 51 za účelem jakéhokoli zušlechtění, jako bílení, barvení, přetiskování, přistřihování, ožehování, soukání neb valchování.

Článek 69

Po dobu desíti let, počínajíc ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, jsou ústřední výrobny elektrické energie, ležící na území německém, které dodávaly elektrickou energii na území uvedené v článku 51 nebo takovým podnikům, jejichž provozování přechází definitivně nebo provisorně s Německa na Francii, povinny pokračovati v tomto dodávání ve výši spotřeby odpovídající uzávěrkám a smlouvám platným dne 11. listopadu 1918.

Dodávání toto se bude díti podle platných smluv a za ceny, které nesmějí převyšovati ceny, jaké platí svrchu řečeným výrobnám příslušníci němečtí.

Článek 70

Rozumí se, že vláda francouzská bude míti právo zakázati budoucně na území uvedeném v článku 51 každou novou účast německou:

ve správě veřejného statku a veřejných podniků, jako železnic, vodních cest, rozvádění vody, plynu, energie elektrické a jiných, a v těžbě z těchto statků a podniků;
ve vlastnictví k dolům a lomům jakéhokoli druhu i v podnicích s tím souvisících;
konečně v závodech hutních, třeba by jejich provozování nebylo v souvislosti s těžbou důlní.

Článek 71

Pokud jde o území uvedené v článku 51, Německo se vzdává za sebe a své příslušníky ode dne 11. listopadu 1918 práva dovolávati se ustanovení zákona ze dne 25. května 1910, týkajícího se obchodu se solmi draselnatými, a vůbec všech ustanovení o účasti německých organisací v těžbě z dolů draslových. Rovněž se za sebe a své příslušníky vzdává práva dovolávati se jakýchkoli úmluv, ustanovení neb zákonů, které by mohly platiti k jejímu prospěchu stran ostatních produktů uvedených území.

Článek 72

Úprava otázek týkajících se dluhů uzavřených před 11. listopadem 1918 mezi říší německou a státy německými neb jejich příslušníky obývajícími v Německu s jedné strany, a Alsasany-Lotrinčany obývajícími v Alsasko-Lotrinsku s druhé strany, bude provedena ve shodě s ustanoveními Oddílu III Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy, s výhradou, že výraz „před válkou“ má býti nahrazen výrazem „před 11. listopadem 1918“. Kurs, kterého se má použíti při řečeném vyrovnávání, bude průměrný kurs znamenaný na burse ženevské v měsíci, který předcházel před 11. listopadem 1918.

Za účelem vyrovnávání svrchu řečených dluhů za podmínek ustanovených v Oddíle III Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy bude moci býti zřízen na území uvedeném v článku 51 zvláštní úřad verifikační a kompensační, při čemž se rozumí, že tento úřad bude moci býti pokládán podle paragrafu 1 přílohy uvedeného Oddílu za úřad „Ústřední“.

Článek 73

Soukromý majetek, soukromá práva a zájmová účastenství Alsasanů-Lotrinčanů v Německu budou podrobeny ustanovením Oddílu IV Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.

Článek 74

Vláda francouzská si vyhrazuje právo zadržeti a likvidovati veškerý majetek, práva a zájmová účastenství, které měli 11. listopadu 1918 příslušníci němečtí nebo společnosti stojící pod dozorem Německa na území uvedeném v článku 51, za podmínek ustanovených v posledním odstavci svrchu uvedeného článku 53.

Německo odškodní přímo své příslušníky zbavené svých práv svrchu řečenými likvidacemi.

Použití výtěžku těchto likvidací bude se říditi ustanoveními Oddílu III a IV Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.

Článek 75

Výjimkou z ustanovení Oddílu V Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy jsou zachovány v platnosti všechny smlouvy, které byly přede dnem vyhlášení francouzského výnosu ze dne 30. listopadu 1918 v Alsasko-Lotrinsku uzavřeny mezi Alsasany-Lotrinčany (osobami fysickými nebo právnickými) nebo jinými obyvateli Alsaska-Lotrinska s jedné strany a říší německou nebo státy německými neb jich příslušníky obývajícími v Německu s druhé strany a jejichž splnění bylo oddáleno příměřím nebo pozdějším francouzským zákonodárstvím.

Avšak zrušeny budou všechny smlouvy, jejichž zrušení v zájmu obecném vláda francouzská ohlásí Německu ve lhůtě šestiměsíční, počítajíc ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, leda pokud jde o dluhy a jiné závazky peněžité vyplývající z toho, že před 11. listopadem 1918 bylo na základě těchto smluv něco konáno nebo placeno. Bude-li míti zrušení těchto smluv pro jednu ze smluvních stran v zápětí značnou újmu, bude poskytnuta straně poškozené přiměřená náhrada, která se vypočte jediné podle vloženého kapitálu a bez ohledu na ušlý zisk.

Pokud jde o promlčení, lhůty preklusivní a propadnutí, budou v Alsasku-Lotrinsku platiti ustanovení článků 300 a 301 Oddílu V Části X (Klausule hospodářské) s tím omezením, že výraz „vypuknutí války“ má býti nahrazen výrazem „11. listopadu 1918“ a že výraz „doba války“ má býti nahrazen výrazem „perioda od 11. listopadu 1918 až do dne, kdy nabyla působnosti tato smlouva“.

Článek 76

Otázky týkající se práv vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého Alsasanů-Lotrinčanů budou řešeny podle obecných ustanovení Oddílu VII Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy, při čemž se rozumí, že Alsasané-Lotrinčané mající nárok na takováto práva na základě zákonodárství německého zůstanou v plném a neomezeném požívání těchto práv na území německém.

Článek 77

Stát německý se zavazuje vydati státu francouzskému podíl, který připadá na štrasburskou pojišťovnu invalidní a starobní ze všech reserv utvořených říší nebo veřejnými nebo soukromými korporacemi na ní závislými k účelům invalidního a starobního pojištění.

Totéž platí o kapitálech a reservách uložených v Německu, které po zákonu patří jiným pokladnám sociálně pojišťujícím, hornickým pokladnám pensijním, pokladně alsasko-lotrinských železnic, jiným organisacím pensijním, zřízeným ve prospěch personálu veřejných správ a podniků a činným v Alsasko-Lotrinsku, rovněž tak jako o kapitálech a reservách, které dluží pojišťovna soukromých zřízenců v Berlíně z důvodu závazků uzavřených ve prospěch pojistníků této skupiny, sídlících v Alsasku-Lotrinsku.

Zvláštní úmluva ustanovení podmínky a způsob těchto převodů.

Článek 78

O vykonávání soudních rozsudků, podávání odvolání a provádění soudního stíhání budou platiti tato pravidla:

Všechny rozsudky vynesené ve věcech civilních a obchodních od 3. srpna 1914 soudy alsasko-lotrinskými mezi Alsasany-Lotrinčany nebo mezi Alsasany-Lotrinčany a cizinci anebo mezi cizinci, které nabyly právní moci před 11. listopadem 1918, budou považovány za konečné a beze všeho vykonatelné.
Jestliže byl rozsudek vynesen ve věci mezi Alsasany-Lotrinčany a Němci neb mezi Alsasany-Lotrinčany a poddanými států spojených s Německem, bude takovýto rozsudek vykonatelný, teprve až mu bude vykonatelnost přiznána novým příslušným soudem znovu nabytého území uvedeného v článku 51.
Všechny rozsudky vynesené od 3. srpna 1914 proti Alsasanům-Lotrinčanům soudy německými pro zločiny nebo přečiny politické prohlašují se za neplatné.
Všechna rozhodnutí vynesená říšským soudem v Lipsku po 11. listopadu 1918 o odvoláních podaných proti rozhodnutí soudů alsasko-lotrinských budou pokládána za neplatná a mají býti zrušena. Spisy nižších instancí, které byly podkladem pro dotyčná rozhodnutí, budou zaslány zpět příslušným soudům alsasko-lotrinským.
Zastavují se všechna odvolání z rozhodnutí soudů alsasko-lotrinských k říšskému soudu. Spisy budou svrchu uvedeným způsobem vráceny, aby mohly býti bez odkladu postoupeny francouzskému kasačnímu dvoru, který bude příslušný k rozhodování.
Všechna soudní stíhání v Alsasku-Lotrinsku pro trestné činy spáchané v době ode dne 11. listopadu 1918 do dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou provedena podle zákonů německých, pokud tyto zákony nebyly změněny nebo nahrazeny výnosy náležitě v místě samém od francouzských úřadů vyhlášenými.
Všechny ostatní otázky týkající se příslušnosti, řízení nebo správy justiční budou upraveny zvláštní úmluvou mezi Francií a Německem.

Článek 79

Přiložená dodatečná ustanovení týkající se státního občanství mají touž účinnost a platnost jako ustanovení tohoto oddílu.

Všechny ostatní otázky týkající se Alsaska-Lotrinska, které nejsou upraveny tímto Oddílem a přílohou k ní, ani obecnými předpisy této smlouvy, budou předmětem pozdějších úmluv mezi Francií a Německem.

Příloha

§ 1

Počínaje dnem 11. listopadu 1918 nabývají ipso facto opět státního občanství francouzského:

osoby, které ztratily státní občanství francouzské následkem smlouvy francouzsko-německé ze den 10. května 1871 a nenabyly od té doby jiného státního občanství než německého;
legitimní nebo nemanželští potomci osob uvedených v předcházejícím bodu mimo ty, kteří mezi svými ascendenty se strany otcovy mají Němce přistěhovalého do Alsaska-Lotrinska po 15. červenci 1870;
všechny osoby narozené v Alsasku-Lotrinsku z neznámých rodičů, nebo jejichž státní občanství jest neznámo.

§ 2

Do roka následujícího po dni, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou se moci ucházeti o státní občanství francouzské osoby náležející do některé z těchto skupin:

všechny osoby, které nenabyly opět státního občanství francouzského na základě paragrafu 1 a které mají mezi svými předky Francouze nebo Francouzku, ztrativší státní občanství francouzské za okolností uvedených v řečeném paragrafu;
všichni cizinci, kteří nejsou příslušníky některého státu německého a kteří získali alsasko-lotrinské domovské právo před 3. srpnem 1914;
všichni Němci mající bydliště v Alsasko-Lotrinsku déle než od 15. července 1870 aneb ti, jejichž některý ascendent měl v oné době své bydliště v Alsasku-Lotrinsku;
všichni Němci narození nebo bydliště své mající v Alsasku-Lotrinsku, kteří sloužili v řadách armád spojených nebo sdružených za nynější války, jakož i jejich potomci;
všechny osoby narozené v Alsasku-Lotrinsku před 10. květnem 1871 z rodičů cizích i jejich potomci;
manžel neb manželka osoby, která znovu nabyla státního občanství francouzského na základě paragrafu 1 aneb která se o ně uchází a je dostane za předcházejících podmínek.

Zákonný zástupce nezletilcův má právo ucházeti se jménem nezletilcovým o státní občanství francouzské; nebude-li tohoto práva použito, bude se moci nezletilec ucházeti o francouzské státní občanství v roku, který bude následovati po dosažení jeho zletilosti.

Žádost o státní občanství může býti úřady francouzskými zamítnuta, vyjímajíc případ uvedený pod číslem 6 tohoto paragrafu.

§ 3

Vyjímajíc případy uvedené v paragrafu 2, nezískávají Němci narození nebo bydliště své mající v Alsasku-Lotrinsku státního občanství francouzského z toho pouhého důvodu, že se Alsasko-Lotrinsko opět spojuje s Francií, byť i byli alsasko-lotrinskými státními příslušníky.

Budou moci nabýti státního občanství francouzského jen naturalisací za podmínky, že měli své bydliště v Alsasku-Lotrinsku přede dnem 3. srpna 1914 a že budou moci prokázati, že přebývají nepřetržitě na vráceném území po dobu tří let ode dne 11. listopadu 1918.

Francie převezme jejich diplomatickou a konsulární ochranu od toho okamžiku, kdy požádají o francouzskou naturalisaci.

§ 4

Vláda francouzská ustanoví zásady, podle nichž bude zjišťováno opětné nabytí státního občanství francouzského po zákonu, i podmínky, za jakých bude rozhodováno o žádostech za udělení státního občanství francouzského a o žádostech za naturalisaci, jak jest uvedeno v této příloze.

Oddíl VI. - Rakousko.

Článek 80

Německo uznává a bude přísně respektovat nezávislost Rakouska v hranicích určených smlouvou mezi tímto státem a Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými; uznává, že tato nezávislost bude nezměnitelná, leda by dala k tomu souhlas Rada Společnosti národů.

Oddíl VII. - Stát československý.

Článek 81

Německo uznává, jak to již byly učinily mocnosti spojené a sdružené, úplnou nezávislost státu československého, zahrnujícího i autonomní území Rusínů na jih od Karpat. Prohlašuje, že uznává hranice tohoto státu tak, jak budou určeny Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými a ostatními zúčastněnými státy.

Článek 82

Hranice mezi Německem a státem československým bude určena starou hranicí mezi Rakouskem-Uherskem a říší německou tak, jak byla dne 3. srpna 1914.

Článek 83

Německo se vzdává ve prospěch státu československého všech práv a právních titulů na část území slezského takto vymezenou:

počínaje od bodu položeného asi 2 km na jihovýchod od Ketře (Katscher), na hranicích mezi krajem hlubčickým a ratibořským:

hranice mezi těmito dvěma kraji;

poté stará hranice mezi Německem a Rakouskem-Uherskem až k bodu ležícímu na Odře přímo na jih od železnice Ratiboř-Bohumín;

poté směrem severozápadním až k bodu ležícímu asi 2 km na jihovýchod od Ketře:

čára, jež bude určena na místě samém a která míjí na západě Chřenovice (Kranowitz).

Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Polskem a jeden státem československým, bude ustavena do čtrnácti dnů po tom, kdy nabude působnosti tato smlouva, aby určila na místě samém hraniční čáru mezi Polskem a státem československým.

Rozhodnutí komise stanou se většinou hlasů a budou závazná pro zúčastněné strany.

Německo prohlašuje již nyní, že se zříká ve prospěch státu československého všech práv a právních titulů na část kraje hlubčického, ohraničenou, jak uvedeno níže, pro případ, že by konečným stanovením hranic mezi Německem a Polskem řečená část tohoto kraje byla odloučena od Německa:

počínaje od jihovýchodního konce výběžku staré rakouské hranice, ležícího asi 5 km na západ od Hlubčic, směrem na jih a až k bodu, kde se stýká s hranicí mezi krajem hlubčickým a ratibořským:

stará hranice mezi Německem a Rakouskem-Uherskem;

poté na sever správní hranice mezi kraji hlubčickým a ratibořským až k bodu ležícímu asi 2 km na jihovýchod od Ketře;

odtud na severozápad a až k bodu, od něhož vychází toto ohraničení:

čára, jež bude určena na místě samém a která míjí na východě Ketř.

Článek 84

Státního občanství československého nabudou ipso facto, ztrácejíce státní občanství německé, příslušníci němečtí usazení na některém z území, jež jsou uznána za součásti státu československého.

Článek 85

Do dvou let od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou příslušníci němečtí, kterým je víc než 18 let a kteří jsou usazeni na některém z území uznaných za součást československého státu, míti volnost optovati pro státní občanství německé. Čechoslováci příslušníci němečtí, usazení v Německu, budou míti rovněž volnost optovati pro státní občanství československé.

Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů zahrnuje opci jejich dětí, kterým ještě není 18 let.

Osoby vykonavší vzpomenuté svrchu právo opce budou povinny do následujících dvanácti měsíců přenésti své bydliště do státu, pro který optovaly.

Bude jim volno podržeti nemovité statky, které mají na území druhého státu, v němž měly bydliště před svou opcí. Budou směti odnésti svůj majetek movitý jakéhokoli druhu. Nebude na ně uvalen z tohoto důvodu žádný poplatek ani z vývozu ani z dovozu.

V téže lhůtě Čechoslováci příslušníci němečtí, prodlévající v cizině, budou míti - neodporuje-li tomu cizí zákon a nenabyli-li cizího státního občanství - právo nabýti státního občanství československého, ztrácejíce občanství německé, jestliže splní podmínky předpisů vydaných státem československým.

Článek 86

Stát československý tím, že svoluje k jejich zařazení do smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, přijímá ustanovení, která tyto mocnosti budou pokládati za nutná k ochraně zájmů těch obyvatelů v Československu, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem neb náboženstvím.

Stát československý rovněž schvaluje, aby byla pojata ve smlouvu s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými ustanovení, která tyto mocnosti uznají za nutná, aby byly obchodu ostatních států zabezpečeny svoboda průvozu a způsob obchodování vyhovující zásadám slušnosti.

Podíl a povaha finančních břemen Německa a Pruska, jež bude československému státu převzíti za území slezské postavené pod jeho svrchovanost, budou určeny podle článku 254 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.

Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto smlouvou a ke kterým by mohlo dáti podnět postoupení řečeného území.

Oddíl VIII. - Polsko.

Článek 87

Německo uznává, jak to již byly učinily mocnosti spojené a sdružené, úplnou nezávislost Polska a vzdává se ve prospěch Polska všech práv a právních titulů na území ohraničená mořem Baltským, východní hranicí Německa, jak byla určena v článku 27 Části II (Hranice Německa) této smlouvy, až k bodu ležícímu asi 2 km na východ od Lorzendorfu, pak čarou sahající k ostrému úhlu, jejž tvoří severní hranice Horního Slezska asi 3 kilometry na severozápad od Simmenau, pak hranicí Horního Slezska až tam, kde se stýká s bývalou hranicí mezi Německem a Ruskem, pak touto hranicí až k bodu, kde protíná tok Němenu, poté severní hranicí Východních Prus, jak je určena v článku 28 Části II výše vzpomenuté.

Ustanovení tohoto článku neplatí však o územích Východních Prus a svobodného města Gdaňska, jak jsou vymezena v řečeném článku 28 Části II (Hranice Německa) a v článku 100 Oddílu XI (Gdaňsk) této smlouvy.

Hranice Polska, pokud nejsou přesně vymezeny touto smlouvou, budou dodatečně určeny Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.

Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Německem a jeden Polskem, bude ustavena do čtrnácti dnů po tom, kdy nabude působnosti tato smlouva, aby určila na místě samém hraniční čáru mezi Polskem a Německem.

Rozhodnutí komise stanou se většinou hlasů a budou závazná pro zúčastněné strany.

Článek 88

V části Horního Slezska ohraničené, jak je vypsáno níže, bude obyvatelstvo vyzváno, aby hlasováním udalo, zda si přeje býti připojeno k Německu či k Polsku:

počínaje severním bodem výběžku staré provincie Slezska rakouského, ležícím asi 8 km na východ od Prudníku (Neustadt), stará hranice mezi Německem a Rakouskem až k jejímu styku s hranicí mezi kraji hlubčickým a ratibořským;

odtud na sever a až k bodu ležícímu asi 2 km na jihovýchod a Ketře:

hranice mezi kraji hlubčickým a ratibořským;

odtud na jihovýchod a až k bodu ležícímu na toku Odry přímo na jih od železnice Ratiboř-Bohumín:

čára, jež bude určena na místě samém a která míjí na jihu Chřenovice;

odtud stará hranice mezi Německem a Rakouskem, poté stará hranice mezi Německem a Ruskem až k jejímu styčnému bodu se správní hranicí mezi Poznaňskem a Horním Slezskem;

odtud tato správní hranice až k místu, kde se stýká s hranicí meziHorním a Středním Slezskem;

odtud na západ až k bodu, kde se správní hranice v ostrém úhlu otáčí k jihovýchodu, až asi na 3 km na severozápad od Simmenau:

hranice mezi Horním a Středním Slezskem:

odtud na západ a až k bodu, který jest určiti a který leží asi 2 km na východ od Lorzendorfu:

čára, jež bude určena na místě samém a která míjí na severu Kleinhennersdorf;

odtud na jih až k bodu, kde hranice mezi Horním a Středním Slezskem protíná silnici Městečko-Střížov (Städtel-Karlsruhe):

čára, která bude určena na místě samém a jež míjí na západ osady Hennersdorf, Bolkovice, Domaslovice, Šemyslov a Doubravku (Hennersdorf, Polkowitz, Noldau, Steinersdorf a Dammer) a na východ osady Střelce, Násale, Vojnovo, Svěrčov a Městečko (Strehlitz, Nassadel, Eckersdorf, Schwirz a Städtel);

odtud hranice mezi Horním a Středním Slezskem až k jejímu styku s východní hranicí kraje nemodlínského (Falkenberg);

odtud východní hranice kraje nemodlínského až k bodu výběžku ležícímu asi 3 km na východ od Pušiny (Puschine);

odtud a až k severnímu vrcholu výběžku bývalé provincie rakouského Slezska ležícímu asi 8 km na východ od Prudníku:

čára, jež bude určena na místě samém a míjí na východě Bělou (Zülz)

Pravidla, podle nichž se vykoná toto lidové hlasování a podle nichž mu bude vyhověno, ustanovuje připojená příloha.

Vláda polská a německá se zavazují již nyní, každá pokud na ní je, že nebudou v žádném místě svého území ani pronásledovati, ani používati žádného výjimečného opatření pro nižádný skutek politický, který se stane v Horním Slezsku po dobu platnosti právního stavu určeného v připojené příloze a až do uskutečnění trvalého právního stavu v této zemi.

Německo prohlašuje již nyní, že se zříká ve prospěch Polska všech práv a právních titulů na část Horního Slezska, která leží za hraniční čarou, jak bude určena v důsledku plebiscitu Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.

Příloha

§ 1

Do čtrnácti dnů ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, vojsko a úřady německé, které by označila komise vzpomenutá v paragrafu 2, musí vykliditi oblast podléhající plebiscitu. Musí se až do úplného vyklizení zdržeti všelikých rekvisicí, ať peněžních či v naturáliích, a každého opatření, které by mohlo býti na újmu hmotným zájmům země.

V téže lhůtě budou rozpuštěny rady dělníků a vojáků zřízené v této oblasti; ti z jejich členů, kteří snad pocházejí z jiného kraje a kteří vykonávají svůj úřad v den, kdy nabude působnosti tato smlouva, aneb jej opustili po 1. březnu 1919, budou rovněž vystěhováni.

Veškerá sdružení vojenská nebo polovojenská, utvořená v řečené oblasti obyvatelstvem této krajiny, budou ihned rozpuštěna. Členové těchto sdružení, kteří nemají své bydliště v řečené oblasti, musí ji opustiti.

§ 2

Oblast plebiscitu bude ihned postavena pod správu mezinárodní komise složené ze čtyř členů, které určí Spojené státy americké, Francie, říše britská a Italie. Bude obsazena vojskem mocností spojených a sdružených. Vláda německá se zavazuje, že usnadní průvoz tohoto vojska do Horního Slezska.

§ 3

Komise bude míti veškerá práva, která vykonávala vláda německá neb vláda pruská, kromě zákonodárství a věcí berních. Kromě toho nastoupí na místo správy provinční neb okresní (Regierungsbezirk).

Komisi přísluší, aby sama stanovila výklad plné moci, která je na ni vznesena těmito ustanoveními, a aby určila, pokud bude vykonávati tuto pravomoc sama a pokud ji ponechá v rukou působících úřadů.

Změny dosavadních zákonů a berní mohou nabýti působnosti jen se souhlasem komise.

Pořádek bude udržován péčí komise za pomoci vojska, které jí bude k disposici, a v rozsahu, který uzná za nutný, policií, jež bude vybrána z lidí pocházejících ze země samé.

Komise se má postarati bez odkladu o nahrazení vyhoštěných úřadů německých, a bude-li toho třeba, dáti sama rozkaz k vyhoštění a přikročiti k nahrazení těch místních úřadů, u nichž se ukáže toho potřeba.

Učiní veškerá opatření vhodná k tomu, aby se zabezpečila svoboda, čistota a tajnost hlasování. Bude moci jmenovitě rozhodnouti o vypuzení každé osoby, která by se snad jakýmkoli způsobem pokoušela falšovati výsledek plebiscitu jakoukoli korupcí neb zastrašováním.

Komise bude míti plnou moc, aby rozhodovala o veškerých otázkách, ke kterým může zavdati podnět provedení těchto předpisů. Přibéře si odborné poradce vybrané z místního obyvatelstva.

Rozhodnutí komise budou se díti většinou hlasů.

§ 4

K hlasování dojde po uplynutí lhůty, kterou určí Čelné mocnosti spojené a sdružené; lhůta tato však nesmí býti kratší šesti, a delší osmnácti měsíců, počítaje ode dne, kdy v oné oblasti zahájí řečená komise svou činnost.

Právo hlasovací bude přiznáno všem osobám bez rozdílu pohlaví, které vyhovějí těmto podmínkám:

osobám, kterým bude plných 20 let 1. ledna toho roku, v kterém se bude konati plebiscit;
osobám, které se narodily v oblasti podléhající plebiscitu aneb tam mají své bydliště od doby, kterou určí komise, ale která nesmí býti pozdější než 1. leden 1919, nebo které byly odtamtud vypuzeny úřady německými, aniž si tam zachovaly své bydliště.

Osobám odsouzeným pro trestný čin politický má býti umožněno, aby vykonaly své hlasovací právo.

Každý bude hlasovati v obci, v níž má bydliště, aneb v obci, kde se narodil, nemá-li bydliště v onom území.

Výsledek hlasování bude zjišťován po obcích podle většiny hlasů v každé z nich.

§ 5

Až se hlasování skončí, bude počet hlasů v každé obci komisí oznámen Čelným mocnostem spojeným a sdruženým spolu s podrobnou zprávou o postupu při hlasování a s návrhem čáry, která by měla býti přijata za hranici Německa v Horním Slezsku; při tom se bude přihlížeti k přání vyjádřenému obyvatelstvem i k poměrům zeměpisným a hospodářským jednotlivých míst.

§ 6

Jakmile hraniční čára bude Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými stanovena, komise oznámí německým úřadům, že se mají znovu ujmouti správy území, o němž bude uznáno, že má býti německé; úřady ony musí tak učiniti do měsíce po tomto oznámení způsobem, který nařídí komise.

V téže lhůtě a způsobem, který nařídí komise, musí se vláda polská postarati o správu území, o kterém bude uznáno, že má býti polské.

Jakmile správa země takto bude zabezpečena na jedné straně úřady německými, na druhé polskými, skončí se plná moc komise.

Náklady na okupační armádu a výlohy komise, jak za její úřadování, tak za správu oblasti, půjdou na vrub místních důchodů.

Článek 89

Polsko se zavazuje, že poskytne volnost přepravy osobám, zboží, lodím, člunům, vozům osobním a nákladním a službě poštovní při přepravě mezi Východními Prusy a ostatním Německem přes území polské, územní vody v to počítaje, a že bude s nimi nakládati, pokud jde o úlevy, omezení a ve všech ostatních směrech při nejmenším stejně příznivě jako s osobami, zbožím, loďmi, čluny, vozy osobními a nákladními a poštovní službou, které jsou podle své státní příslušnosti, svého původu, místa, odkud jsou přiváženy, podle svého vlastnictví nebo místa, odkud vycházejí, buď polské, aneb takové, že požívají ještě větších výhod, než poskytuje Polsko svým vlastním.

Zboží přepravované bude vyňato z veškerých poplatků celních aneb jiných podobných dávek.

Volnost přepravy rozšíří se na službu telegrafní a telefonní za podmínek určených dohodami uvedenými v článku 98.

Článek 90

Polsko se zavazuje, že po patnáct let dovolí vyvážeti do Německa produkty dolů z celé oné části Horního Slezska, která podle této smlouvy připadne Polsku.

Tyto produkty budou prosty všech poplatků vývozních i jakéhokoli jiného břemene neb omezení vývozního.

Zavazuje se rovněž učiniti veškerá opatření, která by byla nutná za tím účelem, aby se prodej přebytečných produktů těchto dolů kupcům v Německu mohl díti za stejně příznivých podmínek, jako prodej podobných produktů prodávaných za obdobných okolností kupcům v Polsku nebo v kterékoli zemi jiné.

Článek 91

Státního občanství polského nabudou ipso facto, ztratíce státní občanství německé, příslušníci němečtí usazení na území, která jsou definitivně uznána za součásti Polska.

Příslušníci němečtí však nebo jejich potomci, kteří se snad usadili na těchto územích po 1. lednu 1908, budou moci nabýti státního občanství polského jen se zvláštním schválením státu polského.

Do dvou let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou příslušníci němečtí, kterým je přes 18 let a kteří jsou usazeni na některém z území uznaných za součást Polska, míti volnost optovati pro státní občanství německé.

Poláci příslušníci němečtí, kterým je přes 18 let a kteří jsou usazeni v Německu, budou rovněž míti volnost optovati pro státní občanství polské.

Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů zahrnuje opci dětí, kterým ještě není 18 let.

Osoby, které použily práva opce svrchu jim vyhrazeného, budou míti volnost do dvanácti měsíců přenésti své bydliště do státu, pro který optovaly.

Bude jim volno podržeti nemovité statky, které mají na území druhého státu, kde měly své bydliště před svou opcí.

Budou směti odnésti bez cla jakékoli své jmění movité jakéhokoli druhu do země, pro kterou budou optovati, a budou prosti v tomto směru jakýchkoli cel a poplatků vývozních snad požadovaných.

V téže lhůtě Poláci příslušníci Německa, prodlévající v cizině, budou míti, neodporuje-li tomu cizí zákon a nenabyli-li cizího státního občanství, právo nabýti státního občanství polského, ztratíce občanství německé a splníce předpisy vydané státem polským.

V oné části Horního Slezska, která podléhá plebiscitu, nabudou ustanovení tohoto článku působnosti teprve, až dojde ke konečnému přidělení těchto území.

Článek 92

Podíl a ráz finančních břemen Německa a Pruska, která bude Polsku převzíti, budou určeny podle článku 254 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.

Ona část dluhu, která se podle názoru komise reparační, ustanovené podle řečeného článku, vztahuje na opatření, jež učinily vlády německá a pruská za účelem německé kolonisace Polska, bude vyloučena z části, kterou by mělo Polsko převzíti.

Určujíc po rozumu článku 256 této smlouvy hodnotu statků a majetku říše neb států německých, které přecházejí zároveň na Polsko s územími, jež mu budou přidělena, komise reparační vyloučí z tohoto odhadu budovy, lesy a jiný státní majetek, který náležel bývalému království polskému. Tohoto majetku nabude Polsko bezplatně a bez jakýchkoli břemen.

Ve veškerých územích Německa, kterých se dostává ve smyslu této smlouvy Polsku a která jsou uznávána s konečnou platností za jeho součástky, nesmějí statky, práva a zájmová účastenství příslušníků německých býti po rozumu článku 297 likvidovány vládou polskou, leda podle těchto ustanovení:

Výtěžek likvidace musí býti vyplacen přímo oprávněnému;
prokázal-li by oprávněný před smíšeným soudem rozhodčím, ustanoveným v Oddílu VI Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy, nebo před rozhodčím, jejž by jmenoval tento soud, že podmínky prodeje aneb opatření, jež učinila polská vláda mimo obecné zákonodárství, neprávem byly na újmu ceně, může soud neb rozhodčí přiznati oprávněnému přiměřenou náhradu, kterou polská vláda bude povinna zaplatiti.

Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto smlouvou a ke kterým by mohlo zavdati podnět postoupení řečených území.

Článek 93

Polsko schvaluje a svoluje, aby byly do smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými pojaty předpisy, jež tyto mocnosti budou pokládati za nutné k ochraně zájmů obyvatelů v Polsku, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem neb náboženstvím.

Polsko je rovněž srozuměno s tím, aby byla pojata do smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými ustanovení, která tyto mocnosti uznají za nutná, aby byla obchodu ostatních států zabezpečena svoboda průvozu a nakládání, vyhovující zásadám slušnosti.

Oddíl IX. - Východní Prusy.

Článek 94

V oblasti ležící mezi jižní hranicí území Východních Prus, jak jest určena v článku 28 Části II (Hranice Německa) této smlouvy, a mezi čarou níže popsanou, bude obyvatelstvo povoláno, aby hlasováním označilo stát, ke kterému si přeje býti připojeno:

západní a severní hranice území vládního okresu (Regierungsbezirk) olštýnského (Allenstein) až k jejímu styku s hranicí mezi kraji (Kreise) oleckým a wegoborským (Angerburg); odtud severní hranice kraje oleckého k jejímu styku se starou hranicí Východních Prus.

Článek 95

Nejdéle do čtrnácti dnů po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, vzdálí se vojsko a úřady německé z výše popsané oblasti. Až do úplného vyklizení zdrží se jakýchkoli rekvisicí, ať peněžních či v naturáliích, a každého opatření, které by mohlo býti na újmu hmotným zájmům země.

Jakmile vyprší lhůta výše označená, bude řečená oblast postavena pod správu mezinárodní komise složené ze čtyř členů, jmenovaných Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými. Tato komise bude míti obecnou plnou moc správní a zvláště bude pověřena úkolem, aby organisovala hlasování a aby učinila všechna opatření, která uzná za nutná k zabezpečení svobody, čistoty a tajnosti hlasování. Komise bude též zmocněna rozhodovati o všech otázkách, ke kterým může zavdati podnět provádění těchto předpisů. Komise učiní všechna opatření sloužící k tomu, aby byla podporována při výkonu svého úřadu pomocníky, jež si vybéře z místního obyvatelstva. Její rozhodnutí budou se díti většinou hlasů.

Hlasovací právo bude přiznáno všem osobám bez rozdílu pohlaví, které vyhovějí těmto podmínkám:

osobám, kterým bude plných 20 let v době, kdy tato smlouva nabude působnosti;
osobám, které se narodily v oblasti podléhající plebiscitu aneb mají tam své bydliště neb obvyklý pobyt od doby, která bude určena komisí.

Každý bude hlasovati v obci, v níž má bydliště, nebo v obci, v níž se narodil, nemá-li bydliště v řečené oblasti.

Výsledek hlasování bude zjišťován po obcích (Gemeinden) podle většiny hlasů v každé z nich.

Až se hlasování skončí, bude počet hlasů v každé obci komisí oznámen Čelným mocnostem spojeným a sdruženým spolu s podrobnou zprávou o postupu při hlasování a s návrhem čáry, která by měla býti přijata za hranici Východních Prus v této končině; při tom se bude přihlížeti k přání obyvatelstva, vyjádřenému hlasováním, i k poměrům zeměpisným a hospodářským jednotlivých míst. Čelné mocnosti spojené a sdružené určí poté hranici mezi Východními Prusy a Polskem v této končině.

Jestliže čára hraniční určená Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými bude toho druhu, že vyloučí z Východních Prus některou část území vymezeného v článku 94, bude se vztahovati prohlášení Německa, že se vzdává svých práv ve prospěch Polska, tak jak jest obsaženo v hořejším článku 87, též na území takto vyloučené.

Jakmile Čelné mocnosti spojené a sdružené určí hraniční čáru, notifikuje mezinárodní komise správním úřadům Východních Prus, že se jim jest znovu ujmouti správy území ležícího na sever od linie takto určené, což musí učiniti v měsíci po tomto oznámení a způsobem předepsaným komisí. V téže lhůtě a způsobem komisí předepsaným musí se vláda polská postarati o správu území ležícího na jih od určené čáry. Jakmile bude správa země takto zabezpečena na jedné straně úřady Východních Prus, na druhé polskými, skončí se plná moc komise.

Náklady komise, jak za její úřadování tak za správu oblasti, půjdou na vrub místních důchodů; co jest nad to, ponesou Východní Prusy v poměru, který bude určen Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.

Článek 96

V oblasti obsahující kraje (Kreise) štumský (Stuhm) a suszský (Rosenberg) a část kraje malborského (Marienburg), která jest na východ od Nogatu, jakož i část kraje kwidzyňského (Marienwerder), která jest na východ od Visly, bude obyvatelstvo povoláno, aby hlasováním po jednotlivých obcích (Gemeinden) projevilo, zda si přeje, aby jednotlivé obce ležící na tomto území přináležely k Polsku či k Východním Prusům.

Článek 97

Nejdéle do čtrnácti dnů po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, vzdálí se vojsko a úřady německé z oblasti popsané v článku 96; až do úplného vyklizení zdrží se jakýchkoli rekvisicí, ať peněžních či v naturáliích, a každého opatření, které by mohlo býti na újmu hmotným zájmům země.

Jakmile vyprší lhůta výše označená, bude řečená oblast postavena pod správu mezinárodní komise složené z pěti členů, jmenovaných Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými. Tato komise, provázená, bude-li toho třeba, potřebnými silami vojenskými, bude míti obecnou plnou moc správní a zvláště bude pověřena úkolem, aby organisovala hlasování a aby učinila všechna opatření, která uzná za nutná k zabezpečení svobody, čistoty a tajnosti hlasování. Přizpůsobí se, pokud jí to bude možno, ustanovením této smlouvy týkajícím se plebiscitu v oblasti olštýnské. Její rozhodnutí budou se díti většinou hlasů.

Náklady komise, jak za její úřadování tak za správu oblasti jí podřízené, půjdou na vrub místních důchodů.

Až se hlasování skončí, bude počet hlasů v každé obci komisí oznámen Čelným mocnostem spojeným a sdruženým spolu s podrobnou zprávou o postupu při hlasování a s návrhem čáry, která by měla býti přijata za hranici Východních Prus v této končině; při tom se bude přihlížeti k přání obyvatelstva, vyjádřenému hlasováním, i k poměrům zeměpisným a hospodářským jednotlivých míst. Čelné mocnosti spojené a sdružené určí hranici mezi Východními Prusy a Polskem v této končině tak, aby při nejmenším ponechaly Polsku pro celý úsek hranic jdoucí podél Visly plnou a neomezenou moc nad řekou, počítaje v to i její východní břeh na vzdálenost potřebnou pro její správu a melioraci. Německo se zavazuje, že nikdy nezřídí opevnění na žádné části řečeného území, která zůstane německá.

Čelné mocnosti spojené a sdružené stanoví zároveň řád, který zabezpečí obyvatelstvu Východních Prus za slušných podmínek přístup k Visle a její používání, ať již pro ně samé, ať pro jejich zboží, či pro jejich lodi, a to způsobem, který by nejlépe hověl jejich zájmům.

Určení hranice a řády nahoře uvedené budou závazné pro všechny zúčastněné strany.

Jakmile bude správa země zabezpečena na jedné straně úřady Východních Prus, na druhé polskými, skončí se plná moc komise.

Článek 98

Německo a Polsko uzavrou v roce následujícím po dni, kdy nabude působnosti tato smlouva, úmluvu, jejížto předpisy, nastala-li by neshoda, budou stanoveny Radou Společnosti národů, k tomu konci, aby na jedné straně Německu byla zabezpečena plná a postačitelná možnost spojení železničního, telegrafního a telefonického mezi zbytkem Německa a Východními Prusy přes polské území, na druhé straně aby Polsku byla zabezpečena táž možnost pro jeho spojení se svobodným městem Gdaňskem přes německé území, které by se snad rozkládalo na pravém břehu Visly mezi Polskem a svobodným městem Gdaňskem.

Oddíl X. - Klajpeda (Memel).

Článek 99

Německo se zříká ve prospěch Čelných mocností spojených a sdružených všech práv a právních titulů na území ležící mezi mořem Baltským, severovýchodní hranicí Východních Prus, jak jest popsána v článku 28 Části II (Hranice Německa) této smlouvy, a bývalými hranicemi mezi Německem a Ruskem.

Německo se zavazuje, že uzná opatření, která učiní Čelné mocnosti spojené a sdružené o těchto územích, jmenovitě pokud jde o státní příslušnost jejich obyvatel.

Oddíl XI. - Svobodné město Gdaňsk.

Článek 100

Německo se zříká ve prospěch Čelných mocností spojených a sdružených všech práv a právních titulů na území pojatá v těchto hranicích:

od moře Baltského směrem k jihu až k styčnému bodu hlavních plavebních koryt Nogaty a Visly:

hranice Vých.Pruska tak, jak jest popsána v čl. 28 Části II (Hranice Německa) této smlouvy;

odtud hlavním plavebním korytem Visly po vodě až k bodu ležícímu asi 6.5 km na sever od mostu ve Tčevu (Dirschau);

odtud směrem sev.-záp. až ke kotě 5, ležící 1.5 km na jihovýchod od kostela v Güttlandu:

čára, která bude určena na místě samém;

odtud směrem západním až k výběžku, který tu tvoří kraj košcierský (Berent) 8.5 km na sev.-východ od Skarszew (Schöneck):

čára, která bude určena na místě samém tak, aby šla mezi obcí Milobadž (Mühlbanz) na jihu a obcí Rebielcz (Rambeltsch) na severu;

odtud směrem západním hranice kraje košcierského až k výběžku, který tvoří 6 km na sev.-sev.-záp. od Skarszew;

odtud až k bodu ležícímu na střední linii Lakijského jezera:

čára, která bude určena na místě samém, jdoucí na sever od Nového Wietce a Szaraparty (Neu-Fietz a Schatarpi) a na jih od Barenhütte a Laki;

odtud střední čarou Lakijského jezera až k jeho severnímu kraji;

odtud až k jižnímu kraji Polecinského jezera:

čára, která bude určena na místě samém;

odtud střední čarou Polecinského jezera až k jeho severnímu konci;

odtud směrem sev.-východním a až k bodu ležícímu asi 1 km na jih od kostela v Kolébkách, kde železnice Gdaňsk-Wejherowo (Neustadt) protíná potok:

čára,která bude určena na místě samém, jdoucí na jihovýchod od obcí Kamela, Skrzeszewo, Fidlin, Sulmin (Richthof), Maternia, Schäferei (Kamehlen, Krissau, Fidlin, Sulmin [Richthof], Mattern, Schäferei) a na sev.-záp. od obcí Nová Ves, Marszewy, Czapielsk, Górny Kielpin, Kielpinek (Neuendorf, Marschau, Czapielken, Hoch- a Klein-Kelpin), Pulvermühl, Renneberg, a měst Oliva a Sopoty; odtud tok řečeného potoka až k moři Baltskému.

Hranice svrchu popsané jsou načrtnuty na německé mapě 1:100.000, připojené k této smlouvě pod č. 3.

Článek 101

Komise složená ze tří členů jmenovaných Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, z nich vrchní komisař jako předseda, z jednoho člena jmenovaného Německem a jednoho Polskem, bude ustavena ve čtrnácti dnech po dni, kdy nabude působnosti tato smlouva, aby stanovila na místě samém hraniční čáru území svrchu uvedeného, majíc pokud možno zřetel k trvajícím hranicím obecním.

Článek 102

Čelné mocnosti spojené a sdružené se zavazují, že ustaví město Gdaňsk a území vymezené čl. 100, jako svobodné město. Bude postaveno pod ochranu Společnosti národů.

Článek 103

Ústava svobodného města Gdaňska bude vypracována ve shodě s vrchním komisařem Společnosti národů zástupci svobodného města, náležitě zřízenými. Bude zaručena Společností národů.

Vrchní komisař bude zároveň pověřen, aby rozhodoval v první instanci o všech sporech, které by vznikly mezi Polskem a svobodným městem z podnětu této smlouvy nebo dodatečných ujednání a dohod.

Vrchní komisař bude sídliti v Gdaňsku.

Článek 104

Úmluva, jejíž znění se zavazují sjednati Čelné mocnosti spojené a sdružené a jež nabude působnosti zároveň s ustavením svobodného města Gdaňska, bude uzavřena mezi vládou polskou a řečeným městem o těchto bodech:

svobodné město Gdaňsk bude pojato do celních hranic Polska a bude postaráno o zřízení svobodné oblasti v přístavě;
zajistí se Polsku bez jakéhokoliv omezení svobodné užívání a používání vodních cest, doků, nádrží, nábřeží a jiných staveb na území svobodného města, nutných pro dovoz a vývoz Polska;
zajistí se Polsku dohled nad Vislou a celou železniční sítí svobodného města a správa Visly a této sítě, kromě tramvají a jiných drah, sloužících především potřebám svobodného města, jakož i dohled nad poštovními, telegrafními a telefonními spojeními mezi Polskem a přístavem gdaňským a správa jich;
zajistí se Polsku právo, vybudovati a zdokonaliti vodní cesty, doky, nádrže, nábřeží, železnice a jiná díla a prostředky komunikační svrchu uvedené a najímati nebo kupovati za vhodných podmínek půdu a jiná vlastnictví, nutná k tomuto účelu;
bude postaráno o to, aby se ve svobodném městě Gdaňsku nečinil rozdíl na újmu polských státních občanů a jiných osob původu nebo jazyka polského;
polské vládě se svěří řízení zahraničních věcí svobodného města Gdaňska, jakož i ochrana jeho státních občanů v cizině.

Článek 105

Ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, pozbudou příslušníci němečtí obývající v území popsaném v článku 100 ipso facto německého státního občanství a stanou se státními občany svobodného města Gdaňska.

Článek 106

Po dobu dvou let ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou němečtí příslušníci, kterým je víc než 18 let a kteří jsou usazeni na území popsaném v čl. 100, míti volnost optovati pro státní občanství německé.

Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů opci jejich dětí, kterým ještě není 18 let.

Osoby, které použily práva opce jim vyhrazeného, budou povinny do dvanácti měsíců přenésti své bydliště do Německa.

Bude jim volno podržeti nemovité statky, které mají na území svobodného města Gdaňska. Budou směti odnésti svůj movitý majetek jakéhokoli druhu. Nebude na ně uvalen z tohoto důvodu žádný poplatek ani z vývozu ani z dovozu.

Článek 107

Všechen majetek náležející říši nebo státům německým a ležící na území svobodného města Gdaňska přejde na Čelné mocnosti spojené a sdružené a bude jimi postoupen svobodnému městu nebo státu polskému podle toho, jak uznají za spravedlivo rozhodnouti.

Článek 108

Podíl a druh finančních břemen Německa a Pruska, jež bude nésti svobodnému městu, bude stanoven podle článku 254 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.

Pozdější ujednání rozhodnou o všech otázkách, které by mohly vyplynouti z postoupení území uvedeného ve článku 100.

Oddíl XII. - Šlesvik.

Článek 109

Hranice mezi Německem a Dánskem bude stanovena podle přání obyvatelstva.

K tomu cíli obyvatelstvo sídlící na území bývalé říše německé, ležícím na sever od čáry vedoucí od východu k západu (vyznačené hnědou barvou na mapě č. 4, připojené k této smlouvě):

vycházející od moře Baltského asi 13 km na vých.-sev.-vých. od Flensburgu,

jdoucí směrem jihozápadním na jihovýchod od obcí Sygum, Ringsberg, Munkbrarup, Adelby, Tastrup, Jarplund, Oversee a na severozápad od obcí Langballigholz, Langballig, Bönstrup, Rüllschau, Weseby, Kleinwolstrup, Gross-Solt,

pak směrem západním na jih od Frörup a na sever od Wanderup,

pak směrem jihozápadním na jihovýchod od obcí Oxlund, Stieglund a Ostenau a na severozápad od vesnic na silnici Wanderup-Kollund,

dále směrem severozápadním na jihozápad od obcí Löwenstedt, Joldelund, Goldelund, a na severovýchod od Kolkerheide a Högel až k ohybu Soholmer Au asi 1 km na východ od Soholmu, kde se stýká s jižní hranicí kraje tondernského,

podél této hranice až k moři Severnímu,

dále na jih od ostrovů Föhr a Amrum a na sever od ostrovů Oland a Langeness,

bude vyzváno, aby se vyjádřilo hlasováním, které se provede za těchto podmínek:

Jakmile tato smlouva nabude působnosti a ve lhůtě, která nesmí překročiti deseti dnů, musí německé vojsko a úřady (čítaje v to Oberpräsidenten, Regierungspräsidenten, Landräte, Amtsvorsteher, Oberbürgermeister) vykliditi oblast ležící na sever od čáry svrchu stanovené.
V téže lhůtě budou rozpuštěny rady dělníků a vojáků zřízené v této oblasti; jejich členové pocházející z jiných krajin a konající své funkce v den, kdy tato smlouva nabude působnosti, nebo vystoupivší z nich po dni 1. března 1919, musí rovněž území vykliditi.
Uvedená oblast bude ihned podrobena pravomoci mezinárodní komise, složené z pěti členů, z nichž tři budou jmenováni Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými; vláda norská a vláda švédská budou požádány, aby vyslaly po jednom členu; kdyby toho neučinily, budou tito dva členové vybráni Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.
Komise, podporovaná po případě nutnou mocí brannou, bude míti obecnou plnou moc správní. Postará se zvláště bez odkladu o náhradu vyklizených německých úřadů, a bude-li třeba, dá sama rozkaz k evakuaci a provede náhradu takových místních úřadů, u kterých se ukáže toho potřeba. Učiní všechna opatření, která uzná za vhodná, aby zajistila svobodu, čistotu a tajnost hlasování. Vezme si k ruce německé a dánské poradce odborné, jež si zvolí z místního obyvatelstva. Její rozhodnutí se budou díti většinou hlasů.
Polovina výloh komise a útrat spojených s plebiscitem bude hrazena Německem.
Hlasovací právo bude dáno všem osobám bez rozdílu pohlaví, vyhovějí-li těmto podmínkám:
1. Je-li jim víc než dvacet let v době,kdy tato smlouva nabude působnosti.
2. Jsou-li narozeny v oblasti podléhající plebiscitu, nebo mají-li tam bydliště od doby před 1. lednem 1900; rovněž ti mohou hlasovati, kdo byli odtud vyhnáni německými úřady, aniž si tu zachovali své bydliště.
Každý bude hlasovati v obci, v které má své bydliště nebo do které přísluší.
Vojsku, důstojníkům, poddůstojníkům a vojákům německé armády, kteří pocházejí ze šlesvické oblasti podléhající plebiscitu, musí býti umožněno, aby se odebrali do místa, odkud pocházejí, a účastnili se tu hlasování.
V části vyklizeného území ohraničené na severu čarou vedoucí od východu k západu (vyznačenou červeně na mapě č. 4, připojené k této smlouvě):
jdoucí na jih od ostrova Alsen a držící se střední linie fjordu Flensburského, opouštějící fjord v bodu ležícím asi 6 km na sever od Flensburgu a jdoucí proti proudu po toku potoka, který teče u Kupfermühle, až k bodu na sever od obce Niehuus,

jdoucí na sever od Pattburgu a Ellundu a na jih od Fröslee a dospívající východní hranice kraje tondernského, v jejím styčném bodu s hranicí bývalých soudních krajů Slogs a Kjaer (Slogs Herred, Kjaer Herred),

držící se této hranice až k Scheidebeku,

jdoucí po proudu potoka Scheidebeku (Alte Au), dále Süder Au a Wied Au až k ohybu, který tato Au dělá k severu, asi 1.5 km na východ od Ruttebüll,

směřující k záp.-sev.-západu, až dostihne Severního moře na sever od Sieltoftu,

odtud jdoucí na sever od ostrova Syltu,
bude provedeno uvedené hlasování nejdéle do tří neděl po době, kdy německé vojsko a úřady opustí zemi.
O výsledku hlasování rozhodne většina hlasů v celé této části. Tento výsledek oznámí komise ihned Čelným mocnostem spojeným a sdruženým a prohlásí jej.
Vyzní-li hlasování ve prospěch opětného vtělení tohoto území do království dánského, může vláda dánská po dohodě s komisí ihned po tomto prohlášení dáti je obsaditi svými vojenskými a správními úřady.
V části vyklizeného území ležící na jih od části předchozí a na sever od čáry, která, vycházejíc z moře Baltského 13 km od Flensburgu, se končí severně od ostrovů Oland a Langeness, bude provedeno hlasování nejdéle do pěti neděl po plebiscitu vykonaném v první části.
Výsledek hlasování bude tam zjištěn po obcích, podle většiny hlasů v každé obci.

Článek 110

Dříve než budou přesně vytyčeny na místě samém, budou hranice stanoveny Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými podle návrhu mezinárodní komise, spočívajícího na výsledku hlasování a majícího zřetel na zvláštní zeměpisné a hospodářské podmínky jednotlivých osad.

Od té chvíle může vláda dánská dáti obsaditi toto území svými občanskými a vojenskými úřady a vláda německá může opět dosaditi až k uvedené hranici civilní a vojenské úřady německé, které odvolala.

Německo prohlašuje, že se zříká definitivně ve prospěch Čelných mocností spojených a sdružených všech výsostných práv na šlesvická území ležící na sever od pohraniční čáry stanovené jak svrchu řečeno; Čelné mocnosti spojené a sdružené odevzdají jmenovaná území Dánsku.

Článek 111

Komise, složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Dánskem a jeden Německem, ustaví se do čtrnácti dnů ode dne konečného výsledku hlasování, aby vytyčila na místě samém pohraniční čáru.

Její rozhodnutí budou se díti většinou hlasů a budou závazná pro zúčastněné strany.

Článek 112

Všichni obyvatelé území navrátivšího se k Dánsku nabudou ipso facto státního občanství dánského, ztratíce státní občanství německé.

Avšak osoby, které se usadily na tomto území po 1. říjnu 1918, mohou nabýti dánského státního občanství jen se svolením vlády dánské.

Článek 113

Ve lhůtě dvou let ode dne, kdy suverenita nad celkem nebo částí území podléhajícího plebiscitu přešla opět na Dánsko,

bude každá osoba, které je víc než 18 let, narozená na území navrátivším se k Dánsku, nemající bydliště v této krajině a mající státní občanství německé, míti volnost optovati pro Dánsko.

Každá osoba, které je víc než 18 let, mající bydliště na území navráceném Dánsku, bude míti volnost optovati pro Německo.

Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů opci jejich dětí, kterým ještě není osmnáct let.

Osoby, které použily práva opce svrchu jim vyhrazeného, budou povinny do dvanácti měsíců přenésti své bydliště do státu, pro který optovaly.

Bude jim volno podržeti nemovité statky, které mají na území druhého státu, kde měli bydliště před opcí. Budou směti odnésti svůj movitý majetek jakéhokoli druhu. Nebude na ně uvalen z toho důvodu žádný poplatek ani z vývozu ani z dovozu.

Článek 114

Podíl a druh finančních a jiných břemen Německa a Pruska, jež bude nésti Dánsku, budou stanoveny podle článku 254 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.

Zvláštními úmluvami rozhodnou se všechny ostatní otázky vyplývající z vrácení celku nebo části území, jichž se Dánsko musilo vzdáti smlouvou ze dne 30. října 1864.

Oddíl XIII. - Helgoland.

Článek 115

Opevnění, vojenská zařízení a přístavy ostrovů Helgolandu a Düne jest zrušiti pod dohledem Čelných vlád spojených péčí a nákladem vlády německé ve lhůtě, jež bude stanovena řečenými vládami.

Slovem „přístavy“ jest rozuměti severovýchodní molo, západní hráz, vnější a vnitřní vlnolam, území těmito vlnolamy na moři vydobyté, jakož i všechna díla, opevnění a konstrukce rázu námořního neb vojenského, dokončená nebo zřizovaná mezi přímkami spojujícími tyto body vyznačené na mapě č. 126 britské admirality ze dne 19. dubna 1918:

54 stupňů 10 minut 49'' sev.šířky; 7stupňů 53 minut 39'' vých.délky;
54 stupňů 10 minut 35'' sev.šířky; 7 stupňů 54 minut 18'' vých.délky;
54 stupňů 10 minut 14'' sev.šířky; 7 stupňů 54 minut 00'' vých.délky;
54 stupňů 10 minut 17'' sev.šířky; 7 stupňů 53 minut 37'' vých.délky;
54 stupňů 10 minut 44'' sev.šířky; 7 stupňů 53 minut 26'' vých.délky.

Německo nesmí znovu zříditi ani tato opevnění, ani tato zařízení vojenská, ani tyto přístavy, ani jakékoliv dílo obdobné.

Oddíl XIV. - Rusko a Ruské státy.

Článek 116

Německo uznává a zavazuje se respektovati jakožto stálou a nezměnitelnou nezávislost všech území, jež byla částí bývalé říše ruské dne 1. srpna 1914.

Ve shodě s ustanoveními obsaženými v článcích 259 a 292 Části IX (Klausule finanční) a X (Klausule hospodářské) této smlouvy uznává Německo definitivně zrušení smluv brestlitovských, jakož i všech jiných smluv, dohod nebo úmluv, které uzavřelo s maximalistickou vládou v Rusku.

Mocnosti spojené a sdružené výslovně vyhrazují Rusku právo, aby dostalo od Německa veškeré restituce a náhrady zakládající se na zásadách této smlouvy.

Článek 117

Německo se zavazuje uznati plnou platnost veškerých smluv nebo úprav, jež by mocnosti spojené a sdružené uzavřely se státy, které se ustavily nebo ustaví na celém území bývalé říše ruské, jaká byla 1. srpna 1914, nebo na jeho částech, a uznati hranice těchto států, jak budou takovým způsobem určeny.

Část IV. - Práva a zájmy německé mimo Německo.

Článek 118

Mimo své hranice v Evropě, jak jsou určeny touto smlouvou, vzdává se Německo všech práv, právních titulů nebo jakýchkoli výsad na územích nebo stran území, která náležejí jemu nebo jeho spojencům, jakož i všech práv, právních titulů nebo výsad, jež by mu snad z jakéhokoli důvodu náležely vůči mocnostem spojeným a sdruženým.

Německo se zavazuje již od nynějška uznati a schváliti opatření, jež učinily nebo učiní Čelné mocnosti spojené a sdružené, bude-li třeba, v dohodě s třetími mocnostmi, aby byly upraveny důsledky předchozího ustanovení.

Zejména prohlašuje Německo, že schvaluje ustanovení následujících článků, týkajících se některých zvláštních předmětů.

Oddíl I. - Německé osady.

Článek 119

Německo se vzdává ve prospěch Čelných mocností spojených a sdružených všech svých práv a právních titulů na své državy zámořské.

Článek 120

Veškerá práva k věcem movitým i nemovitým, náležející v těchto územích říši německé nebo kterémukoli státu německému, přejdou na vládu vykonávající právní moc nad těmito územími za podmínek určených v článku 257 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy. Spory o povaze práv těchto vzniklé rozsuzovány budou s konečnou platností místními soudy.

Článek 121

Ustanovení Oddílů I a IV Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy budou platiti, pokud jde o tato území, ať jest jakákoli forma vlády přijatá pro tato území.

Článek 122

Vláda vykonávající právní moc nad těmito územími bude moci učiniti opatření, která bude pokládati za nutná, pokud jde o návrat německých příslušníků, kteří tam jsou, do vlasti, a pokud jde o podmínky, za nichž němečtí poddaní evropského původu dostanou nebo nedostanou povolení, aby tam bydlili, nabývali majetku, provozovali obchody nebo živnosti.

Článek 123

Ustanovení článku 260 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy bude použito na úmluvy uzavřené s německými příslušníky o provádění veřejných prací nebo těžení z nich v německých zámořských državách, jakož i na další koncese neb obchody uzavřené s těmito příslušníky na základě těchto úmluv.

Článek 124

Německo béře na sebe náhradu škod, které utrpěli francouzští příslušníci v osadě Kamerunu nebo v pohraničním pásmu činy vojenských neb občanských úřadů německých nebo německých soukromníků v období od 1. ledna 1900 do 1. srpna 1914 podle ocenění, které bude předloženo vládou francouzskou a schváleno komisí reparační.

Článek 125

Německo se vzdává všech práv vyplývajících z úmluv a ujednání uzavřených s Francií dne 4. listopadu 1911 a 28. září 1912 o rovníkové Africe: Zavazuje se, že podle ocenění, které bude předloženo vládou francouzskou a schváleno komisí reparační, zaplatí této vládě všecky kauce, otevřené účty, zálohy atd. zřízené na základě těchto smluv ve prospěch Německa.

Článek 126

Německo se zavazuje, že uzná a schválí úmluvy, které byly nebo budou uzavřeny mocnostmi spojenými nebo sdruženými nebo některými z nich s kteroukoli jinou mocností o obchodu se zbraněmi nebo s lihovinami, jakož i o jiných předmětech, o nichž pojednávají generální akty berlínské ze dne 26. února 1885 a bruselské ze dne 2. července 1890 a úmluvy, jež je doplnily nebo změnily.

Článek 127

Domorodci sídlící v někdejších německých državách zámořských budou míti právo na diplomatickou ochranu vlády, která bude vykonávati pravomoc na těchto územích.

Oddíl II. - Čína.

Článek 128

Německo se vzdává ve prospěch Číny veškerých výsad a výhod vyplývajících z ustanovení závěrečného protokolu podepsaného v Pekinu dne 7. září 1901, počítaje v to veškeré přílohy, noty a listiny doplňkové. Rovněž se vzdává ve prospěch Číny všech náhradních nároků na základě tohoto protokolu ode dne 14. března 1917.

Článek 129

Od doby, kdy nabude tato úmluva působnosti, budou se Vysoké smluvní strany říditi, pokud se jich týče:

ujednáním ze dne 29. srpna 1902 o nových čínských celních tarifech,
ujednáním ze dne 27. září 1905, týkajícím se Whang-Poo, a prozatímným doplňkovým ujednáním ze dne 4. dubna 1912.

Čína však nebude již povinna poskytovati Německu výhody nebo výsady, jež mu povolila v těchto ujednáních.

Článek 130

S výhradou ustanovení Oddílu VIII této Části postupuje Německo Číně všecky své budovy, nábřeží, přístaviště, kasárny, opevnění, zbraně, válečné střelivo, lodi všeho druhu, zřízení bezdrátové telegrafie a jiný veřejný majetek náležející vládě německé, pokud leží nebo by mohl býti v německém koncedovaném území v Tien-Cinu a v Han-Keu nebo v jiných částech území čínského.

Rozumí se však, že budovy sloužící za diplomatická nebo konsulární sídla neb úřadovny nejsou zahrnuty do tohoto postupu. Mimo to neučiní vláda čínská nijakého opatření, aby disponovala německým veřejným nebo soukromým majetkem v Pekinu v tak zvané čtvrti legací bez souhlasu diplomatických zástupců mocností, které v době, kdy nabude tato smlouva působnosti, zůstanou stranami závěrečného protokolu ze dne 7. září 1901.

Článek 131

Německo se zavazuje vrátiti Číně ve lhůtě dvanácti měsíců od doby, kdy nabude působnosti tato smlouva, veškeré hvězdářské přístroje, které jeho vojsko odvezlo z Číny v letech 1900-1901. Rovněž tak se zavazuje zaplatiti veškeré výlohy, které by mohly vzniknouti prováděním tohoto navrácení, počítaje v to výlohy demontování, balení, dopravy, opětného postavení v Pekinu a krytí pojistného.

Článek 132

Německo souhlasí se zrušením ujednání, jichž dosáhlo od vlády čínské a o něž se opírá držba německých koncesí v Han-Keu a v Tien-Cinu.

Čína, nabývajíc opět neomezeného výkonu svých výsostných práv nad těmito územími, vyhlašuje svůj úmysl otevříti je mezinárodnímu bydlení a obchodu. Prohlašuje, že zrušení smluv, o něž se opírá nynější držba koncesí, nedotkne se vlastnických práv příslušníků mocností spojených a sdružených, kteří jsou držiteli přídělů v těchto koncedovaných územích.

Článek 133

Německo se vzdává všech nároků proti vládě čínské nebo proti kterékoli vládě spojené nebo sdružené z důvodu internování německých příslušníků v Číně nebo jejich dopravy do vlasti. Rovněž se vzdává všech nároků z důvodu zabavení německých lodí v Číně, likvidace, sekvestrace, dispozice nebo konfiskace majetku, práv nebo zájmových účastenství německých v této zemi od 14. srpna 1917. Toto ustanovení se však nedotýká práv stran majících zájem na výtěžku některé z těchto likvidací, poněvadž tato práva jsou upravena ustanoveními Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.

Článek 134

Německo se vzdává ve prospěch vlády Jeho britského Veličenstva státních statků německých v britském koncedovaném území Shameen v Kantonu. Ve společný prospěch vlády francouzské a čínské vzdává se vlastnictví německé školy na koncedovaném francouzském území v Šanchaji.

Oddíl III. - Siam.

Článek 135

Německo uznává, že ode dne 22. července 1917 pozbyly platnosti veškeré smlouvy, úmluvy nebo dohody, jež uzavřelo se Siamem, dále veškerá práva, právní tituly a výsady, jež by mohly z nich vyplývati, jakož i veškerá práva na konsulární soudnictví v Siamu.

Článek 136

Veškeré jmění a majetek německé říše nebo německých států v Siamu, mimo stavby používané za sídla nebo úřadovny diplomatické nebo konsulární, ipso facto připadají vládě siamské bez jakékoli náhrady.

Se soukromým jměním, majetkem a právy německých příslušníků v Siamu bude naloženo podle ustanovení Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.

Článek 137

Německo se vzdává veškerých nároků jak jménem svým, tak jménem svých příslušníků vůči vládě siamské, pokud jde o zabrání německých lodí, likvidaci německého majetku nebo internování německých příslušníků v Siamu. Toto ustanovení se nedotýká práv stran majících zájem na výtěžku některé z těchto likvidací, poněvadž tato práva jsou upravena ustanoveními Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.

Oddíl IV. - Liberia.

Článek 138

Německo se vzdává veškerých práv a výsad vyplývajících z dohod z roku 1911 a 1912 o Liberii, a zejména práva, aby jmenovalo v Liberii německého výběrčího cel.

Prohlašuje dále, že se vzdává každého nároku, jakkoliv se zúčastniti při opatřeních, která by snad byla učiněna ke znovuzřízení Liberie.

Článek 139

Německo uznává od 4. srpna 1917 veškeré smlouvy a dohody s Liberií za neplatné.

Článek 140

Jmění, práva a zájmová účastenství náležející v Liberii Němcům budou upravena podle Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.

Oddíl V. - Marokko.

Článek 141

Německo se vzdává veškerých práv, právních titulů nebo výsad vyplývajících v jeho prospěch z generální akty algesiraské ze dne 7. dubna 1906, z dohod francouzsko-německých ze dne 9. února 1909 a 4. listopadu 1911. Veškeré smlouvy, dohody, úpravy nebo ujednání, které uzavřelo s říší šerifskou, pokládají se za zrušeny dnem 3. srpna 1914.

Německo nebude se moci v žádném případě dovolávati těchto akt a zavazuje se, že se nebude nijakým způsobem vměšovati v jednání, k němuž by mohlo dojíti mezi Francií a ostatními mocnostmi o Marokku.

Článek 142

Německo prohlašuje, že souhlasí se všemi důsledky zřízení francouzského protektorátu nad Marokkem, jím uznaného, a vzdává se platnosti kapitulací v Marokku.

Toto vzdání platí od 3. srpna 1914.

Článek 143

Šerifská vláda bude míti úplnou volnost, aby upravila právní postavení a podmínky o usazování německých příslušníků v Marokku.

Bude se míti za to, že němečtí chráněnci, poplatníci a zemědělští družstevníci od 3. srpna 1914 přestali požívati výsad spojených s těmito vlastnostmi a podléhají právu obecnému.

Článek 144

Veškeré jmění a majetek říše německé a německých států v říši šerifské ipso facto přejdou na Maghzen bez jakékoli náhrady.

V této příčině se bude míti za to, že statky německé říše a německých států zahrnují veškeré vlastnictví koruny, říše, německých států, jakož i soukromé vlastnictví bývalého císaře německého a ostatních panovnických osob.

S veškerými movitými i nemovitými statky náležejícími v říši šerifské příslušníkům německým bude naloženo podle Oddílu III a IV Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.

Horní práva, která by byla přiznána německým příslušníkům rozhodčím soudem, zřízeným marockým horním řádem, budou odhadnuta v penězích; o odhad bude požádán rozhodčí. Tato práva stihne pak osud majetku, který náleží v Marokku německým příslušníkům.

Článek 145

Německá vláda zabezpečí převod akcií, které představují účast Německa v kapitálu marocké státní banky, na osobu, kterou jí označí vláda francouzská. Hodnota těchto akcií, určená reparační komisí, bude zaplacena této komisi a odečtena ku prospěchu Německa z peněz dlužných za reparace. Bude věcí vlády německé, aby odškodnila v této příčině své příslušníky.

Tento převod bude proveden bez újmy zaplacení dluhů, jež snad udělali němečtí poddaní u státní banky marocké.

Článek 146

S marockým zbožím bude při dovozu do Německa nakládáno podle předpisů platných o zboží francouzském.

Oddíl VI. - Egypt.

Článek 147

Německo prohlašuje, že uznává protektorát vyhlášený nad Egyptem Velikou Britannií dne 18. prosince 1914 a že se vzdává platnosti kapitulací v Egyptě.

Toto vzdání platí od 4. srpna 1914.

Článek 148

Veškeré smlouvy, dohody, úpravy nebo ujednání uzavřené Německem a Egyptem jsou pokládány za zrušeny od 4. srpna 1914.

Německo nebude se moci v žádném případě dovolávati těchto akt a zavazuje se, že se nebude nijakým způsobem vměšovati v jednání, k němuž by mohlo dojíti mezi Velikou Britannií a ostatními mocnostmi o Egyptě.

Článek 149

Dokud nenabude působnosti egyptské zákonodárství o organisaci soudů, kterým zavedeny budou soudy s obecnou pravomocí, bude dekrety Jeho Výsosti sultána postaráno o vykonávání soudnictví nad německými příslušníky a jejich vlastnictvím konsulárními soudy britskými.

Článek 150

Vláda egyptská bude míti úplnou volnost jednání při úpravě právního postavení a podmínek usazování německých příslušníků v Egyptě.

Článek 151

Německo dává své svolení, aby byl zrušen nebo změněn podle přání vlády egyptské dekret vydaný Jeho Výsostí chedivem dne 28. listopadu 1904 o komisi pro veřejný dluh egyptský.

Článek 152

Německo svoluje, pokud o ně jde, aby byla přenesena na vládu Jeho britského Veličenstva práva udělená Jeho císařskému Veličenstvu sultánovi smlouvou podepsanou v Cařihradě dne 29. října 1888 o volné plavbě průplavem Suezským.

Vzdává se veškeré účasti v egyptské radě zdravotnické, námořní a karanténní a svoluje, pokud o ně jde, aby oprávnění této rady byla přenesena na úřady egyptské.

Článek 153

Veškeré statky a majetek německé říše a států německých v Egyptě přecházejí ipso facto na vládu egyptskou bez jakékoli náhrady.

V tomto směru se bude míti za to, že statky a majetek německé říše a států zahrnují veškerý majetek koruny, říše a států německých, jakož i soukromý majetek bývalého císaře německého a ostatních osob panovnických.

S veškerými movitými i nemovitými statky náležejícími v Egyptě příslušníkům německým bude naloženo podle Oddílu III a IV Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.

Článek 154

Při dovozu do Německa bude nakládáno se zbožím egyptským jako se zbožím britským.

Oddíl VII. - Turecko a Bulharsko.

Článek 155

Německo se zavazuje uznati a schváliti všecky úpravy, jež mocnosti spojené a sdružené uzavrou s Tureckem a s Bulharskem o jakýchkoli právech, zájmech nebo výsadách, na něž by Německo nebo němečtí příslušníci mohli činiti nárok v Turecku a v Bulharsku a jež nejsou předmětem ustanovení této smlouvy.

Oddíl VIII. - Šantun.

Článek 156

Německo se vzdává ve prospěch Japonska veškerých svých práv, právních titulů a výsad týkajících se zejména území Kiau-Čou, železnic, dolů a podmořských kabelů, jichž nabylo smlouvou, kterou uzavřelo s Čínou dne 6. března 1898, a jakýmikoli jinými akty týkajícími se provincie Šantun.

Veškerá německá práva na železnici ze Cin-tau do Cin-anfu i s jejími odbočkami a veškerým příslušenstvím všeho druhu: nádražími, skladišti, zařízením pevným i obíhajícím, doly, závody a provozovacím materiálem důlním, jsou a zůstanou majetkem Japonska se všemi právy a výsadami k nim se pojícími.

Podmořské kabely německého státu ze Cin-tau do Šanchaje a z Cin-tau do Čefu se všemi právy, výsadami a vlastnictvími s nimi spojenými rovněž zůstanou majetkem Japonska bez jakéhokoli břemene.

Článek 157

Práva k věcem movitým i nemovitým, která má stát německý v území Kiau-Čou, jakož i všechna práva, jež by mohl uplatňovati z důvodu vykonaných prací neb zlepšení neb nákladů, jím přímo neb nepřímo vynaložených a území se dotýkajících, jsou a zůstanou majetkem Japonska bez jakýchkoli břemen.

Článek 158

Do tří měsíců po tom, kdy nabude tato smlouva působnosti, odevzdá Německo Japonsku veškeré archivy, knihy, plány, právní listiny a doklady všeho druhu týkající se občanské, vojenské, finanční, soudní nebo jiné správy území Kiau-Čou, ať jsou kdekoli.

V téže lhůtě oznámí Německo Japonsku veškeré smlouvy, úpravy nebo ujednání týkající se práv, právních titulů nebo výsad uvedených ve dvou předcházejících článcích.

Část V. - Klausule vojenské, námořní a vzduchoplavecké.

Aby bylo umožněno připraviti obecné omezení zbrojení u všech národů, zavazuje se Německo dbáti přesně klausulí vojenských, námořních a vzduchoplaveckých takto stanovených:

Oddíl I. - Klausule vojenské.

Hlava první. - Početný stav a rozčlenění německé armády.

Článek 159

Vojenské síly německé budou demobilisovány a omezeny, jak níže jest ustanoveno.

Článek 160

Počínajíc nejpozději 31. březnem 1920 nesmí německá armáda obsahovati více než sedm divisí pěchoty a tři divise jízdy.
Od té chvíle nesmí celkový početný stav armády států, jež tvoří Německo, překročiti sto tisíc mužů, důstojníky a doplňovací tělesa v to počítajíc, a armáda bude určena výhradně k udržování pořádku v zemi a k pohraniční stráži.
Celkový počet důstojnictva, počítajíc v to i příslušníky štábů, ať jsou jakéhokoli složení, nesmí překročiti čtyři tisíce.
Divise a štáby armádních sborů budou složeny podle údajů tabulky č. 1, připojené k tomuto oddílu.
Počet a početný stav jednotek pěchoty, dělostřelectva, ženijních a technických vojsk, jak jest vytčen ve jmenované tabulce, udává nejvyšší mez, která nesmí býti překročena.
Vlastní náhradní těleso smějí míti tyto jednotky:
- pluk pěchoty,
- pluk jízdy,
- pluk polního dělostřelectva,
- prapor zákopníků.
Divise nesmějí býti sloučeny ve více než dva štáby armádních sborů.

Zakázáno jest udržovati nebo zřizovati vojska jinak seskupená anebo jiné orgány pro velení nebo pro přípravu k válce.

Německý velký generální štáb a všechny jiné podobné formace budou rozpuštěny a nesmějí býti znovu zřízeny v žádné formě.

Důstojnický a důstojníkům na roveň postavený personál ministerstev války v různých státech Německa, jakož i u přičleněných správních úřadů nesmí býti větší než tři sta důstojníků, kteří se započítají do maximálního početného stavu čtyř tisíc, jak je stanoven v tomto článku pod 1, odstavec 3.

Článek 161

Správní úřady vojenské, jejichž personál je občanský a není započten do stavu vymezeného předcházejícími předpisy, budou míti personál zmenšený v každé skupině na desetinu toho, co bylo určeno v rozpočtu na rok 1913.

Článek 162

Počet zřízenců a úředníků ve státech Německa, jako jsou celníci, lesníci, hlídači pobřeží, nepřekročí počet zřízenců a úředníků, kteří konali tuto službu v r. 1913.

Počet četníků a zřízenců neb úředníků okresních nebo obecních stráží bezpečnostních smí býti rozmnožován jen v poměru odpovídajícím přírůstku obyvatelstva od r. 1913 v okresích a obcích, v jejichž službách jsou.

Zřízenci a úředníci nesmějí býti svoláváni k tomu, aby se zúčastnili nějakého vojenského výcviku.

Článek 163

Omezení vojenské moci německé, smluvené v článku 160, bude lze provésti postupně tímto způsobem:

Do tří měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, musí býti celkový početný stav snížen na 200.000 mužů a počet jednotek nesmí přesahovati dvojnásobný počet toho, co je stanoveno v článku 160.

Po uplynutí tohoto a na konci každého následujícího tříměsíčního období ustanoví konference vojenských znalců Čelných mocností spojených a sdružených pro následující tříměsíční období snižování, které třeba prováděti tím způsobem, aby nejpozději dne 31. března 1920 celkový početný stav německého vojska nepřesahoval maxima 100.000 mužů, uvedeného v článku 160. Toto postupné snižování musí udržovati mezi počtem mužů a důstojníků a mezi počtem jednotek jednotlivých druhů zbraní týž poměr, jaký je stanoven ve jmenovaném článku.

Hlava druhá. - Výzbroj, střelivo a materiál.

Článek 164

Až do doby, kdy bude možno připustiti Německo za člena Společnosti národů, nesmí míti německá armáda výzbroj, která by převyšovala číslice stanovené v tabulce č. 2, připojené k tomuto oddílu, vyjímajíc fakultativní doplněk, který bude moci dosáhnouti u střelných zbraní nejvýše pětadvacetiny a u děl padesátiny; doplněk tento bude určen výhradně pro případ nutných náhrad.

Německo prohlašuje, že se již nyní zavazuje pro dobu, kdy bude připuštěno za člena Společnosti národů, že výzbroj stanovená ve jmenované tabulce nebude překročena a že podléhá modifikacím Rady Společnosti, a zavazuje se, že bude přesně zachovávati její rozhodnutí v tomto směru.

Článek 165

Nejvyšší počet děl, kulometů, minometů a pušek, jakož i zásoba střeliva a výstroje, kteréž bude Německu dovoleno udržovati v období mezi dnem, kdy nabude působnosti tato smlouva, a dnem 31. března 1920, uvedeným v článku 160, bude k dovoleným zásobám maximálním, jež stanoví tabulka č. 3, připojená k tomuto oddílu, ve stejném poměru, v jakém bude síla německé armády průběhem snižování určeného v článku 163 k nejvyšší přípustné síle dovolené v článku 160.

Článek 166

Dnem 31. března 1920 nesmí zásoba střeliva, jež armáda německá bude směti míti po ruce, přesahovati číslice stanovené v tabulce č. 3, připojené k tomuto oddílu.

V téže lhůtě musí vláda německá uložiti tyto zásoby na místech, jež oznámí vládám Čelných mocností spojených a sdružených. Jest jí zakázáno zakládati jinou zásobu, skladiště neb zálohu střeliva.

Článek 167

Vláda německá musí neprodleně oznámiti vládám Čelných mocností spojených a sdružených počet a ráže děl, která budou v době, kdy tato smlouva nabude působnosti, výzbrojí opevnění, tvrzí a pevností ať pozemních, ať námořních, jež podržeti bude Německu dovoleno. Tento počet a tyto ráže budou maximem, které nesmí býti překročeno.

Maximální výbava těchto děl střelivem bude do dvou měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, jednotně snížena a na dále udržována na patnácti stech ran pro každý kus ráže 10.5 cm a menší, a na pět set ran pro každý kus ráže větší.

Článek 168

Zbraně, střelivo a válečný materiál jakéhokoli druhu smějí se vyráběti jen v dílnách a továrnách, jejichž sídlo bude oznámeno a k schválení předloženo vládám Čelných mocností spojených a sdružených, kteréžto si vyhrazují právo omeziti počet těchto dílen a továren.

Do tří měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou zrušeny všechny ostatní závody, jejichž účelem je výroba, příprava, ukládání neb studium zbraní, střeliva neb jakéhokoli válečného materiálu. Totéž se stane se všemi zbrojnicemi vyjímaje ty, které budou skladišti dovolené zásoby střeliva. V téže lhůtě bude propuštěn personál těchto zbrojnic.

Článek 169

Do dvou měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, musí býti německé zbraně, střelivo a materiál válečný, počítajíc v to jakýkoliv obranný materiál proti vzducholodím, pokud se nalézá v Německu a převyšuje povolené množství, odveden vládám Čelných mocností spojených a sdružených, aby vše to bylo zničeno anebo učiněno neupotřebitelným. Totéž se stane se všemi druhy nářadí určeného k válečné výrobě vyjímaje to, co bude uznáno za nezbytné k výzbroji a výstroji povolené vojenským silám německým.

Toto odvádění se bude díti v těch místech německého území, která určí jmenované vlády.

V téže lhůtě budou odvedeny zbraně, střelivo a válečný materiál pocházející z ciziny, obranný materiál proti vzducholodím v to počítajíc, ať jsou v jakémkoli stavu, jmenovaným vládám, jež ustanoví, jak s nimi naložiti.

Zbraně, střelivo a materiál, které po postupném ztenčení vojenských sil německých budou přesahovati množství povolená v tabulkách č. 2 a 3, připojených k tomuto oddílu, musí se vydati tak, jak shora řečeno, a ve lhůtách, které určí konference vojenských znalců, o nichž se mluví v článku 163.

Článek 170

Dovážeti do Německa zbraně, střelivo a válečný materiál jakéhokoli druhu jest výslovně zapověděno.

Totéž platí o výrobě a vývozu zbraní, střeliva a válečného materiálu jakéhokoli druhu určených pro cizí země.

Článek 171

Ježto je zakázáno užívati dusivých, otravných a podobných plynů, jakož i všech takových kapalin, látek a prostředků, jest v Německu přísně zapověděno je vyráběti a tam dovážeti.

Totéž platí o materiálu zvlášť určeném k výrobě, uchovávání nebo používání jmenovaných výrobků nebo prostředků.

Rovněž se zakazuje Německu vyráběti i dovážeti obrněné vozy, tanky a všechny jiné podobné stroje, jež mohou sloužiti válečným účelům.

Článek 172

Do tří měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, oznámí vláda německá vládám Čelných mocností spojených a sdružených složení a způsob výroby všech výbušin, jedovatých látek a jiných preparátů chemických, jichž během války užívala anebo jež připravovala, aby jich užila takovým způsobem.

Hlava třetí. - Doplňování a výcvik vojska.

Článek 173

Obecná povinnost vojenská bude v Německu zrušena.

Německá armáda smí býti příště sestavována a doplňována jenom dobrovolným vstupem.

Článek 174

Poddůstojníci a vojáci musí býti zavázáni k službě na dvanáct let za sebou jdoucích.

Poměrný počet mužů opouštějících službu z jakékoli příčiny před uplynutím doby závazku nesmí překročiti za rok pět procent celkového početného stavu stanoveného touto smlouvou (čl. 160, 1, odstavec 2).

Článek 175

Důstojníci, kteří setrvají v armádě, budou se musiti zavázati, že v ní budou sloužiti nejméně do pětačtyřiceti let.

Důstojníci nově jmenovaní musí se zavázati, že budou sloužiti činně nejméně pětadvacet let za sebou jdoucích.

Důstojníci, kteří dříve náleželi k jakýmkoli armádním formacím a nebudou ponecháni v jednotkách, jejichž zachování je dovoleno, nesmějí se zúčastniti nijakého výcviku vojenského, teoretického ani praktického, a nebudou povinni vůbec žádnou vojenskou povinností.

Poměrný počet důstojníků opouštějících službu z jakékoli příčiny před uplynutím doby závazku nesmí překročiti za rok pět procent celkového početného stavu stanoveného touto smlouvou (čl. 160, 1, odst. 3).

Článek 176

Po uplynutí dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude v Německu jenom takový počet škol vojenských, kolik jich bude nezbytně potřebí k výchově důstojnictva dovolených jednotek. Tyto školy budou určeny výlučně k výchově dorostu důstojnického určité zbraně, i připadá jedna na každý druh zbraně.

Počet žáků připuštěných k návštěvě jmenovaných škol bude v přesném poměru k uprázdněným místům ve sborech důstojnických. Žáci a sbory budou se započítávati do početného stavu stanoveného touto smlouvou (článek 160, 1, odst. 2 a 3).

Budou tedy v době shora ustanovené v Německu zrušeny všecky válečné akademie a podobné instituce, jakož i různé školy vojenské pro důstojníky, důstojnické aspiranty, kadety, poddůstojníky nebo poddůstojnické aspiranty, vyjímaje ty, jež byly shora uvedeny.

Článek 177

Vyučovací ústavy, university, spolky vysloužilců, spolky střelecké, sportovní nebo turistické a vůbec spolky jakéhokoli druhu, ať jest věk jejich členů jakýkoli, nesmějí se zabývati žádnou otázkou vojenskou.

Bude jim zejména zakázáno vyučovati nebo cvičiti nebo dáti vyučovati a cvičiti svoje členstvo v dovednostech vojenských a v užívání zbraní.

Tyto spolky, sdružení, vyučovací ústavy a university nesmějí míti nijaké spojení s ministerstvy války ani s jiným úřadem vojenským.

Článek 178

Zakázána jsou všecka opatření mobilisační nebo směřující k mobilisaci.

Vojsková tělesa, pomocné služby ani štáby nesmějí míti v žádném případě doplňovacích kádrů.

Článek 179

Jakmile nabude tato smlouva působnosti, zavazuje se Německo, že neověří v žádné cizí zemi nijaké misse vojenské, námořní nebo vzduchoplavecké, ani ji nevyšle ani ji nenechá odejíti; kromě toho že učiní přiměřená opatření, aby zabránilo německým státním příslušníkům opouštěti svou zemi za tím účelem, aby se dávali zařaďovati do armády, loďstva nebo vzduchoplavecké služby nějaké cizí mocnosti, nebo se k ní přičleňovati proto, aby jí pomáhali ve vojenském výcviku anebo vůbec aby přispívali k vojenskému, námořnímu nebo vzduchoplaveckému vyučování v cizí zemi.

Mocnosti spojené a sdružené jsou, pokud se jich týče, za jedno v tom, že ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, nesmějí zařaďovati do svých armád, loďstev neb sil vzduchoplaveckých, ani k nim přičleňovati státních příslušníků německých, kteří by pomáhali při vojenském výcviku, a že vůbec nebudou užívati příslušníků německé národnosti jako instruktorů vojenských, námořních nebo vzduchoplaveckých.

Tento předpis se však nedotýká nikterak práva Francie, přijímati vojáky do cizinecké legie ve smyslu vojenských zákonů a předpisů francouzských.

Hlava čtvrtá. - Opevnění.

Článek 180

Všecka opevnění, tvrze a pevnosti pozemní, jež leží na německém území na západ od čáry vedené 50 kilometrů na východ od Rýna, budou odzbrojeny a rozbořeny.

Za dva měsíce ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, musí opevnění, tvrze a pevnosti pozemní, jež jsou umístěny na území neobsazeném vojsky spojeneckými a sdruženými, býti odzbrojeny, a v další lhůtě čtyřměsíční musí býti rozbořeny. Ty, které jsou v území obsazeném vojsky spojeneckými, budou odzbrojeny a rozbořeny ve lhůtách, jež budou stanoveny vrchním velitelstvím spojeneckým.

V území uvedeném v prvním odstavci tohoto článku zakázáno je stavěti jakékoli nové opevnění, ať je jakýkoli jeho ráz neb důležitost.

Opevňovací systém na jižních a východních hranicích Německa zůstane zachován v dosavadním stavu.

Tabulka č. 1.

Složení a početný stav štábů armádního sboru a divisí pěších a jízdních.

Tyto tabulky neudávají určité výměry Německu předepsané; číslice, jež se v nich nalézají (počet jednotek a početné stavy), udávají maxima, která nesmějí býti překročena v žádném případě.

I. Štáb armádního sboru.

Jednotky	Počet dovolené maximum	Nejvyšší početný stav každé jednotky
Jednotky	Počet dovolené maximum	důstojníků	mužstva
Štáb armádního sboru	2	30	150
ÚHRN pro štáby	...	60	300

II. Složení pěší divise.

Základní jednotky	Nejvyšší počet těchto jednotek v každé divisi	Nejvyšší početný stav každé jednotky
Základní jednotky	Nejvyšší počet těchto jednotek v každé divisi	důstojníků	mužstva
Štáb pěší divise	1	25	70
Štáb divisní pěchoty	1	4	30
Štáb divisního dělostřelectva	1	4	30
Pluk pěchoty (Pluk má 3 prapory pěchoty. Prapor má 3 roty pěchoty a 1 rotu kulometnou.)	3	70	2300
Rota minometů	3	6	150
Divisní eskadrona	1	6	150
Pluk polního dělostřelectva (Pluk se skládá ze 3 dělostř.oddílů. Oddíl má 3 baterie.)	1	85	1300
Prapor zákopníků (Tento prapor má 2 roty zákopníků, 1 soupravu válečných mostů, 1 oddíl projektorů.)	1	12	400
Spojovací oddíl (Tento oddíl zahrnuje: 1 oddíl telefonický, 1 oddíl zvědů, 1 oddíl holubářů.)	1	12	300
Divisní služba zdravotní	1	20	400
Parky a vozatajstvo		14	800
ÚHRN pro pěší divisi		410	10.830

III. Složení jízdní divise.

Základní jednotky	Nejvyšší počet těchto jednotek v každé divisi	Početný stav každé jednotky
Základní jednotky	Nejvyšší počet těchto jednotek v každé divisi	důstojníků	mužstva
Štáb jízdní divise	1	15	50
Pluk jízdy (Pluk má 4 eskadrony.)	6	40	800
Jízdní skupina (po 3 bateriích)	1	20	400
ÚHRN pro jízdní divisi		275	5.250

Tabulka č. 2.

Přehled výzbroje k dotování nejvýše 7 pěších divisí, 3 jízdních divisí a 2 štábů armádního sboru.

Materiál	(1) Pěší divise	(2) Pro 7 pěších divisí	(3) Jízdní divise	(4) Pro 3 jízdní divise	(5) 2 Štáby armád. sboru	(6) Úhrny sloupců 2,4 a 5
Pušky	12.000	84.000	....	....	Tato dotace se opatří z nadbytečné výzbroje divisní pěchoty	84.000
Karabiny	....	....	6.000	18.000		18.000
Kulomety těžké	108	756	12	36		729
Kulomety lehké	162	1.134	....	....		1.134
Střední minomety	9	63	....	....		63
Lehčí minomety	27	189	....	....		189
Děla 77	24	168	12	36		204
Houfnice 105	12	84	....	....		84

Nejvyšší dovolené zásoby střeliva.

Materiál	Nejvyšší dovolený počet zbraní	Dotace pro jeden kus	Nejvyšší úhrny
Pušky	84.000	400 ran	40,800.000
Karabiny	18.000	400 ran	40,800.000
Kulomety těžké	792	8.000 ran	15,408.000
Kulomety lehké	1.134	8.000 ran	15,408.000
Střední minomety	63	400 ran	25.200
Lehčí minomety	189	800 ran	151.200
Polní dělostřelectvo:
Děla 77	204	1.000 ran	204.000
Děla 105	84	800 ran	67.200

Oddíl II. - Klausule námořní.

Článek 181

Po uplynutí lhůty dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, nesmějí síly německého válečného loďstva, pokud se týče vyzbrojených lodí býti větší než:

6 obrněnců typu Deutschland neb Lothringen,
6 lehkých křižníků,
12 torpedoborců,
12 torpedových lodic,
anebo stejný počet lodí, jež byly vystavěny ve smyslu článku 190 jako náhradní lodi.

Nesmějí obsahovati žádnou loď ponornou.

Veškery ostatní válečné lodi musí, leda že by bylo touto smlouvou ustanoveno jinak, býti zařaděny v zálohu anebo přizpůsobeny obchodním účelům.

Článek 182

Než se ukončí vyčištění vodstva předepsané v článku 193, musí Německo udržovati ve vyzbrojeném stavu takový počet lodí k vyčištění vodstva, jaký bude stanoven vládami Čelných mocností spojených a sdružených.

Článek 183

Po uplynutí lhůty dvou měsíců ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, nesmí úhrnný početný stav mužstva, přináležejícího k německému námořnictvu válečnému a přiděleného buď k posádkám lodním nebo k ochraně pobřeží, k obsluze semaforů neb i ke správním a jiným službám na pevnině, býti větší než patnáct tisíc mužů, počítajíc v to důstojníky a personál všech hodností a všech druhů služby.

Úhrnný početný stav důstojníků i lodních důstojníků nesmí býti větší než tisíc pět set.

Ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude personál přesahující tato čísla demobilisován.

Žádná námořní neb vojenská formace ani žádné záložní těleso nesmí býti zřízeno v Německu pro služby námořnické nad početný stav shora stanovený.

Článek 184

Ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, přestávají býti majetkem Německa veškerá válečná povrchová plavidla německá, která jsou mimo německé přístavy. Německo se vzdává veškerých práv na tyto lodi.

Lodi, které podle ustanovení příměří ze dne 11. listopadu 1918 nyní jsou internovány v přístavech spojených a sdružených mocností, prohlašují se za odevzdané s konečnou platností.

Lodi, které jsou nyní internovány v neutrálních přístavech, vydají se tam vládám Čelných mocností spojených a sdružených. Jakmile tato smlouva nabude působnosti, musí německá vláda zaslati neutrálním mocnostem oznámení tohoto smyslu.

Článek 185

Ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, německé válečné lodi povrchové níže vypočtené budou vládám Čelných mocností spojených a sdružených vydány ve spojeneckých přístavech, které těmito mocnostmi budou označeny.

Lodi ty budou ve stavu odzbrojeném, jak určeno v článku XXIII příměří ze dne 11. listopadu 1918. Nicméně musí míti na palubě veškeré své dělostřelectvo.

Obrněnci:

Oldenburg,
Posen,
Thüringen,
Westfalen,
Ostfriesland,
Rheinland,
Helgoland,
Nassau.

Lehké křižníky:

Stettin,
Stralsund,
Danzig,
Augsburg,
München,
Kolberg,
Lübeck,
Stuttgart.

Kromě toho: dvaačtyřicet nejnovějších torpedoborců a padesát nejnovějších torpedových lodic, které budou označeny vládami Čelných mocností spojených a sdružených.

Článek 186

Jakmile tato smlouva nabude působnosti, musí německá vláda dáti rozebrati za dohledu Čelných mocností spojených a sdružených veškeré německé povrchové válečné lodi, které jsou ve stavbě.

Článek 187

Německé pomocné křižníky a pomocné lodi níže vypočtené se odzbrojí a budou pokládány za lodi obchodní.

Lodi v neutrálních zemích internované:

Berlin,
Santa Fé,
Seydlitz,
Yorck.

Lodi v německých přístavech:

Ammon,
Answald,
Bosnia,
Cordoba,
Cassel,
Dania,
Rio Negro,
Rio Pardo,
Santa Cruz,
Schwaben,
Solingen,
Steigerwald,
Franken,
Gundomar,
Fürst Bülow,
Gertrund,
Kigoma,
Rugia,
Santa Elena,
Schleswig,
Möwe,
Sierra Ventana,
Chemnitz,
EmilGeorg von Strauss,
Habsburg,
Meteor,
Waltraute,
Scharnhorst.

Článek 188

Do měsíce ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, musí býti veškeré německé ponorky, jakož i lodi záchranné a doky ponorkové, počítajíc k nim i dok trubní, vydány Čelným mocnostem spojeným a sdruženým.

Ty ponorky, lodi nebo doky, jež tyto vlády uznají za způsobilé, aby pluly svými vlastními prostředky aneb byly vlečeny, musí býti dopraveny péčí německé vlády do těch přístavů spojených zemí, které byly označeny.

Ostatní ponorky, jakož i ty, které jsou dosud ve stavbě, budou německou vládou za dozoru dotčených vlád úplně rozebrány. Rozebrání to musí býti skončeno nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Článek 189

Všech předmětů, strojů a hmot rozebraných německých lodí válečných, ať jsou to lodi povrchové či ponorné, smí se použíti pouze k účelům čistě průmyslovým neb obchodním.

Nesmějí se prodati ani postoupiti do ciziny.

Článek 190

Německu jest zakázáno stavěti nebo nabývati jakékoli válečné lodi, mimo ty, které mají nahraditi jednotky vytčené touto smlouvou (článek 181).

Náhradní lodi právě dotčené nesmějí míti vyšší tonáž než:

10.000 tun pro obrněnce,
6.000 tun pro lehké křižníky,
800 tun pro torpedoborce,
200 tun pro torpedové čluny.

Mimo případ ztráty lodi smějí jednotky různých tříd býti nahrazovány teprve po uplynutí:

20 let u obrněnců a křižníků,
15 let u torpedoborců a torpedových člunů, počítajíc od spuštění lodi na vodu.

Článek 191

Německu se zakazuje stavěti ponorné lodi, byť i obchodní, neb jich nabývati.

Článek 192

Vyzbrojené lodi německého loďstva nesmějí míti příště na palubě neb v záloze větší množství zbraní, střeliva a válečného materiálu, než jak ustanoví Čelné mocnosti spojené a sdružené.

Do měsíce ode dne, kdy bude stanoveno množství zde dotčené, budou vydány vládám těchto mocností na místě, které ony označí, zbraně, střelivo a válečný materiál všeho druhu, počítajíc v to miny a torpeda, pokud nyní jsou v rukou německé vlády a převyšují ona množství. Vše to se zničí neb učiní neupotřebitelným.

Veškeré ostatní zásoby, sklady neb zálohy zbraní, střeliva neb námořního válečného materiálu jakéhokoliv druhu jsou zakázány.

Na německém území tyto předměty vyráběti a vyvážeti je do cizích zemí se zapovídá.

Článek 193

Jakmile nabude působnosti tato smlouva, odklidí Německo bez odkladu miny v těchto pásmech Severního moře, prostírajících se na východ od 4 stupňů 00 minut východní délky od Greenwiche:

mezi 53 stupňů 00 minut a 59 stupňů 00 minut severní šířky,
na severu od 60 stupňů 30 minut severní šířky.

Německo musí udržovati tato pásma prosta min.

Německo musí též vykliditi a udržovati prostými min ta pásma Baltského moře, která mu budou později označena vládami Čelných mocností spojených a sdružených.

Článek 194

Síly německého námořnictva budou doplňovány výlučně dobrovolným vstupem se závazkem na dobu nejméně pětadvacíti let za sebou jdoucích pro důstojníky a lodní důstojníky a dvanáct za sebou jdoucích let pro poddůstojníky a muže.

Množství nově přijímaných dobrovolníků, kteří mají později nastoupiti na místo personálu vystupujícího ze služby pro jakoukoli příčinu před uplynutím svého závazku, nesmí přesahovati za rok pět procent úhrnného početného stavu vytčeného v tomto oddílu (článek 183).

Personál, který opustí službu válečného námořnictva, nesmí příště býti vojensky cvičen v žádném způsobě ani nastoupiti do služby ať v námořním či pozemním vojsku.

Důstojníci, kteří budou náležeti německému válečnému námořnictvu a kteří nebudou demobilisováni, musí se zavázati, že tam budou pokračovati ve službě činné až do věku pětačtyřicíti let mimo případ, že by opustili službu z podstatných důvodů.

Nižádný důstojník neb muž sloužící v obchodním námořnictvu nesmí býti nikterak vojensky cvičen.

Článek 195

Aby byl zajištěn všem národům volný vstup do Baltského moře v pásmu zahrnutém mezi 55stupni27minutami a 54stupni00minutami severní šířky a 9stupni00minutami a 16stupni00minutami východní délky od poledníku greenwichského, nesmí Německo zbudovati žádné opevnění aniž umístiti dělostřelectvo ovládající mořské cesty mezi mořem Severním a Baltským. Opevnění, která jsou nyní v tomto pásmu, musí býti zbořena a děla odstraněna pod dohledem spojených mocností a ve lhůtách jimi ustanovených.

Vláda německá musí dáti k disposici vládám Čelných mocností spojených a sdružených veškeré úplné hydrografické informace, jež právě má po ruce, o vstupních cestách mezi mořem Baltským a Severním.

Článek 196

Veškerá námořní opevnění, tvrze a pevnosti, kromě opevnění, vytčených v Oddíle XIII (Helgoland) Části III (Politické klausule evropské) a v čl. 195, které jsou buď méně než padesát kilometrů od německého pobřeží nebo na německých pobřežních ostrovech, pokládají se za díla rázu obranného a mohou zůstati ve svém nynějším stavu.

V tomto pásmu nesmí se zbudovati žádné nové opevnění. Výzbroj těchto opevnění nesmí, pokud se týče počtu děl a jejich ráže, nikdy převyšovati výzbroj, kterou měla v den, kdy nabude působnosti tato smlouva. Německá vláda oznámí bezodkladně její složení všem evropským vládám.

Po uplynutí dvou měsíců ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, bude výbava těchto kusů jednotně snížena a na dále udržována na počtu nejvýše patnácti set ran pro každý kus ráže 10.5 a menší a pěti set ran pro každý kus ráže větší.

Článek 197

Po tři měsíce ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, nesmí býti používáno německých dalekonosných stanic bezdrátové telegrafie v Nauen, Hannoveru a Berlíně bez povolení vlád Čelných mocností spojených a sdružených k zasílání zpráv námořních, vojenských a politických, o něž mají zájem Německo neb mocnosti, které byly za války spojenci Německa. Stanice ty mohou zasílati a přijímati obchodní telegramy, avšak jen pod dozorem řečených vlád, které určí délku používaných vln.

Po stejnou dobu Německo nesmí zřizovati dalekonosné stanice pro telegrafii bez drátu ani na vlastním území, ani na území Rakouska, Uherska, Bulharska a Turecka.

Oddíl III. - Klausule týkající se vzduchoplavby vojenské i námořní.

Článek 198

Vojenská moc Německa nesmí míti ani vojenského ani námořního letectva.

Německo smí udržovati jediné v období do 1. října 1919 nejvýše sto vodních letadel a hydroglisseurů, které budou určeny toliko k vyhledávání podmořských min, vystrojeny k tomuto účelu a nesmějí v žádném případě nositi zbraně, střelivo ani pumy jakéhokoli druhu.

Mimo motory namontované k vodním letadlům a hydroglisseurům zde dotčeným smí býti jen jediný motor náhradní pro každý motor každého z těchto přístrojů.

Nebude zachována žádná řiditelná vzducholoď.

Článek 199

Do dvou měsíců ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, bude demobilisován personál vzduchoplavecký zapsaný právě v seznamech německých pozemních a námořních vojsk. Německo může však podržeti a udržovati až do 1. října 1919 úhrnný počet tisíc mužů, důstojníky v to počítajíc, pro všecky kádry a personál, ať naloděný či nenaloděný, veškerých formací a ústavů.

Článek 200

Do doby, než bude německé území úplně vyklizeno od vojsk spojených a sdružených, budou požívati vzduchoplavecké přístroje spojeneckých a sdružených mocností v Německu práva svobodného příletu, svobodného průchodu vzduchem a přistání.

Článek 201

Po šest měsíců od doby,kdy nabude působnosti tato smlouva, jest na celém německém území zakázáno vyráběti vzduchoplavecké přístroje, součásti vzduchoplaveckých přístrojů, jakož i motory a součásti motorů pro vzduchoplavbu a dovážeti je.

Článek 202

Jakmile nabude tato smlouva působnosti, musí veškeren materiál vojenské i námořní vzduchoplavby, vyjímaje přístroje vytčené v článku 198, odstavce 2 a 3, býti vydán vládám Čelných mocností spojených a sdružených.

Toto vydání bude provedeno v místech označených jmenovanými vládami; bude ukončeno ve třech měsících.

V tomto materiálu bude zahrnut zvláště materiál, kterého se užívá nebo užívalo nebo který jest nebo byl určen k válečným účelům, zejména:

Úplná letadla a vodní letadla, jakož i ta, která se stavějí, opravují nebo sestavují.
Řiditelné balony schopné plavby, jakož i balony, které se stavějí, opravují nebo sestavují.
Přístroje k výrobě vodíku.
Hangary pro řiditelné balony a přístřeší všeho druhu pro letadla.
Až do svého odevzdání budou řiditelné balony nákladem Německa udržovány naplněné vodíkem; přístroje na výrobu vodíku, jakož i přístřeší pro řiditelné balony mohou podle volného uvážení uvedených mocností býti ponechány Německu až do doby, kdy budou řiditelné balony odevzdány.
Motory letadel.
Loďky.
Výzbroj (děla, kulomety, kulometné pušky, vrhače pum, vrhače torped, přístroje pro stejnoběh, přístroje mířicí).
Střelivo (nábojnice, granáty, nabité pumy, prázdné pumy, zásoby výbušných látek neb suroviny k jejich výrobě).
Nástroje palubní.
Přístroje pro telegrafii bez drátu, fotografické a kinematografické přístroje, kterých se používá ke vzduchoplavbě.
Jednotlivé součástky náležející k některé z uvedených skupin.
Materiál shora uvedený nesmí se bez zvláštního povolení jmenovaných vlád přemístiti.

Oddíl IV. - Mezispojenecké komise dozorčí.

Článek 203

Všechny klausule o vojenství, námořní plavbě a vzduchoplavbě, které jsou obsaženy v této smlouvě a k jejichž provedení byla ustanovena časová mez, provede Německo pod dozorem mezispojeneckých komisí, zřízených zvláště k tomu cíli Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.

Článek 204

Dozorčím komisím mezispojeneckým bude zejména svěřen dohled na to, aby řádně byly odváděny, zničeny, zbourány a neupotřebitelnými učiněny věci, o nichž je to uloženo německé vládě touto smlouvou.

Budou oznamovati německým úřadům rozhodnutí, která Čelné mocnosti spojené a sdružené si vyhradily, nebo která by byla potřebná k provádění vojenských, námořních a vzduchoplaveckých klausulí.

Článek 205

Mezispojenecké dozorčí komise mohou úřadovati v sídle ústřední německé vlády.

Mají právo, aby se, kdykoli to uznají za vhodné, odebraly na kterékoli místo německého území anebo vyslaly podružné komise nebo uložily některému neb několika ze svých členů, aby se tam vydali.

Článek 206

Vláda německá musí poskytnouti mezispojeneckým komisím dozorčím a jejich členům v každé příčině možnost, aby splnily svoje poslání.

Musí ustanoviti kvalifikovaného zástupce při každé mezispojenecké komisi dozorčí, který by přijímal od ní oznámení určená pro německou vládu a podával i obstarával jí veškerá žádaná vysvětlení i doklady.

Ve všech případech bude na německé vládě, aby poskytla na svůj náklad i osobní i věcné prostředky potřebné k vydání, zničení, rozebrání, zbourání a k tomu, by předměty byly učiněny neupotřebitelnými, jak předpisuje tato smlouva.

Článek 207

Vydržování a náklady dozorčích komisí i výlohy vzniklé jejich činností ponese Německo.

Článek 208

Mezispojenecká vojenská komise dozorčí bude zastupovati u vlády německé vlády Čelných mocností spojených a sdružených ve všem, co se týká provedení vojenských klausulí.

Zejména bude jejím úkolem, aby přijímala od německé vlády zprávy o umístění zásob a skladů střeliva, o výzbroji opevněných míst, tvrzí a pevností, jichž zachování Německu jest povoleno, o umístění a práci dílen a továren na zbraně, střelivo a válečný materiál.

Bude přijímati vydané zbraně, střelivo a válečný materiál, ustanoví místa, kde se odevzdání to vykoná, bude dohlížeti, aby bylo zničeno, zbouráno a uvedeno v neupotřebitelný stav vše, co nařizuje tato smlouva.

Německá vláda musí poskytnouti mezispojenecké vojenské komisi dozorčí veškerá vysvětlení a doklady, které tato komise uzná za nutné, aby se přesvědčila o dokonalém splnění vojenských klausulí, zejména veškeré doklady týkající se zákonodárství, správy a řádů služebních.

Článek 209

Mezispojenecká námořní komise dozorčí bude zastupovati u vlády německé vlády Čelných mocností spojených a sdružených ve všem, co se týká provedení klausulí námořních.

Bude zejména jejím úkolem, aby se odebrala do loděnic a dohlížela na rozbírání lodí, které se tam budují, aby přijala veškerá odevzdaná povrchová plavidla a ponorky, zvedací lodi, doky, dok trubní a dohlížela na nařízená zničení a rozbourání.

Německá vláda musí podati mezispojenecké námořní komisi dozorčí veškerá vysvětlení a všechny doklady, které komise tato bude pokládati za nutné, aby se přesvědčila o úplném splnění všech klausulí o válečném námořnictvu, zejména plány válečných lodí, složení jejich výzbroje, o zvláštnostech a modelech děl, o střelivu, torpedech, minách, výbušných látkách, o bezdrátových přístrojích telegrafických a vůbec o všem, co se týká válečného materiálu námořního, a konečně všechny doklady týkající se zákonodárství, správy a řádů služebních.

Článek 210

Mezispojenecká vzduchoplavecká komise dozorčí bude zastupovati u německé vlády vlády Čelných mocností spojených a sdružených ve všem, co se týká dodržování podmínek o vzduchoplavbě.

Úkolem komise bude zejména, aby pořídila soupis vzduchoplaveckého materiálu, který jest na německém území, dozírala na dílny na letadla, balony a motory pro vzducholodi, na továrny na zbraně, střelivo a výbušné látky, kterých by mohlo býti užito pro vzducholodi, aby prohlížela všechna letiště, hangary a přístaviště, parky a skladiště, aby, bude-li potřeba, zařídila převoz jmenovaného materiálu a aby jej převzala.

Německá vláda musí podati mezispojenecké vzduchoplavecké komisi dozorčí všechna vysvětlení a doklady týkající se zákonodárství, správy neb jiné doklady, které komise tato bude pokládati za nutné, aby se přesvědčila o úplném plnění klausulí vzduchoplaveckých, zejména číselný výkaz personálu náležejícího ke vzduchoplavecké službě, jakož i materiálu hotového, rozdělaného nebo objednaného, úplný seznam veškerých závodů pracujících pro vzduchoplavbu, jejich umístění i všech hangarů a přístavišť.

Oddíl V. - Klausule obecné.

Článek 211

Do tří měsíců ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, musí německé zákonodárství býti změněno a dále německou vládou udržováno ve shodě s touto Částí této smlouvy.

V téže lhůtě musí německá vláda provésti všechna správní neb jiná opatření, nutná k splnění předpisů této Části smlouvy.

Článek 212

Následující ustanovení příměří ze dne 11. listopadu 1918, totiž článek VI, paragrafy první, druhý, šestý a sedmý článku VII, čl. IX, klausule I, II, a V přílohy č. 2, jakož i dodatečný protokol ze dne 4. dubna 1919 k příměří ze dne 11. listopadu 1918 zůstávají v platnosti potud, pokud ustanovení ta nejsou v odporu s předchozími ustanoveními.

Článek 213

Dokud tato smlouva zůstane v působnosti, zavazuje se Německo, že se podrobí jakémukoli vyšetřování, které by Rada Společnosti národů většinou hlasů uznala za nutné.

Část VI. - Váleční zajatci a hroby.

Oddíl I. - Váleční zajatci.

Článek 214

Váleční zajatci a civilní internovaní budou dopraveni do domova co možno nejdříve po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, a stane se tak se všemožným urychlením.

Článek 215

Doprava válečných zajatců a občanských internovaných osob německých do jejich domova bude provedena za podmínek v článku 214 uvedených péčí komise, složené ze zástupců mocností spojených a sdružených s jedné strany a zástupců vlády německé se strany druhé.

Pro každou z mocností spojených a sdružených subkomise složená jediné ze zástupců příslušné mocnosti a z delegátů vlády německé upraví podrobnosti, jak návrat válečných zajatců bude proveden.

Článek 216

Jakmile budou váleční zajatci a civilní internovaní úřadům německým odevzdáni, budou péčí těchto úřadů a bez odkladu dopraveni do svých domovů.

Ti z nich, jejichž předválečné bydliště leží v území obsazeném vojsky mocností spojených a sdružených, budou rovněž dopraveni do svého domova, avšak s výhradou svolení a dozoru vojenských úřadů okupačních vojsk spojených a sdružených.

Článek 217

Veškeré náklady spojené s touto dopravou, od vypravení počínaje, jdou na účet vlády německé, která je povinna dodati přepravní prostředky pozemní i námořní a technický personál, jak to komise zřízená podle článku 215 uzná za nutné.

Článek 218

Váleční zajatci a civilní internovaní, stíhaní neb odpykávající si tresty za provinění proti kázni, budou dopraveni do domovů bez ohledu na to, zda trest svůj odpykali nebo zda řízení proti nim jest skončeno čili nic.

Toto ustanovení se nevztahuje na zajatce a civilní internované, kteří by byli potrestáni pro skutky, jichž se dopustili po 1. květnu 1919.

Až do svého vstupu do vlasti zůstávají všichni váleční zajatci a všichni civilní internovaní podřízeni řádům nyní platným, zvláště stran práce a kázně.

Článek 219

Váleční zajatci a civilní internovaní, stíhaní neb odsouzení k trestům pro skutky jiné než proti kázni, mohou býti podrženi ve vazbě.

Článek 220

Vláda německá se zavazuje přijmouti na svém území bez rozdílu všechny osoby, jež jest dopraviti do domova.

Váleční zajatci němečtí neb státní příslušníci němečtí, kteří by si přáli, aby nebyli dopraveni do domova, mohou býti z dopravy do domova vyňati; vlády spojené a sdružené vyhrazují si však právo dopraviti je buď do jejich domova nebo do země neutrální nebo dáti jim povolení, aby se usadili na jejich území.

Německá vláda se zavazuje, že neužije proti těmto osobám nebo jejich rodinám nijakého výjimečného opatření a že je nebude z toho důvodu nijak stíhati ani jim jakkoliv činiti obtíže.

Článek 221

Vlády spojené a sdružené vyhrazují si právo podmíniti návrat válečných zajatců a příslušníků německých, kteří jsou v jejich moci, tím, že Německo bez odkladu ohlásí a osvobodí všechny válečné zajatce a jiné příslušníky mocností spojených aneb sdružených, kteří by snad ještě byli v Německu.

Článek 222

Německá vláda se zavazuje:

Poskytnouti volný přístup komisím, kterým bude svěřeno hledání nezvěstných, dodati jim všechny vhodné prostředky přepravní, povoliti jim přístup do táborů, vězení, nemocnic a všech jiných míst a dáti jim k volnému použití všechny veřejné i soukromé listiny, které by jim při jejich pátrání mohly býti užitečny.
Potrestati ty úředníky nebo soukromníky německé, kteří by byli zatajili přítomnost příslušníka některé z mocností spojených aneb sdružených, nebo kteří by opominuli přítomnost jejich oznámiti, ač o tom věděli.

Článek 223

Vláda německá se zavazuje navrátiti bezodkladně, jakmile tato smlouva nabude působnosti, všechny předměty, cenné papíry a listiny, které patřily příslušníkům mocností spojených aneb sdružených a které snad byly úřady německými zadrženy.

Článek 224

Vysoké smluvní strany prohlašují, že se vzdávají vzájemné náhrady za částky vydané na vydržování válečných zajatců na svém území.

Oddíl II. - Hroby.

Článek 225

Vlády spojené a sdružené i vláda německá se postarají o to, aby hroby vojínů a námořníků pohřbených na jejich územích byly chovány v úctě a aby byly udržovány.

Zavazují se, že uznají každou komisi, jíž bude některou vládou spojenou neb sdruženou uloženo zjistiti, sepsati, udržovati nebo zříditi přiměřené pomníky na dotčených hrobech, a že budou nápomocny těmto komisím při plnění jejich úkolů.

Kromě toho jsou shodné v tom, že si navzájem poskytnou všechna ulehčení, jež by mohla přispěti k tomu, aby bylo vyhověno žádostem o přenesení pozůstatků jejich vojínů a námořníků s tou výhradou, že se při tom vyhoví státnímu zákonodárství a že bude dbáno potřeb veřejného zdravotnictví.

Článek 226

Hroby válečných zajatců, civilních internovaných a příslušníků jednotlivých válčících států, kteří zesnuli v zajetí, budou náležitě udržovány podle ustanovení článku 225 této smlouvy.

Kromě toho se zavazují vlády spojené a sdružené s jedné strany a vláda německá s druhé strany, že si navzájem vydají

úplný seznam zesnulých se všemi údaji, jež mohou přispěti ke zjištění totožnosti,
všechny údaje o počtu a umístění hrobů všech mrtvých, kteří byli pohřbeni bez zjištění totožnosti.

Část VII. - Ustanovení trestní.

Článek 227

Mocnosti spojené a sdružené vznášejí veřejnou žalobu na Viléma II. Hohenzollerského, bývalého císaře německého, pro nejhrubší porušení zásad mezinárodní mravnosti a posvátné autority smluv.

Ustaví se zvláštní soud, aby soudil obžalovaného, zajišťuje mu zásadní záruky práva hájiti se. Bude se skládati z pěti soudců jmenovaných po jednom těmito pěti mocnostmi: Spojenými státy americkými, Velkou Britanií, Francií, Italií a Japonskem.

Soud bude souditi podle důvodů vyplývajících z nejvyšších zásad mezinárodní politiky, se snahou zajistiti úctu k povinnostem slavnostně převzatým, k mezinárodním závazkům i k mezinárodní mravnosti. Bude mu příslušeti, aby určil trest, jaký uzná za vhodný.

Mocnosti spojené a sdružené se obrátí k vládě nizozemské s žádostí, aby vydala bývalého císaře do jejich rukou na soud.

Článek 228

Vláda německá přiznává mocnostem spojeným a sdruženým právo, aby postavily před své vojenské soudy osoby obžalované z činů příčících se zákonům a zvykům válečným.

Osobám uznaným vinnými budou vyměřeny tresty zákonem stanovené. Tohoto ustanovení bude použito bez ohledu na jakékoli řízení neb stíhání před soudy Německa neb jeho spojenců.

Vláda německá musí vydati mocnostem spojeným a sdruženým neb té z nich, jež o to požádá, všechny osoby, jež, jsouce obžalovány z činu příčícího se zákonům a zvykům válečným, jí budou udány buď jménem nebo hodností, úřadem nebo zaměstnáním, které jim určily německé úřady.

Článek 229

Pachatelé činů proti příslušníkům některé mocnosti spojené a sdružené budou postaveni před vojenské soudy této mocnosti.

Pachatelé činů proti příslušníkům několika mocností spojených a sdružených budou postaveni před vojenské soudy složené z členů vojenských soudů mocností, o něž jde.

V každém případě bude míti obžalovaný právo určiti si sám svého obhájce.

Článek 230

Vláda německá se zavazuje, že poskytne všechny doklady a údaje jakéhokoli druhu, jejichž předložení by bylo uznáno za nutné k zevrubnému seznání činu za vinu kladeného, k vypátrání vinníků a k přesnému zjištění odpovědnosti.

Část VIII. - Náhrada škod.

Oddíl I. - Obecná ustanovení.

Článek 231

Vlády spojené a sdružené prohlašují a Německo uznává, že Německo a jeho spojenci jsou jako původci odpovědni za všechny ztráty a škody, jež utrpěli vlády spojené a sdružené a jejich státní příslušníci následkem války vnucené jim napadením od Německa a spojenců.

Článek 232

Vlády spojené a sdružené uznávají, že hospodářské zdroje Německa, hledíc k trvalému zmenšení těchto zdrojů, jak vyplývá z jiných ustanovení této smlouvy, nedostačují, aby zcela zabezpečily úhradu všech těchto ztrát a škod.

Vlády spojené a sdružené požadují však a Německo se k tomu zavazuje, aby byly nahrazeny všechny škody způsobené občanskému obyvatelstvu kterékoliv z mocností spojených a sdružených i jeho majetku za dobu, po niž ona mocnost byla ve válečném stavu s Německem, následkem uvedeného napadení na zemi, na moři a ve vzduchu, a vůbec všecky škody, jak jsou vymezeny v připojené příloze I.

Německo, splňujíc závazek již dříve převzatý, úplně znovuzříditi Belgii a uvésti ji v předešlý stav, zavazuje se, že zaplatí všechny částky, jež si Belgie vypůjčila od vlád spojených a sdružených až do 11. listopadu 1918, spolu s 5% ročním úrokem, a to mimo náhradu škod vymezenou na jiných místech této Části a z právního důvodu porušení smlouvy z r. 1839. Výše těchto částek bude určena komisí reparační a vláda německá se zavazuje, že ihned vydá zvláštní poukázky majetníku svědčící v přiměřené výši, splatné v markách ve zlatě dne 1. května 1926 aneb podle volby německé vlády 1. května kteréhokoli roku před r. 1926. V mezích těchto ustanovení určí komise reparační ráz těchto poukázek. Poukázky tyto budou odevzdány komisi reparační, jež bude zmocněna, aby je jménem Belgie přijala a potvrdila jejich příjem.

Článek 233

Výše náhrad, jimiž je Německo za uvedené škody povinno, bude určena mezispojeneckou komisí, která se bude jmenovati komise reparační a bude ustavena ve složení a pravomoci, jak vyznačeno níže v připojených přílohách č. II - VII.

Tato komise bude zkoumati nároky na odškodněnou a poskytne německé vládě slušnou možnost se vyjádřit.

Usnesení této komise o výši náhrad za škody svrchu označené budou sepsána a oznámena vládě německé nejpozději dne 1. května 1921 jakožto úhrn jejích závazků.

Komise ustanoví zároveň rozvrh plateb, počítajíc, pokud se týče lhůt a způsobů platebních, s tím, že Německo zaplatí celý dluh v období třiceti let, od 1.května 1921. Kdyby však v tomto období Německo svého dluhu nezaplatilo, může býti vyrovnání celého dosud nesplaceného zbytku podle volného rozhodnutí komise přesunuto na léta další a může býti předmětem jinakých opatření, která určí vlády spojené a sdružené, postupujíce podle řádu určeného v této Části této smlouvy.

Článek 234

Povinností komise reparační bude, po 1. květnu 1921 čas od času zkoumati hospodářské zdroje a platební schopnost Německa, a bude míti náležitou pravomoc, aby, poskytnouc zástupcům této země slušnou příležitost vyjádřiti se, prodloužila platební lhůty a pozměnila platební způsob, jak budou ustanoveny podle čl. 233; nebude však směti prominouti zaplacení žádné částky bez výslovného zmocnění různých vlád zastoupených v komisi.

Článek 235

Německo zaplatí v letech 1919 a 1920 a v prvních čtyřech měsících r. 1921 hodnotu rovnající se 20.000,000.000 (dvaceti miliardám) marek ve zlatě v tolika splátkách a takovým způsobem (ve zlatě, zboží, lodích, v ceninách a jinak), jak určí komise reparační, za tím účelem, aby se mocnostem spojeným a sdruženým umožnilo obnoviti život průmyslový a hospodářský již nyní, dříve než bude určena konečná výše jejich nároků; z této částky budou nejprve zaplaceny výdaje za vojsko v obsazených územích po příměří z 11. listopadu 1918; se schválením vlád Čelných mocností spojených a sdružených mohou též zaplaceny býti potraviny a suroviny v množství, jež uvedené vlády uznají za potřebné, aby Německo mohlo dostáti svým závazkům k náhradě škod. Zbytek bude účtován na srážku částek Německem povinovaných z důvodu náhrady škod. Dále Německo odevzdá poukázky uložené paragrafem 12c) přílohy II.

Článek 236

Německo souhlasí dále, aby se jeho hospodářských zdrojů použilo přímo na náhradu škod tak, jak je podrobněji vytčeno v přílohách III, IV, V a VI, týkajících se obchodního loďstva, náhrad věcných, uhlí a jeho derivátů, barviv a jiných chemických výrobků. Cena postoupených statků a užitku jimi ve smyslu uvedených příloh získaného, zjištěná způsobem tamtéž předepsaným, bude počítána ku prospěchu Německa a zúčtuje se na srážku závazků stanovených v hořejších článcích.

Článek 237

Postupné splátky, počítaje v to i ty, které jsou uvedeny v předešlých článcích, hrazené Německem k uspokojení nároků výše uvedených, budou rozdělovány vládami spojenými a sdruženými podle klíče předem ujednaného na základě zásad spravedlnosti a práva každé z nich.

Vzhledem k tomuto rozdělení bude cena postoupených statků a služeb prokázaných podle čl. 243 a příloh III, IV, V, VI a VII počítána týmž způsobem, jako u plateb vykonaných téhož roku.

Článek 238

Mimo platby nahoře určené vrátí Německo v týchž hodnotách, řídíc se postupem, jejž stanoví komise reparační, peníze, které byly odvlečeny, zabaveny nebo sekvestrovány, i dobytek, předměty jakéhokoli druhu a ceniny odvlečené, zabavené nebo sekvestrované, a to v případě, že bude možno je zjistiti podle totožnosti na území náležejícím Německu nebo některému z jeho spojenců.

Dokud nebude tento postup ustanoven, bude se ve vracení pokračovati podle ustanovení příměří z 11. listopadu 1918, úmluv je obnovujících a protokolů na ně se vztahujících.

Článek 239

Vláda německá se zavazuje neprodleně začíti s vracením stanoveným v čl. 238 a s provedením plateb a dodávek stanovených v čl. 233, 234, 235 a 236.

Článek 240

Vláda německá uznává komisi ustanovenou v čl. 233 tak, jak ji podle přílohy II mohou zříditi vlády spojené a sdružené; přiznává jí neodvolatelně držbu a vykonávání práv a zmocnění daných jí touto smlouvou.

Vláda německá poskytne komisi všecky údaje, kterých by snad potřebovala, pokud jde o stav a podnikání finanční, o majetek, o výrobní schopnost, o zásoby a běžnou výrobu surovin i průmyslových výrobků Německa a jeho příslušníků; rovněž podá jakoukoli zprávu stran operací vojenských, jejíž znalost bude komise pokládati za nezbytnou, aby určila závazky Německa stanovené v příloze I.

Vláda německá poskytne členům komise a jejím oprávněným úředníkům všechna práva i nedotknutelnost, jichž v Německu požívají diplomatičtí zástupci spřátelených mocností řádně ověření.

Německo dále se uvoluje hraditi platy a výlohy komise a osob, které tato komise bude moci zaměstnávati.

Článek 241

Německo se zavazuje vydati, zachovávati v platnosti a vyhlásiti jakákoli zákonná ustanovení, nařízení a výnosy, jichž by snad bylo třeba k úplnému provedení těchto ujednání.

Článek 242

Ustanovení této Části této smlouvy se nevztahují na vlastnictví, práva a zájmy, o něž jde v Oddílu III a IV Části X (Klausule hospodářská) této smlouvy; stejně se nevztahují na výtěžek jejich likvidace, leda pokud jde o konečný přebytek ku prospěchu Německa (vzpomenutý v čl. 243 a).

Článek 243

Ku prospěchu Německa na účtu jeho závazků k náhradě škod se připíší:

konečné přebytky vyplývající ku prospěchu Německa podle Oddílu V (Alsasko-Lotrinsko) Části III (Politické klausule evropské) a podle Oddílu III a IV Části X (Klausule hospodářské této smlouvy;
částky povinované Německu vzhledem k postoupení dotčenému v Oddílu IV (Pánev Saarská) Části III (Politické klausule evropské), v Části IX (Klausule finanční) a v Části XII (Přístavy, vodní cesty a železnice);
částky, o nichž by komise usoudila, že mají býti počítány ku prospěchu Německu vzhledem k jakémukoli jinému postupu vlastnictví, práv a koncesí neb jiných zájmů, o nichž jedná tato smlouva.

V žádném případě však to, co bude vráceno vzhledem k čl. 238 této Části, nebude možno počítati Německu ku prospěchu.

Článek 244

Postoupení německých podmořských kabelů, jež nejsou předmětem zvláštního ustanovení této smlouvy, jest upraveno připojenou přílohou VII.

Příloha I

Ve smyslu hořejšího čl. 232 možno od Německa požadovati náhrady za všechny škody náležející do těchto skupin:

Škody způsobené občanským osobám poškozením na těle nebo na životě a škody způsobené jejich pozůstalým, o něž jim bylo pečovati, ať se poškození stalo jakýmikoli činy válečnými, zahrnujíc v to i bombardování nebo jiný způsob útoku na zemi, na moři nebo ve vzduchu, a jakýmikoli přímými následky jich nebo kterýchkoli válečných operací obou válčících stran, ať se staly kdekoliv.
Škody kdekoli způsobené Německem nebo jeho spojenci občanským osobám ukrutenstvím, násilím nebo zlým nakládáním, zahrnujíc v to ublížení životu nebo zdraví vězněním, deportací, internováním neb nuceným vystěhováním, zanecháním bez pomoci na moři neb nucenou prací, dále škody způsobené pozůstalým těchto osob, o něž těmto obětem bylo pečovati.
Škody způsobené Německem nebo jeho spojenci na vlastním území nebo na území obsazeném neb zabraném občanským osobám jakýmkoli ublížením na zdraví neb na pracovní schopnosti neb na cti, dále škody způsobené pozůstalým těchto osob, o něž jim bylo pečovati.
Škody způsobené válečným zajatcům špatným nakládáním jakéhokoli druhu.
Jakožto škoda způsobená národům mocností spojených a sdružených všechny pense neb odškodnění stejného rázu poskytované vojenským obětem války (příslušníkům vojska pozemního, námořního a sil vzduchoplaveckých), a to zmrzačeným, raněným, nemocným neb neschopným k práci i osobám, o něž se lidé takto poškození starali; výše částek povinovaných vládám spojeným a sdruženým se pro každou ze jmenovaných vlád vypočte kapitalisací řečených pensí nebo podobných odškodnění ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, a to na základě sazeb platných toho času ve Francii.
Výlohy, jež vlády spojené a sdružené měly s podporováním válečných zajatců, jejich rodin neb osob, o které se zajatci starali.
Příspěvky poskytované vládami mocností spojených a sdružených rodinám osob mobilisovaných nebo všech těch, jež sloužily ve vojsku, a jiným osobám na nich závislým; výše částek povinovaných vládám spojeným a sdruženým za každý jednotlivý rok, po který trval stav nepřátelství, vypočte se pro každou ze jmenovaných vlád na základě průměrných sazeb, jichž se používalo v onom roce pro takovéto platy ve Francii.
Škody způsobené občanským osobám donuceným od Německa nebo jeho spojenců pracovati bez spravedlivé odměny.
Škody na jakémkoli statku kdekoli ležícím, náležejícím některé z mocností spojených a sdružených neb jejím příslušníkům (vyjímaje díla a materiál vojenský i námořní), který byl jednáním Německa neb jeho spojenců na zemi, na moři nebo ve vzduchu odvlečen, zabaven, poškozen neb zničen; dále škody, které jsou přímým následkem nepřátelského jednání neb jakýchkoli válečných operací.
Škody způsobené ve formě vynucených záloh, pokut nebo podobných jiných vydírání se strany Německa nebo jeho spojenců na újmu občanského obyvatelstva.

Příloha II

§ 1

Komise zřízená článkem 233 bude míti název „komise reparační“; v následujících článcích bude označována slovem „komise“.

§ 2

Zástupci do komise budou vysláni Spojenými státy americkými, Velkou Britannií, Francií, Italií, Japonskem, Belgií a státem srbsko - chorvatsko - slovinským. Každá tato mocnost vyšle po jednom zástupci a jednom náhradníkovi, který onoho bude zastupovati v nemoci neb za nutné nepřítomnosti, který však za všech jiných okolností bude míti jen právo býti přítomen při jednání bez jakékoli účasti v něm.

V žádném případě nesmějí se účastniti jednání komise a hlasovati zástupcové více než pěti z hořejších mocností. Zástupci Spojených států, Velké Britannie, Francie a Itali budou míti toto právo vždy. Zástupce Belgie bude míti toto právo ve všech případech mimo ty, jež jsou vyjmenovány níže. Zástupce Japonska bude míti toto právo v případech, kdy budou zkoumány otázky týkající se škod utrpěných na moři a dále otázky, o nichž jedná článek 260 Části IX (Klausule finanční), pokud při nich jde o japonské zájmy. Zástupce státu srbsko - chorvatsko - slovinského bude míti toto právo, když budou zkoumány otázky týkající se Rakouska, Uherska nebo Bulharska.

Každá z vlád zastoupených v komisi bude míti právo vystoupiti z ní po dvanáctiměsíční výpovědi, již třeba notifikovati komisi a potvrditi během šestého měsíce následujícího po dni prvotní notifikace.

§ 3

Z ostatních mocností spojených a sdružených ty, jež by mohly míti zájem, budou oprávněny vyslati po zástupci, jenž bude přítomen a zúčastní se jednání jako přísedící, avšak jen, pokud budou zkoumány a projednávány nároky a zájmy oné mocnosti; takovýto zástupce nebude míti právo hlasovati.

§ 4

Zemře-li, vzdá-li se nebo bude odvolán kterýkoli zástupce, náhradník nebo přísedící, musí jeho nástupce co možno nejdříve býti jmenován.

§ 5

Komise bude míti svoji hlavní stálou úřadovnu v Paříži a tu se shormáždí k prvé schůzi ve lhůtě co nejkratší, jakmile nabude tato smlouva působnosti; později se bude shromažďovati na takovém místě a v takových obdobích, jak shledá vhodným a jak bude nezbytné k nejrychlejšímu vyřizování jejich úkolů.

§ 6

V první své schůzi si komise zvolí ze zástupců svrchu uvedených předsedu a místopředsedu, kteří podrží svoje funkce rok a budou moci být znovu voleni. Jestliže se místo předsedovo neb místopředsedovo uprázdní během ročního období, přikročí komise ihned k novým volbám pro zbytek řečeného období.

§ 7

Komise jest oprávněna jmenovati úředníky, jednatele a zřízence potřebné k vykonávání svých úkolů a stanoviti jejich plat; zříditi výbory, jejichž členové nemusí býti nutně členy komise, a učiniti jakákoliv opatření prováděcí, nezbytná k vyplnění svých úloh; konečně přenésti své oprávnění a zplnomocnění na svoje úředníky, jednatele a výbory.

§ 8

Všechny porady komise budou tajné, leda že by se ze zvláštních důvodů v jednotlivých případech komise rozhodla jinak.

§ 9

Komise musí v obdobích, jež čas od času určí, a na požádání vlády německé vyslechnouti všechny vývody a důkazy předložené Německem o všech otázkách týkajících se jeho platební schopnosti.

§ 10

Komise bude zkoumati nároky a poskytne vládě německé slušnou možnost vyjádřiti se, aniž se však tato vláda bude jakkoliv moci účastniti rozhodování komise. Komise poskytne stejnou možnost spojencům Německa, bude-li toho mínění, že jde o jejich zájmy.

§ 11

Komise nebude vázána žádným zákonodárstvím ani určitým zákoníkem, ani zvláštními pravidly o vyšetřování a řízení. Bude se říditi spravedlivostí, slušností a poctivostí. Její rozhodnutí budou se musiti přizpůsobiti jednotným zásadám a pravidlům všude, kde bude možno užíti takových zásad a pravidel. Ustanoví pravidla vztahující se na způsob, jak nároky prokázati. Bude moci používati kteréhokoli řádného způsobu výpočtu.

§ 12

Komise bude míti všechnu moc a bude vykonávati všechna oprávnění udělená jí touto smlouvou.

Komise bude vůbec oprávněna měrou co nejširší dozírati na vše a prováděti vše, co se týče otázky napravení škod, jak jest upraveno v této Části této smlouvy, a bude moci vykládati její ustanovení. V rámci ustanovení této smlouvy jest komise zřízena všemi vládami spojenými a sdruženými, vyjmenovanými v paragrafech 2 a 3, jako jejich výhradný zástupce, který by podle jejich příslušného podílu přijímal, prodával, uschovával a rozděloval platby, jež má Německo podle ustanovení této Části této smlouvy poskytovati k náhradě škod. Komise se bude říditi těmito výminkami a ustanoveními:

Každý díl celkové částky uznaných pohledávek, který nebude zaplacen zlatem neb loďmi, cennými papíry a zbožím neb kterýmkoli jiným způsobem, bude musiti býti od Německa uhrazen podle podmínek komisí stanovených odevzdáním poukázek, obligačních neb jiných cenných papírů v příslušné výši jakožto záruky tak, aby tím byl uznán díl dluhu, o nějž jde.
Odhadujíc občas platební schopnost Německa, bude komise zkoumati daňový systém německý: 1. za tím účelem, aby všech příjmů Německa, počítajíc v to i příjmy určené k platům neb úhradám vyplývajícím z jakékoli půjčky vnitřní, bylo použito výsadně k úhradě částky dlužné z důvodu náhrady škod, a 2. tak, aby nabyla jistoty, zda v celku daňový systém německý jest poměrně stejně přísný jako systém kterékoliv mocnosti zastoupené v komisi.
Aby se usnadnila neodkladná obnova hospodářského života států spojených a sdružených, a aby se v ní mohlo pokračovati, přijme komise tak jak jest ustanoveno v článku 235, od Německa jako záruku a uznání jeho dluhu první splátku poukázek ve zlatě, svědčících majetníku, prostých jakýchkoli poplatků a daní, jež jsou nebo mohly býti zavedeny vládami německé říše neb států nebo kteroukoli jinou veřejnou mocí na nich závislou. Tyto poukázky budou složeny jako splátky ve třech částech, jak jest určeno dále (při čemž marky ve zlatě jsou splatné podle článku 262 Části IX [Klausule finanční] této smlouvy):
1. Vydá se ihned za 20 miliard (dvacet miliard) marek ve zlatě poukázek, svědčících majetníku, splatných bezúročně nejpozději do 1. května 1921; k umoření těchto poukázek použije se především platů, ke kterým se Německo zavázalo podle čl. 235, po srážce částek určených k úhradě výloh na udržování okupačních vojsk a k zaplacení výloh za zásobování potravinami a surovinami; ony poukázky, které by nebyly ještě umořeny k 1. květnu 1921, budou pak vyměněny za nové poukázky téhož způsobu jako poukázky uvedené zde níže (12 c) 2).
2. Vydá se ihned za 40 miliard (čtyřicet miliard) marek ve zlatě poukázek, svědčících majetníku, zúročitelných 2,5 % (dvěma a půl procenty) od r. 1921 do r. 1926 a potom 5% (pěti procenty) s příplatkem dalšího 1% (jednoho procenta) na umoření celé sumy emise, počínajíc od roku 1926.
3. Vydá se ihned jako záruka úpis, že Německo složí, ovšem jen bude-li komise přesvědčena, že může zajistiti jejich zúročení a úmor, jako další splátku za 40 miliard (čtyřicet miliard) marek ve zlatě poukázek, svědčících majetníku, zúročitelných 5% (pěti procenty), při čemž komise má určiti lhůty splatnosti a způsob zaplacení jistiny i úroků.
  Doba splatnosti úroků, způsob použití fondu umořovacího a všechny ostatní otázky obdobné, týkající se vydání, správy a úpravy vydání poukázek, budou čas od času stanoveny komisí.
  Další emise za účelem uznání a záruky mohou býti požadovány čas od času za podmínek, jež komise ustanoví později.
Jestliže by poukázky, dlužní úpisy neb jinaká uznání dluhu vydaná Německem jako záruka neb uznání jeho dluhu za náhradu škod byly přiděleny s konečnou platností a nikoli jako záruka jiným osobám nežli jednotlivým vládám, k jejichž prospěchu byla původně určena suma dluhu Německa za náhradu škod, bude řečený dluh vzhledem k těmto vládám pokládán za zaniklý částí rovnající se jmenovité hodnotě poukázek, jež byly takto konečně přiděleny, a příslušný závazek Německa, pokud jde o tyto poukázky, se omezí na závazek na nich vyjádřený.
Výdaje způsobené opravami a znovuvybudováním statků ležících v zabraných a zpustošených krajích, zahrnujíc v to i znovuzřízení svršků, strojů a všeho ostatního materiálu, budou odhadovány podle toho, co budou státi opravy a znovuzřízení v době, kdy práce budou provedeny.
Rozhodnutí komise vztahující se na úplné neb částečné prominutí jistiny neb úroků kteréhokoli zjištěného dluhu Německa budou musiti býti odůvodněna.

§ 13

Co se týká hlasování, bude se komise říditi těmito pravidly:

Kdykoliv se komise usnáší, zapíší se hlasy všech zástupců s právem hlasovacím nebo, je-li některý z nich nepřítomen, jejich náhradníků. Zdržeti se hlasování pokládá se za hlasování proti návrhu projednávanému. Přísedící nemají práva hlasovacího.

Jednohlasnosti jest třeba o otázkách, jež mají za předmět:

svrchovanost mocností spojených a sdružených aneb úplné neb částečné prominutí dluhu neb závazků Německa;
výši a podmínky poukázek a jiných obligačních papírů, které má složiti vláda německá, a stanovení doby i způsobu jejich prodeje, dání na trh neb rozdělení;
jakékoli celkové neb částečné odložení plateb dospívajících mezi 1. květnem 1921 a koncem roku 1926, tento rok v to počítajíc, přes rok 1930;
jakékoli celkové neb částečné odložení plateb dospívajících po roce 1926 na dobu delší tří let;
použití jiného způsobu odhadu škod v některém jednotlivém případě, než jaký byl přijat v dřívějším případu podobném;
výklad ustanovení této Části této smlouvy.

Všechny ostatní otázky budou rozhodovány většinou hlasů.

Jestliže by nastala mezi zástupci různost mínění o tom, zdali k rozhodnutí jisté věci je zapotřebí jednohlasnosti čili nic, a jestliže by tento rozpor nemohl býti urovnán odvoláním k jejich vládám, zavazují se vlády spojené a sdružené neodkladně vznésti takovýto spor na osobu nestrannou jakožto rozhodčího, o jehož jmenování se dohodnou a jehož výrok se zavazují uznati.

§ 14

Rozhodnutí komise, která budou v souhlase s pravomocí jí udělenou, budou se ihned vykonávati a bude beze všeho možno jich hned použíti.

§ 15

Komise dodá každé zúčastněné mocnosti ve formě, jakou sama určí:

potvrzení, že má v držení na účet jmenované mocnosti poukázky z emisí nahoře vytčených; toto potvrzení může na požádání oné mocnosti býti rozděleno v díly, ne však více než pět;
čas od času potvrzení svědčící, že komise má v držení na účet jmenované mocnosti všeliké jiné předměty majetkové dodané Německem na splátku jeho dluhu za náhradu škody.

Potvrzení svrchu řečená budou vydávána na jméno a bude možno, je po předchozím zpravení komise přenášeti rubopisem.

Jestliže poukázky jsou vydány, aby byly prodány neb dány na trh, a jestliže komise vydala předměty majetkové, musí příslušná část potvrzení býti vzata zpět.

§ 16

Vládě německé se od 1. května 1921 připíše na vrub úrok z jejího dluhu, tak jak jej ustanoví komise po srážce všech splátek provedených v hotovosti nebo v hodnotách jí rovnocenných aneb v poukázkách vydaných ku prospěchu komise a všech plateb uvedených v článku 243. Výše tohoto úroku bude určena na 5%, leda že by komise někdy později usoudila, že jest poměry odůvodněno tuto výši změniti.

Komise, stanovíc k 1. květnu 1921 celkovou sumu dluhu Německa, bude moci úroky z dlužných částek vztahujících se k napravení škod věcných účtovati mezi 11. listopadem 1918 a 1. květnem 1921.

§ 17

Nedostojí-li Německo kterémukoliv závazku určenému touto částí této smlouvy, oznámí komise ihned toto nesplnění každé mocnosti zúčastněné, připojujíc všechny návrhy o všech opatřeních, jež uzná za vhodná vzhledem k tomuto nesplnění.

§ 18

Opatření, k nimž mocnosti spojené a sdružené budou oprávněny, jestliže by Německo svévolně závazků nesplnilo, a jež se Německo zavazuje nepokládati za činy nepřátelství, mohou obsahovati zákazy a donucovací prostředky rázu hospodářského a finančního a vůbec taková jiná opatření, jež by příslušné vlády snad pokládaly za vynucena okolnostmi.

§ 19

Platby, které se mají provésti ve zlatě nebo v hodnotách jemu rovnocenných na srážku uznaných nároků mocností spojených a sdružených, mohou kdykoli býti přijaty komisí v podobě statku movitého i nemovitého, zboží, podniků, práv a koncesí v územích německých neb mimo ně, lodí, obligací, akcií neb cenných papírů jakéhokoli druhu, peněz Německa neb jiných států; jejich hodnotu v poměru k zlatu určí komise sama podle sazeb spravedlivých a poctivých.

§ 20

Komise, stanovíc nebo přijímajíc platby, které se vykonají odevzdáním určitých statků neb práv, bude přihlížeti u nich ke všem oprávněným právům a zájmům mocností spojených a sdružených neb neutrálních i jejich příslušníků.

§ 21

Žádný člen komise není odpověden za jakýkoli čin neb opominutí plynoucí z jeho funkcí, než vládě, která jej jmenovala. Žádná vláda spojená a sdružená nepřijímá ručení za kteroukoli jinou vládu.

§ 22

Tato příloha může v mezích ujednání této smlouvy býti změněna jednohlasným usnesením vlád zastoupených v komisi.

§ 23

Jakmile Německo a jeho spojenci vyrovnají všechny částky, jež jsou dlužni podle této smlouvy neb rozhodnutí komise, a jakmile všechny částky přijaté neb hodnoty je zastupující budou rozděleny mezi příslušné mocnosti, bude komise rozpuštěna.

Příloha III

§ 1

Německo uznává právo mocností spojených a sdružených, aby všechny lodi a čluny obchodní i rybářské, událostmi válečnými zničené nebo poškozené, byly nahrazeny tuna za tunu (hrubé nosnosti) a třída za třídu.

Přes to, že dnešní německá loďstvo představuje tonáž o mnoho nižší nežli tonáž, kterou mocnosti spojené a sdružené ztratily německým napadením, bude právo svrchu uznané, pokud jde o německé lodi a čluny, vykonáno takto:

Německá vláda svým jménem a tak, že zavazuje všechny ostatní zájemníky, postupuje vládám spojeným a sdruženým vlastnictví ke všem obchodním lodím o 1600 hrubých tunách a větším, které náležejí jejím příslušníkům, dále polovici tonáže lodí o hrubé tonáži mezi 1000 a 1600 tunami, a čtvrtinu tonáže parních šalup i čtvrtinu tonáže ostatních rybářských člunů.

§ 2

Německá vláda odevzdá komisi reparační všechny lodi a čluny, o něž jde v paragrafu 1, do dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.

§ 3

Lodi a čluny vzpomenuté v paragrafu 1 zahrnují všechny lodi a čluny

plující neb oprávněné plouti s obchodní vlajkou německou;
náležející německému státnímu příslušníku, německé společnosti neb sdružení, nebo společnosti neb sdružení v některém jiném státě než spojeném nebo sdruženém, stojí-li pod dozorem neb správou německých příslušníků; nebo
toho času stavěné 1. v Německu, 2. v některém jiném státě, než spojeném nebo sdruženém, pro německé příslušníky, německou společnost nebo sdružení.

§ 4

Aby se opatřily doklady o vlastnictví pro každou loď odevzdanou jak nahoře řečeno, německá vláda:

odevzdá o každé lodi komisi reparační k její žádosti kupní smlouvu neb jakoukoli jinou listinu zakládající převod plného vlastnictví lodi na jmenovanou komisi, a to vlastnictví nezatíženého žádnou výhradou, zástavou neb jakýmkoli břemenem;
učiní všechna opatření předepsaná komisí reparační, aby tyto lodi byly k disposici řečené komisi.

§ 5

Doplňkem k částečné náhradě se Německo zavazuje dáti stavěti obchodní lodi na německých loděnicích na účet vlád spojených a sdružených podle těchto ustanovení:

Do tří měsíců ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, oznámí komise reparační vládě německé úhrn tonáže, která se má vystavěti v každém ze dvou let následujících po třech měsících svrchu vzpomenutých.
Do dvou let ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, oznámí komise reparační vládě německé úhrn tonáže, která se má vystavěti v každém ze tří let následujících po dvou letech svrchu vzpomenutých.
Úhrn tonáže, jejž bude vystavěti každého roku, nebude přesahovati 200.000 tun hrubé nosnosti.
Specifikace lodí, které se mají stavěti, podmínky, podle kterých mají býti stavěny neb dodávány, cena za tunu, jíž budou účtovány komisí reparační, a všechny ostatní otázky vztahující se na objednávku, stavbu a dodávku lodí a jich účtování budou stanoveny jmenovanou komisí.

§ 6

Německo se zavazuje vrátiti in natura a v normálním udržovacím stavu mocnostem spojeným a sdruženým do dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, v souhlase s řízením, jež ustanoví komise reparační, všechny lodi a pohyblivá zařízení pro říční plavbu, jež od 1. srpna 1914 přešly z jakéhokoliv důvodu v držení Německa neb některého jeho příslušníka, a jejichž totožnost bude možno zjistiti.

Aby se nahradily ztráty říční tonáže, vzniklé z jakékoli příčiny, jež utrpěly za války mocnosti spojené a sdružené, a jež nebude možno nahraditi navrácením svrchu stanoveným, zavazuje se Německo postoupiti reparační komisi část svého říčního loďstva až do výše oněch ztrát; toto postoupení však nesmí přesahovati 20% tohoto říčního loďstva, jak bylo dne 11. listopadu 1918.

Způsob tohoto postoupení bude určen rozhodčími stanovenými v článku 339 Části XII (Přístavy, vodní cesty a železnice) této smlouvy; ti mají za úkol řešiti obtíže, jež stran rozdělení říční tonáže vyplývají z nové mezinárodní správy určitých říčních sítí nebo z územních změn týkajících se těchto sítí.

§ 7

Německo se zavazuje učiniti všechna opatření, jež by mu komise reparační udala, aby nabyla plného vlastnického práva ke všem lodím, jež byly snad za války postoupeny nebo mají býti postoupeny pod neutrální vlajky bez svolení vlád spojených a sdružených.

§ 8

Německo se zříká všech nároků jakéhokoli rázu proti vládám spojeným a sdruženým a jejich příslušníkům, pokud se tkne držení anebo užívání jakýchkoli lodí neb člunů německých a pokud se tkne všech ztrát nebo škod utrpěných na uvedených lodích nebo člunech, vyjímaje platby za užívání těchto lodí povinované podle protokolu o příměří ze dne 13. ledna 1919 a podle protokolů následujících.

Odevzdávání obchodního loďstva německého musí býti dále prováděno bez přerušení podle uvedených protokolů.

§ 9

Německo se zříká všech nároků na lodi neb jejich náklady, jež byly potopeny přímo nebo následkem nepřátelské akce námořní a jež potom byly zachráněny, má-li na nich zájem některá z vlád spojených a sdružených nebo jejich příslušníci ať jako vlastníci, nájemci, pojišťovatelé či z kteréhokoli jiného důvodu, a to nehledě k jakémukoli odsuzujícímu rozsudku, jejž snad vynesl některý kořistní soud německý nebo soud jeho spojenců.

Příloha IV

§ 1

Mocnosti spojené a sdružené požadují a Německo se k tomu zavazuje, aby Německo k částečnému splnění závazků stanovených v této Části a způsobem dále naznačeným poskytlo přímo svoje hospodářské zdroje k věcnému znovuvybudování zabraných území mocností spojených a sdružených měrou těmito mocnostmi určenou.

§ 2

Vlády mocností spojených a sdružených odevzdají reparační komisi seznamy udávající:

zvířata, stroje, nářadí, náčiní a všecky podobné předměty rázu obchodního, jež byly vzaty, spotřebovány nebo zničeny od Německa nebo zničeny přímým následkem vojenských operací a jež si tyto vlády, aby dostály potřebám neodkladným a spěšným, přejí míti nahrazeny zvířaty nebo předměty téhož druhu, nalézajícími se na německém území v době, kdy tato smlouva nabude působnosti;
potřeby k znovuvybudování (kámen, cihly, ohnivzdorné cihly, tašky, tesařské dříví, okenní tabule, ocel, vápno, cement atd.), stroje, otopná zařízení, nábytek a všechny předměty rázu obchodního, o nichž si uvedené vlády přejí, aby byly vyrobeny a zhotoveny v Německu a jím dodány k znovuzřízení území válkou postižených.

§ 3

Seznamy vztahující se k předmětům vzpomenutým v hořejším paragrafu 2 a) budou dodány do šedesáti dnů po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Seznamy vztahující se k předmětům vzpomenutým v hořejším paragrafu 2 b) budou dodány nejpozději do 31. prosince 1919.

Seznamy budou obsahovati všechny podrobnosti obvyklé v obchodních smlouvách o jmenovaných věcech, počítaje v to i výčet, dodací lhůtu (tato lhůta nesmí přesahovati čtyři léta) a místo dodání; nebudou však obsahovati ani určení ceny, ani odhad; stanoviti cenu nebo odhad ponechává se komisi, jak jest určeno dále.

§ 4

Jakmile dostane tyto seznamy, bude komise zkoumati, v jaké míře mohou býti požadovány od Německa předměty a zvířata v seznamech uvedené. Při svém rozhodování bude se komise říditi ohledem na vnitřní potřeby Německa, pokud toho bude potřebí k udržování jeho života sociálního a hospodářského. Rovněž bude míti zřetel na ceny a lhůty, v nichž podobné předměty lze dostati ve státech spojených a sdružených, a srovná je s těmi, jichž se má užíti u předmětů německých. Konečně obrátí zřetel na obecný zájem, jejž mají vlády spojené a sdružené, aby průmyslový život Německa nebyl rozrušen do té míry, že by byla ohrožena jeho schopnost dostáti ostatním povinnostem k náhradě škody od něho požadované.

Avšak stroje, nářadí a náčiní a všecky podobné předměty obchodního rázu, jichž se právě používá v průmyslu, budou požadovány od Německa jenom, nebudou-li žádné jiné zásoby těchto věcí po ruce a ke koupi; za to požadavky tohoto rázu nebudou převyšovati 30% množství kterékoli věci, jíž se užívá v německém podniku neb vůbec v jakémkoli německém závodě.

Komise poskytne zástupcům vlády německé možnost vyjádřiti se v určité lhůtě o schopnosti poskytnouti jmenovaný materiál, zvířata a předměty.

Rozhodnutí komise bude potom, a to co nejdříve, oznámeno vládě německé a jednotlivým zúčastněným vládám spojeným a sdruženým.

Vláda německá se zavazuje dodávati materiál, předměty a zvířata určené v tomto oznámení, a zúčastněné vlády spojené a sdružené zavazují se každá, pokud se jí týče, přijímati tyto dodávky předpokládaje, že budou vyhovovati podanému výčtu nebo že podle mínění komise nebudou nevhodné k tomu, aby se jich použilo k provedení náhrady škody.

§ 5

Komise určí hodnotu materiálu, předmětů a zvířat dodávaných, jak jest nahoře řečeno, a vlády spojené a sdružené, jež přijmou tyto dodávky, souhlasí, aby se příslušná částka připsala na jejich vrub, a uznávají platbu Německa, která se má rozvrhnouti podle článku 237 této Části této smlouvy.

Kde právo, požadovati věcné znovuvybudování, bude za těchto podmínek vykonáno, komise se přesvědčí, že částka připsaná ku prospěchu Německa vyjadřuje normální hodnotu vynaložené práce neb dodaného Německem materiálu a že výše nároků uplatňovaných dotčenou mocností za škodu tímto způsobem z části napravenou se zmenšila v témž poměru, v jakém přispělo k nápravě škody.

§ 6

Jako okamžitou splátku na závazek stran zvířat, vzpomenutých v hořejším paragrafu 2 a), se Německo zavazuje dodati ve třech měsících následujících po dni, kdy tato smlouva nabude působnosti, množství živého dobytka tuto udané, a to třetinu každého druhu měsíčně:

Vládě francouzské:
- 500 hřebců 3 - 7letých;
- 30.000 hřebic a klisen od 18 měsíců do 7 let plemene ardennského, boulognského a belgického;
- 2.000 býků od 18 měsíců do 3 let;
- 90.000 dojnic 2 - 6letých;
- 1.000 beranů;
- 100.000 ovcí;
- 10.000 koz.
Vládě belgické:
- 200 hřebců 3 - 7letých těžkého chovu belgického;
- 5.000 klisen 3 - 7letých těžkého chovu belgického;
- 5.000 hřebic od 18 měsíců do 3 let těžkého chovu belgického;
- 2.000 býků od 18 měsíců do 3 let;
- 50.000 dojnic 2 - 6letých;
- 40.000 jalovic;
- 200 beranů;
- 20.000 ovcí;
- 15.000 prasnic.

Zvířata dodaná budou zdravá a v normálním stavu.

Nebude-li se moci u zvířat takto dodaných zjistiti, že jsou totožná s těmi, jež byla odvlečena nebo zabrána, bude jejich cena počítána ku prospěchu závazků Německa k náhradě škody podle ustanovení paragrafu 5 této přílohy.

§ 7

Nečekajíc, až komise bude moci učiniti rozhodnutí podle paragrafu 4 této přílohy, musí Německo dále dodávati Francii zemědělský materiál určený článkem 3 smlouvy o prodloužení příměří ze dne 16.ledna 1919.

Příloha V

§ 1

Německo se zavazuje dodávati níže uvedeným signatárním mocnostem této smlouvy na žádost každé z nich uhlí a jeho deriváty v množství dále určeném.

§ 2

Německo bude dodávati Francii po deset let po sedmi milionech tun uhlí ročně. Vedle toho bude Německo dodávati každého roku Francii uhlí v množství rovnajícím se rozdílu mezi ročním předválečným výtěžkem dolů v Severní oblasti a v Pas-de-Calais, zničených válkou, a mezi výtěžkem, jejž skýtají tyto důlní pánve za příslušný rok. Tyto právě uvedené dodávky budou se díti po deset let a nebudou převyšovati dvacet milionů tun ročně po prvních pět let a osm milionů tun ročně po dalších pět let.

Rozumí se, že bude všechna péče věnována znovuzřízení dolů v Severní oblasti a v Pas-de-Calais.

§ 3

Německo bude dodávati Belgii po osmi milionech tun uhlí po deset let.

§ 4

Německo bude dodávati Italii uhlí až do tohoto množství:

od července 1919 do června 1920 4,5 mil. tun
od července 1920 do června 1921 6 mil. tun
od července 1921 do června 1922 7,5 mil. tun
od července 1922 do června 1923 8 mil. tun
od července 1923 do června 1924 8,5 mil. tun
a v každém roce z dalších pěti let 8,5 mil. tun.

Nejméně dvě třetiny těchto dodávek provedou se po souši.

§ 5

Německo bude dodávati, bude-li za to požádáno komisí reparační, Lucembursku uhlí v množství rovnajícím se roční lucemburské předválečné spotřebě německého uhlí.

§ 6

Ceny za uhelné dodávky, provedené podle tuto uvedených přídělových nároků, budou tyto:

Dodávky po dráze nebo po vodě. Cenou bude cena placená v Německu německými státními příslušníky na šachtě, zvýšená o dopravné k hranici francouzské, belgické, italské nebo lucemburské, při čemž se rozumí, že cena na šachtě nebude převyšovati cenu vývozního uhlí anglického na šachtě. U lodního uhlí určeného pro Belgii nebude cena převyšovati cenu lodního uhlí nizozemského.
Sazby dopravní po dráze nebo po vodě nebudou převyšovati nejnižší sazby používané v Německu při dopravách stejného druhu.
Dodávky po moři. Cena se bude rovnati vývozní ceně německé (f. o. b.) v přístavech německých nebo vývozní ceně anglické (f. o. b.) v přístavech anglických, a ve všech případech té z obou, která je nižší.

§ 7

Vlády spojené a sdružené mohou žádati, aby jim byl dodáván metalurgický koks na místě uhlí, v poměru 3 tuny koksu za 4 tuny uhlí.

§ 8

Německo se zavazuje, že každoročně po tři léta následující po době, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude dodávati Francii a dopravovati k francouzským hranicím po dráze nebo po vodě tyto výrobky:

benzolu .............. 35.000 tun,
uhelného dehtu ....... 50.000 tun,
síranu amonatého ..... 30.000 tun.

Všechen uhelný dehet nebo jeho část může býti podle volby vlády francouzské nahrazen rovnocenným množstvím destilačních výrobků, jako lehkých olejů, těžkých olejů, antracenu, naftalinu nebo smoly.

§ 9

Cena placená za koks a jiné výrobky jmenované v paragrafu 8 bude táž, jako cena placená německými příslušníky, předpokládaje nejvýhodnější podmínky o balení a o dopravě k francouzským hranicím nebo do přístavů německých, poskytované pro tytéž výrobky příslušníkům německým.

§ 10

Přídělové nároky po rozumu této přílohy budou se prováděti prostřednictvím komise reparační. Tato komise bude ku provádění hořejších opatření oprávněna rozhodovati o všech otázkách vztahujících se k příslušnému řízení, k jakosti a množství dodávek, k množství koksu dodávaného místo uhlí, ke lhůtám a podmínkám dodacím a platebním. Žádosti, provázené potřebnými výčty, budou oznámeny Německu sto dvacet dní přede dnem určeným za počátek provedení dodávek, pokud jde o dodávky, jež se mají provésti od 1. ledna 1920, a třicet dní před tímto dnem, pokud jde o dodávky, jež se mají provésti mezi dnem, kdy tato smlouva nabude působnosti, a 1. lednem 1920. Dokud Německa nedojdou žádosti stanovené tímto paragrafem, zůstávají v platnosti protokolární úmluvy ze dne 25. prosince 1918. (Provedení čl. VI příměří z 11. listopadu 1918). Žádosti vztahující se na záměnu stanovenou v paragrafech 7 a 8 budou oznámeny německé vládě v předběžné lhůtě, již komise uzná za dostatečnou. Bude-li komise toho názoru, že by úplné splnění žádostí přílišně zatížilo německé průmyslové potřeby, bude moci je oddáliti nebo zrušiti a týmž způsobem určiti pořad dodávek, avšak uhlí, jež se má dodati náhradou za uhlí ze zničených dolů, bude míti přednost před kteroukoli dodávkou jinou.

Příloha VI

§ 1

Německo poskytuje reparační komisi volnost, požadovati jako částečnou náhradu dodávku barviv a chemických léčiv v množství a druhu, jež komise určí, a to až do 50% všech zásob kteréhokoli barviva a chemického léčiva, které jsou v Německu nebo jsou pod jeho mocí v den, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Toto právo bude provedeno do šedesáti dnů po té, kdy bude doručen komisi podrobný seznam zásob, sestavený způsobem od ní požadovaným.

§ 2

Vedle toho poskytuje Německo reparační komisi právo, aby v čase mezi dnem, kdy tato smlouva nabude působnosti, a 1. červnem 1920, a dále v každém následujícím šestiměsíčním období až do 1. ledna 1925 požadovala dodávku jakýchkoli barviv a chemických léčiv do 25% německé výroby za uplynulé období šesti měsíců, aneb, byla-li výroba v tomto šestiměsíčním období podle mínění komise nižší než normálně, do 25% normální výroby.

Toto právo bude provedeno do čtyř neděl ode dne, kdy dostane komise soupis o výrobě v předcházejícím šestiměsíčním období; tyto soupisy budou předkládány vládou německou po každém šestiměsíčním období způsobem, jejž komise uzná za potřebný.

§ 3

Pro barviva a chemická léčiva dodaná podle paragrafu 1 bude cena určena komisí se zřetelem k čisté předválečné ceně vývozní a ke změnám výrobních nákladů potom nastalým.

Pro barviva a chemická léčiva dodaná podle paragrafu 2 bude cena určena komisí se zřetelem k čisté předválečné ceně vývozní a ke změnám výrobních nákladů poté nastalým, anebo se zřetelem k nejnižší prodejní ceně týchž látek pro kteréhokoli kupce jiného.

§ 4

Všechny podrobnosti, zvláště ty, které se týkají způsobu a lhůty provedení přídělových nároků a dodávek, jakož i všechny otázky, jež vzniknou prováděním hořejších ustanovení, budou upraveny komisí reparační, jíž vláda německá poskytne všechny potřebné zprávy a jakákoliv usnadnění od ní žádaná.

§ 5

Barviva a chemická léčiva, o nichž jedná tato příloha, zahrnují všechna barviva a chemická léčiva syntetická, jakož i všechny výrobky vedlejší a jiné, jichž se užívá v příslušných průmyslových odvětvích a jež se vyrábějí pro prodej. Hořejšího ustanovení se použije i na kůru a sůl chininovou.

Příloha VII

Německo se zříká ve jménu svém a svých příslušníků ve prospěch Čelných mocností spojených a sdružených všech práv, titulů a jakýchkoli výsad, jež má na kabelech a kabelových částech tuto jmenovaných:

Emden-Vigo: od průlivu Calaiského až po šířku Viga;

Emden-Brest: od šířky cherbourské do Brestu;

Emden-Teneriffa: od šířky dunkerkské do šířky teneriffské;

Emden-Azory (1): od průlivu Calaiského do Fayalu;

Emden-Azory (2): od průlivu Calaiského do Fayalu;

Azory-Nový York (1): od Fayalu do Nov. Yorku;

Azory-Nový York (2): od Fayalu k zeměp. délce Halifaxu;

Teneriffa-Monrovia: od šířky teneriffské do šířky Monrovie;

Monrovia-Lome: od bodu určeného 2 stupni 30 minutami sev.šířky a 7 stupni 40 minutami vých. délky podle Greenwiche, k bodu určenému 2 stupni 20 minutami sev.šířky a 5stupni30minutami vých.délky podle Greenwiche a od bodu určeného 3 stupni 48 minutami sev.šířky a 0 stupni00 minutami vých.délky až k Lome;

Lome-Duala: od Lome k Duala;

Monrovia-Pernambuko: od šířky Monrovie po šířku Pernambuka;

Cařihrad-Constanza: od Cařihradu do Constanzi;

Yap-Šanchaj, Yap-Guam a Yap-Menado (ostrovy celebské): od ostrova Yapu do Šanchaje, od ostrova Yapu k ostrovu Guamu a od ostrova Yapu k Menadu.

Hodnota těchto kabelů neb jejich částí, pokud jsou soukromým vlastnictvím, vypočítaná na základě zařizovacích nákladů a zmenšená o přiměřené procento za opotřebování, bude připsána ku prospěchu Německa na účtu náhrad škod.

Oddíl II. - Zvláštní ustanovení.

Článek 245

Do šesti měsíců následujících po dni, kdy smlouva tato nabude působnosti, jest vláda německá povinna vrátiti vládě francouzské trofeje, archivy, památky historické nebo umělecká díla odvlečená z Francie německými úřady za války 1870 - 1871 a za poslední války, a to podle seznamu, který jí bude dodán vládou francouzskou, a zejména prapory francouzské vzaté za války 1870 - 1871, jakož i všechny politické doklady vzaté německými úřady dne 10. října 1870 na zámku Cercay u Brunoy (Seine-et-Oise), jenž tehdy náležel panu Rouherovi, bývalému státnímu ministru.

Článek 246

Do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, jest Německo povinno vrátiti Jeho Veličenstvu králi hedžáskému originál koranu, který náležel kalifu Osmanovi a byl z Mediny odnesen tureckými úřady, aby byl darován bývalému císaři Vilému II.

V téže lhůtě bude vydána Německem vládě Jeho britského Veličenstva lebka sultána Makauy, odnesená z německého protektorátu Východní Afriky a poslaná do Německa.

Tyto předměty budou odevzdány na místě a za podmínek, jaké určí vlády, jimž mají býti vráceny.

Článek 247

Německo se zavazuje dodati universitě v Louvainu rukopisy, prvotisky, knihy tištěné, mapy a předměty sbírky rovnající se počtem a hodnotou podobným předmětům zničeným při požáru knihovny louvainské způsobeném Německem, a to ve třech měsících následujících po příslušné žádosti, která mu bude podána prostřednictvím komise reparační. Všecky podrobnosti týkající se této náhrady budou stanoveny komisí reparační.

Německo se zavazuje odevzdati Belgii prostřednictvím komise reparační do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, ke znovuzřízení dvou velkých uměleckých děl:

křídla trojdílného obrazu „Mystický beránek“ bratří Van Eycků, kdysi v kostele sv. Bavona v Gandu a nyní v berlínském museu;
křídla trojdílného obrazu „Večeře Páně“ Diericka Boutse, kdysi v kostele sv. Petra v Louvainu, z nichž dvě jsou nyní v museu berlínském a dvě v staré pinakotéce mnichovské.

Část IX. - Klausule finanční.

Článek 248

S výhradou výjimek, které by mohly býti povoleny komisí reparační, zřizuje se přednostní právo prvého pořadí na všech statcích a důchodech německé říše a německých států pro úhradu náhrad a jiných povinností plynoucích z této smlouvy, jakož i ze všech jiných, doplňujících ji smluv a úmluv nebo úprav sjednaných mezi Německem a mocnostmi spojenými a sdruženými po dobu příměří a jeho prodloužení.

Až do 1. května 1921 nebude moci vláda německá ani vyvážeti zlato, ani s ním volně nakládati, ani udíleti povolení, aby zlato bylo vyváženo nebo aby s ním bylo volně nakládáno bez předchozího souhlasu mocností spojených a sdružených, zastoupených komisí reparační.

Článek 249

Celkový náklad na vydržování všech armád mocností spojených a sdružených na obsazených územích německých ponese Německo ode dne podepsání příměří ze dne 11. listopadu 1918, počítaje v to výživu lidí i zvířat, ubytování a umístění v leženích, platy i přídavky, služné i mzdy, nocleh, otop, osvětlení, ošacení, výstroj, postroj, výzbroj a oboz, službu leteckou, ošetřování nemocných a raněných, službu zvěrolékařskou a týkající se remont, službu dopravní všeho druhu (jako dopravu železniční, námořní, říční, automobilovými nákladními vozy), dopravní spojení a přípojky a vůbec náklad na všechnu službu správní a technickou, jež jest nutná k výcviku vojenských oddílů, k udržování jich v plném počtu a k zachování jejich vojenské zdatnosti.

Všechny výdaje spadající do hořejších skupin, pokud souvisí s nákupy nebo rekvisicemi vykonanými od vlád spojených a sdružených v obsazených územích, zaplatí vládám spojeným a sdruženým v markách za kursu běžného neb smluveného vláda německá. Všechna ostatní vydání nahoře vypočtená budou placena v markách zlatých.

Článek 250

Německo potvrzuje, že se vzdává všeho materiálu, který vydalo mocnostem spojeným a sdruženým při provádění příměří ze dne 11. listopadu 1918 a všech pozdějších úmluv o příměří, a uznává právo mocností spojených a sdružených na tento materiál.

Německé vládě bude připsána ku prospěchu cena materiálu vydaného podle článku VII příměří ze dne 11. listopadu 1918 nebo podle článku III příměří ze dne 16.ledna 1919, jakož i cena každého jiného materiálu vydaného při provádění příměří ze dne 11. listopadu 1918 a všech pozdějších úmluv o příměří, odhadnutá komisí reparační ustanovenou v článku 233 Části VIII (Náhrada škod) této smlouvy, o kterémžto materiálu by reparační komise rozhodla, že hledíc k jeho nevojenskému rázu je cenu jeho připsati ku prospěchu německé vládě, a to na srážku částek dlužných mocnostem spojeným a sdruženým z důvodu náhrady škod.

Německé vládě nebudou připsány ku prospěchu statky náležející vládám spojeným a sdruženým nebo jejich státním příslušníkům, odevzdané a vydané in specie při provádění podmínek příměří.

Článek 251

Přednostní právo zřízené článkem 248 vykoná se s výhradou uvedenou v posledním paragrafu tohoto článku tímto pořadem:

náklad na vojsko okupační, jak je určen v článku 249, po dobu příměří a jeho prodloužení;
náklad na všechna okupační vojska, jak je určen v článku 249, od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti;
suma náhrad škod vyplývající z této smlouvy nebo ze smluv a úmluv ji doplňujících;
všechny ostatní platební povinnosti náležející Německu z úmluvy o příměří, z této smlouvy nebo ze smluv a úmluv ji doplňujících.

Platby na zásobování Německa potravinami a surovinami a všechny ostatní platby, jež má Německo vykonati, pokud vlády spojené a sdružené budou to pokládati za potřebné, aby umožnily Německu dostáti jeho závazku k náhradě škod, budou míti přednostní právo tou měrou a za těch podmínek, které byly neb budou moci býti stanoveny vládami spojenými a sdruženými.

Článek 252

Předcházející ustanovení se nedotýkají práva kterékoli z vlád spojených a sdružených, volně nakládati s majetkem a vlastnictvím nepřátelským stojícím pod jejich pravomocí ve chvíli, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Článek 253

Tato ustanovení nemohou žádným způsobem míti vliv na zástavy a hypotéky, ve prospěch mocností spojených a sdružených nebo ve prospěch jejich příslušníků řádně zřízené říší neb státy německými nebo příslušníky německými na statcích a důchodech jim náležejících, ve všech případech, kde byly tyto zástavy a hypotéky zřízeny dříve, než nastal válečný stav mezi vládou německou a tou neb onou z vlád, jež má na nich zájem.

Článek 254

Mocnosti, kterým jsou postoupena německá území, budou povinny s výhradou ustanovení článku 255 vzíti na se placení:

části dluhu říše německé podle stavu, jaký byl 1. srpna 1914; část tato se vypočítá, vezme-li se za základ průměr tří finančních let 1911, 1912 a 1913 podle poměru, jaký byl mezi onou skupinou důchodů z postoupeného území a mezi obdobnými důchody z celé říše německé, o nichž bude komisí reparační uznáno, že poskytují správné měřítko poměrné platební schopnosti postoupených území;
části dluhu onoho státu německého, ke kterému postoupené území náleželo, podle stavu, jaký byl 1. srpna 1914, vypočtené podle zásady výše vyložené.

Tyto části budou vymezeny komisí reparační.

Způsob, jak bude splniti závazek takto převzatý, i pokud se týče kapitálu i pokud se týče úroků, bude určen komisí reparační. Bude moci býti použito mimo jiné tohoto způsobu: vláda přejímající takové území vezme na se platební povinnosti Německa stran dluhu Německa, jehož věřiteli jsou jeho vlastní příslušníci. Ale činil-li by přijatý způsob nutným, aby se platilo vládě německé, byly by ony platby přeneseny na komisi reparační na účet částek povinovaných na náhradu škod po celou tu dobu, po kterou Německo z tohoto důvodu zůstane dlužníkem jakéhokoli zbytku.

Článek 255

Výjimkou z předcházející úpravy a hledíc k tomu, že Německo odepřelo v roce 1871 vzíti na sebe jakoukoli část dluhu francouzského, bude Francie, pokud se týče Alsaska-Lotrinska, zproštěna jakéhokoli placení vyplývajícího z článku 254.
Co se týče Polska, bude zlomek dluhu, o kterém reparační komise rozhodne, že vyplývá z opatření vlád německé a pruské podniknutých pro německou kolonisaci v Polsce, vyloučen z přidělení podle článku 254.
Co se týče všech jiných postoupených území mimo Alsasko-Lotrinsko, bude zlomek dluhu říše nebo států německých, o kterém komise reparační rozhodne, že odpovídá nákladům vynaloženým říší neb státy německými na statky a majetek, k nimž se vztahuje článek 256, vyloučen z přidělení podle článku 254.

Článek 256

Mocnosti přejímající území Německa získají všecky statky a majetek náležející říši nebo státům německým a ležící v těchto územích. Cena oněch získaných statků bude určena komisí reparační a od státu území přejímajícího zaplacena komisi reparační ku prospěchu vlády německé na účet částek dlužných z důvodu povinnosti k náhradě škod.

Po rozumu tohoto článku bude se vyrozumívati statky a majetkem říše a států německých všechen majetek koruny, říše a států německých a soukromý majetek bývalého císaře německého a jiných osob panovnických.

Hledě k podmínkám, za jakých bylo Alsasko-Lotrinsko postoupeno Německu v roce 1871, bude Francie zproštěna, pokud se týče Alsaska-Lotrinska, jakéhokoli placení ceny statků a majetku náležejících říši nebo státům německým a ležících v Alsasku-Lotrinsku a dotčených tímto článkem, nebo zaúčtování jejího ku prospěchu Německa.

Belgie bude rovněž zproštěna jakéhokoli placení ceny statků a majetku náležejících říši neb státům německým a ležících na územích získaných Belgií podle této smlouvy, nebo zaúčtování jejího ku prospěchu Německa.

Článek 257

Pokud se týče bývalých území německých, počítaje v to osady, protektoráty a území závislá, spravovaných mandatářem podle článku 22 Části I (Společnost národů) této smlouvy, neponese ani to jisté území, ani mocnost mandát vykonávající žádnou část dluhu říše neb států německých.

Všechny statky a majetek náležející říši neb státům německým a ležící na těchto územích budou převedeny spolu s územím na mocnost mandát vykonávající v této její vlastnosti; a žádná platba nebude vykonána a nic nebude připsáno ku prospěchu oněm vládám za toto převedení.

Po rozumu tohoto článku bude se vyrozumívati statky a majetkem říše a států německých všechen majetek koruny, říše a států německých a soukromý majetek bývalého císaře německého a jiných osob panovnických.

Článek 258

Německo se vzdává jakéhokoli zastoupení nebo účastenství, jež jakékoli smlouvy, úmluvy neb dohody zabezpečovaly jemu samému neb jeho příslušníkům ve správě komisí, agentur a státních bank a ve všech ostatních mezinárodních finančních a hospodářských organisacích kontrolních a správních, působících v kterémkoli ze států spojených a sdružených, v Rakousku, Uhrách, Bulharsku, Turecku nebo v državách a závislých územích států shora jmenovaných, stejně jako v bývalé říši ruské, jakož i v dohledu nad nimi.

Článek 259

Německo se zavazuje, že do měsíce ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, úřadům, které by byly určeny Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, odevzdá částku ve zlatě, která měla býti uložena v Říšské bance německé na jméno správní rady státního dluhu ottomanského jako záruka první emise papírových peněz vlády turecké.
Německo uznává svůj závazek uskutečňovati ročně po dvanáct let ve zlatě platby, které se zavázalo konati na německé pokladniční poukázky, uložené jím v různých dobách na jméno správní rady státního dluhu ottomanského jako záruky druhé emise papírových peněz vlády turecké a emisí následujících.
Německo se zavazuje převésti do měsíce ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, na úřady, které by byly určeny Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, deposit ve zlatě, uložený v Říšské bance německé nebo kdekoli jinde, jako zbytek zálohy ve zlatě povolené dne 5. května 1915 správní radou státního dluhu ottomanského císařské vládě ottomanské.
Německo se zavazuje převésti na Čelné mocnosti spojené a sdružené jakákoli práva, která snad má na částku ve zlatě a ve stříbře, jež jím byla odevzdána finančnímu ministerstvu tureckému v listopadu 1918 zálohou na placení, které mělo býti uskutečněno v květnu 1919 k účelům turecké vnitřní půjčky.
Německo se zavazuje odevzdati do měsíce ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, Čelným mocnostem spojeným a sdruženým všechny částky ve zlatě, které byly Německu nebo jeho příslušníkům odevzdány jako zástava nebo jiné zajištění při půjčkách poskytnutých Německem nebo jeho příslušníky vládě rakousko-uherské.
Německo potvrzuje, že se zříká, jak o tom mluví článek XV úmluvy o příměří ze dne 11. listopadu 1918, výhod plynoucích z jakýchkoli závazků obsažených ve smlouvách bukureštské a brestlitovské a ve smlouvách je doplňujících, aniž je tím dotčen článek 292 Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.
Zavazuje se odevzdati, ať Rumunsku, ať Čelným mocnostem spojeným a sdruženým, všechna platidla, mince, hodnoty, obchodní papíry a zboží, které dostalo na splnění jmenovaných smluv.
Částek v hotovosti a v platidlech, v hodnotách i zboží jakéhokoli druhu, jež mají býti vydány, placeny nebo převedeny podle ustanovení tohoto článku, bude použito Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými způsobem, jaký bude jmenovanými mocnostmi později stanoven.

Článek 260

Bez újmy ustanovení, že se Německo podle ostatních článků této smlouvy zříká jakýchkoli práv náležejících jemu neb jeho příslušníkům, bude komise reparační moci do roka ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, požadovati, aby Německo získalo všechna práva i všechny zájmy příslušníků německých v jakémkoli podniku obecně užitečném nebo v jakékoli koncesi v Rusku, v Číně, v Rakousku, v Uhrách, v Bulharsku, v Turecku a v državách i v závislých územích těchto států neb na území, které, náleževši Německu nebo jeho spojencům, má podle této smlouvy býti postoupeno nebo spravováno mandatářem, a aby vláda německá do šesti měsíců ode dne, kdy o to bude požádána, převedla na reparační komisi soubor těchto práv a zájmů a všech podobných práv a zájmů, které samo Německo má snad ve svém držení.

Německu přísluší odškodniti své příslušníky takto práv zbavené, a komise reparační připíše ku prospěchu Německu na účet částek dlužných z důvodu náhrady škod částky odpovídající hodnotě práv a zájmů postoupených tak, jak tato hodnota bude stanovena komisí reparační. Vláda německá do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude povinna oznámiti reparační komisi soupis všech oněch práv a zájmů, ať již skutečně zaručených či nejistých a dosud nevykonávaných, a vzdá se ve prospěch mocností spojených a sdružených svým jménem a jménem svých příslušníků všech práv a zájmů nahoře jmenovaných, o nichž by nebylo zmínky v hořejším soupisu.

Článek 261

Německo se zavazuje převésti na mocnosti spojené a sdružené všechny své pohledávky proti Rakousku, Uhrám, Bulharsku a Turecku, a zvláště ty, které vyplývají nebo budou vyplývati pro ně z plnění závazků, které převzalo k těmto mocnostem za války.

Článek 262

Jakýkoli závazek Německa, platiti podle této smlouvy hotovými a vyjádřený zlatými markami, bude splatný podle volby věřitelů v librách šterlinků, splatných v Londýně, ve zlatých dolarech Spoj. států, splatných v Novém Yorku, ve zlatých francích, splatných v Paříži, a ve zlatých lirách, splatných v Římě.

Po rozumu tohoto článku jest smluveno, že zlaté mince shora vzpomenuté jsou váhy a zrna stanovených pro každou z nich zákonem dne 1. ledna r. 1914.

Článek 263

Německo zaručuje vládě brasilské, že zaplatí s úroky podle sazby nebo sazeb smluvených všechny částky uložené v bance Bleichroederově v Berlíně, které pocházejí z prodeje kávy náležející státu Sao-Paolo v přístavech Hamburku, Brémách, Antverpách a v Terstu. Poněvadž Německo odepřelo dáti převésti tento peníz ve vhodné době na stát Sao-Paolo, zaručuje rovněž, že se zaplacení stane podle kursu marky v den, kdy peníz byl uložen v bance.

Část X. - Klausule hospodářské.

Oddíl I. - Vztahy obchodní.

Hlava prvá. - Celní předpisy, cla a omezení celní.

Článek 264

Německo se zavazuje, že nepodrobí zboží, ať produkty přírodní či výrobky, kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených, dovážené na území německé, ať dojdou odkudkoli, jiným nebo vyšším clům neb poplatkům, počítaje k nim i vnitřní dávky, než jsou cla nebo poplatky, jimž je podrobeno stejné zboží, ať produkty přírodní či výrobky, kteréhokoli jiného z řečených států aneb kterékoli jiné země cizí.

Německo neponechá v platnosti ani neuloží žádného zákazu neb omezení dovážeti na území německé jakékoli zboží, ať produkty přírodní či výrobky, z území kteréhokoli ze států spojených neb sdružených, ať dojdou odkudkoli, jež by se nevztahovaly stejně na dovoz téhož zboží, ať produktů přírodních či výrobků, kteréhokoli jiného z řečených států aneb kterékoli jiné země cizí.

Článek 265

Německo se mimo to zavazuje, že při úpravě dovozu nebude činiti rozdílu ke škodě obchodu kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených vzhledem ke kterémukoli jinému z řečených států nebo ke kterékoli jiné cizí zemi, a to ani prostředky nepřímými, na př. takovými, jaké jsou dány celním řádem neb řízením celním, nebo metodami verifikace neb rozboru, nebo podmínkami placení cel, nebo metodami klasifikace neb výkladem tarifů, nebo konečně monopolisováním.

Článek 266

Pokud jde o vývoz, zavazuje se Německo, že nepodrobí zboží, ať produkty přírodní či výrobky, vyvážené z území německého do území kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených jiným nebo vyšším clům nebo poplatkům, počítaje k nim i vnitřní dávky, než takovým, jaké se platí ze stejného zboží vyváženého do kteréhokoli jiného z řečených států nebo do kterékoli jiné země cizí.

Německo neponechá v platnosti ani neuloží žádného zákazu neb omezení vyvážeti jakékoli zboží vypravované z území německého do kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených, jež by se nevztahovaly stejně na vývoz téhož zboží, ať produktů přírodních či výrobků, vypravovaných do kteréhokoli jiného z řečených států neb do kterékoli jiné země cizí.

Článek 267

Veškeré výhody, svobody a výsady dovozní, vývozní neb průvozní, které by Německo povolilo kterémukoli ze států spojených neb sdružených nebo kterémukoli z jiných států cizích, budou se zároveň a bezpodmínečně vztahovati na všechny státy spojené nebo sdružené, aniž musí o to žádati nebo poskytovati kompensace.

Článek 268

Ustanovení článků 264 až 267 této Hlavy a článku 323 Části XII (Přístavy, vodní cesty a železnice) této smlouvy budou platiti s těmito výjimkami:

Po pět let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou produkty přírodní i výrobky pocházející a přicházející z území alsaských a lotrinských znovu sloučených s Francií při dovozu do německého celního území prosty všech poplatků celních.
Vláda francouzská určí každého roku dekretem oznámeným vládě německé druh a množství produktů, které budou požívati tohoto osvobození.
Množství každého produktu, jež bude možno takto každoročně posílati do Německa, nesmí převyšovati průměrné roční množství zasílané v letech 1911 - 1913.
Vláda německá dále dovolí po dobu shora vzpomenutou volně vyvážeti z Německa a volně zpět dovážeti do Německa s osvobozením ode všech celních poplatků a jiných dávek, čítaje v to i vnitřní dávky, přízi, tkaniny a jiný materiál textilní nebo výrobky textilní všeho druhu a v každém stavu, zaslané z Německa do území alsaských nebo lotrinských, aby zde byly podrobeny jakémukoli zušlechťovacímu procesu, jako jest bělení, barvení, potiskování, mercerisování, ožehování, soukání nebo upravování.
Po dobu tří let po tom, kdy tato mírová smlouva nabude působnosti, budou produkty přírodní a výrobky pocházející a přicházející z polských území, která před válkou přináležela k Německu, při dovozu do německého celního území prosty všech celních poplatků.
Vláda polská určí každého roku dekretem oznámeným vládě německé druh a množství produktů, které budou požívati tohoto osvobození.
Množství každého produktu, jež bude takto možno každoročně posílati do Německa, nesmí převyšovati průměrné roční množství zasílané v letech 1911 - 1913.
Mocnosti spojené a sdružené vyhrazují si právo uložiti Německu, aby při dovozu do německého celního území poskytovalo osvobození ode všech celních poplatků produktům přírodním i výrobkům pocházejícím a přicházejícím z velkovévodství lucemburského po dobu pěti let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Druh a množství produktů, jež mají požívati výhody této úpravy, budou každoročně vládě německé oznamovány.
Množství každého produktu, jež bude možno takto každoročně zasílati do Německa, nesmí převyšovati průměrné roční množství zasílané v letech 1911 - 1913.

Článek 269

Po šest měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, nesmějí cla uložená Německem na dovoz ze států spojených a sdružených býti vyšší nežli nejvýhodnější cla, jež platila pro dovoz do Německa dne 31. července 1914.

Po další období třicíti měsíců od vypršení prvých šesti měsíců zůstane toto ustanovení ještě v platnosti, avšak toliko pro produkty, které, jsouce obsaženy v oddíle A první skupiny německého celního tarifu ze dne 25. prosince 1902, požívaly dne 31. července 1914 sazeb smluvních podle smluv s mocnostmi spojenými nebo sdruženými, dále pro všecky druhy vína a rostlinných olejů, umělého hedvábí a prané neb odtučněné vlny, bez rozdílu, zda byly předmětem zvláštních konvencí před 31. červencem 1914 čili nic.

Článek 270

Mocnosti spojené a sdružené vyhrazují si, kdyby se jim taková opatření jevila nezbytnými k ochraně hospodářských zájmů obyvatelstva německých území obsazených jejich vojsky, právo zavésti v těchto územích zvláštní celní řád, jak pro dovoz, tak pro vývoz.

Hlava druhá. - Plavba.

Článek 271

Pokud se týče mořského rybolovu, mořské pobřežní plavby a námořní vlečné plavby, bude se s loďmi a čluny mocností spojených a sdružených v německých územních vodách zacházeti stejně jako s loďmi a čluny státu požívajícího nejvyšších výhod.

Článek 272

Německo dává souhlas k tomu, že přes opačná ustanovení obsažená v úmluvách o rybolovu a obchodu s lihovinami v Severním moři budou veškerá práva dozorčí a policejní, pokud se týče rybářských lodí spojených mocností, vykonávána jediné plavidly náležejícími těmto mocnostem.

Článek 273

Pokud jde o lodi spojených nebo sdružených mocností, budou veškery druhy certifikátů nebo listin vztahujících se na lodi a čluny, jež byly Německem uznány za platné před válkou nebo jež budou snad později uznány za platné čelnými námořními státy, uznány Německem za platné a rovnocenné s obdobnými certifikáty vydanými pro německé lodi a čluny.

Týmž způsobem budou uznány certifikáty a listiny, které vydají svým lodím a člunům vlády nových států, bez rozdílu, zdali mají mořské pobřeží či nikoli, s podmínkou, že tyto certifikáty a listiny budou vydány souhlasně s obecnou praxí zachovávanou v čelných námořských státech.

Vysoké smluvní strany se shodují, že uznávají vlajku lodí kterékoli mocnosti spojené neb sdružené, jež nemá mořského pobřeží, jsou-li zapsány v rejstříku v určitém jediném místě ležícím na jejím území; toto místo bude pro ony lodi přístavem zápisním.

Hlava třetí. - Nekalá soutěž.

Článek 274

Německo se zavazuje, že učiní veškerá opatření zákonodárná neb správní nutná k tomu, aby zabezpečilo produkty přírodní a výrobky pocházející z kteréhokoli státu spojeného nebo sdruženého proti jakémukoli způsobu nekalé soutěže v obchodních stycích.

Německo se zavazuje zamezovati a potlačovati zabavením a všemi jinými vhodnými trestními opatřeními jak dovoz tak vývoz, jakož i domácí výrobu, oběh, prodej a nabídku všech produktů neb zboží, jež jsou přímo nebo ve své výpravě neb na svém obalu označeny jakýmikoli známkami, jmény, nápisy neb značkami vyjadřujícími přímo neb nepřímo falešné označení původu, rázu, druhu neb zvláštních vlastností těchto produktů neb tohoto zboží.

Článek 275

S podmínkou, že mu bude poskytnuta vzájemnost v těchto věcech, zavazuje se Německo, že se přizpůsobí zákonům, rozhodnutím správním neb soudním vydaným podle těchto zákonů, platícím v některé zemi spojené nebo sdružené a řádně notifikovaným Německu od příslušných úřadů, stanovícím a upravujícím právo na okrskové pojmenování vín a lihovin vyrobených v zemi, k níž okrsek přináleží, neb ustanovujícím a upravujícím podmínky, za kterých okrskové pojmenování může býti povoleno; dovoz, vývoz, jakož i výroba, oběh, prodej nebo nabídka produktů neb zboží opatřených okrskovým pojmenováním proti řečeným zákonům neb rozhodnutím budou Německem zapověděny a potlačovány opatřeními předepsanými v článku předešlém.

Hlava čtvrtá. - Nakládání se státními příslušníky mocností spojených a sdružených.

Článek 276

Německo se zavazuje,

že nebude ukládati příslušníkům mocností spojených a sdružených žádných vylučujících výminek, pokud jde o provozování živností, povolání, obchodu a průmyslu, které by zároveň neplatily pro všechny cizozemce bez výjimky;
že nepodřídí příslušníků mocností spojených a sdružených nijakému řádu neb omezení, pokud jde o práva naznačená v odstavci a), jež by mohly přímo neb nepřímo odporovati ustanovením řečeného odstavce anebo jež by byly jiné neb méně příznivé než ty, které se vztahují na příslušníky národa požívajícího největších výhod;
že nepodřídí příslušníků mocností spojených a sdružených, jejich statků, práv a zájmových účastenství, čítaje v to i společnosti neb sdružení, v kterých jsou zúčastněni, nižádným dávkám, poplatkům neb daním přímým neb nepřímým, jež by byly jiné neb vyšší než dávky, poplatky a daně, které jsou nebo budou uloženy vlastním příslušníkům nebo jejich statkům, právům neb zájmovým účastenstvím;
že nebude ukládati příslušníkům kterékoli mocnosti spojené a sdružené nižádného omezení, které by se nebylo vztahovalo dne 1. července 1914 na příslušníky týchž mocností, leda že by totéž omezení stejně uložilo svým vlastním příslušníkům.

Článek 277

Příslušníci mocností spojených a sdružených budou požívati na území německém stálé ochrany svých osob, statků, práv a zájmových účastenství a budou míti volný přístup k soudům.

Článek 278

Německo se zavazuje, že uzná novou státní příslušnost, která byla neb bude získána jeho příslušníky podle zákonů mocností spojených nebo sdružených a ve shodě s rozhodnutím příslušných úřadů oněch mocností buď naturalisací, nebo podle některého ustanovení smluvního, a že je zprostí v každém směru, hledíc k této jejich nově získané státní příslušnosti, veškeré závislosti na státu jejich původu.

Článek 279

Mocnosti spojené a sdružené budou moci jmenovati generální konsuly, konsuly, místokonsuly a konsulární jednatele v německých městech a přístavech. Německo se zavazuje, že schválí jmenování těchto generálních konsulů, konsulů, místokonsulů a konsulárních jednatelů, jejichž jména mu budou oznámena, a že je připustí k vykonávání jejich úřadu podle obvyklých pravidel a zvyklostí.

Hlava pátá. - Obecná ustanovení.

Článek 280

Závazky uložené svrchu Německu Hlavou I a články 271 a 272 Hlavy II pozbudou platnosti za pět let po dni, kdy nabude působnosti tato smlouva, leda že by ze znění jejich vyplýval opak, anebo že by Rada Společnosti národů rozhodla aspoň dvanáct měsíců před vypršením tohoto období, že tyto závazky zůstanou v platnosti po další období, buď s případnými změnami, anebo bez nich.

Článek 276 Hlavy IV zůstane v působnosti po tomto pětiletém období s případnými změnami nebo bez nich po další období, které snad ustanoví Rada Společnosti národů většinou hlasů, jež však nesmí přesahovati dobu pěti let.

Článek 281

Bude-li vláda německá provozovati mezinárodní obchod, nebude požívati, aniž se bude za to míti, že požívá, po této stránce nějakých práv, výsad a svobod vyplývajících ze svrchovanosti.

Oddíl II. - Smlouvy.

Článek 282

Jakmile tato smlouva nabude působnosti a s výhradou ustanovení v ní obsažených, bude mezi Německem a těmi mocnostmi spojenými a sdruženými, jež jsou jejich smluvními stranami, používáno toliko těch několikastranných smluv, úmluv a dohod rázu hospodářského neb technického, které jsou vypočteny níže a v článcích následujících:

úmluv ze dne 14. března 1884, 1. prosince 1886 a 23. března 1887 a závěrečného protokolu ze dne 7. července 1887 o ochraně podmořských kabelů;
úmluvy ze dne 11. října 1909 o mezinárodním provozu automobilů;
dohody ze dne 15. května 1886 o plombování železničních vozů nákladních podléhajících prohlídce celní a protokolu ze dne 18. května 1907;
dohody ze dne 15. května 1886 o technické jednotnosti železnic;
úmluvy ze dne 5. července 1890 o uveřejňování celních tarifů a o organisaci Mezinárodní jednoty pro uveřejňování celních tarifů;
úmluvy ze dne 31. prosince 1913 o zjednotnění obchodní statistiky;
úmluvy ze dne 25. dubna 1907 o zvýšení celních tarifů ottomanských;
úmluvy ze dne 14. března 1857 o výkupu plavebních poplatků v úžinách Sundu a Beltu;
úmluvy ze dne 22. června 1861 o výkupu plavebních poplatků na Labi;
úmluvy ze dne 16. července 1863 o výkupu plavebních poplatků na Šeldě;
úmluvy ze dne 29. října 1888 o zavedení definitivního řádu zaručujícího volné používání Suezského průplavu;
úmluv ze dne 23. září 1910 o sjednocení některých pravidel o srážkách, výpomoci i záchraně na moři;
úmluvy ze dne 21. prosince 1904 o osvobození nemocničních lodí od dávek a poplatků v přístavech;
úmluvy ze dne 4. února 1898 o cejchování lodí pro plavbu vnitrozemskou;
úmluvy ze dne 26. září 1906 o odstranění noční práce žen;
úmluvy ze dne 26. září 1906 o zákazu používati bílého kostíku k výrobě zápalek;
úmluv ze dne 18. května 1904 a 4. května 1910 o potlačování obchodu s děvčaty;
úmluvy ze dne 4. května 1910 o potlačování pornografických publikací;
zdravotních úmluv ze dne 30. ledna 1892, 15. dubna 1893, 3. dubna 1894, 19. března 1897 a 3. prosince 1903;
úmluvy ze dne 20. května 1875 o zjednotnění a zdokonalení metrické soustavy;
úmluvy ze dne 29. listopadu 1906 o zjednotnění lékárnické formule pro léky drastické;
úmluvy ze dne 16. a 19. listopadu 1885, týkající se konstrukce normální ladičky;
úmluvy ze dne 7. června 1905 o zřízení mezinárodního zemědělského ústavu v Římě;
úmluv ze dne 3. listopadu 1881 a 15. dubna 1889 o opatřeních proti révokazu;
úmluvy ze dne 19. března 1902 o ochraně ptáků užitečných v zemědělství;
úmluvy ze dne 12. června 1902 o poručenství nad nezletilci.

Článek 283

Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou Vysoké smluvní strany používati znova úmluv a úprav níže uvedených, pokud se jich týkají, s podmínkou, že Německo bude používati zvláštních ustanovení obsažených v tomto článku.

Úmluvy poštovní:

úmluvy a úpravy Světové unie poštovní, podepsané ve Vídni dne 4. července 1891;
úmluvy a úpravy Unie poštovní, podepsané ve Washingtonu dne 15. června 1897;
úmluvy a úpravy Unie poštovní, podepsané v Římě dne 26. května 1906.

Úmluvy telegrafní:

mezinárodní telegrafní úmluvy, podepsané v Petrohradě dne 10./22. července 1875;
řády a tarify stanovené mezinárodní telegrafní konferencí v Lisaboně dne 11. června 1908.

Německo se zavazuje, že neodepře svého souhlasu k uzavření zvláštních úprav s novými státy, vztahujících se na úmluvy a úpravy o Světové unii poštovní a Mezinárodní unii telegrafní, k nimž jmenované nové státy přistoupily nebo k nimž přistoupí.

Článek 284

Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou používati Vysoké smluvní strany znovu, pokud se jich týká, mezinárodní radiotelegrafické úmluvy ze dne 5. července 1912, s podmínkou, že Německo bude zachovávati prozatímní pravidla, která mu budou udána mocnostmi spojenými a sdruženými.

Bude-li do pěti let ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, uzavřena nová úmluva, nahrazující úmluvu ze dne 5. července 1912 a upravující mezinárodní styky radiotelegrafické, bude tato nová úmluva vázati Německo i tehdy, kdyby odmítlo zúčastniti se jejího vypracování nebo ji podepsati.

Tato nová úmluva nahradí též prozatímní pravidla právě platná.

Článek 285

Ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou Vysoké smluvní strany používati těchto úmluv, pokud se jich dotýkají a s podmínkou stanovenou v článku 272

úmluv ze dne 6. května 1882 a 1. února 1889, týkajících se řádu rybolovu v Severním moři mimo územní vody;
úmluv a protokolů ze dne 16. listopadu 1887, 14. února 1893 a 11. dubna 1894, týkajících se obchodu s lihovinami v Severním moři.

Článek 286

Mezinárodní úmluva pařížská ze dne 20. března 1883 o ochraně průmyslového majetku, revidovaná ve Washingtoně dne 2. června 1911, a mezinárodní úmluva bernská ze dne 9. září 1886 o ochraně děl literárních a uměleckých, revidovaná v Berlíně dne 13. listopadu 1908 a doplněná dodatečným protokolem podepsaným v Bernu dne 20. března 1914, budou míti poznovu působnost a účinnost ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, potud, pokud nebudou dotčeny neb pozměněny výjimkami a omezeními plynoucími z této smlouvy.

Článek 287

Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou používati Vysoké smluvní strany, pokud se jich týče, úmluvy haagské ze dne 17. července 1905 o soudním řízení občanském. Toto obnovení působnosti se nedotýká a nebude dotýkati Francie, Portugalska a Rumunska.

Článek 288

Práva a zvláštní výsady poskytnuté Německu článkem 3 úmluvy ze dne 2. prosince 1899 o ostrovech Samojských budou pokládány za zaniklé dnem 4. srpna 1914.

Článek 289

Každá z mocností spojených neb sdružených bude notifikovati v duchu obecných zásad neb zvláštních ustanovení této smlouvy Německu všecky dvoustranné úmluvy neb smlouvy jakéhokoli druhu, jejichž obnovení s ním bude požadovati.

Notifikace, o kterou jde v tomto článku, stane se buď přímo, nebo skrze třetí mocnost. Její přijetí bude Německem potvrzeno písemně. Den notifikace platí za den, kdy smlouva nabude působnosti.

Mocnosti spojené neb sdružené se vzájemně zavazují, že nepoužijí vůči Německu jiných úmluv neb smluv než těch, které jsou ve shodě s ustanoveními této smlouvy.

V notifikaci budou po případě uvedena ona ustanovení těchto úmluv nebo smluv, která nejsouce v souhlasu s ustanoveními této smlouvy, nebudou pokládána za obnovená.

Při různosti mínění bude Společnost národů požádána o vyjádření.

Spojeným neb sdruženým mocnostem vyhrazena jest k notifikaci lhůta šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Jenom ty dvoustranné úmluvy a smlouvy, které byly předmětem takovéto notifikace, nabudou působnosti mezi mocnostmi spojenými nebo sdruženými a Německem; všechny ostatní jsou a zůstanou zrušeny.

Hořejších pravidel možno používati o všech dvoustranných úmluvách neb smlouvách, existujících mezi kteroukoli mocností spojenou a sdruženou podepsavší tuto smlouvu a Německem, i když ona mocnost spojená a sdružená nebyla s Německem ve stavu válečném.

Článek 290

Německo uznává, že jsou a zůstávají zrušeny touto smlouvou všechny smlouvy, úmluvy neb dohody, které uzavřelo s Rakouskem, Uherskem, Bulharskem neb Tureckem ode dne 1. srpna 1914 až do dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Článek 291

Německo se zavazuje, že zajistí ipso facto mocnostem spojeným a sdruženým, jakož i úředníkům a příslušníkům řečených mocností výhody vyplývající ze všech práv a předností jakéhokoli druhu, jež snad poskytlo Rakousku, Uhrám, Bulharsku neb Turecku neb jež poskytlo úředníkům neb příslušníkům těchto států smlouvami, úmluvami neb dohodami uzavřenými před 1. srpnem 1914, na tak dlouho, dokud tyto smlouvy, úmluvy neb dohody zůstanou v působnosti.

Mocnosti spojené a sdružené si vyhrazují právo přijmouti neb nepřijmouti výhody plynoucí z těchto práv a předností.

Článek 292

Německo uznává, že jsou a zůstávají zrušeny všechny smlouvy, úmluvy neb dohody, které uzavřelo s Ruskem nebo s kterýmkoli státem nebo vládou, jejichž území bylo dříve součástí Ruska, nebo s Rumunskem před 1. srpnem 1914 nebo po tomto dni až do dne, kdy nabude působnosti tato smlouva.

Článek 293

Jestliže by po 1. srpnu 1914 některá z mocností spojených neb sdružených, Rusko nebo některý stát nebo vláda, jejichž území bylo dříve součástí Ruska, byly bývaly přinuceny následkem vojenského obsazení neb jakýmkoli jiným prostředkem neb z jakékoli jiné příčiny povoliti neb dáti povoliti jakýmkoli úředním jednáním koncese, výsady neb výhody jakéhokoli druhu Německu nebo příslušníku německému, jsou tyto koncese, výsady a výhody ipso facto zrušeny touto smlouvou.

Náklady neb náhrady jakéhokoli druhu, které by snad vyplývaly z tohoto zrušení, nebudou v žádném případě hrazeny mocnostmi spojenými a sdruženými aniž mocnostmi, státy, vládami neb veřejnými úřady, jež tento článek zprošťuje jejich závazků.

Článek 294

Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, zavazuje se Německo, že ipso facto poskytne mocnostem spojeným a sdruženým i jejich příslušníkům práva a výhody jakéhokoli druhu, jež vyhradilo ode dne 1. srpna 1914 až do dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, státům, jež se nezúčastnily války, neb jejich příslušníkům smlouvami, úmluvami neb dohodami, na tak dlouho, dokud tyto smlouvy, úmluvy neb dohody zůstanou v působnosti.

Článek 295

Ony Vysoké smluvní strany, jež doposud nepodepsaly nebo jež podepsavše doposud neratifikovaly úmluvu o opiu, podepsanou v Haagu dne 23. ledna 1912, jsou zajedno v tom, že uvedou tuto úmluvu v působnost a že k tomu cíli vydají potřebné zákony co možno nejdříve, nejdéle do dvanácti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Mimo to ujednávají smluvní strany, pokud jde o ty z nich, které ještě neratifikovaly řečenou úmluvu, že ratifikace této smlouvy bude ve všech směrech platiti za ratifikaci a za podpis zvláštního protokolu, který byl vyložen v Haagu ve shodě s resolucí třetí konference opiové z roku 1914 k tomu cíli, aby tato úmluva byla uvedena v působnost.

Za tím účelem odevzdá vláda republiky francouzské vládě nizozemské ověřený souhlasný opis protokolu o složení ratifikací této smlouvy a vyzve vládu nizozemskou, aby přijala a pokládala tento dokument za složení ratifikací úmluvy ze dne 23. ledna 1912 a za podpis dodatečného protokolu z r. 1914.

Oddíl III. - Dluhy.

Článek 296

Tyto druhy peněžních závazků budou vyrovnávány prostřednictvím úřadů verifikačních a kompensačních, které budou zřízeny každou z Vysokých smluvních stran do tří měsíců po notifikaci vzpomenuté v odstavci e) níže:

dluhy splatné před válkou, jimiž jsou povinni příslušníci jedné ze smluvních mocností, sídlící na území této mocnosti, příslušníkům mocnosti protivné, sídlící na území této mocnosti;
dluhy dospělé za války, jimiž jest někdo povinen příslušníkům některé ze smluvních mocností, sídlícím na území této mocnosti, a jež vyplývají z transakcí nebo smluv ujednaných s příslušníky protivné mocnosti, sídlícími na území této mocnosti, a jejichž vymáhání bylo úplně nebo částečně přerušeno následkem stavu válečného;
úroky před válkou neb za války dospělé a dlužné příslušníku některé ze smluvních mocností, jež vyplývají z cenných papírů vydaných protivnou mocností, předpokládajíc, že vyplácení těchto úroků vlastním příslušníkům této mocnosti nebo neutrálům nebylo po dobu války zastaveno;
jistiny, které se staly splatnými před válkou nebo za války a které mají býti vyplaceny příslušníkům některé smluvní mocnosti, představujíce cenné papíry vydané protivnou mocností, předpokládajíc, že vyplacení takovéhoto kapitálu vlastním příslušníkům této mocnosti neb neutrálům nebylo po dobu války zastaveno.

Výtěžky likvidací nepřátelských majetků, práv a zájmových účastenství, uvedených v Oddílu IV a jeho příloze, budou účtovány verifikačními a kompensačními úřady v měně a za kurs stanovený níže v odstavci d) a bude s nimi naloženo podle podmínek stanovených v řečeném Oddílu a příloze.

Operace tímto článkem stanovené budou se prováděti podle těchto zásad a v souhlase s přílohou tohoto oddílu:

Každá z Vysokých smluvních stran zapoví ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, veškeré platby, přijímání plateb a vůbec veškeren styk mezi zájemníky týkající se vyrovnání řečených dluhů jinak než prostřednictvím shora zmíněných úřadů verifikačních a kompensačních.
Každá z Vysokých smluvních stran bude ručiti za placení řečených dluhů svých příslušníků státních, vyjímajíc případ, byl-li dlužník před válkou ve stavu úpadku, insolvence, nebo bylo-li vyhlášeno zastavení jeho platů, aneb byla-li dlužníkem společnost, jejíž obchody byly za války likvidovány podle výjimečných zákonů válečných. Nicméně dluhy obyvatelů území, do nichž před příměřím nepřítel vpadl nebo jež obsadil, nebudou zaručeny státem, jehož součástí jsou tato území.
Částky dlužné příslušníkům jedné smluvní mocnosti příslušníky protivné mocnosti připíší se na vrub verifikačního a kompensačního úřadu země dlužníkovy a budou zapraveny věřitelovi úřadem státu věřitelova.
Dluhy budou placeny neb uvěřeny v měně té mocnosti spojené a sdružené (k nimž se počítají i kolonie a protektoráty mocností spojených, britská dominia a Indie), o kterou jde. Mají-li dluhy býti vyrovnány v jiné měně, budou splaceny neb uvěřeny v měně mocnosti spojené nebo sdružené (kolonie, protektorátu, britského dominia neb Indie), o kterou jde. Konverse se provede v kursu předválečném.
Pro použití tohoto ustanovení bude se míti za to, že se předválečný kurs rovná průměru přepočítacích kursů telegrafních, které platily pro mocnost spojenou nebo sdruženou, o kterou jde, v měsíci, který předcházel přímo před začetím stavu válečného mezi řečenou mocností, o kterou jde, a Německem.
Jestliže smlouva ustanovuje výslovně pevný kurs konverse měny, v níž je závazek vyjádřen, v měnu mocnosti spojené nebo sdružené, o kterou jde, nebude hořejších ustanovení o kursu použito.
Pokud jde o mocnosti nově utvořené, budou měna a kurs, v kterých mají býti vyrovnány dluhy, jež mají býti zaplaceny neb uvěřeny, ustanoveny komisí reparační, o níž jedná Oddíl VIII (Náhrada škod).
Předpisy tohoto článku a připojené přílohy nebudou platiti mezi Německem s jedné strany a kteroukoliv mocností spojenou nebo sdruženou, její kolonií, protektorátem, dominiem britským nebo Indií, se strany druhé, leda že do měsíce po dni, kdy bude složena ratifikace této smlouvy mocností, o niž jde, nebo ratifikace jménem onoho dominia nebo Indie, se dostane Německu v tom směru notifikace vládou oné mocnosti spojené neb sdružené, onoho dominia britského neb Indie, podle toho, o koho jde.
Mocnosti spojené a sdružené, které přijaly tento článek a připojenou přílohu, mohou se mezi sebou dohodnouti, že jich použijí o svých příslušnících, sídlících na jejich území, pokud jde o vztahy mezi těmito příslušníky a příslušníky německými. V tomto případě budou platby provedené podle tohoto předpisu vyrovnávány mezi úřady verifikačními a kompensačními států spojených a sdružených, kterých se věc týká.

Příloha

§ 1

Každá z Vysokých stran smluvních zřídí do tří měsíců od notifikace podle článku 296, odstavec e), „úřad verifikační a kompensační“ pro placení a vymáhání nepřátelských dluhů.

Pro jednotlivé díly území Vysokých stran smluvních mohou býti zřízeny místní úřady. Tyto úřady budou ve svém obvodu zastávati veškery funkce ústředních úřadů; ale veškeré styky s úřadem v protivné zemi musí býti prováděny skrze ústřední úřad.

§ 2

V této příloze jsou označeny slovy „nepřátelské dluhy“ závazky peněžní uvedené v prvním odstavci čl. 296, slovy „nepřátelští dlužníci“ osoby, které jsou tyto částky dlužny, slovy „nepřátelští věřitelé“ osoby, kterým jsou dlužny, slovy „úřad věřitelský“, úřad verifikační a kompensační působící v zemi věřitelově, a slovy „úřad dlužnický“ úřad verifikační a kompensační působící v zemi dlužníkově.

§ 3

Vysoké strany smluvní podrobí přestoupení odstavce a) článku 296 týmž trestům, jaké jsou nyní v zákonné platnosti na obchodování s nepřítelem. Rovněž zakáží na svém území veškeré právní spory vztahující se na placení nepřátelských dluhů s výjimkou případů vypočtených v této příloze.

§ 4

Vládní záruky uvedené v odstavci b) článku 296 bude použito, je-li dluh z jakéhokoli důvodu nedobytný, vyjímajíc případ, byl-li v době vypovědění války dluh již promlčen podle zákonů v zemi dlužníkově, nebo byl-li dlužník v této chvíli ve stavu úpadku, insolvence, nebo bylo-li vyhlášeno zastavení jeho platů, aneb byla-li dlužníkem společnost, jejíž obchody byly likvidovány podle výjimečných zákonů válečných. V tomto případě bude řízení stanovené v této příloze platiti pro placení repartic z massy.

Výrazy „stav úpadku“ a „insolvence“ míří na zákony, které znají tyto právní stavy. Výraz „vyhlášení zastavení platů“ má týž význam jako v právu anglickém.

§ 5

Věřitelé podají zprávu úřadu věřitelskému do šesti měsíců od jeho ustavení o svých pohledávkách a opatří mu veškeré písemné doklady a vysvětlení, které na nich budou žádány.

Vysoké strany smluvní učiní veškerá opatření potřebná k stíhání a potrestání tajného dorozumění mezi nepřátelskými věřiteli a dlužníky. Úřady tyto oznámí si vespolek veškery údaje a zprávy, které by pomáhaly odkrýti a potrestati taková dorozumění.

Dlužníkům a věřitelům přejícím si dorozumění o výši dluhu usnadní Vysoké smluvní strany co možno nejvíce spojení poštovní a telegrafní na útraty zúčastněných stran skrze úřady ústřední.

Úřad věřitelský oznámí úřadu dlužnickému veškeré dluhy, které mu budou přihlášeny. Úřad dlužnický zpraví v pravý čas úřad věřitelský o dluzích uznaných a dluzích sporných. V tomto případě úřad dlužnický udá, proč dluh nebyl uznán.

§ 6

Kdykoli bude některý dluh uznán zcela nebo z části, připíše úřad dlužnický ihned uznanou částku ku prospěchu úřadu věřitelskému, který bude současně o této kreditní položce zpraven.

§ 7

Dluh bude pokládán za uznaný v celku a bude připsán ku prospěchu úřadu věřitelskému, jestliže do tří měsíců od přijetí zprávy nebo do delší lhůty, kterou povolí úřad věřitelský, úřad dlužnický nedá zprávy, že dluh uznán nebyl.

§ 8

Jestliže dluh nebude uznán v celku nebo z části, vyšetří oba úřady společně tu věc a pokusí se o to, aby se strany dohodly.

§ 9

Úřad věřitelský zaplatí jednotlivým věřitelům částky jemu ku prospěchu připsané, používaje k tomu cíli prostředků daných mu k disposici vládou svého státu a za podmínek ustanovených touto vládou, zadrží však částku, již uzná za potřebnou k úhradě risika, výloh a provisí.

§ 10

Kdokoli bude požadovati zaplacení nepřátelského dluhu, který nebude uznán v celku nebo z části, musí zaplatiti úřadu jako pokutu 5%ní úrok z neuznané částky dluhu. Rovněž, kdokoli neoprávněně odmítne zcela nebo z části uznati dluh od něho požadovaný, musí zaplatiti jako pokutu 5%ní úrok z částky, stran které jeho odmítnutí nebude uznáno za oprávněné.

Tento úrok se bude počítati od konce lhůty naznačené v paragrafu 7 do dne, kdy požadavek bude uznán za neoprávněný, nebo kdy dluh bude splacen.

Každý úřad se musí ve svém oboru působnosti postarati o vymožení pokut shora naznačených a bude ručiti v případech, kde tyto pokuty nebudou vymoženy.

Pokuty budou připsány ku prospěchu protivnému úřadu, který je zadrží jako příspěvek na výlohy spojené s provedením těchto předpisů.

§ 11

Zúčtování mezi úřady bude konáno měsíčně a saldo zapravováno v hotovosti státem dlužníkovým do osmi dnů.

Salda však, jež by snad měla platiti jedna nebo několik mocností spojených nebo sdružených, budou zadržena až do úplného zaplacení částek příslušejících mocnostem spojeným nebo sdruženým nebo jejich příslušníkům z důvodů válečných.

§ 12

Aby bylo usnadněno jednání mezi úřady, bude míti každý z nich zástupce v sídle druhého úřadu.

§ 13

Veškerá jednání budou, nehledíc k odůvodněným výjimkám, konána pokud možno při úřadě dlužnickém.

§ 14

Podle článku 296, odstavec b), ručí Vysoké strany smluvní za to, že jejich příslušníci zaplatí nepřátelské pohledávky.

Úřad dlužnický bude tedy povinen připsati ku prospěchu úřadu věřitelskému veškeré dluhy uznané, třeba by byly u jednotlivého dlužníka nedobytné. Avšak zúčastněné vlády musí svým úřadům dáti veškerou moc potřebnou k dobytí uznaných dluhů.

Výjimečně budou uznané dluhy, kterými jsou povinny osoby utrpěvší škody válečné, připsány ku prospěchu úřadu věřitelskému jen tenkrát, jestliže odškodnění náležející jim za tyto škody bude zaplaceno.

§ 15

Každá vláda zaručí náklady úřadu zřízeného na jejím území, počítajíc v to plat úřednictva.

§ 16

Vznikla-li by neshoda mezi dvěma úřady o oprávněnosti nároků nebo spor mezi dlužníkem a věřitelem nepřátelským nebo mezi úřady, bude spor podroben buď řízení rozhodčímu, jestliže strany s tím vysloví souhlas a za podmínek stanovených vzájemnou dohodou, anebo bude předložen smíšenému rozhodčímu soudu ustanovenému v následující Části VI.

Spor může však býti na žádost úřadu věřitelského předložen k rozhodnutí řádným soudům v bydlišti dlužníkově.

§ 17

Částky přiznané smíšeným rozhodčím soudem, řádnými soudy nebo soudem rozhodčím budou vymáhány skrze úřad, jako kdyby byly uznány úřadem dlužnickým.

§ 18

Každá ze zúčastněných vlád ustanoví zástupce, kterému bude uloženo vznášeti jménem jejího úřadu žaloby před smíšeným rozhodčím soudem. Tento zástupce bude vykonávati všeobecný dohled nad zmocněnci nebo právními zástupci příslušníků svého státu.

Soud rozhoduje podle spisů. Může však slyšeti strany předstupující osobně nebo podle vlastní vůle zastoupené buď zmocněnci schválenými oběma vládami nebo zástupcem shora uvedeným, který má právo přidružiti se ke straně, jakož i převzíti a držeti žalobní nárok jí opuštěný.

§ 19

Zúčastněné úřady předloží smíšenému rozhodčímu soudu všecky informace a listinné doklady, které budou míti, aby umožnily soudu rychle rozhodnouti o právních věcech naň vznesených.

§ 20

Kde se jedna ze zúčastněných stran odvolá ze spojeného rozhodnutí obou úřadů, musí složiti jistotu k úhradě nákladů, kterážto jistota bude vrácena toliko, jestliže první rozsudek bude změněn ve prospěch odvolatelův, a v poměru k úspěchu, jehož dosáhne, v kterémžto případě bude jeho odpůrce přidržen zaplatiti poměrný podíl škod a výloh. Jistota může býti nahrazena jinou zárukou, kterou by soud přijal.

Pětiprocentní poplatek sporné částky bude vyměřen ve všech případech přednesených soudu. Tento poplatek ponese strana podlehnuvší, nerozhodne-li soud jinak. Tento poplatek platí se vedle jistoty shora vzpomenuté. Rovněž není závislý na záruce.

Soud může přiznati jedné ze stran odškodné až do výše útrat vzniklých procesem.

Každá částka dlužná podle tohoto paragrafu bude připsána ku prospěchu úřadu vítězné strany a bude zúčtována odděleně.

§ 21

K rychlému vyřizování sporů bude při jmenování všech osob pro úřady nebo pro smíšený rozhodčí soud přihlíženo k znalosti řeči druhého zúčastněného státu.

Každý z úřadů bude moci volně dopisovati i předkládati listiny druhému ve svém vlastním jazyku.

§ 22

Nebude-li opačné dohody mezi zúčastněnými vládami, zúrokují se dluhy podle těchto pravidel:

Žádný úrok se nebude platiti z dlužných dividend, úroků nebo jiných občasných platů, které samy jsou úrokem z kapitálu.

Úroková míra bude 5% ročně, leda že by podle smlouvy, zákona nebo místního zvyku věřitel měl právo na úrok podle jiné míry; v těchto případech bude platiti tato míra.

Úrok se bude počítati ode dne zahájení nepřátelství (nebo, jestliže částka, která má býti uhrazena, dospěla během války, ode dne dospělosti) až do dne, kdy dluh bude připsán ku prospěchu úřadu věřitelskému.

Pokud jsou úroky dluhovány, budou pokládány za dluhy uznané od úřadů a budou za týchž podmínek připsány ku prospěchu úřadu věřitelskému.

§ 23

Jestliže rozhodnutím úřadů nebo smíšeného soudu rozhodčího bude o některém nároku uznáno, že nespadá pod článek 296, může věřitel vymáhati svoji pohledávku před řádnými soudy nebo kteroukoli jinou právní cestou.

Přednese-li se nárok úřadu, staví se lhůty promlčení.

§ 24

Vysoké strany smluvní se zavazují, že uznají nálezy smíšeného soudu rozhodčího za konečné a že je učiní závaznými pro své příslušníky.

§ 25

Jestliže úřad věřitelský odmítne oznámiti úřadu dlužnickému nárok nebo postupovati podle této přílohy k tomu cíli, aby byl vymožen zcela nebo z části nárok, který mu byl řádně ohlášen, bude povinen vydati věřiteli osvědčení udávající požadovanou částku, a řečený věřitel bude oprávněn vymáhati pohledávku před řádnými soudy nebo jakoukoli jinou právní cestou.

Oddíl IV. - Majetek, práva a zájmová účastenství.

Článek 297

Otázka soukromého majetku, soukromých práv a zájmových účastenství v zemích nepřátelských bude rozřešena podle zásad vyslovených v tomto Oddíle a podle ustanovení připojené přílohy.

Mimořádná opatření válečná, jakož i opatření disposiční, tak jak jsou vymezena v příloze v odstavci 3, která Německo učinilo o majetku, právech a zájmových účastenstvích příslušníků mocností spojených nebo sdružených, počítaje v to společnosti a družstva, v nichž tito příslušníci byli zúčastněni, budou, nebude-li likvidace již ukončena, neprodleně zrušena aneb zastavena, a budou majetek, práva a zájmová účastenství, o něž jde, vrácena oprávněným, kteří k nim budou míti plná práva za podmínek stanovených v článku 298.
S výhradou opačných ustanovení, která by snad vyplývala z této smlouvy, vyhrazují si mocnosti spojené neb sdružené právo zadržeti a likvidovati veškerý majetek, práva a zájmová účastenství, jež v době, kdy tato smlouva nabude působnosti, náležejí německým příslušníkům nebo společnostem jimi kontrolovaným a jsou na jejich území, v jejich osadách, državách a protektorátech, počítajíc v to i území, která jim byla postoupena podle této smlouvy.
Likvidace bude provedena podle zákonů zúčastněného státu spojeného anebo sdruženého, a nebude německý vlastník směti nakládati s tímto majetkem, právy a zájmovými účastenstvími, aniž jest mu dovoleno uvaliti na ně jakékoli břemeno bez svolení tohoto státu.
Za německé příslušníky ve smyslu tohoto odstavce nebudou pokládáni ti němečtí příslušníci, kteří po rozumu této smlouvy nabývají ipso facto státní příslušnosti některé z mocností spojených anebo sdružených.
Platy nebo náhrady vyplývající z výkonu práva, o kterém se mluví v odstavci b), určí se podle způsobu ocenění a likvidace stanoveného zákonodárstvím země, v níž byl majetek zadržen nebo likvidován.
S výhradou ustanovení této smlouvy budou ve vztazích mezi mocnostmi spojenými nebo sdruženými nebo jejich příslušníky se strany jedné a Německem nebo jeho příslušníky se strany druhé všechna válečná opatření mimořádná, dále opatření disposiční, jakož i všechny akty, které byly vykonány anebo mají býti vykonány na základě těchto opatření po smyslu paragrafů 1 a 3 přílohy, pokládána za definitivní a mohou býti proti každému namítnuta.
Příslušníci mocností spojených nebo sdružených budou míti právo na náhradu škod nebo újem, které byly způsobeny jejich majetku, právu nebo zájmům, počítajíc v to i společnosti nebo družstva, v nichž byli zúčastněni na území německém, jakým bylo dne 1. srpna 1914, buď mimořádnými opatřeními válečnými anebo opatřeními disposičními, o nichž jest řeč v paragrafu 1 a 3 v příloze. Reklamace podané v té příčině od těchto příslušníků budou vyšetřeny a bude peníz náhrad určen smíšeným soudem rozhodčím, stanoveným v Oddíle VI anebo rozhodčím, jmenovaným od tohoto soudu. Náhrady půjdou na vrub Německa a mohou býti hrazeny ze jmění německých příslušníků, kteří jsou na území anebo pod kontrolou státu, jemuž přísluší reklamant. Tento majetek může býti prohlášen za zástavu, ručící za závazky nepřátelské, za podmínek stanovených v paragrafu 4 připojené přílohy. Tato náhrada může býti splacena mocností spojenou anebo sdruženou a peníz bude připsán Německu dluhem.
V každém případě, kdy si příslušník mocnosti spojené anebo sdružené, vlastník majetku, práva nebo zájmového účastenství, na které se vztahovalo opatření disposiční na území německém, bude toho přáti, bude reklamaci, o níž se jedná v odstavci e), vyhověno vrácením tohoto majetku, je-li tu ještě in natura.
V tomto případě bude Německo povinno učiniti veškerá opatření nutná, aby byl vlastník z držby vypuzený uveden v držení svého majetku, zproštěného všech břemen nebo služebností, kterými by byl zatížen po likvidaci, a odškodniti třetí osoby, které by byly vrácením poškozeny.
Není-li vrácení, o kterém je řeč v předešlém odstavci, možné, mohou prostřednictvím zúčastněných mocností nebo úřadů ověřovacích a kompensačních, o nichž je řeč v příloze připojené k Oddílu III, býti uzavřena zvláštní ujednání za tím účelem, aby příslušníku některé mocnosti spojené anebo sdružené bylo zajištěno odškodnění za újmu, o níž je řeč v odstavci e), přiřčením výhod aneb ekvivalentů, které se uvolí přijmouti na místě majetku, práv nebo zájmových účastenství, kterých byl zbaven.
Z důvodu restitucí učiněných podle tohoto článku budou platy nebo náhrady stanovené podle odstavce e) zmenšeny o nynější cenu vráceného majetku, přihlížejíc k náhradám za ztrátu požívacího práva a zhoršení.
Oprávnění stanovené v odst. f) jest vyhrazeno vlastníkům, kteří jsou příslušníky těch mocností spojených anebo sdružených, na jejichž území zákonodárná opatření nařizující obecnou likvidaci majetku, práv a zájmových účastenství nepřátelských nebyla v platnosti před podepsáním smlouvy o příměří.
Vyjímaje případ, kdy bylo provedeno vrácení in natura po smyslu odstavce f), bude s čistým výtěžkem likvidace majetku, práv a zájmových účastenství nepřátelských, ať se nalézaly kdekoli, byla-li tato likvidace provedena buď na základě mimořádného válečného zákonodárství anebo podle tohoto článku, jakož i vůbec se všemi nepřátelskými aktivy peněžními naloženo tímto způsobem:
1. Pokud se týče mocností, které přijmou Oddíl III a připojenou přílohu, budou jmenované výtěžky a aktiva prostřednictvím úřadu verifikačního a kompensačního, stanoveného tímto Oddílem a přílohou, připsány ku prospěchu oné mocnosti, jejímž příslušníkem jest vlastník. S každým saldem, jež odtud vyplývá ve prospěch Německa, bude naloženo podle článku 243.
2. Pokud se týče mocností, které nepřijmou Oddíl III a připojenou přílohu, bude výtěžek majetku, práv a zájmových účastenství, jakož i peněžních aktiv příslušníků mocností spojených anebo sdružených, Německem zadržených, přímo vyplacen oprávněnému anebo jeho vládě. Každá mocnost spojená nebo sdružená bude moci nakládati s výtěžkem majetku, práv nebo zájmů, jakož i s peněžními aktivy německých příslušníků, které zabavila podle svých zákonů a řádů, a bude ho moci použíti k uspokojení reklamací a pohledávek stanovených v tomto článku nebo v paragrafu 4 připojené přílohy. Každý majetek, právo anebo zájmové účastenství anebo výtěžek jejich likvidace nebo jakékoli peněžní aktivum, jimiž nebude disponováno tak, jak bylo svrchu řečeno, může býti zadržen jmenovanou mocností spojenou nebo sdruženou, v kterémžto případě bude s jeho cenou v penězích naloženo podle článku 243.
  Jestliže byly provedeny likvidace v nových státech, které podpisují tuto smlouvu jako mocnosti spojené a sdružené, nebo ve státech, které nejsou účastny náhrad, jež má platiti Německo, musí býti výtěžek likvidací provedených v těchto státech vyplacen přímo vlastníkům, při čemž arci práva daná komisi reparační touto smlouvou, a zejména články 235 a 260, zůstávají vyhrazena. Dokáže-li vlastník před smíšeným rozhodčím soudem, který se zavádí Oddílem VI této Části, anebo před rozhodčím, kterého pojmenuje tento soud, že podmínky prodejové nebo opatření učiněná státem, o který jde, nesrovnávající se s jeho obecným zákonodárstvím, byly nespravedlivým způsobem na újmu ceně, soud nebo rozhodčí budou moci přiznati oprávněnému slušnou náhradu, kterou zaplatí onen stát.
Německo se zavazuje odškodniti své příslušníky za likvidaci anebo zadržení jejich majetku, práv anebo zájmových účastenství v zemích spojených nebo sdružených.
Peníz dávek a daní z majetku, které Německem byly anebo mohly by býti vybrány z majetku, práv anebo zájmových účastenství příslušníků mocností spojených nebo sdružených ode dne 11. listopadu 1918 až do té doby, kdy uplynou tři měsíce po tom, co nabude tato smlouva působnosti, anebo, jde-li o majetek, práva a zájmová účastenství podrobená mimořádným opatřením válečným, až do doby jejich navrácení podle této smlouvy, bude taktéž navrácen oprávněným.

Článek 298

Německo se zavazuje, pokud jde o majetek, práva a zájmová účastenství vrácená podle článku 297, odstavec a) anebo f), příslušníkům mocností spojených nebo sdružených, počítaje v to společnosti a družstva, v nichž tito příslušníci byli zúčastněni,

uvésti a udržovati práva a zájmová účastenství příslušníků mocností spojených nebo sdružených s výhradou výjimek výslovně v této smlouvě stanovených v tom právním stavu, v kterém byly podle zákonů předválečných majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků německých;
nepodrobovati majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků států spojených nebo sdružených žádným opatřením, která by se nepříznivě dotýkala vlastnictví a která by neplatila stejně o právech, majetku a zájmových účastenstvích příslušníků německých, a zaplatiti přiměřenou náhradu, kdyby takováto opatření byla učiněna.

Příloha

§ 1

Ve shodě s ustanoveními čl. 297, odst. d), potvrzuje se platnost všech opatření propůjčujících vlastnictví, všech nařízení o likvidaci podniků neb společností, nebo všech jiných nařízení, předpisů, rozhodnutí neb instrukcí, které byly učiněny nebo vydány od kterýchkoli soudů neb správních úřadů jedné z Vysokých stran smluvních podle zákonodárství válečného o majetku, právech nebo zájmových účastenstvích nepřátelských, jakož i opatření takových, o kterých nutno míti za to, že byla podle tohoto válečného zákonodárství učiněna nebo vydána. Bude se míti za to, že zájmy všech osob byly platně upraveny nařízeními, předpisy, rozhodnutími neb instrukcemi jednajícími o majetku, v němž jsou tyto osoby zúčastněny, bez rozdílu, zdali v oněch nařízeních, předpisech, rozhodnutích neb instrukcích byly tyto zájmy výslovně uvedeny čili nic. Nebude brána v odpor správnost převodu majetku, práv neb zájmových účastenství uskutečněného podle řečených nařízení, předpisů, rozhodnutí neb instrukcí. Rovněž se potvrzuje platnost veškerých opatření učiněných o majetcích, obchodních podnicích neb společnostech, pokud se týče jejich zjištění, sekvestrace, vnucené správy, využití, rekvisice, dozoru neb likvidace, prodeje nebo správy majetku, práv nebo zájmových účastenství, vymáhání neb placení dluhů, placení útrat nákladů nebo výloh, nebo jakéhokoli jiného opatření předsevzatého v důsledku nařízení, předpisů, rozhodnutí neb instrukcí učiněných, vydaných nebo provedených kterýmkoli soudem nebo správním úřadem jedné z Vysokých stran smluvních podle mimořádných zákonů válečných o majetku, právech a zájmových účastenstvích nepřátelských, jakož i v důsledku takových opatření, o kterých nutno míti za to, že byla podle těchto výjimečných zákonů učiněna, s výhradou, že ustanovení tohoto paragrafu nejsou na újmu majetkovým právům, jichž příslušníci mocností spojených a sdružených před tím nabyli bezelstně a za přiměřenou cenu v souhlase se zákony státu, v jehož území majetek leží.

Ustanovení tohoto paragrafu netýkají se takových shora vypočítaných opatření, která byla učiněna Německem na území přepadeném neb obsazeném, ani opatření vzpomenutých shora, která byla učiněna Německem nebo německými úřady po 11. listopadu 1918; veškerá tato opatření budou neplatná.

§ 2

Žádná reklamace ani žaloba nesmí býti vznášena Německem nebo jeho příslušníky kdekoli sídlícími proti kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené nebo proti kterékoli osobě jednající jménem nebo z příkazu kteréhokoli úřadu soudního nebo správního řečené mocnosti spojené neb sdružené ve věcí jakéhokoli jednání neb opominutí v příčině majetků, práv nebo zájmových účastenství příslušníků německých, které se zběhlo za války neb za účelem příprav válečných. Rovněž nebude připuštěna reklamace ani žaloba proti nikomu, pokud jde o kterékoli jednání nebo opominutí vyplývající z mimořádných opatření válečných, zákonů a nařízení kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené.

§ 3

V článku 297 a v této příloze zahrnuje výraz „mimořádná opatření válečná“ všeliká opatření zákonodárná, správní, soudní nebo jiná, která byla nebo budou později učiněna ve věci majetku nepřátelského a jejichž účinkem bylo nebo bude odnětí disposice vlastníkům nad jejich majetkem, avšak bez dotčení podstaty práva vlastnického, zejména opatření o dohledu, vnucené správě a sekvestraci, neb opatření, jejichž účelem bylo neb bude zbaviti, zužitkovati nebo obstaviti aktiva nepřátelská, a to z jakéhokoli důvodu, v jakékoli formě a na kterémkoli místě. Akty, kterými se tato opatření proti majetku nepřátelskému provádějí, jsou veškerá rozhodnutí, instrukce, rozkazy neb nařízení správních úřadů nebo soudů, jakož i veškerá jednání osob pověřených správou nebo dozorem nad majetkem nepřátelským, jako nad placením dluhů, vybíráním pohledávek, zapravováním útrat, nákladů neb výloh, vybíráním platů.

„Opatření disposiční“ jsou taková, jimiž byla nebo bude dotčena podstata vlastnictví k majetku nepřátelskému převodem celku nebo části na osobu jinou než vlastníka nepřátelského a bez jeho souhlasu, zejména opatření nařizující prodej, likvidaci, propadnutí vlastnického práva k majetku nepřátelskému, anulování právních titulů aneb cenných papírů.

§ 4

Majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků německých na územích kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené, jakož i čistý výtěžek jejich prodeje, likvidace nebo jiných opatření disposičních mohou býti touto mocností spojenou nebo sdruženou předně zatíženy tím, že se zaplatí náhrady dlužné podle reklamací příslušníků této mocnosti za jejich majetek, práva a zájmová účastenství, počítaje k nim společnosti nebo družstva, v nichž tito příslušníci byli zúčastněni na území německém, nebo pohledávky, jež mají za příslušníky německými, jakož i tím, že se uspokojí reklamace vzniklé z jednání vlády německé nebo kteréhokoli německého úřadu po 31. červenci 1914 a nežli tato mocnost spojená nebo sdružená vstoupila do války. Výše takovýchto požadavků může býti určena rozhodčím, kterého určí pan Gustav Ador, uvolí-li se, nebo, neučiní-li tak, smíšeným rozhodčím soudem zavedeným v Oddílu VI. Na druhém místě mohou býti zatíženy tím, že se zaplatí náhrady dlužné podle reklamací příslušníků mocnosti spojené neb sdružené za jejich majetek, práva a zájmová účastenství na území ostatních mocností nepřátelských, pokud tato odškodnění nebudou poskytnuta jinakým způsobem.

§ 5

Nehledíc k ustanovením článku 297, jestliže bezprostředně před vypuknutím války některá společnost povolená ve státě spojeném nebo sdruženém měla společně se společností od ní kontrolovanou a povolenou v Německu právo používati známek továrních neb obchodních ve třetích státech, nebo jestliže požívala spolu s takovou společností práva ke zvláštním procesům při výrobě zboží nebo předmětů prodejných pro třetí státy, bude prvá společnost samojediná oprávněna užívati oněch známek továrních ve třetích státech s vyloučením společnosti německé; a společné právo k procesu výrobnímu bude vydáno této první společnosti bez ohledu na jakékoli opatření učiněné podle válečného zákonodárství německého vzhledem k této druhé společnosti nebo jejím zájmům, obchodnímu vlastnictví nebo akciím. Nicméně první společnost, bude-li za to žádáno, vydá druhé společnosti modely dovolující pokračovati ve výrobě zboží, které se má spotřebovati v Německu.

§ 6

Až do okamžiku, kdy bude provedena restituce podle článku 297, ručí Německo za zachování majetku, práv a zájmových účastenství příslušníků mocností spojených nebo sdružených - počítaje v to společnosti a družstva, v nichž byli tito příslušníci zúčastněni -, jež byly podrobeny v Německu nějakému mimořádnému opatření válečnému.

§ 7

Do roka po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, ohlásí mocnosti spojené nebo sdružené majetek, statky a zájmy, o kterých míní použíti práva uvedeného v článku 297, odst. f).

§ 8

Restituce uvedené v článku 297 budou vykonány na rozkaz vlády německé nebo úřadů, které na místě ní budou ustanoveny. Podrobné výkazy o vedení správy budou podány zúčastněným osobám úřady německými na žádost, která může býti vznesena, jakmile tato smlouva nabude působnosti.

§ 9

Až do ukončení likvidace uvedené v čl. 297, odst. b), zůstanou majetek, práva a zájmová účastenství německých příslušníků podrobeny mimořádným opatřením válečným, která byla nebo budou o nich učiněna.

§ 10

Do šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, vydá Německo každé mocnosti spojené nebo sdružené všechny smlouvy, osvědčení, akty a právní tituly vlastnického práva, jež jsou v rukou jeho příslušníků a vztahují se k majetku, právům nebo zájmovým účastenstvím nalézajícím se na území řečené mocnosti spojené nebo sdružené, čítaje v to akcie, obligace nebo jiné cenné papíry všech společností povolených podle zákonů této mocnosti.

Německo podá kdykoli na žádost mocnosti spojené nebo sdružené všechna vysvětlení o majetku, právech a zájmových účastenstvích státních občanů německých na území této mocnosti spojené nebo sdružené, jakož i o všech transakcích, které byly s řečeným majetkem, právy nebo zájmy snad provedeny po 1. červenci 1914.

§ 11

Výraz „peněžní aktiva“ zahrnuje všecky vklady nebo fondy zřízené před vypověděním války anebo po něm, jakož i všechna aktiva pocházející ze vkladů, důchodů neb užitků inkasovaných správci, sekvestry nebo jinými z úhrad bankovních nebo z jakéhokoli jiného pramene, avšak nezahrnuje peněz náležejících spojené anebo sdružené mocnosti nebo státům, provinciím neb obcím, které ji tvoří.

§ 12

Všechna kdekoli učiněná umístění peněžních aktiv příslušníků Vysokých stran smluvních, počítaje v to společnosti a družstva, v nichž tito příslušníci byli kapitálově zúčastněni, osobami odpovědnými za správu nepřátelského majetku nebo majícími dozor nad takovou správou anebo na rozkaz těchto osob nebo kteréhokoli úřadu budou prohlášena za neplatná. Tato peněžní aktiva budou vyúčtována bez ohledu k oněm umístěním.

§ 13

Do měsíce po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, nebo na žádost vznesenou kdykoliv poté, vydá Německo mocnostem spojeným nebo sdruženým všecky účty nebo doklady účetní, archivy, listiny a vysvětlení všeho druhu nalézající se na jeho území a týkající se majetku, práv a zájmových účastenství příslušníků těchto mocností - počítaje v to společnosti nebo družstva, v nichž tito příslušníci byli zúčastněni -, jež byly podrobeny mimořádným opatřením válečným neb jakémukoli opatření disposičnímu buď v Německu nebo v územích, která byla obsazena Německem neb jeho spojenci.

Kontroloři, dozorci, vedoucí ředitelé, správci, vnucení správci, likvidátoři a opatrovníci budou za ručení vlády německé osobně odpovědni za neprodlené a úplné vydání těchto účtů a listinných dokladů a za jejich přesnost.

§ 14

Ustanovení článku 297 a této přílohy o majetku, právech a zájmových účastenstvích v nepřátelských státech a o výtěžku jejich likvidace vztahují se na dluhy, úvěry a účty, kdežto Oddíl III upravuje toliko způsoby placení.

Pro úpravu otázek uvedených v čl. 297 mezi Německem a mocnostmi spojenými a sdruženými, jejich koloniemi nebo protektoráty nebo kterýmkoli z britských dominií nebo Indií, o kterých nebude prohlášeno, že přijímají Oddíl III, a mezi jejich příslušníky, budou platiti ustanovení Oddílu III o měně, v které se mají díti platy, o kursu a úrocích, ačli zúčastněná vláda spojené nebo sdružené mocnosti neoznámí Německu do šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, že se řečených ustanovení nemá použíti.

§ 15

Ustanovení článku 297 a této přílohy platí o vlastnictví průmyslovém, literárním a uměleckém, které jest nebo bude pojato do likvidace majetku, práv, zájmových účastenství, společností nebo podniků, provedené podle výjimečného válečného zákonodárství mocnostmi spojenými nebo sdruženými nebo podle podmínek článku 297, odstavce b).

Oddíl V. - Smlouvy, promlčení, rozsudky.

Článek 299

Smlouvy uzavřené mezi nepřáteli budou pokládány za zrušené od okamžiku, kdy se kterékoli dvě strany staly nepřátely, vyjímajíc případ, kde jde o dluhy nebo jiné povinnosti peněžní, které vznikly tím, že bylo něco podle smlouvy vykonáno nebo placeno, a s výhradou výjimek a zvláštních pravidel platných pro jisté smlouvy nebo druhy smluv uvedených níže nebo v připojené příloze.
Vyňaty jsou ze zrušení ve smyslu tohoto článku smlouvy, jejichž splnění bude ve všeobecném zájmu žádáno vládami mocností spojených nebo sdružených, jejichž příslušníkem jest jedna ze stran, do šesti měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Způsobí-li splnění smluv takto v platnosti zachovaných následkem změny obchodních poměrů jedné ze stran značnou újmu, může smíšený rozhodčí soud, o němž je řeč v Oddíle VI, přiřknouti poškozené straně přiměřenou náhradu.
Hledíc k předpisům ústavním a právním ve Spojených státech amerických, v Brasilii a Japonsku, neplatí tento článek ani článek 300 s připojenou přílohou o smlouvách uzavřených mezi příslušníky těchto států a příslušníky německými; stejně neplatí článek 305 pro Spojené státy americké nebo jejich příslušníky.
Tento článek, jakož i připojená příloha neplatí pro smlouvy, jejichž strany se staly nepřáteli tím, že jedna nebo druhá bydlila v území, jehož suverenita se mění, pokud tato strana nabude na základě této smlouvy státní příslušnosti mocnosti spojené nebo sdružené, ani pro smlouvy uzavřené mezi příslušníky mocností spojených nebo sdružených, mezi kterými byly obchodní styky zakázány proto, že jedna ze stran byla na území některé z mocností spojených anebo sdružených, které bylo obsazeno nepřítelem.
O žádném ustanovení tohoto článku a připojené přílohy nelze míti za to, že by činila neplatným obchodní jednání zákonitě vykonané na základě smlouvy uzavřené mezi nepřáteli se schválením jedné z mocností válčících.

Článek 300

Na území Vysokých stran smluvních staví se ve vztazích mezi nepřáteli veškeré lhůty promlčecí, práva omezující nebo preklusivní lhůty procesní po dobu války, ať počaly běžeti před vypuknutím války či po něm; počnou znovu běžeti nejdříve tři měsíce po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti. Toto ustanovení platí o lhůtách k předložení kuponů úrokových anebo dividendových a o lhůtách k předložení cenných papírů vylosovaných nebo z jakéhokoli jiného důvodu splatných, pokud jde o jejich placení.
Byly-li následkem nevykonání nějakého aktu anebo nevyhovění formálnímu předpisu za války na území německém provedeny úkony exekuční na újmu příslušníka některé z mocností spojených nebo sdružených, bude reklamace, podaná příslušníkem některé mocnosti spojené nebo sdružené, vznesena na smíšený rozhodčí soud stanovený v Oddíle VI, nespadá-li věc do pravomoci řádného soudu některé mocnosti spojené nebo sdružené.
Na žádost interesovaného příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené nalezne smíšený rozhodčí soud na znovuzřízení práv porušených úkony exekučními vzpomenutými v odstavci b), kdykoli to hledíc k zvláštním poměrům věci bude spravedlivo a možno.
Bylo-li by toto znovuzřízení nespravedlivo nebo nemožno, může rozhodčí soud poskytnouti poškozené straně náhradu na vrub vlády německé.
Stala-li se smlouva mezi nepřáteli neplatnou buď tím, že jedna ze stran nesplnila nějakou podmínku smluvní, anebo tím, že použila práva smlouvou stanoveného, může se poškozená strana obrátiti o náhradu škody na smíšený rozhodčí soud. Soud bude míti v tomto případě práva stanovená v odstavci c).
Ustanovení předešlých odstavců tohoto článku budou platiti pro příslušníky mocností spojených nebo sdružených, kterým se stala újma opatřeními svrchu vzpomenutými, provedenými od Německa v území přepadeném nebo obsazeném, nedostalo-li se těmto příslušníkům za to jiné náhrady.
Německo hradí třetím osobám škodu, kterou utrpěly vrácením nebo znovuzřízením práva, na něž nalezl smíšený soud podle ustanovení předcházejících odstavců tohoto článku.
Co se týče skriptur obchodních, začne tříměsíční lhůta, o níž jest řeč v odstavci a), běžeti ode dne, kdy se definitivně ukončí mimořádná opatření platící o skripturách obchodních v území příslušné mocnosti.

Článek 301

V poměru mezi nepřáteli bude se míti za to, že žádná obchodní skriptura sepsaná před válkou nepozbyla platnosti jen z toho důvodu, že nebyla předložena ku přijetí nebo k placení v předepsaných lhůtách, nebo že vydatelé neb indosanti nebyli zpraveni o nepřijetí neb o neplacení, nebo že schází protest, nebo z toho důvodu, že za války nebylo vyhověno jakémukoli formálnímu předpisu.

Jestliže lhůta, v které měla obchodní skriptura býti předložena ku přijetí nebo k placení, nebo v které měli vydatel neb indosanti býti zpraveni o nepřijetí neb o neplacení, nebo v které měla býti skriptura protestována, vypršela za války, a jestliže strana, která měla předložiti nebo dáti protestovati skripturu nebo dáti zprávu o nepřijetí neb o neplacení, tak neučinila za války, bude jí od té doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, povolena lhůta nejméně tří měsíců, v níž bude moci předložiti skripturu, zpraviti o nepřijetí neb o neplacení nebo dáti ji protestovati.

Článek 302

Rozsudky vynesené soudy kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené v případech, v kterých jsou tyto soudy příslušné podle této smlouvy, budou uznány v Německu za pravomocné a budou vykonány, aniž bude potřebí opatřovati je doložkou vykonatelnosti.

Jestliže byl v jakémkoli sporu za války vynesen rozsudek německým soudem proti příslušníku mocností spojených nebo sdružených v některé instanci, v které se onen příslušník nemohl hájiti, bude moci příslušník mocnosti spojené nebo sdružené, jemuž se takto stala újma, dostati náhradu, která bude určena smíšeným rozhodčím soudem ustanoveným v Oddíle VI.

K žalobě příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené smí náhrada shora vzpomenutá býti na rozkaz smíšeného rozhodčího soudu, kde to bude možno, dána tím způsobem, že se strany znovu uvedou ve stav, v němž byly před rozsudkem vyneseným od německého soudu.

Náhradu shora vzpomenutou mohou před smíšeným rozhodčím soudem dostati rovněž příslušníci mocností spojených nebo sdružených, kterým se stala újma soudními rozhodnutími v územích přepadených neb obsazených, jestliže nebyli odškodněni jinak.

Článek 303

Ve smyslu Oddílů III, IV, V a VII znamená výraz „za války“ pro každou mocnost spojenou nebo sdruženou období od okamžiku, kdy nastal válečný stav mezi Německem a touto mocností, až do doby, kdy přítomná smlouva nabude působnosti.

Příloha

I. - Obecná ustanovení.

§ 1

Ve smyslu článku 299, 300 a 301 pokládají se smluvní strany za nepřátelské, byl-li obchod mezi nimi zakázán nebo stal-li se jinak nezákonným podle zákonů, nařízení nebo předpisů, kterým byla jedna z těchto stran podrobena, a to buď ode dne, kdy tento obchod byl zakázán, nebo ode dne, kdy se stal nezákonným jakýmkoli jiným způsobem.

§ 2

Následující druhy smluv jsou vyňaty ze zrušení, o kterém je řeč v článku 299, a zůstávají v působnosti bez újmy práv uvedených v článku 297, odstavec b), Oddílu IV, a s výhradou použití domácích zákonů, nařízení a předpisů vydaných za války mocnostmi spojenými nebo sdruženými, jakož i ustanovení smluvních:

smlouvy, jejichž předmětem je převod statků, majetku, věcí movitých neb nemovitých, jestliže vlastnictví bylo převedeno nebo předmět vydán před tím, nežli se strany staly nepřáteli;
pachty, nájmy a smlouvy o budoucím nájmu;
smlouvy o zástavu nemovitou, movitou a právo retenční;
koncese na doly, důlní jámy, lomy a ložiska;
smlouvy mezi osobami soukromými a státy, zeměmi, obcemi nebo jinými obdobnými právnickými osobami, které jsou pověřeny správními úkoly, a koncese udělené řečenými státy, zeměmi, obcemi a jinými obdobnými právnickými osobami, které jsou pověřeny správními úkoly.

§ 3

Jsou-li ustanovení některé smlouvy zrušena z části podle článku 299, a lze-li odloučení provésti, zůstanou ostatní ustanovení této smlouvy v platnosti s výhradou použití domácích zákonů, nařízení a předpisů vzpomenutých shora v paragrafu 2. Nelze-li odloučení provésti, bude se míti za to, že smlouva byla zrušena v celku.

II. - Zvláštní předpisy o určitých druzích smluv.

Smlouvy na bursách cenných papírů a zboží.

§ 4

Pravidla vydaná za války uznanými bursami na cenné papíry nebo na zboží a stanovící likvidaci obchodů bursovních, uzavřených před válkou nepřátelským jednotlivcem, potvrzují se Vysokými stranami smluvními, rovněž i opatření k provedení těchto pravidel, s výhradou:
1. že bylo výslovně řečeno, že obchod bude podléhati pravidlům řečených burs,
2. že tato pravidla byla všeobecně závazná,
3. že podmínky likvidace byly slušné a přiměřené.
Předchozí odstavec se nevztahuje na opatření učiněná za okupace na bursách v krajích, které byly obsazeny nepřítelem.
Likvidace terminových obchodů s bavlnou uzavřených ke dni 31. července 1914 podle rozhodnutí Svazu bavlnářského v Liverpoolu se potvrzuje.

Zástava.

§ 5

Prodej zástavy zřízené k zaručení dluhu nepřítelova bude se v případě nezaplacení pokládati za platný, třeba že vlastník nemohl býti zpraven, jestliže věřitel jednal bezelstně a s náležitou péčí a opatrností; v tom případě nebude moci vlastník vznésti nijakého nároku pro prodej zástavy.

Toto ustanovení se nevztahuje na prodeje zástav vykonané nepřítelem za okupace v krajinách, do kterých nepřítel vpadl nebo jež obsadil.

Obchodní skriptury.

§ 6

Pokud se týče mocností, které přijaly Oddíl III a připojenou k němu přílohu, budou peněžní závazky trvající mezi nepřáteli a plynoucí z vydání obchodních skriptur vyrovnány podle řečeného dodatku prostřednictvím úřadů verifikačních a kompensačních, jež vstoupí v práva majetníka, pokud jde o různé opravné prostředky, které jsou majetníku přístupny.

§ 7

Jestliže se některá osoba buď před válkou nebo za války zavázala zaplatiti obchodní skripturu následkem závazku, jejž k ní přejala jiná osoba, která se stala později nepřátelskou, bude tato osoba nucena přes zahájení nepřátelství ručiti oné za následky svého závazku.

III. - Pojišťovací smlouvy.

§ 8

Pojišťovací smlouvy, které uzavřela jedna osoba s druhou, jež se stala později nepřátelskou, budou upraveny podle následujících paragrafů.

Pojištění proti požáru.

§ 9

Smlouvy o pojištění proti požáru týkající se majetku, které uzavřela osoba mající zájmy na tomto majetku s osobou, jež se stala později nepřátelskou, nebudou se pokládati za zrušené zahájením nepřátelství nebo následkem toho, že se osoba stala nepřátelskou nebo že jedna ze stran nesplnila některý smluvní závazek za války nebo ve lhůtě tří měsíců po válce, nýbrž budou zrušeny dnem, kdy roční premie po prvé dospěje splatnosti po vypršení tříměsíční lhůty po tom, kdy tato mírová smlouva nabude působnosti.

Provede se vyrovnání nezaplacených premií, jež dospěly splatnosti za války, a nároků za škody vzešlé za války.

§ 10

Jestliže pojištění požární uzavřené před válkou bylo správním nebo zákonodárným aktem za války převedeno s původního pojistitele na pojistitele jiného, bude převod uznán a o ručení původního pojistitele bude se míti za to, že přestalo dnem převodu. Původní pojistitel bude však oprávněn k tomu, aby se mu dostalo na jeho žádost úplné informace o podmínkách převodu, a bude-li patrno, že tyto podmínky nebyly přiměřené, budou změněny tak dalece, pokud je nutno, aby se staly přiměřenými.

Nadto bude míti pojistník v dohodě s původním pojistitelem právo, aby byla smlouva převedena na původního pojistitele, počínajíc dnem žádosti.

Pojištění na život.

§ 11

Pojišťovací smlouvy na život uzavřené mezi pojistitelem a osobou, jež se stala později nepřátelskou, nebudou se pokládati za zrušené prohlášením války nebo tím, že se osoba stala nepřátelskou.

Každá částka, která se stala splatnou za války za podmínek smlouvy, jež se podle předchozího odstavce nepokládá za zrušenou, bude vymahatelná po válce. Tato částka se zvýší o 5%ní roční úroky od dospělosti až do dne splacení.

Jestliže smlouva za války propadla pro neplacení premií nebo stala-li se bezúčinnou pro nesplnění smluvních podmínek, budou pojištěnec nebo jeho zástupci nebo osoby oprávněné míti právo kdykoli ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne, kdy tato mírová smlouva nabude působnosti, žádati od pojistitele hodnotu, kterou měla pojistka v den svého propadnutí nebo zrušení.

Když smlouva propadla za války proto, že nebyly následkem válečných opatření placeny premie, mají pojištěnec nebo jeho zástupci nebo oprávněné osoby právo do tří měsíců, jež budou následovati po tom, kdy tato mírová smlouva nabude působnosti, obnoviti platnost smlouvy tím, že zaplatí premie případně dospělé s ročním úrokem 5%.

§ 12

Kterákoli mocnost spojená nebo sdružená bude moci do tří měsíců, jež budou následovati po tom, kdy tato mírová smlouva nabude působnosti, rozvázati všechny pojišťovací smlouvy trvající mezi kteroukoli německou pojišťovací společností a svými příslušníky za podmínek, jež by těchto příslušníků chránily od veškeré újmy.

K tomu cíli převede německá pojišťovací společnost na vládu zúčastněné mocnosti spojené nebo sdružené část svých aktiv odpovídající poměrně pojistkám takto zrušeným a bude zproštěna vší závaznosti stran těchto pojistek. Aktiva, jež se mají převésti, budou určena pojišťovacím matematikem (aktuárem), jejž ustanoví smíšený rozhodčí soud.

§ 13

Jestliže byly pojišťovací smlouvy na život uzavřeny pobočkou některé pojišťovací společnosti zřízenou ve státě, který se později stal nepřátelským, bude se tato smlouva, nebude-li obsaženo ustanovení opačné ve smlouvě samé, říditi místními zákony, avšak pojistitel bude směti požadovati na pojištěnci nebo jeho zástupci náhradu částek zaplacených k uspokojení požadavků vznesených nebo uložených na základě opatření válečných proti podmínkám smlouvy samé a proti zákonům a státním smlouvám platným v době, kdy pojišťovací smlouva byla uzavřena.

§ 14

Ve všech případech, kde podle zákona platného pro smlouvu zůstane pojistitel přes to, že premie nejsou zaplaceny, vázán smlouvou až do té doby, kdy se dá pojištěnci zpráva, že smlouva došla, bude míti právo, jestliže mu bylo válkou znemožněno tuto zprávu podati, vymáhati od pojištěnce nezaplacené premie zvýšené o 5% roční úrok.

§ 15

Pro použití odstavců 11 - 14 budou se za pojišťovací smlouvy na život pokládati pojišťovací smlouvy, které se, pokud jde o výpočet vzájemných závazků mezi dvěma stranami, zakládají na pravděpodobnostech lidského života, kombinovaných s úrokovou mírou.

Pojištění námořní.

§ 16

Smlouvy o pojištění námořním, počítajíc v to pojistky na čas a pojistky cestovní, uzavřené mezi pojistitelem a osobou, jež se později stala nepřátelskou, budou se pokládati za zrušené tím okamžikem, kdy se tato osoba stala nepřátelskou, vyjímajíc případy, že risiko, o němž je řeč ve smlouvě, počalo běžeti před tímto okamžikem.

Nepočalo-li risiko běžeti, bude možno částky zaplacené jako premie neb jinak vymáhati na pojistiteli.

Počalo-li risiko běžeti, bude se smlouva pokládati za platnou přes to, že se strana stala nepřátelskou, a zaplacení částek dlužných podle podmínek smlouvy buď jako premie neb jako škody bude vymahatelné, až tato mírová smlouva nabude působnosti.

Jestliže byla uzavřena dohoda o placení úroku z částek, které byl kdo dlužen před válkou příslušníkům nebo které byli dlužni příslušníci států válčících a které byly vymoženy po válce, poběží tento úrok v případě ztrát vymahatelných podle pojišťovacích smluv námořních od té chvíle, kdy vypršela lhůta jednoroční ode dne těchto ztrát.

§ 17

Žádná smlouva o námořním pojištění s pojistníkem, jenž se později stal nepřítelem, nesmí se vykládati tak, že by kryla škody způsobené válečnými činy mocnosti, jejímž příslušníkem je pojistitel, nebo válečnými činy států spojených nebo sdružených s touto mocností.

§ 18

Prokáže-li se, že některá osoba, která před válkou uzavřela smlouvu o námořním pojištění s pojistitelem, jenž se později stal nepřítelem, uzavřela po zahájení nepřátelství novou smlouvu kryjící totéž risiko s pojistitelem nikoli nepřátelským, bude se míti za to, že nová smlouva nahradila původní smlouvu dnem, kdy byla uzavřena, a dospělé premie budou upraveny na tom základě, že původní pojistitel bude vázán smlouvou jen do okamžiku, kdy byla uzavřena smlouva nová.

Jiná pojištění.

§ 19

S jinými pojišťovacími smlouvami uzavřenými před válkou mezi pojistitelem a osobou, jež se stala později nepřátelskou, nežli smlouvami, o nichž jest řeč v paragrafech 9 až 18, naloží se ve všech směrech stejným způsobem, jako by se naložilo podle řečených článků se smlouvami o požárním pojištění mezi týmiž stranami.

Zajišťovací smlouvy.

§ 20

Všechny zajišťovací smlouvy uzavřené s osobou, jež se stala nepřátelskou, budou se pokládati za zrušeny tím, že se tato osoba stala nepřátelskou, avšak v případě risika v pojištění životním neb námořním, jež počalo běžeti před válkou, bez újmy práva vymáhati po válce zaplacení částek dlužných vzhledem na tato risika.

Jestliže se však zajištěnci stalo následkem vpádu nemožným nalézti jiného zajistitele, potrvá smlouva v platnosti až do vypršení lhůty tříměsíční po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Bude-li některá smlouva zajišťovací zrušena podle tohoto paragrafu, provede se vyúčtování mezi stranami, pokud se týče i premií zaplacených a splatných, i závazků za ztráty utrpěné vzhledem na risika v pojištění životním neb námořním, jež počala běžeti před válkou. V případě jiných risik nežli těch, která jsou uvedena v paragrafech 11 až 18, upraví se účty ke dni, kterého se strany staly nepřátelskými, bez ohledu na nároky za ztráty utrpěné po tomto dnu.

§ 21

Ustanovení předchozího paragrafu vztahují se také na zajištění trvající v den, kdy se strany staly nepřátelskými, která zajišťují zvláštní risika přejatá pojistitelem v pojišťovací smlouvě stran jakéhokoli jiného risika než risika života a risika námořního.

§ 22

Zajištění pojišťovací smlouvy na život, jež bylo uzavřeno zvláštní smlouvou a nebylo zahrnuto ve všeobecné smlouvě zajišťovací, zůstane v platnosti.

Ustanovení paragrafu 12 se vztahují na smlouvy zajišťovací stran pojistek na život, v nichž nepřátelské společnosti jsou zajistiteli.

§ 23

Bylo-li před válkou uskutečněno zajištění smlouvy v pojištění námořním, zůstane postup risika postoupeného zajistiteli v platnosti, jestliže toto risiko počalo běžeti před zahájením nepřátelství, a smlouva zůstane platná přes zahájení nepřátelství; částky dlužné podle smlouvy zajišťovací jak stran premií, tak stran ztrát, budou vymahatelné po válce.

§ 24

Ustanovení paragrafů 17 a 18 a poslední odstavec paragrafu 16 budou se vztahovati na smlouvy zajišťující risika námořní.

Oddíl VI. - Smíšený rozhodčí soud.

Článek 304

Ve lhůtě tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude zřízen smíšený rozhodčí soud mezi každou z mocností spojených nebo sdružených na straně jedné a Německem na straně druhé. Každý z těchto soudů bude složen ze tří členů. Každá ze zúčastněných vlád bude jmenovati jednoho z těchto členů. Předseda bude pak zvolen po dohodě mezi oběma zúčastněnými vládami.
Nebylo-li by možno dosíci o tom dohody, budou předseda soudu a dvě jiné osoby jako jeho náhradníci pro případ potřeby zvoleni Radou Společnosti národů nebo, nežli bude tato Rada ustavena, panem Gustavem Adorem, svolí-li k tomu. Osoby tyto mají býti příslušníky států, které zůstaly neutrální za války.
Jestliže se některá vláda nepostará při uprázdnění místa způsobem shora vytčeným do měsíce o člena soudu, bude člen soudu vybrán protivnou vládou z obou osob shora vzpomenutých, vyjímajíc předsedu.
Rozhodnutí většiny členů bude rozhodnutím soudu.
Smíšené rozhodčí soudy zřízené podle odstavce a) budou rozhodovati o sporech spadajících do jejich příslušnosti podle Oddílů III, IV, V a VII.
Kromě toho budou všechny spory jakéhokoli rázu týkající se smluv uzavřených dříve, než nabyla působnosti tato smlouva mezi příslušníky mocností spojených a sdružených a příslušníky německými, vyřizovány smíšeným rozhodčím soudem, vyjímají se však spory, které podle zákonů mocností spojených, sdružených nebo neutrálních spadají pod příslušnost státních soudů těchto mocností. V tomto případě budou tyto spory vyřizovány těmito státními soudy s vyloučením smíšeného rozhodčího soudu. Zúčastněný příslušník mocnosti spojené nebo sdružené bude však nicméně moci záležitost vznésti na smíšený rozhodčí soud, nebrání-li tomu zákony jeho státu.
Bude-li to odůvodňovati počet sporů, budou moci býti ustanoveni další členové, aby smíšený rozhodčí soud se mohl rozděliti v několik oddělení. Každé z těchto oddělení bude složeno, jak shora udáno.
Každý rozhodčí soud stanoví sám svůj jednací řád, pokud není upraven ustanoveními v příloze k tomuto článku. Bude míti právo určiti peníz nákladů a výloh procesních, jež má nésti strana prohrávající.
Každá vláda bude hraditi plat člena smíšeného rozhodčího soudu, jejž jmenuje, i každého zmocněnce, jejž určí, aby ji zastupoval před soudem. Plat předsedův bude vyměřen zvláštní dohodou zúčastněných vlád; tento plat, jakož i společná vydání každého soudu ponesou tyto dvě vlády na polovic.
Vysoké smluvní strany se zavazují, že jejich soudy a úřady poskytnou přímo smíšeným rozhodčím soudům jakoukoli možnou právní pomoc, zejména při zprostředkování zpráv a při sbírání důkazů.
Vysoké smluvní strany se shodují v tom, že budou rozhodnutí smíšeného rozhodčího soudu pokládati za konečná a učiní je závaznými pro své příslušníky.

Příloha

§ 1

Jestliže některý člen soudu zemře nebo se vzdá úřadu, nebo jestliže bude některému členu soudu z jakéhokoli důvodu nemožno zastávati svůj úřad, bude postup, podle kterého se dělo jmenování, zachován i při ustanovení jeho náhradníka.

§ 2

Soud se přidrží ve svém řízení pravidel shodujících se se spravedlností a slušností. Rozhodne o pořadu a lhůtách, v kterých má každá strana podati své návrhy, a upraví formality potřebné k vedení důkazů.

§ 3

Právní zástupci a rádcové obou stran budou míti právo přednésti soudu ústně i písemně důvody na podporu neb obhájení své pře.

§ 4

Soud uschová spisy o sporných otázkách a případech jemu předložených a o příslušném řízení s udáním dat.

§ 5

Každá ze zúčastněných mocností může jmenovati tajemníka. Tito tajemníci budou skládati smíšený úřad tajemnický při soudu a budou podřízeni jeho rozkazům. Soud smí jmenovati a užívati jednoho neb několika funkcionářů, jichž bude potřebí, aby mu pomáhali při plnění jeho úkolů.

§ 6

Soud rozhodne o všech sporných otázkách a věcech naň vznesených podle důkazů, svědectví a informací, jež opatří zúčastněné strany.

§ 7

Německo se zavazuje poskytnouti soudu všechnu pomoc a vysvětlení, kterých potřebuje, aby provedl svá šetření.

§ 8

Nedojde-li k jinaké dohodě, bude se řízení konati v jazyku anglickém, francouzském, italském nebo japonském podle toho, jak rozhodne mocnost spojená nebo sdružená, o kterou jde.

§ 9

Místo a čas zasedání každého soudu určí předseda soudu.

Článek 305

Jestliže některý příslušný soud vynesl nebo vynese rozsudek ve věci uvedené v Oddílech III, IV, V nebo VII, a jestliže se rozsudek takový nebude shodovati s ustanoveními řečených Oddílů, bude míti strana, která tím trpí újmu, právo na náhradu, jež bude určena smíšeným rozhodčím soudem. Na žádost příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené smí náhrada shora uvedená býti dána, možno-li, smíšeným rozhodčím soudem tak, že strany budou uvedeny v právní stav, v jakém byly, nežli byl vynesen rozsudek soudem německým.

Oddíl VII. - Vlastnictví průmyslové.

Článek 306

S výhradou ustanovení této smlouvy budou práva z vlastnictví průmyslového, literárního a uměleckého, jak jsou vymezena mezinárodními úmluvami pařížskou a bernskou, vzpomenutými v článku 286, znovuzřízena neb obnovena ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, v územích Vysokých smluvních stran ve prospěch osob, které byly jejich nositeli v okamžiku, kdy začal stav válečný, anebo jejich právních nástupců. Rovněž i práva, jež, nebýti války, by byla mohla býti získána za války na základě podané žádosti za ochranu vlastnictví průmyslového nebo na základě uveřejnění díla literárního nebo uměleckého, budou uznána a vyhrazena ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, ve prospěch osob, jež by byly měly k tomu právní titul.

Avšak právní jednání předsevzatá na základě zvláštních opatření, která snad byla zavedena za války vrchností zákonodárnou, výkonnou neb správní některé mocnosti spojené neb sdružené, pokud jde o práva příslušníků německých ve věcech vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, zůstanou v platnosti a zachovají všechny své účinky.

Ani Německo ani příslušníci němečtí nebudou moci činiti právních nároků ani vznášeti žaloby z toho důvodu, že vláda mocnosti spojené nebo sdružené neb kterákoliv osoba na účet této vlády neb s jejím svolením těžily po dobu války z práv ve věcech vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, ani z důvodu prodeje, nabízení neb používání výrobků, přístrojů a zboží nebo předmětů jakéhokoli druhu, na něž se tato práva vztahovala.

Jestliže zákonodárství některé mocnosti spojené neb sdružené, které bylo v působnosti v době podpisu této smlouvy, nestanovilo nic jiného, naloží se s částkami dlužnými neb zaplacenými na základě právních jednání neb operací, uskutečněných v důsledku zvláštních opatření uvedených v odstavci I tohoto článku, stejně jako s ostatními pohledávkami příslušníků německých podle předpisů této smlouvy; na částky, jež vyplynuly ze zvláštních opatření učiněných vládou německou ve věci práv z průmyslového, literárního a uměleckého vlastnictví příslušníků spojených neb sdružených mocností, bude se hleděti jako na jiné dluhy příslušníků německých a naloží se s nimi jako s jinými jejich dluhy.

Každá mocnost spojená nebo sdružená vyhrazuje si volnost omeziti, podmínkami vázati nebo ztenčiti práva z vlastnictví průmyslového, literárního nebo uměleckého (vyjímajíc ochranné známky tovární neb obchodní), získaná před válkou nebo za války, nebo jež budou získána později podle jejího zákonodárství příslušníky německými, ať tím, že je zužitkuje, ať tím, že bude poskytovati licence na jejich zužitkování, ať tím, že si vyhradí dozor nad tímto zužitkováním, ať jiným způsobem, a to do té míry, jakou bude pokládati za nutnou pro potřeby obrany státu nebo v zájmu veřejném nebo k tomu cíli, aby zabezpečila to, by Německo slušně nakládalo s právy z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, která na území německém drží její příslušníci, aneb aby měla záruku za úplné splnění všech závazků, jež podle této smlouvy Německo vzalo na sebe. Pokud jde o práva z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, která budou získána po době, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude se směti volnosti svrchu vyhrazené mocnostem spojeným a sdruženým používati jen tehdy, mohla-li by ona omezení, podmínky a ztenčení býti pokládána za nutná pro potřeby obrany státu nebo v zájmu veřejném.

Jestliže by mocnosti spojené nebo sdružené použily předcházejících ustanovení, budou přiznány přiměřené náhrady a odškodné, s nimiž se naloží stejně, jako se má po rozumu této smlouvy naložiti s ostatními částkami dlužnými příslušníkům německým.

Každá z mocností spojených nebo sdružených si vyhrazuje právo pokládati za neplatný a bezúčinný jakýkoli úplný nebo částečný postup a jakékoli vyhrazení práv z vlastnictví průmyslového, literárního nebo uměleckého, jež se staly po 1. srpnu 1914 aneb které se snad stanou napříště a jejichž účinkem bude ztížiti provedení předpisů tohoto článku.

Ustanovení tohoto článku nelze užíti, pokud jde o práva z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, příslušející společnostem nebo podnikům, jež byly mocnostmi spojenými nebo sdruženými likvidovány podle výjimečného zákonodárství válečného anebo s nimiž se tak stane podle článku 297, odstavec b).

Článek 307

Lhůta nejméně roční ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude povolena příslušníkům všech Vysokých smluvních stran, aby bez příplatku a jakýchkoli pokut provedli úkon, splnili formalitu, zaplatili poplatek a vůbec dostáli jakýmkoli závazkům předepsaným zákony a nařízeními jednoho každého státu k tomu cíli, aby zachovali neb dostali práva z vlastnictví průmyslového, získaná již před 1. srpnem 1914 nebo která, nebýti války, by byla mohla býti získána po tomto dni na základě žádosti podané před válkou nebo za války, jakož i k tomu cíli, aby vznesli odpor proti takovýmto právům. Tento článek nemůže poskytnouti práva na obnovu řízení zakročovacího ve Spojených státech amerických, bylo-li již provedeno závěrečné líčení.

Práva z vlastnictví průmyslového, která snad propadla následkem toho, že nebyl proveden některý úkon nebo formalita neb že nebyl zaplacen poplatek, znovu oživnou. Pokud se však týká patentů a vzorků, bude moci každá mocnost spojená nebo sdružená učiniti opatření, která uzná podle zásad slušnosti za nutná, aby obhájila práva osob třetích, jež snad těžily z patentů nebo vzorků nebo jich používaly po dobu, kdy byly zbaveny platnosti. Mimo to patenty a vzorky náležející příslušníkům německým, které nabudou takto opět platnosti, zůstanou, pokud se týká udělených licencí, podřízeny předpisům, které by byly platily za války, jakož i všem ustanovením této smlouvy.

Období mezi 1. srpnem 1914 a dnem, kdy nabude působnosti tato smlouva, nebude započítáno do lhůty stanovené pro zužitkování patentu nebo pro užívání ochranných známek továrních neb obchodních neb užívání vzorků, a platí mimo to, že žádný patent, ochranná známka průmyslová neb obchodní nebo vzorek, který požíval ochrany dne 1. srpna 1914, nemůže dříve, než uplynula dvě léta ode dne, kdy nabyla působnosti tato smlouva, býti prohlášen za propadlý nebo zrušený jen z toho důvodu, že nebylo z něho těženo nebo ho nebylo používáno.

Článek 308

Prioritní lhůty stanovené článkem 4 mezinárodní úmluvy pařížské ze dne 20. března 1883, revidované ve Washingtonu v r. 1911, nebo kteroukoli jinou platnou úmluvou neb zákonem pro podání neb registrování žádostí za patenty jakéhokoli druhu, ochranné známky průmyslové a obchodní, za vzorky neb modely, jež nevypršely ještě dnem 1. srpna 1914, jakož i lhůty, jež počaly běžeti za války aneb jež by, nebýti války, byly mohly počíti běžeti, budou prodlouženy každou z Vysokých smluvních stran ve prospěch příslušníků ostatních Vysokých smluvních stran až do doby,kdy uplyne šest měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Toto prodloužení lhůty však nebude na újmu právům kterékoli Vysoké smluvní strany aneb kterékoli osoby,jež by v okamžiku, kdy tato smlouva nabude působnosti, byla bezelstně v držbě práv z vlastnictví průmyslového odporujících právům, o něž někdo žádá dovolávaje se prioritní lhůty. Tyto mocnosti a osoby zůstanou v požívání svých práv, ať jich užívají osobně či skrze zástupce neb držitele licencí, kterým je postoupily dříve, než tato smlouva nabyla působnosti, a nebudou moci v této věci žádným způsobem býti znepokojovány nebo stíhány jako padělatelé.

Článek 309

Příslušníci němečtí neb osoby sídlící nebo vykonávající svou živnost v Německu se strany jedné a příslušníci mocností spojených nebo sdružených neb osoby sídlící nebo živnost svou vykonávající na území těchto mocností se strany druhé, ani osoby třetí, jimž tito příslušníci neb osoby postoupili svá práva za války, nebudou moci podati žalobu ani uplatňovati žádný nárok, odvolávajíce se na skutečnosti, jež se udály na území druhé strany mezi dnem vypovědění války a dnem, kdy tato smlouva nabyla působnosti, a o nichž by se mohlo míti za to, že tyto skutečnosti porušují práva z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, která existovala v kterýkoli okamžik za války nebo která budou obnovena hledíc k článkům 307 a 308 svrchu uvedeným.

Rovněž nebude přípustná v žádnou dobu žaloba se strany týchž osob pro porušení práv z vlastnictví průmyslového neb uměleckého, odvolávající se na to, že byly prodávány neb nabízeny po jeden rok od podpisu této smlouvy na území mocností spojených neb sdružených na straně jedné neb na území Německa na straně druhé produkty neb výrobky vyrobené neb literární anebo umělecká díla uveřejněná ve lhůtě mezi dnem vypovědění války a dnem podpisu této smlouvy, nebo odvolávající se na to, že tyto věci byly někým získány, že z nich bylo těženo nebo jich používáno, při čemž se však rozumí, že toto ustanovení nebude platiti, jestliže držitelé těchto práv měli bydliště neb průmyslové neb obchodní závody v územích, jež za války byla obsazena Německem.

Tento článek nebude platiti ve vztazích mezi Spojenými státy americkými se strany jedné a Německem se strany druhé.

Článek 310

Licenční smlouvy týkající se těžení z vlastnictví průmyslového nebo smlouvy o reprodukování děl literárních nebo uměleckých, které byly uzavřeny před vypověděním války mezi příslušníky mocností spojených nebo sdružených nebo osobami sídlícími na území těchto mocností nebo vykonávajícími tam svou živnost se strany jedné a příslušníky německými se strany druhé, budou pokládány za rozvázané ode dne vypovědění války mezi Německem a mocností spojenou nebo sdruženou. Původní oprávněný ze smlouvy tohoto druhu bude však v každém případě míti právo, aby do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, žádal od vlastníka těchto práv udělení nové licence, jejíž podmínky, nedohodnou-li se strany mezi sebou, budou stanoveny příslušným v tomto směru soudem té země, podle jejíhož zákonodárství ona práva byla získána, vyjímajíc případ, že se licence dosáhlo na základě práv získaných podle zákonodárství německého; v tomto případě budou podmínky ustanoveny smíšeným rozhodčím soudem, o němž mluví Oddíl VI této smlouvy. Soud může po případě zároveň určiti náhradu, kterou pokládá za oprávněnou vzhledem na užívání těchto práv po dobu války.

Licence vztahující se na práva průmyslová, literární a umělecká, které byly vyhrazeny podle zvláštního zákonodárství válečného některé mocnosti spojené nebo sdružené, nebudou dotčeny tím, že byla prodloužena licence, která existovala před válkou. Tyto licence zůstanou v platnosti neomezeně, a byla-li takováto licence udělena původnímu oprávněnému z licenční smlouvy uzavřené před válkou, bude se míti za to, že nastoupila na její místo.

Byly-li za války placeny nějaké částky podle nějaké smlouvy neb licence smluvené před válkou o těžení z vlastnictví průmyslového nebo o rozmnožování nebo provozování děl literárních, dramatických neb uměleckých, naloží se s těmito částkami stejně jako s ostatními dluhy nebo pohledávkami příslušníků německých ve shodě s touto smlouvou.

Tento článek nebude platiti ve vztazích mezi Spojenými státy americkými se strany jedné a Německem se strany druhé.

Článek 311

Obyvatelé území touto smlouvou odloučených od Německa budou požívati přes toto odloučení a změnu státního občanství z něho vyplývající v Německu úplně a bez omezení všech práv z vlastnictví průmyslového, literárního a uměleckého, která jim dle zákonů německých náležela v době tohoto odloučení.

Práva z vlastnictví průmyslového, literárního a uměleckého platná na územích od Německa odloučených podle této smlouvy v době odloučení těchto území od Německa, nebo práva, která budou obnovena nebo znovu zřízena podle článku 306 této smlouvy, budou uznána státem, jemuž bude řečené území postoupeno, a zůstanou v působnosti na tomto území po dobu, která jim bude přiznána podle německého zákonodárství.

Oddíl VIII. - Sociální a státní pojištění v postoupených územích.

Článek 312

Bez újmy ustanovení obsažených v jiných článcích této smlouvy zavazuje se vláda německá, že převede na mocnost, jíž byla území německá v Evropě postoupena, anebo na mocnost,jež spravuje jako mandatář bývalá území německá podle článku 22 Části I (Společnost národů), poměrnou část reserv nashromážděných vládami říše nebo států německých nebo veřejnými neb soukromými organisacemi činnými pod jejich dozorem, určenou k tomu, aby na těchto územích mohlo působiti pojištění sociální a státní.

Mocnosti, na něž budou tyto fondy převedeny, musí je za všech okolností věnovati splnění závazků vyplývajících z těchto pojištění.

Podmínky tohoto převodu budou stanoveny zvláštními úmluvami, uzavřenými mezi vládou německou a vládami, o které jde.

Jestliže by tyto zvláštní úmluvy podle předešlého odstavce nebyly sjednány do tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, podmínky převodu budou předloženy v každém případě pětičlenné komisi. Jednoho člena jmenuje vláda německá, jednoho druhá vláda, o niž jde, a tři Správní rada Mezinárodního úřadu práce z příslušníků jiných států. Tato komise, jež rozhoduje většinou hlasů, bude povinna do tří měsíců po tom, co bude zřízena, usnésti se o návrzích, které předloží Radě Společnosti národů. Rozhodnutí Rady buďtež Německem i druhým státem, o který jde, ihned pokládána za konečná.

Část XI. - Vzduchoplavba.

Článek 313

Vzducholodi mocností spojených a sdružených budou požívati plné svobody přeletu a přistání na území i na územních vodách německých a budou účastny stejných výhod jako vzducholodi německé, zvláště v případě nouze, na zemi nebo na moři.

Článek 314

Vzducholodi mocností spojených a sdružených budou na cestě do kterékoli cizí země požívati práva, přeletěti území a územní vodstvo německé bez přistání, ovšem šetříce řádů, jež by Německo snad zavedlo a jež budou stejně platiti pro vzducholodi německé i pro vzducholodi zemí spojených a sdružených.

Článek 315

Letiště pro vzducholodi v Německu, otevřená veřejné domácí dopravě, budou otevřena i vzducholodím mocností spojených a sdružených, jež tam budou rovnoprávné se vzducholoďmi německými co do poplatků všech druhů, čítaje v to dávky z přistání a zaopatření.

Článek 316

S výhradou hořejších ustanovení podléhá právo letu, průletu a přistání, obsažené v článku 313, 314 a 315, řádům, které by Německo uznalo za nutno zavésti; rozumí se, že těchto řádů bude užito bez rozdílu i na vzducholodi německé i na vzducholodi zemí spojených a sdružených.

Článek 317

Vysvědčení o státní příslušnosti, o schopnosti k letu, průkazy o letecké způsobilosti, jakož i povolení vydaná nebo za pravoplatná uznaná kteroukoli z mocností spojených a sdružených budou uznány v Německu za platné a rovnocenné s vysvědčeními, průkazy a povoleními vydanými Německem samým.

Článek 318

Pokud jde o vnitrostátní obchodní vzduchoplavbu, bude v Německu se vzducholoďmi mocností spojených a sdružených nakládáno jako se vzducholoďmi státu požívajícího největších výhod.

Článek 319

Německo se zavazuje zavésti vhodná opatření, aby se zajistilo, že se vzducholoď německá, letíc nad jeho vlastním územím, podrobí pravidlům o světlech a signálech, o plavbě vzduchem a o pohybech poblíž letišť a nad nimi tak, jak pravidla ta jsou stanovena v dohodě o vzduchoplavbě sjednané mezi mocnostmi spojenými a sdruženými.

Článek 320

Závazky uložené předcházejícími ustanoveními zůstávají v platnosti až do 1. ledna 1923, leda že by před tím Německo bylo přijato do Společnosti národů nebo že by mu bylo dovoleno souhlasem mocností spojených a sdružených přistoupiti k dohodě těchto mocností o plavbě vzduchem.

Část XII. - Přístavy, vodní cesty a železnice.

Oddíl I. - Obecná ustanovení.

Článek 321

Německo se zavazuje poskytnouti svobodu průvozu přes své území osobám, zboží, lodím, člunům, vagonům a poště, pocházejícím z území nebo určeným do území kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené, ať už jde o mocnost pohraniční čili nic, a to na cestách pro mezinárodní průvoz nejvhodnějších, buď po železnicích, po splavných vodních tocích nebo průplavech; k tomu cíli bude dovolen průvoz vodami územními. Takové osoby, zboží, lodi, čluny, vozy, vagony a pošta nebudou podrobeny žádným průvozním poplatkům ani zbytečným průtahům neb omezením a budou míti v Německu právo, aby s nimi bylo nakládáno stejně jako s domácími ve všem, co se týká poplatků a úlev, i ve všech jiných směrech.

Průvozní zboží bude prosto jakéhokoli cla i jiných podobných povinností.

Všechny poplatky nebo dávky ukládané průvozní dopravě musí býti rozumné hledíc k podmínkám dopravním. Žádný poplatek, výhoda neb omezení nesmí záviseti ať přímo či nepřímo na vlastnictví nebo na státní příslušnosti lodi neb jiného prostředku dopravního, jehož by bylo aneb mělo býti použito na kterékoli části celkové průvozní trati.

Článek 322

Německo se zavazuje, že nezavede aniž bude udržovati jakéhokoliv dozoru na podniky pro přepravu vystěhovalců přes své území tam i zpět, mimo opatření nutná k zajištění, že jde vskutku o cestující projíždějící; nedovolí žádné společnosti plavební ani žádné jiné organisaci, společnosti ani soukromé osobě interesované na dopravě, aby jakýmkoli způsobem působily při službě správní k onomu účelu zřízené, a nebude v tomto směru vykonávati přímého ani nepřímého vlivu.

Článek 323

Německo má zakázáno, aby nedělalo přímo ani nepřímo rozdílu a neposkytovalo výhod co do dávek, poplatků aneb zákazů týkajících se dovozu do svého území aneb vývozu z něho, šetříc zvláštních závazků obsažených v této smlouvě, ať už by šlo o rozdíl podle pohraničního místa vstupního aneb výstupního či podle povahy, podle vlastnictví nebo podle vlajky použitých prostředků dopravních (počítajíc v to i dopravuvzduchovou), či o rozdíl podle toho, odkud loď nebo člun, vagon, vzducholoď aneb jiný prostředek dopravní původně aneb naposled vyjel, nebo podle jeho konečného aneb nejbližšího určení, podle směru cesty anebo podle míst překladních, či podle toho, zda přístav, přes nějž bylo zboží dovezeno aneb vyvezeno, je přístav německý či kterýkoli cizí přístav, či podle toho, bylo-li zboží vyvezeno aneb dovezeno po moři, po zemi aneb vzduchem.

Německo má zejména zakázáno, aby nezavádělo v neprospěch přístavů, lodí aneb člunů kterékoli z mocností spojených a sdružených žádného příplatku nebo přímé neb nepřímé odměny pro vývoz nebo dovoz přes přístavy německé neb cizí, po lodích a člunech německých aneb cizích, zejména ve formě tarifů kombinovaných. Německo má zakázáno, aby nepodrobovalo osob neb zboží dopravovaného přes přístav aneb po lodi nebo člunu některé z mocností spojených a sdružených žádným formalitám a průtahům, kterým by tyto osoby aneb toto zboží nebyly podrobovány, kdyby byly dopravovány přes přístav německý nebo přes přístav některé jiné mocnosti, aneb kdyby použily lodi neb člunu německého nebo člunu některé mocnosti jiné.

Článek 324

Musí se učiniti veškerá vhodná opatření správní i technická, aby byl přechod zboží přes hranice Německa co možno zkrácen a aby byla výprava a přeprava zboží od těchto hranic, bez rozdílu, pochází-li zboží z území mocností spojených a sdružených či je-li do nich určeno, zda je v průvozu z těchto území či v průvozu do nich, zajištěna co do hmotných podmínek, zejména pokud se týče rychlosti a péče dopravní tak, aby podmínky ty byly stejné, jako platí pro zboží téhož rázu dopravované územím německým za podobných podmínek přepravních.

Zvláště přeprava zboží podléhajícího rychlé zkáze bude se díti dochvilně a pravidelně a prohlídka celní bude prováděna tak, aby se mohlo v přepravě zboží přímo pokračovati vlaky přípojnými.

Článek 325

Námořní přístavy mocností spojených a sdružených budou požívati všech výhod a všech snížených tarifů poskytovaných na německých železnicích aneb splavných vodách německých ve prospěch přístavů německých aneb přístavů kterékoli jiné mocnosti.

Článek 326

Německo nesmí odmítnouti účast při tarifech neb sestavách tarifních, které by měly za účel zajistiti přístavům některé z mocností spojených a sdružených stejné výhody, jaké by Německo bylo poskytlo přístavům vlastním neb přístavům některé jiné mocnosti.

Oddíl II. - Plavba.

Hlava prvá. - Svoboda plavby.

Článek 327

Se státními příslušníky mocností spojených a sdružených, jakož i s jejich majetkem, loďmi a čluny bude se v každé příčině jednati stejně ve všech přístavech a na vnitrozemských vodních cestách německých jako s příslušníky Německa, jejich majetkem, loďmi a čluny.

Zvláště pak budou oprávněny lodi a čluny kterékoliv mocnosti spojené a sdružené dopravovati zboží všeho druhu i cestující do všech neb ze všech přístavů neb míst na území Německa, jež mohou býti přístupny lodím a člunům německým, a to za podmínek, které nebudou obtížnější než podmínky platící pro lodi a čluny domácí; bude se s nimi nakládati stejně jako s loďmi a čluny domácími, pokud jde o jakékoli výhody a dávky přístavní a nábřežní, počítajíc v to výhody při pobytu, při nakládání a skládání, dále pokud jde o dávky a poplatky z nosnosti, z přistání, ze služby lodivodské, poplatky majákové a karantenní a vůbec podobné dávky a poplatky jakéhokoli rázu, vybírané jménem a ve prospěch vlády, úřadů veřejných, jednotlivců, společností nebo závodů jakýchkoliv.

Poskytlo-li by Německo zvláštní výhody některé mocnosti spojené nebo sdružené nebo jiné cizí mocnosti, budou tyto výhody rozšířeny ihned a bezpodmínečně na všechny mocnosti spojené a sdružené.

Dopravě osob a lodí i člunů nebudou činěny jiné překážky než ty, které vyplývají z ustanovení celních, policejních, zdravotních, vystěhovaleckých a přistěhovaleckých neb z předpisů o dovozu a vývozu zakázaného zboží. Tato ustanovení musí býti rozumná a jednotná a nesmějí zbytečně dopravě překážeti.

Hlava druhá. - Svobodná pásma v přístavech.

Článek 328

Svobodná pásma, která byla v přístavech německých 1. srpna 1914, budou zachována. Tato svobodná pásma a pásma, která by byla následkem této smlouvy na německém území zřízena, budou podléhati řádu obsaženému v následujících článcích.

Zboží dopravované do svobodného pásma nebo z něho odvážené nebude podrobeno žádnému poplatku dovoznímu ani vývoznímu, vyjímajíc případ uvedený v článku 330.

Lodi a zboží vstupující do svobodného pásma mohou býti podrobeny poplatkům určeným k úhradě přístavních nákladů správních, udržovacích a zlepšovacích, jakož i dávkám zavedeným za užívání různých zařízení, předpokládajíc, že tyto dávky a poplatky budou rozumné vzhledem ke skutečným nákladům a že budou vybírány podle zásady rovnosti po smyslu článku 327.

Zboží nesmí býti podrobeno žádnému jinému poplatku ani dávce kromě poplatků statistických nejvýše 1 promile ad valorem, jichž bude výhradně použito k úhradě nákladů služby určené k zjištění ruchu přístavního.

Článek 329

Výhody poskytnuté pro zřizování skladišť, jakož i pro balení a vybalování zboží musí odpovídati současným obchodním potřebám. Veškeré zboží, jehož spotřeba je ve svobodném pásmu povolena, bude prosto všech poplatků spotřebních i jakýchkoli jiných kromě poplatků statistických, uvedených v článku 328.

Nebude činěn žádný rozdíl, pokud jde o kterýkoli předpis tohoto článku, ani mezi osobami různých národností, ani mezi tovary různého původu nebo určení.

Článek 330

Dovozní poplatky mohou býti uloženy na výrobky opouštějící svobodné pásmo, pokud jsou určeny k spotřebě země, v jejímž území přístav leží. Naopak poplatky vývozní mohou býti uloženy na výrobky pocházející z této země, pokud jsou určeny pro svobodné pásmo. Tyto dovozní a vývozní poplatky musí býti založeny na témž podkladě a na týchž sazbách jako podobné poplatky vybírané na jiných celních hranicích země, o níž se jedná. Na druhé straně se Německu zakazuje, aby pod žádným pojmenováním nezavádělo dovozního, vývozního ani průvozního cla na výrobky přepravované přes území německé po zemi nebo po vodě do svobodného pásma nebo z něho a do kteréhokoli jiného státu nebo z něho.

Německo musí vydati nutné předpisy, aby se zajistil a zaručil tento svobodný průvoz na oněch železničních a vodních cestách jeho území, které slouží zpravidla za přístup k svobodnému pásmu.

Hlava třetí. - Klausule o Labi, Odře, Němanu (Russstrom-Memel-Niemen) a Dunaji.

1. - Obecná ustanovení.

Článek 331

Prohlašují se za mezinárodní:

Labe (Elbe) od ústí řeky Vltavy (Moldau) a Vltava (Moldau) od Prahy;
Odra (Oder) od ústí řeky Opavy;
Něman (Russtrom-Memel-Niemen) od Grodna;
Dunaj od Ulmu;
a každá splavná část těchto vodních sítí, která slouží více než jednomu státu za přirozený přístup k moři, ať už s překládáním s lodi na loď či bez něho, dále průplavy pobočné a koryta plavební, které by byly postaveny buď k zdvojení nebo k zdokonalení přirozeně splavných částí řečených říčních sítí, anebo k spojení dvou přirozeně splavných částí téhož vodního toku.

Totéž bude platiti o vodní cestě rýnsko-dunajské, bude-li tato cesta postavena podle podmínek stanovených v čl. 353.

Článek 332

Na cestách prohlášených v předcházejícím článku za mezinárodní bude se jednati s příslušníky, s majetkem a s vlajkami všech mocností na základě naprosté rovnosti, takže se nebude ke škodě příslušníků, majetku a vlajky kterékoli z těchto mocností činiti rozdíl mezi nimi a příslušníky, majetkem a vlajkou státu poříčního samého nebo státu, jehož příslušníci, majetek nebo vlajka by požívali největších výhod.

Avšak německé lodi nesmějí provozovati přepravu osobní a nákladní na pravidelných liniích mezi přístavy některé mocnosti spojené nebo sdružené bez jejího zvláštního povolení.

Článek 333

Pokud není opačného ustanovení některé trvající dohody, mohou se z člunů používajících splavné cesty nebo přístupu k ní vybírati poplatky, které mohou býti proměnlivé podle jednotlivých oddílů řeky. Poplatky musí býti výhradně určeny k tomu, aby byl přiměřeným způsobem kryt náklad na udržování splavnosti nebo na zlepšení řeky a přístupů k ní nebo k úhradě výdajů věnovaných zájmům plavby. Sazby poplatků budou vypočteny podle těchto nákladů a vyvěšeny v přístavech. Poplatky ty budou stanoveny tak, aby nebylo nutno prováděti podrobnou prohlídku nákladu kromě při podezření z podloudnictví nebo z přestupku.

Článek 334

Průvoz cestujících, lodí a zboží bude se díti podle obecných podmínek stanovených v Oddíle I.

Náležejí-li oba břehy mezinárodní řeky témuž státu, může se dáti transitující zboží pod pečeti nebo pod dozor celníků. Pokud řeka tvoří hranici, zboží i cestující transitující jsou prosti všech celních formalit. Nakládání a skládání zboží, jakož i naloďování a vyloďování cestujících smí se díti jen v přístavech určených státem poříčním.

Článek 335

Ani podél toku, ani v ústí shora uvedených řek nesmějí se vybírati žádné dávky kromě těch, jež jsou ustanoveny v této části.

Toto ustanovení nebrání, aby státy pobřežní zavedly cla, místní a spotřební dávky, jakož i rozumné a jednotné poplatky přístavní za používání jeřábů, vytahovadel, nábřeží, skladišť atd. podle sazeb veřejně vyhlášených.

Článek 336

Není-li zvláštní organisace ku provádění udržovacích a zlepšovacích prací na mezinárodní části splavné sítě, jest každý poříční stát povinen učiniti vhodným způsobem opatření nutná k odstranění plavebních překážek nebo nebezpečí a k zajištění dobrých plavebních podmínek.

Kdyby některý stát této povinnosti nevyhověl, může každý poříční stát nebo stát zastoupený v mezinárodní komisi, je-li taková komise zřízena, dovolati se soudu ustanoveného k tomu účelu Společností národů.

Článek 337

Stejně se bude postupovati, kdyby některý poříční stát podnikl takové práce, které by mohly býti na újmu plavbě v mezinárodní části. Soud uvedený v předchozím článku může naříditi zastavení nebo zrušení těchto prací, dbaje při svých rozhodnutích práv zavodňování, vodních sil a rybářství, jakož i ostatních zájmů státních, které při souhlasu všech poříčních států nebo všech států zastoupených v mezinárodní komisi, bude-li taková komise zřízena, budou míti přednost před potřebami plavby.

Stížnost k soudu Společnosti národů nebude míti účinků odkladných.

Článek 338

Řád vyjádřený hořejšími články 332 až 337 bude nahrazen řádem zavedeným obecnou úmluvou, jež bude ujednána mocnostmi spojenými a sdruženými a schválena Společností národů a jež se bude týkati vodních cest, kterým by řečená úmluva přiznala ráz mezinárodní. Tato úmluva bude se moci vztahovati zvláště k celým říčním sítím řek Labe (Elbe), Odry (Oder), Němanu (Russtrom-Memel-Niemen) a Dunaje nebo k jejich částem, jak jsou uvedeny svrchu, jakož i k jiným součástem těchto říčních sítí, které by s nimi mohly býti posuzovány podle stejných zásad.

Německo se zavazuje ve shodě s ustanovením článku 379, že přistoupí k této obecné úmluvě, jakož i ke všem návrhům na revisi trvajících mezinárodních dohod a řádů, vypracovaným, jak je níže řečeno v článku 343.

Článek 339

Německo postoupí zúčastněným mocnostem spojeným a sdruženým nejdéle do tří měsíců po době, kdy mu to bude notifikováno, část vlečných parníků a člunů, které zbudou v matrikách přístavů říčních sítí uvedených v článku 331, až budou vyloučeny ty, které mají býti napřed odevzdány proto, že se na ně vztahuje právní důvod vrácení nebo náhrady. Německo postoupí rovněž materiál všeho druhu, nezbytný k užívání těchto říčních sítí, zúčastněným mocnostem spojeným a sdruženým.

Počet postoupených vlečných parníků a člunů a úhrn postoupených pomůcek i rozdělení jejich budou určeny od rozhodčího nebo rozhodčích jmenovaných Spojenými státy americkými; toto určení se stane s ohledem na odůvodněné potřeby zúčastněných stran, zejména na základě dopravy plavební v posledních pěti letech před válkou.

Všechny postoupené lodi musí býti opatřeny svým ráhnovím a příslušenstvím, musí býti v dobrém stavu, schopny k dopravě zboží a budou vybrány z lodí posledně postavených.

Postupy uvedené v tomto článku stanou se za odškodnění, jehož celková výše, rozhodčím nebo rozhodčími úhrnně určená, nesmí přesahovati v žádném případě pořizovací náklad postoupeného materiálu a bude zúčtována v celkové sumě, kterou je Německo dlužno; proto jest věcí Německa, aby odškodnilo vlastníky.

2. - Zvláštní ustanovení o Labi (Elbe), Odře (Oder) a Němanu (Russtrom-Memel-Niemen).

Článek 340

Labe (Elbe) bude dáno do správy mezinárodní komise, jejímiž členy budou:

4 zástupci německých poříčních států;
2 zástupci státu československého;
1 zástupce Velké Britanie;
1 zástupce Francie;
1 zástupce Italie;
1 zástupce Belgie.

Každá delegace bude míti počet hlasů rovný počtu přiznaných zástupců, ať je počet přítomných členů jakýkoliv.

Nebude-li možno jmenovati některé z těchto zástupců v době, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou usnesení komise přes to pravoplatná.

Článek 341

Odra (Oder) bude dána do správy mezinárodní komise, jejímiž členy budou:

1 zástupce Polska;
3 zástupci Pruska;
1 zástupce státu československého;
1 zástupce Velké Britannie;
1 zástupce Francie;
1 zástupce Dánska;
1 zástupce Švédska.

Nebude-li možno jmenovati některé z těchto zástupců v době, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou usnesení komise přes to pravoplatná.

Článek 342

Na žádost některého poříčního státu, vznesenou ke Společnosti národů, bude řeka Něman (Russtrom-Memel-Niemen) dána do správy mezinárodní komise, jejímiž členy budou vždy jeden zástupce za každý poříční stát a tři zástupci jiných států, označených Společností národů.

Článek 343

Mezinárodní komise vzpomenuté v článcích 340 a 341 sejdou se do tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti. Mezinárodní komise vzpomenutá v článku 342 shromáždí se do tří měsíců po tom, kdy za to některý poříční stát požádá. Každá z těchto komisí přistoupí bez odkladu k vypracování návrhu na revisi trvajících mezinárodních dohod a řádů. Tento návrh bude vypracován v souhlase s obecnou úmluvou vzpomenutou v článku 338, jestliže tato úmluva bude již sjednána; jinak bude návrh na revisi vypracován v souhlase se zásadami vyjádřenými v hořejších článcích 332 až 337.

Článek 344

Návrhy uvedené v článku předcházejícím mají zejména:

zvoliti sídlo mezinárodní komise a určiti způsob, jakým se má ustanovovati její předseda;
vymeziti rozsah působnosti komise, zvláště stran provádění prací udržovacích, upravovacích a zlepšovacích na říční síti, stran zásad finančních, zavedení a vybírání poplatků a stran řádu plavebního;
ohraničiti oddíly řeky a jejích přítoků, ke kterým se mezinárodní správa bude vztahovati.

Článek 345

Mezinárodní dohody a řády, kterými se nyní řídí plavba na Labi (Elbe), na Odře (Oder) a na Němanu (Russtrom-Memel-Niemen), zůstanou zatím v působnosti až do ratifikace shora vzpomenutých revisních návrhů. Avšak ve všech případech, kde by tyto dohody a řády odporovaly ustanovením hořejších článků 332 až 337 aneb obecné úmluvě, jež má býti uzavřena, budou platiti ustanovení posledně jmenovaná.

3. - Zvláštní ustanovení o Dunaji.

Článek 346

Evropská dunajská komise bude vykonávati znovu svoji předválečnou pravomoc. Zatím budou však v ní zastoupeny toliko Velká Britannie, Francie, Italie a Rumunsko.

Článek 347

Od místa, kde přestává pravomoc evropské komise, bude síť dunajská vzpomenutá v článku 331 podléhati správě mezinárodní komise složené takto:

2 zástupci pobřežních států německých;
po 1 zástupci každého z ostatních poříčních států a
po 1 zástupci každého v evropské dunajské komisi příště zastoupeného státu, který není státem poříčním.

Nebude-li možno jmenovati některého z těchto zástupců v době, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou rozhodnutí komise přes to pravoplatná.

Článek 348

Mezinárodní komise stanovená v předcházejícím článku sestoupí se co možno nejdříve po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, a ujme se zatímně správy řeky podle ustanovení článků 332 až 337, a to až do doby, kdy bude konečný řád dunajský zaveden mocnostmi, které budou určeny mocnostmi spojenými a sdruženými.

Článek 349

Německo se zavazuje, že přijme řád, který pro Dunaj bude zaveden konferencí mocností určených mocnostmi spojenými a sdruženými; tato konference, při které mohou býti přítomni zástupci Německa, sejde se do roka po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Článek 350

Mandát k provedení prací v Železných Vratech, který byl článkem 57 berlínské smlouvy ze dne 13. července 1878 dán Rakousko-Uhersku a jím postoupen Uhrám, prohlašuje se za skončený. S výhradou finančních ustanovení této smlouvy rozhodne komise, jíž je svěřena správa této části řeky, o vyrovnání účtů. Poplatky, které by snad bylo třeba odváděti, nebudou však v žádném případě vybírány Uhrami.

Článek 351

Jestliže by na části říční sítě, která tvoří hranici, stát československý, stát Srbů, Chorvatů a Slovinců nebo Rumunsko se zmocněním nebo jako mandatáři mezinárodní komise podnikly práce k úpravě, regulaci, zřízení jezů a pod., budou na protějším břehu, jakož i na části řečiště ležící mimo jejich území požívati práva na všechna usnadnění potřebná k vyměřování, k provedení a udržování těchto prací.

Článek 352

Německo jest vůči evropské komisi dunajské zavázáno ke každému navrácení, každé nápravě a každé náhradě za škody, jež tato komise utrpěla za války.

Článek 353

Bude-li postavena dunajsko-rýnská vodní cesta o velkém průřezu, zavazuje se Německo, zavésti na této vodní cestě řád, jak je obsažen v článcích 332 až 338.

Hlava čtvrtá. - Klausule o Rýně a Mosele.

Článek 354

Od doby, kdy nabude působnosti tato smlouva, bude za podmínek níže uvedených pro plavbu rýnskou dále platiti konvence mannheimská ze dne 17. října 1868 spolu se závěrečným protokolem jejím.

Bude-li rozpor mezi některými ustanoveními řečené konvence a ustanoveními obecné úmluvy vzpomenuté svrchu v čl. 338, která platiti bude i o Rýnu, rozhodnou ustanovení obecné úmluvy.

Nejdéle do šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, shromáždí se ústřední komise uvedená v článku 355, aby vypracovala návrh na revisi konvence mannheimské. Tento návrh musí býti vypracován v souhlase s ustanoveními obecné úmluvy, došlo-li k ní zatím, a bude předložen mocnostem zastoupeným v ústřední komisi.

Německo prohlašuje již nyní, že přistoupí k návrhu vypracovanému způsobem shora uvedeným.

Kromě toho budou změny níže uvedené ihned vtěleny do konvence mannheimské.

Mocnosti spojené a sdružené vyhrazují si právo dohodnouti se v tom směru s Nizozemskem. Německo se zavazuje již nyní, že přistoupí ke každé takové dohodě, bude-li za to požádáno.

Článek 355

Ústřední komise ustanovená konvencí mannheimskou bude se skládati z 19 členů, a to:

2 zástupců Nizozemska;
2 zástupců Švýcarska;
4 zástupců poříčních států německých;
4 zástupců Francie, která kromě toho jmenuje předsedu komise;
2 zástupců Velké Britannie;
2 zástupců Italie;
2 zástupců Belgie.

Sídlem ústřední komise bude Štrasburk.

Každá delegace bude míti právo na počet hlasů rovný počtu přiznaných zástupců, ať již je počet přítomných členů jakýkoliv.

Nebude-li možno jmenovati některé z těchto zástupců v době, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou usnesení komise přes to pravoplatná.

Článek 356

Čluny všech národů a náklady jejich požívati budou všech práv a výsad přiznaných lodím plavby rýnské a jejich nákladům.

Z ustanovení obsažených v článcích 15 až 20 a 26 vzpomenuté shora konvence mannheimské, v článku 4 závěrečného protokolu nebo v pozdějších konvencích nebude žádné na překážku svobodné plavbě lodí a mužstva všech národů po Rýně a na vodních cestách, jichž se řečené konvence týkají, předpokládajíc, že se bude dbáti řádů vydaných ústřední komisí o lodivodství a jiných opatřeních policejních.

Ustanovení článku 22 konvence mannheimské a článku 5 závěrečného protokolu bude užito jen o lodích registrovaných na Rýně. Ústřední komise ustanoví o opatřeních, jež by bylo učiniti, aby se zjistilo, zda ostatní lodi vyhovují předpisům obecného řádu platného o rýnské plavbě.

Článek 357

Nejdéle do tří měsíců od notifikace, která mu o tom bude učiněna, postoupí Německo Francii vlečné parníky a čluny, které zbudou v seznamech německých rýnských přístavů po vyloučení těch, jež budou napřed odevzdány z důvodu vrácení neb náhrady škody, nebo podíly německých plavebních rýnských společností.

Při postoupení buďtež čluny a vlečné parníky v dobrém stavu, opatřeny svým ráhnovím a příslušenstvím, schopny provozovati bezpečně obchodní plavbu rýnskou a buďtež vybrány z plavidel posledně postavených.

Týmiž pravidly se řídí i tyto postupy německé ve prospěch Francie:

postupy zařízení přístavišť, nábřeží, doků, skladišť, nářadí atd., jež náležely občanům německým nebo společnostem německým v přístavu rotterdamském 1. srpna 1914;
postupy podílů nebo zájmů, které Německo nebo jeho občané na těchto zařízeních měli v téže době.

Úhrn a jednotlivosti těchto postupů určí, s ohledem na odůvodněné potřeby zúčastněných stran, jeden nebo několik rozhodčích do roka po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti; rozhodčí jmenují Spojené státy americké.

Postupy uvedené v tomto článku stanou se za odškodnění, jehož celková výše, rozhodčím nebo rozhodčími úhrnně určená, nesmí v žádném případě přesahovati pořizovací náklad postoupeného materiálu a zařízení a bude zúčtována v celkové sumě, kterou je Německo dlužno; jest věcí Německa, aby odškodnilo vlastníky.

Článek 358

Na základě závazku plniti ustanovení konvence mannheimské nebo konvence, která ji nahradí, jakož i ustanovení této smlouvy, bude míti Francie po celém toku Rýna mezi konečnými body svých hranic:

právo odbírati vodu z Rýna k napájení plavebních a zavodňovacích kanálů buď již postavených nebo těch, které by se teprve postavily, jakož i ke každému jinému účelu, rovněž i právo, prováděti na německém břehu všechny práce nutné k vykonávání tohoto práva;
výhradné právo na energii získanou úpravou řeky, s podmínkou, že zaplatí Německu polovinu hodnoty energie skutečně vyzískané; toto zaplacení stane se buď penězi nebo energií, a celková částka, vypočtená s ohledem na náklad za práce nutné k výrobě energie, určí se, není-li dohody, rozhodčím řízením. Za tím účelem bude sama Francie míti právo, podnikati na této části řeky všechny úpravy, jezy a jiná díla, která uzná za vhodná k výrobě energie. Belgii je rovněž přiznáno právo, odbírati vodu z Rýna, a to k napájení vodní cesty rýnsko-mosské, vzpomenuté níže.

Výkon práv uvedených v odstavcích a) a b) tohoto článku nesmí ani býti na újmu splavnosti ani ztěžovati plavbu buď v korytě Rýna, nebo v odbočkách v náhradu zaň zřízených a nesmí také způsobiti zvýšení poplatků vybíraných dosud na základě konvence nyní platné. Všechny návrhy staveb budou oznámeny ústřední komisi, aby jí byla dána možnost přesvědčiti se, že tyto podmínky jsou splněny.

Aby se zajistilo dobré a poctivé provedení ustanovení, která jsou obsažena v odstavcích a) a b), Německo

má zakázáno podniknouti a i povoliti stavbu nějakého pobočního průplavu nebo jakékoli odbočky na pravém břehu řeky naproti hranicím francouzským;
přiznává Francii právo přístupu a průchodu na pozemcích na pravém břehu, potřebných k vyměřování, k zřízení a využití jezů, které by se snad Francie se schválením ústřední komise později rozhodla zříditi. V souhlase s tímto svolením má Francie právo určiti a vymeziti potřebné plochy; dva měsíce po prosté notifikaci může Francie pozemky ty zabrati za peněžité odškodnění Německu vyplacené; úhrn odškodnění stanoví ústřední komise. Bude věcí Německa, aby odškodnilo majetníky pozemků postižených těmito služebnostmi nebo trvale zabraných pro řečená díla.
Dá-li ústřední komise k tomu svůj souhlas, budou Švýcarsku, požádá-li o to, dána táž práva pro onu část řeky, která tvoří jeho hranici s jinými poříčními státy;
vydá vládě francouzské do měsíce po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, všechny plány, studie, návrhy koncesí a seznamy břemen ve věci úpravy Rýna k jakémukoliv účelu, které byly pořízeny nebo přijaty vládou alsasko-lotrinskou nebo vládou velkovévodství badenského.

Článek 359

Na částech Rýna tvořících hranici mezi Francií a Německem a s výhradou předcházejících ustanovení nesmí se prováděti žádná práce v korytě řeky nebo na tom neb onom břehu jejím bez předchozího schválení ústřední komise nebo jejích delegátů.

Článek 360

Francie si vyhrazuje právo nastoupiti v práva i povinnosti vyplývající z úmluv mezi vládou alsasko-lotrinskou a velkovévodstvím badenským ve věci budoucích prací rýnských; Francie může také tyto úmluvy vypověděti do pěti let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Francie má rovněž právo dáti provésti práce, které by byly ústřední komisí uznány za potřebné k udržení nebo zlepšení splavnosti Rýna od Mannheimu proti proudu.

Článek 361

Rozhodla-li by se do pětadvacíti let od doby, kdy nabude působnosti tato smlouva, Belgie postaviti vodní cestu o velkém průřezu z Rýna do Mosy ve výši Ruhrortu, je Německo povinno postaviti část této vodní cesty ležící na jeho území, a to podle plánů, které by mu byly oznámeny vládou belgickou a po schválení ústřední komisí.

Vláda belgická bude v takovém případě míti právo, podniknouti všechna potřebná vyměřování na místě samém.

Kdyby Německo neprovedlo tyto práce nebo část jich, může je ústřední komise dáti provésti místo něho; za tím účelem může určiti a vymeziti potřebné plochy a zabrati příslušné pozemky dva měsíce po prosté notifikaci a za odškodnění, jež sama určí a jež Německo zaplatí.

Tato vodní cesta bude podléhati téže správní soustavě jako Rýn sám, a pořizovací náklady, i s odškodněním výše vzpomenutým, budou rozděleny péčí ústřední komise mezi státy, kterými bude lodní cesta probíhati.

Článek 362

Německo se zavazuje již nyní, že nebude klásti odpor návrhům ústřední komise rýnské, směřujícím k rozšíření její pravomoci:

na Moselu od hranice francouzsko-lucemburské až k Rýnu, předpokládajíc souhlas Lucemburska;
na Rýn od Basileje proti proudu až po jezero Bodamské, předpokládajíc souhlas Švýcarska;
na pobočné průplavy a koryta plavební, které by byly postaveny buď k zdvojení nebo k zdokonalení částí Rýna nebo Mosely přirozeně splavných nebo k spojení dvou přirozeně splavných částí těchto vodních toků, jakož i na všechny ostatní součástky říční sítě rýnské, na něž by se mohla vztahovati obecná úmluva, o které mluví článek 338.

Hlava pátá. - Klausule propůjčující státu československému užívání severních přístavů.

Článek 363

V přístavech hamburském a štětínském pronajme Německo státu československému na období 99 let prostory, které budou podřízeny obecnému řádu o svobodných pásmech a určeny pro přímý průvoz zboží pocházejícího z tohoto státu anebo určeného do něho.

Článek 364

Ohraničení těchto prostor, jejich úpravu, způsob jejich upotřebení a vůbec všechny podmínky jejich zužitkování, počítajíc v to cenu nájemného, určí komise složená z jednoho zástupce Německa, jednoho zástupce státu československého a jednoho zástupce Velké Britannie. Tyto podmínky mohou býti přezkoumány každých deset let týmž způsobem.

Německo prohlašuje napřed, že souhlasí s rozhodnutími, která se takto stanou.

Oddíl III. - Železnice.

Hlava prvá. - Klausule o mezinárodní přepravě.

Článek 365

Zboží přicházející z území mocností spojených a sdružených, určené do Německa, jakož i zboží Německem transitující, jež přichází z území mocností spojených a sdružených nebo je do něho určeno, bude míti v příčině přepravních poplatků (přihlížejíc ke všem refakcím a prémiím), v příčině výhod i v každém jiném směru na železnicích německých plné právo na nejvýhodnější podmínky, které platí pro zboží téhož rázu, přepravované na kterékoliv trati německé, ať v dopravě vnitřní, ať při vývozu, dovozu nebo transitu za podobných podmínek přepravních, zvláště co se týče přepravní délky. Na žádost jedné nebo několika mocností spojených a sdružených bude téhož pravidla užito při zboží těmito mocnostmi jmenovitě označeném, jež, přicházejíc z Německa, jest určeno do jejich území.

Jakmile některá z mocností spojených a sdružených Německo o to požádá, musí býti zavedeny mezinárodní tarify, sestavené podle sazeb, o nichž je řeč v odstavci předešlém, a zahrnující přepravu s přímými nákladními listy.

Článek 366

Jakmile nabude tato smlouva působnosti, obnoví Vysoké smluvní strany, pokud se které z nich týče, a s výhradami stanovenými v druhém odstavci tohoto článku konvence a úmluvy o přepravě zboží po železnicích, podepsané v Bernu 14. října 1890, 20. září 1893, 16. července 1895, 16. června 1898 a 19. září 1906.

Bude-li do pěti let od doby, kdy nabude tato smlouva působnosti, o dopravě osob, zavazadel a zboží po železnicích, smluvena nová konvence v náhradu za bernskou konvenci ze dne 14. října 1890 a za dodatečné úmluvy výše uvedené, bude tato nová konvence, jakož i podmínky doplňující, platné pro mezinárodní přepravu po železnicích, jimž tato konvence bude moci býti základem, Německo vázati i tenkráte, jestliže odmítla tato moc účastniti se projednávání této konvence nebo k ní přistoupiti. Dokud nebude uzavřena nová konvence, bude se Německo říditi ustanoveními konvence bernské s dodatky jejími nahoře uvedenými, jakož i podmínkami doplňujícími.

Článek 367

Německo bude povinno účastniti se práce o zavedení dopravy s přímými jízdenkami pro osoby a jejich zavazadla, požádá-li o to jedna nebo několik mocností spojených a sdružených, aby zajistila železniční spojení těchto mocností mezi sebou anebo se všemi jinými zeměmi v transitu přes území německé; Německo bude za tím účelem zejména povinno přejímati vlaky a osobní vozidla, přijíždějící z území mocností spojených a sdružených, a dopravovati je s rychlostí alespoň takovou, jako své nejlepší vlaky jezdící na týchž tratích na veliké vzdálenosti. V žádném případě nebudou sazby platné pro tato přímá spojení větší nežli sazby platné pro touž cestu přepravní ve vnitřní dopravě německé, za stejných podmínek rychlosti a pohodlí.

Tarify platné, za stejných podmínek rychlosti a pohodlí, pro přepravu vystěhovalců na německých železnicích do přístavů anebo z přístavů mocností spojených a sdružených nesmějí nikdy ukládati vyšší sazbu kilometrovou, nežli budou nejvýhodnější tarify, které platí na řečených železnicích pro vystěhovalce jedoucí do některého jiného přístavu nebo z něho přijíždějící, hledě i ke všem prémiím anebo refakcím.

Článek 368

Německo se zavazuje, že nezavede žádného opatření technického, fiskálního nebo správního, jako celní prohlídku, opatření policejní, zdravotní nebo kontrolní, jež by platilo jen pro přímou dopravu uvedenou v článku předchozím anebo pro přepravu vystěhovalců do přístavů nebo z přístavů mocností spojených a sdružených a jež by dopravě té překáželo anebo ji zdržovalo.

Článek 369

Koná-li se přeprava z části po železnicích a z části plavbou vnitrozemskou, ať s přímým nákladním listem či bez něho, budou předchozí ustanovení platiti pro část projetou po železnici.

Hlava druhá. - Vozidla.

Článek 370

Německo se zavazuje, že německé vagony budou vystrojeny tak,

aby mohly býti zařaděny do nákladních vlaků jezdících po tratích oněch mocností spojených a sdružených, které přistoupily k bernské konvenci z 15. května 1886, změněné 18. května 1907, a aby se tím neporušilo působení průběžné brzdy, která by snad do deseti let ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, v oněch zemích byla zavedena;
aby vozy těchto mocností mohly býti zařaděny do všech nákladních vlaků jezdících po tratích německých.

S vozidly mocností spojených a sdružených bude na tratích německých nakládáno v příčině oběhu, udržování a oprav stejně jako s vozidly německými.

Hlava třetí. - Postoupení železničních tratí.

Článek 371

S výhradou zvláštních ustanovení vztahujících se na přenechání přístavů, vodních cest a železnic, ležících na územích, kde Německo postupuje svoji suverenitu, a s výhradou ustanovení finančních, týkajících se koncesionářů a placení odpočinkových platů personálu, provede se postoupení železnic za těchto výminek:

Stavby a výstroj všech železnic odevzdají se zúplna a v dobrém stavu.
Bude-li některé z mocností spojených a sdružených postoupena Německem v celku některá síť železniční, která má svá vlastní vozidla, budou tato vozidla odevzdána v plném počtu podle posledního inventáře před 11. listopadem 1918 a v normálním stavu udržovacím.
Pro trati, které nemají vlastních vozidel, bude část, která má býti odevzdána ze souhrnu vozidel sítě, k níž tyto trati náležejí, určena od komisí znalců, jmenovaných mocnostmi spojenými a sdruženými, v nichž bude Německo zastoupeno. Tyto komise přihlédnou k množství vozidel připsaných k těmto tratím podle posledního inventáře před 11. listopadem 1918, k délce tratí, počítaje v to i koleje služební, jakož i k rázu a rozsahu dopravy. Tyto komise určí rovněž lokomotivy, vozy osobní a nákladní, které jest v jednotlivých případech postoupiti, stanoví podmínky jejich převzetí a opatří zatímně, čeho třeba k zajištění jejich oprav v dílnách německých.
Zásoby, výstroj a nástroje budou odevzdány za týchž podmínek jako vozidla.

Ustanovení hořejších odstavců 3 a 4 platí i pro trati bývalého Ruského Polska, přestavěné Německem na německý rozchod; k těmto tratím jest hleděti jako k částem odděleným od sítě pruské.

Hlava čtvrtá. - Ustanovení o některých tratích železničních.

Článek 372

Jestliže následkem určení nových hranic bude trať spojující dvě části téže země procházeti zemí jinou, anebo končí-li se odbočná trať, vycházející z jedné země, v zemi jiné, tu budou, s výhradou zvláštních ustanovení obsažených v této smlouvě, podmínky provozní upraveny dohodou sjednanou mezi zúčastněnými správami železničními. Nebude-li mezi těmito správami dosaženo souhlasu o podmínkách takovéto dohody, budou spory rozhodnuty komisemi znalců, jak ustanoveno v článku předchozím.

Článek 373

Do pěti let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, může stát československý žádati vystavění železnice spojující po území německém stanice Slaný a Náchod. Náklady stavební půjdou na vrub státu československého.

Článek 374

Německo se zavazuje, že do deseti let od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, a bude-li o to žádáno vládou švýcarskou po dohodě s vládou italskou, přijme výpověď mezinárodní konvence ze dne 13. října 1909 o železnici svatogothardské. Nedojde-li k dohodě o podmínkách této výpovědi, zavazuje se Německo již nyní, že se podrobí výroku rozhodčího, jmenovaného Spojenými státy americkými.

Hlava pátá. - Ustanovení přechodná.

Článek 375

Německo vyhoví poukazům, které mu ve věcech přepravy budou dány úřadem jednajícím jménem mocností spojených a sdružených:

stran přepravy vojska prováděné na základě této smlouvy, jakož i přepravy materiálu, střeliva a zásob vojenských;
zatímně ve věci přepravy potravin pro určité kraje, ve věci co možná rychlého obnovení pravidelných podmínek přepravních a ve věci upravení služby poštovní a telegrafní.

Oddíl IV. - Řešení sporů a revise trvalých klausulí.

Článek 376

Spory, které by mezi mocnostmi zúčastněnými vznikly o výkladu nebo použití předcházejících ustanovení, budou řešeny tak, jak určí Společnost národů.

Článek 377

Společnost národů může kdykoli navrhnouti revisi oněch předcházejících článků, které se vztahují k trvalému správnímu řádu.

Článek 378

Po pěti letech od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, může Rada Společnosti národů kdykoli zrevidovati ustanovení článků 321 až 330, 332, 365, 367 až 369.

Nedojde-li k revisi, nebude se po uplynutí lhůty stanovené v předešlém odstavci žádná mocnost spojená a sdružená moci dovolávati výhod kteréhokoli ustanovení obsaženého v článcích vytčených v předchozím odstavci ve prospěch kterékoli části svého území, pro kterou by nebyla poskytla vzájemnosti. Doba pěti let, do které vzájemnosti nelze požadovati, může býti prodloužena Radou Společnosti národů.

Oddíl V. - Zvláštní ustanovení.

Článek 379

Bez újmy zvláštních závazků uložených touto smlouvou ve prospěch mocností spojených a sdružených zavazuje se Německo, že přistoupí ke každé obecné úmluvě o mezinárodním řádu pro transit, pro cesty vodní, přístavy a železnice, kterou by se schválením Společnosti národů mocnosti spojené a sdružené mezi sebou snad sjednaly do pěti let od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Oddíl VI. - Klausule o průplavu kielském.

Článek 380

Průplav kielský a jeho přístupy budou navždy svobodny a podle zásady naprosté rovnosti otevřeny válečným i obchodním lodím všech národů žijících v míru s Německem.

Článek 381

S příslušníky, s majetkem a s loďmi i čluny všech mocností bude se nakládati při používání průplavu naprosto stejně v příčině poplatků, služebních výhod a ve všech jiných směrech, takže se nebude ke škodě příslušníků, majetků a lodí i člunů kterékoli mocnosti činiti rozdíl mezi nimi a příslušníky, majetkem, loďmi a čluny Německa nebo státu, jemuž byly poskytnuty největší výhody.

Dopravě osob a lodí i člunů nebudou činěny jiné překážky než ty, které vyplývají z ustanovení policejních, celních, zdravotních, vystěhovaleckých a přistěhovaleckých a z předpisů o dovozu a vývozu zboží zakázaného. Tato ustanovení musí býti rozumná a jednotná a nesmějí zbytečně překážeti dopravě.

Článek 382

Z lodí a člunů používajících průplavu nebo přístupů k němu nesmějí se vybírati jiné poplatky než ty, které jsou určeny k tomu, aby byl přiměřeným způsobem kryt náklad na udržování splavnosti nebo na zlepšení průplavu a přístupů k němu nebo k úhradě výdajů, věnovaných zájmům plavby. Sazby poplatků budou vypočteny podle těchto nákladů a vyvěšeny v přístavech.

Poplatky ty budou stanoveny tak, aby nebylo nutno prováděti podrobnou prohlídku nákladu kromě při podezření z podloudnictví nebo z přestupku.

Článek 383

Zboží transitující může se dáti pod pečeti nebo pod dozor celníků; nakládání a skládání zboží, jakož i naloďování a vyloďování cestujících smí se díti jen v přístavech určených Německem.

Článek 384

Podél průplavu kielského i v přístupech k němu nesmějí se vybírati žádné jiné dávky kromě těch, které jsou ustanoveny touto smlouvou.

Článek 385

Německo je povinno provésti vhodná opatření k odstranění plavebních překážek nebo nebezpečí a k zajištění dobrých plavebních podmínek. Německo nesmí prováděti práce, které by mohly býti na újmu plavbě průplavem a přístupu k němu.

Článek 386

Kdyby nebylo dbáno některého ustanovení článků 380 až 386 nebo nastal-li by rozpor o výklad těchto článků, může se každá mocnost, o niž by šlo, dovolati soudu zřízeného k tomu účelu Společností národů.

Aby se Společnosti národů nepředkládaly otázky podružné, zřídí Německo v Kielu místní úřad, zmocněný rozhodovati o sporech v první instanci a vyhovovati pokud možno stížnostem, které by byly vedeny konsulárními agenty zúčastněných mocností.

Část XIII. - Práce.

Oddíl I. - Organisace práce.

Ježto Společnost národů má za účel založiti obecný mír a takovýto mír může spočívati jen na podkladě sociální spravedlnosti;

ježto platné podmínky pracovní obsahují pro velký počet osob nespravedlnost, bídu a strádání, což působí takovou nespokojenost, že obecný mír a soulad jsou ohroženy a je naléhavé, tyto podmínky zlepšiti: na příklad, pokud jde o uspořádání pracovních hodin, ustálení maximálního trvání pracovního dne a týdne, o najímání pracovních sil, boj proti nezaměstnanosti, o záruku mzdy zabezpečující slušné životní podmínky, o ochranu pracovníků proti všeobecným chorobám a chorobám z povolání i úrazům přivoděným prací, o ochranu dětí, nedospělých a žen, o důchody starobní a invalidní, o ochranu zájmů pracovníků zaměstnaných v cizině, zajištění zásady svobody odborového sdružování, organisaci odborného a technického vyučování a o jiná obdobná opatření;

ježto tím, že některý stát nepřijme řád práce vskutku lidský, překáží se úsilí ostatních států přejících si zlepšiti osudy pracovníků ve svých vlastních zemích.

Vysoké smluvní strany, vedeny jsouce city spravedlnosti a lidskosti, právě tak jako touhou zabezpečiti trvalý světový mír, dohodly se na tomto:

Hlava prvá. - Organisace.

Článek 387

Zakládá se stálá organisace mající za úlohu pracovati o uskutečnění programu vyloženého v úvodě.

Zakládající členové Společnosti národů budou zakládajícími členy této organisace a na příště členství ve Společnosti národů zakládá i členství v řečené organisaci.

Článek 388

Stálá organisace bude se skládati:

z Valného shromáždění zástupců členů;
z Mezinárodního úřadu práce pod řízením Správní rady stanovené v článku 393.

Článek 389

Schůze Valného shromáždění zástupců členů budou se konati, kdykoli toho bude třeba, a nejméně jednou ročně. Složeno bude ze čtyř zástupců každého člena, z nichž dva budou delegáty vlády a dva ostatní budou zastupovati jednak zaměstnavatele, jednak pracovníky příslušné k onomu členskému státu.

Každý delegát bude moci býti provázen odbornými poradci, jichž bude moci býti nejvýše dvé pro každou z jednotlivých věcí, které jsou dány na denní pořad zasedání. Budou-li předmětem jednání otázky týkající se zvláště zájmů žen, nejméně jedna z osob označených za odborné poradce musí býti žena.

Členové se zavazují, že určí delegáty a odborné poradce mimovládní ve shodě s nejvýznačnějšími odborovými organisacemi jednak zaměstnavatelů, jednak pracovníků své země, pokud takové organisace tam působí.

Odborní poradcové mohou se ujmouti slova jen na žádost delegáta, kterému jsou přiděleni, a se zvláštním svolením předsedy Shromáždění; hlasování se nebudou moci účastniti.

Delegát může písemným oznámením předsedovi označiti jednoho ze svých odborných poradců za svého náměstka, který se v této své vlastnosti bude moci účastniti rozprav a hlasování.

Jména delegátů a jejich odborných poradců budou oznámena vládou každého člena Mezinárodnímu úřadu práce.

Pověřovací listiny delegátů a jejich odborných poradců budou verifikovány Shromážděním, jež může dvoutřetinovou většinou přítomných delegátů odmítnouti přijetí kteréhokoli delegáta neb odborného poradce, o kterém usoudí, že nebyl určen v souhlase s ustanoveními tohoto článku.

Článek 390

Každý delegát bude míti právo, aby hlasoval individuelně o všech otázkách předložených k úvaze Shromáždění.

Nebyl-li by jeden z členů určil jednoho z delegátů mimovládních, na kterého má právo, bude míti druhý mimovládní delegát právo, aby se účastnil rozprav Shromáždění, ale nebude míti právo hlasovati.

Odmítlo-li by Shromáždění na základě moci dané mu článkem 389 připustiti delegáta některého člena, použije se ustanovení tohoto článku, jako by onen delegát nebyl býval určen.

Článek 391

Zasedání Shromáždění budou se konati v sídle Společnosti národů anebo v kterémkoli jiném místě, které by bylo určeno Shromážděním v předešlém zasedání dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných delegátů.

Článek 392

Mezinárodní úřad práce zřídí se v sídle Společnosti národů a bude součástí souboru zařízení Společnosti.

Článek 393

Mezinárodní úřad práce bude podřízen Správní radě složené ze čtyřiadvaceti osob ustanovených podle těchto předpisů.

Správní rada Mezinárodního úřadu práce bude složena takto:

dvanáct osob zastupujících vlády;
šest osob zvolených delegáty zastupujícími ve Shromáždění zaměstnavatele;
šest osob zvolených delegáty zastupujícími ve Shromáždění zřízence a dělníky.

Ze dvanácti osob zastupujících vlády bude osm jmenováno od členů, jejichž průmyslový význam je nejznačnější, a čtyři budou jmenovány od členů zvolených k tomu cíli od vládních delegátů ve Shromáždění, vyjímajíc delegáty osmi členů vzpomenutých výše.

Případné spory o otázce, kteří členové mají nejznačnější průmyslový význam, budou rozhodovány Radou Společnosti národů.

Mandát členů Správní rady bude trvati tři léta. Způsob obsazování uprázdněných míst a ostatní otázky stejného druhu budou řešeny Správní radou s výhradou schválení Shromáždění.

Správní rada zvolí jednoho ze svých členů předsedou a určí si svůj jednací řád. Bude zasedati v obdobích, která sama si určí. Mimořádné zasedání musí býti konáno, kdykoli nejméně deset členů Rady o to písemně požádá.

Článek 394

V čelo Mezinárodního úřadu práce bude postaven ředitel; bude určen Správní radou, od níž dostane své instrukce a jíž bude odpověden za správnou činnost Úřadu, jakož i za provedení všech ostatních úkolů, které mu budou snad svěřeny.

Ředitel neb jeho náměstek účastní se všech zasedání Správní rady.

Článek 395

Personál Mezinárodního úřadu práce bude jmenován ředitelem. Volba jeho musí padnouti na osoby různých národností, pokud se to srovnává se snahou dosíci nejlepší výkonnosti Úřadu. Jistý počet těchto osob musí býti ženy.

Článek 396

Mezinárodní úřad práce bude soustřeďovati a oznamovati veškeré údaje vztahující se na mezinárodní úpravu poměrů pracovníků a řádů pracovních, jakož i zvláště zkoumati otázky, které jsou navrženy za předmět porad Shromáždění za účelem uzavření mezinárodních úmluv, a prováděti veškerá zvláštní šetření předepsaná Shromážděním.

Bude pověřen přípravou denního pořadu pro zasedání Shromáždění.

Ve shodě s ustanovením této části této smlouvy bude plniti úkoly, které mu připadají v příčině všech mezinárodních sporů.

Bude redigovati a vydávati francouzsky a anglicky a v kterékoli jiné řeči, kterou Správní rada uzná za vhodnou, periodický věstník věnovaný studiu otázek týkajících se průmyslu a práce a majících význam mezinárodní.

Vůbec bude míti, mimo činnost označenou v tomto článku, všechny ostatní pravomoci a úkoly, jež Shromáždění uzná za vhodno mu přiděliti.

Článek 397

Ministerstva členů zabývající se otázkami dělnickými budou se moci přímo stýkati s ředitelem skrze zástupce své vlády ve Správní radě Mezinárodního úřadu práce aneb, není-li takovéhoto zástupce, skrze jakéhokoli jiného funkcionáře řádně kvalifikovaného a příslušnou vládou k tomu určeného.

Článek 398

Mezinárodní úřad práce bude moci žádati o součinnost generálního tajemníka Společnosti národů ve všech otázkách, v kterých tato součinnost může býti poskytnuta.

Článek 399

Každý člen bude hraditi náklady cesty a pobytu svých delegátů a jejich technických poradců, jakož i svých zástupců, účastnících se zasedání Shromáždění a Správní rady, podle povahy případu.

Všechny ostatní náklady Mezinárodního úřadu práce, zasedání Shromáždění neb zasedání Správní rady budou ředitelovi hrazeny generálním tajemníkem Společnosti národů ze všeobecného rozpočtu Společnosti.

Ředitel bude odpověden generálnímu tajemníkovi Společnosti národů z použití všech částek, které mu budou vyplaceny ve shodě s ustanoveními tohoto článku.

Hlava druhá. - Jednací řád.

Článek 400

Správní rada ustanoví jednací pořad pro zasedání Shromáždění, prozkoumajíc všechny návrhy podané vládami kteréhokoli člena aneb kteroukoli jinou organisací jmenovanou v článku 389 o věcech, jež mají býti dány na tento denní pořad.

Článek 401

Ředitel bude obstarávati funkce tajemníka Shromáždění a má dodati denní pořad každého zasedání čtyři měsíce před zahájením tohoto zasedání každému členu a skrze něho delegátům mimovládním, jakmile tito delegáti budou určeni.

Článek 402

Každá vláda členů bude míti právo odporovati tomu, aby ta neb ona navrhovaná věc byla dána na denní pořad zasedání. Důvody ospravedlňující tento odpor budou musit býti vyloženy ve vysvětlujícím rozkladě zaslaném řediteli, který jej oznámí členům Stálé organisace.

Předměty, proti nimž bude vznesen odpor, zůstanou nicméně na denním pořadu, rozhodne-li tak Shromáždění dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných delegátů.

Každá otázka, o níž stejnou dvoutřetinovou většinou Shromáždění rozhodne, že má býti zkoumána (mimo případ uvedený v odstavci předchozím), bude dána na denní pořad následujícího zasedání.

Článek 403

Shromáždění si určí svůj jednací řád; zvolí si svého předsedu; může jmenovati komise, jež pověří předložením zpráv o všech otázkách, které uzná za nutno podrobiti zkoumání.

Prostá většina hlasů přítomných členů Shromáždění bude rozhodovati ve všech případech, v kterých kvalifikovaná většina není výslovně ustanovena jinými články této Části této smlouvy.

Hlasování jest neplatné, je-li počet odevzdaných hlasů menší než polovice počtu delegátů přítomných při zasedání.

Článek 404

Shromáždění může přiděliti komisím, které zřídí, odborné poradce, již budou míti hlas poradní, nikoli však rozhodující.

Článek 405

Vysloví-li se Shromáždění pro přijetí návrhů vztahujících se na věc danou na denní pořad, bude jí rozhodnouti o tom, zda návrh má nabýti formy:

„doporučení“, které má býti předloženo zkoumání členů k tomu cíli, aby se mu dodalo účinnosti formou státního zákona neb jinak;
či návrhu mezinárodní úmluvy, která má býti členy ratifikována.

V obou případech je třeba dvoutřetinové většiny hlasů přítomných delegátů, aby doporučení neb návrh úmluvy byl přijat při konečném hlasování Shromáždění.

Při vydávání doporučení neb návrhu úmluvy obecně platných má Shromáždění míti zřetel na země, v nichž podnebí,nedokonalý vývoj průmyslové organisace neb jiné zvláštní okolnosti utvářejí podstatně odchylné podmínky průmyslu, a má navrhnouti takové modifikace, jež pokládá za potřebné, aby se vyhovělo zvláštním podmínkám oněch zemí.

Jeden exemplář doporučení neb návrhu úmluvy bude podepsán předsedou Shromáždění a ředitelem a odevzdán k rukám generálního tajemníka Společnosti národů. Ten dodá pověřený opis doporučení neb návrhu úmluvy každému členovi.

Každý člen se zavazuje předložiti do roka od konce zasedání Shromáždění (anebo bylo-li následkem mimořádných okolností nemožno učiniti tak během roku, ihned, jakmile to bude možno, ale nikdy později než osmnáct měsíců po konci zasedání Shromáždění) doporučení neb návrh úmluvy činiteli neb činitelům, do jejichž příslušnosti věc patří, aby byla uzákoněna aneb jinak uvedena v platnost.

Jde-li o doporučení, členové uvědomí generálního tajemníka o vydaných opatřeních.

Jde-li o návrh úmluvy, oznámí člen, který obdržel souhlas příslušného činitele neb činitelů, svou formální ratifikaci úmluvy generálnímu tajemníkovi a učiní taková opatření, jaká budou nutná, aby ustanovení řečené úmluvy byla uvedena v skutek.

Nevyhoví-li se některému doporučení zákonodárným nebo jiným opatřením způsobilým k tomu, aby toto doporučení bylo uvedeno v skutek, aneb nesetká-li se návrh úmluvy se souhlasem příslušného činitele neb činitelů, nebude člen míti na sobě žádného jiného závazku.

Jde-li o stát federativní, jehož pravomoc stran přistoupení k úmluvě ve věcech vztahujících se na práci podléhá určitým omezením, bude vláda míti právo pokládati návrh úmluvy, na který se tato omezení vztahují, za pouhé doporučení a použije se na tento případ oněch ustanovení tohoto článku, která se vztahují na doporučení.

Hořejší článek bude vykládán ve shodě s touto zásadou:

V žádném případě nebude žádáno na žádném členu, aby následkem toho, že Shromáždění přijalo nějaké doporučení neb nějaký návrh úmluvy, umenšil ochranu už poskytnutou vlastním zákonodárstvím dělníkům, o něž jde.

Článek 406

Každá takto ratifikovaná úmluva bude zapsána generálním tajemníkem Společnosti národů, ale bude zavazovati jen členy, kteří ji ratifikovali.

Článek 407

Každý návrh, který nedosáhl v celkovém konečném hlasování dvoutřetinové většiny hlasů odevzdaných přítomnými členy, může býti předmětem zvláštní úmluvy mezi těmi členy Stálé organisace, kteří si tak přejí.

Každá takováto zvláštní úmluva musí býti oznámena příslušnými vládami generálnímu tajemníkovi Společnosti národů, který ji dá zapsati.

Článek 408

Každý člen se zavazuje, že předloží Mezinárodnímu úřadu práce výroční zprávu o opatřeních, která učinil za účelem provedení úmluv, ke kterým přistoupil. Tyto zprávy budou upraveny ve formě předepsané Správní radou a musí obsahovati podrobnosti, jež Správní rada bude požadovati. Ředitel předloží přehled těchto zpráv nejbližšímu zasedání Shromáždění.

Článek 409

Každá stížnost podaná Mezinárodnímu úřadu práce některou odborovou organisací dělnickou nebo zaměstnavatelskou, že některý z členů nezabezpečil uspokojivým způsobem provedení úmluvy, k níž přistoupil, může býti odevzdána Správní radou příslušné vládě a tato vláda může býti vyzvána, aby v této věci učinila prohlášení, jež uzná za vhodné.

Článek 410

Nepodá-li dotčená vláda žádného prohlášení v přiměřené lhůtě aneb nezdá-li se učiněné prohlášení Správní radě uspokojujícím, bude míti Správní rada právo, aby uveřejnila reklamaci a po případě i odpověď, které se jí dostalo.

Článek 411

Každý člen může podati stížnost u Mezinárodního úřadu práce proti jinému členu, který podle jeho mínění nezabezpečuje uspokojujícím způsobem provedení úmluvy, kterou oba na základě předchozích článků ratifikovali.

Správní rada, uzná-li to za vhodno, může dříve, nežli by věc vznesla na vyšetřovací komisi podle řízení níže uvedeného, vejíti ve styk s dotčenou vládou způsobem udaným v článku 409.

Neuznává-li Správní rada za nutno oznámiti stížnost příslušné vládě, aneb jestliže se přes takovéto oznámení nedostalo Správní radě v přiměřené lhůtě uspokojující odpovědi, může rada dáti popud k ustavení vyšetřující komise, jejímž úkolem bude, aby zkoumala nadhozenou otázku a podala o věci zprávu.

Totéž řízení může býti Radou zahájeno buď z povinnosti úřední, nebo ke stížnosti některého delegáta ve Shromáždění.

Přijde-li před Správní radu otázka nadhozená podle článku 410 nebo 411, má příslušná vláda právo, nemá-li doposud zástupce v lůně správní rady, aby určila delegáta, který by se zúčastnil jednání Rady o této věci. Rok k tomuto projednávání bude oznámen včas dotčené vládě.

Článek 412

Vyšetřující komise bude složena takto:

Každý člen se zavazuje, že do šesti měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, označí tři odborníky v otázkách průmyslových, z nichž první zastupuje zaměstnavatele, druhý pracovníky a třetí jest nezávislý na jedněch i na druhých. Soubor těchto osob bude tvořiti seznam, z něhož budou vybíráni členové vyšetřující komise.

Správní rada bude míti právo, aby verifikovala ověřovací listiny těchto osob a aby odmítla dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů přítomných zástupců přijmouti ty, jejichž ověřovací listiny neodpovídají předpisům tohoto článku.

Na žádost Správní rady určí generální tajemník Společnosti národů tři osoby, po jedné z každého ze tří oddělení tohoto seznamu, aby se sestoupily ve vyšetřující komisi, a určí mimo to jednu z těchto tří osob, aby řečené komisi předsedala. Žádná z těchto tří osob nesmí přináležeti členovi, který má přímý zájem na sporné věci.

Článek 413

Byla-li by stížnost vznesena podle článku 411 na vyšetřující komisi, zavazuje se každý člen, ať má či nemá přímý zájem na sporné věci, že dá komisi k disposici všechny údaje vztahující se na spornou věc, které by byly v jeho rukou.

Článek 414

Vyšetřující komise sestaví po zevrubném prozkoumání stížnosti zprávu, v které vyloží, co zjistila o všech skutečnostech, jež umožňují přesně stanoviti dosah sporu, jakož i to, co uzná za dobré doporučiti stran opatření, která se mají učiniti, aby se vyhovělo stěžující si vládě, a stran lhůt, v kterých tato opatření mají býti provedena.

Tato zpráva označí rovněž, bylo-li by třeba, trestní opatření hospodářského rázu proti příslušné vládě, jež by komise uznávala za vhodná a jichž použití ostatními vládami uzná za spravedlivé.

Článek 415

Generální tajemník Společnosti národů dodá zprávu vyšetřující komise každé vládě interesované ve sporu a zařídí její uveřejnění.

Každá interesovaná vláda musí do měsíce oznámiti generálnímu tajemníku Společnosti národů, zda přijímá či nepřijímá doporučení obsažená ve zprávě komise, a když by jich nepřijímala, zda žádá, aby byl spor vznesen na Stálý mezinárodní soudní dvůr Společnosti národů.

Článek 416

Neprovedl-li by některý člen vzhledem na doporučení neb návrh úmluvy opatření předepsaná v článku 405, může každý jiný člen vznésti tuto otázku na Stálý mezinárodní soudní dvůr.

Článek 417

Rozhodnutí Stálého mezinárodního soudního dvora o stížnosti nebo otázce naň vznesené po rozumu článku 415 a 416 jest konečné.

Článek 418

Případná usnesení neb doporučení komise vyšetřující budou moci býti potvrzena, doplněna neb zrušena Stálým mezinárodním soudním dvorem, který může, bylo-li by třeba, označiti trestní opatření hospodářského rázu, jež by pokládal za vhodná proti provinivší se vládě a jichž použití ostatními vládami uzná za spravedlivé.

Článek 419

Nepřizpůsobí-li se některý člen v předepsané lhůtě případným doporučením, obsaženým buď ve zprávě vyšetřující komise nebo v rozhodnutí Stálého mezinárodního soudního dvora, může každý z ostatních členů provésti proti řečenému členovi trestní opatření hospodářského rázu, jež v tomto případě zpráva komise nebo rozhodnutí soudu prohlásily za přípustná.

Článek 420

Provinivší se vláda může v každé chvíli uvědomiti Správní radu, že učinila nutná opatření, aby se přizpůsobila doporučením buď vyšetřující komise nebo doporučením obsaženým v rozhodnutí Stálého mezinárodního soudního dvora, a může žádati Radu, aby dala generálním tajemníkem Společnosti národů sestaviti vyšetřující komisi, pověřenou úkolem zjistiti pravdivost jejích údajů. V tomto případě budou platiti ustanovení článků 412, 413, 414, 415, 417 a 418, a budou-li zpráva vyšetřující komise neb rozhodnutí Stálého mezinárodního soudního dvora příznivy provinivší se vládě, musí ostatní vlády ihned odvolati opatření rázu hospodářského, která učinily proti řečenému státu.

Hlava třetí. - Předpisy obecné.

Článek 421

Členové se zavazují, že budou používati úmluv, k nimž přistoupí, v souhlase s ustanoveními této Části této smlouvy i při ustanoveních platných ve svých koloniích, državách a těch ze svých protektorátů, které nemají úplné samovlády, s těmito výhradami:

že úmluva nebude neproveditelná následkem místních poměrů;
že změny, jichž by bylo třeba k tomu, aby se úmluva přizpůsobila místním poměrům, budou moci býti do ní pojaty.

Každý člen musí Mezinárodnímu úřadu práce oznámiti rozhodnutí, které má v úmyslu učiniti stran každé ze svých kolonií neb držav neb stran každého z těch svých protektorátů, které nemají úplné samovlády.

Článek 422

Změny této Části této smlouvy, jež budou přijaty Shromážděním dvoutřetinovou většinou hlasů odevzdaných od přítomných delegátů, nabudou působnosti, jakmile budou ratifikovány od států, jejichž zástupcové tvoří Radu Společnosti národů, a třemi čtvrtinami členů.

Článek 423

Všecky otázky nebo pochybnosti vztahující se na výklad této Části této smlouvy a úmluv, které budou později uzavřeny členy podle této Části, budou podléhati rozhodování Stálého mezinárodního soudního dvora.

Hlava čtvrtá. - Přechodná opatření.

Článek 424

První zasedání Shromáždění bude se konati v měsíci říjnu 1919. Místo a denní pořad tohoto zasedání jsou stanoveny v příloze.

Svolání a organisaci tohoto prvního zasedání obstará vláda k tomu cíli v řečené příloze určená. Vládě bude k ruce, pokud jde o přípravu listinných dokladů, Mezinárodní komise, jejíž členové jsou rovněž určeni v téže příloze.

Náklady tohoto prvého zasedání a každého následujícího zasedání až do doby, kdy potřebný úvěr bude moci býti pojat do rozpočtu Společnosti národů, budou, vyjímajíc cestovné delegátů a odborných poradců, rozděleny mezi členy v poměru stanoveném pro Mezinárodní úřad Světového spolku poštovního.

Článek 425

Dokud se Společnost národů neustaví, budou oznámení, která by podle předcházejících článků měla býti adresována generálnímu tajemníkovi Společnosti, brána v uschování ředitelem Mezinárodního úřadu práce, který o nich uvědomí generálního tajemníka.

Článek 426

Dokud nebude zřízen Stálý mezinárodní soudní dvůr, budou všechny spory, které naň mají býti vzneseny podle této Části této smlouvy, odkázány soudu utvořenému ze tří osob, které určí Rada Společnosti národů.

Příloha

Prvé zasedání Shromáždění práce v r. 1919.

Místem Shromáždění bude Washington.

Vláda Spojených států amerických bude požádána, aby Shromáždění svolala.

Mezinárodní organisační komise bude se skládati ze sedmi osob, z nichž po jedné určí vláda Spojených států, Velké Britannie, Francie, Italie, Japonska, Belgie a Švýcarska. Komité může, uzná-li to za nutno, pozvati další členy, aby se dali v jeho lůně zastupovati.

Denní pořádek bude tento:

Provedení zásady 8 hodinného pracovního dne aneb 48 hodinného pracovního týdne.
Otázky vztahující se na prostředky, jak předcházeti nezaměstnanost a čeliti jejím následkům.
Zaměstnávání žen:
1. před porodem nebo po porodu (počítajíc v to otázku o úhradě výdajů při mateřství);
2. při pracích nočních;
3. při pracích škodlivých zdraví.
Zaměstnávání dětí:
1. věk připuštění ku práci;
2. práce noční;
3. práce škodlivé zdraví.
Rozšíření a provedení mezinárodních úmluv přijatých v Bernu roku 1906 o zákazu noční práce žen zaměstnaných v průmyslu a o zákazu používati bílého (žlutého) kostíku v zápalkovém průmyslu.

Oddíl II. - Obecné zásady.

Článek 427

Vysoké smluvní strany uznávajíce, že tělesné, mravní a intelektuální blaho pracovníků za mzdu má podstatný význam s hlediska mezinárodního, založily, aby tohoto vznešeného cíle dosáhly, stálou organisaci vymezenou v Oddílu I a přičleněnou k organisaci Společnosti národů.

Uznávají, že rozdíly podnebí, mravů, zvyklostí, hospodářské vhodnosti a tradice průmyslové činí úlohu, dosíci přímo naprosté jednotnosti v pracovních podmínkách, obtížnou. Jsouce však přesvědčeny, že práce nesmí býti pokládána prostě za předmět obchodu, mají za to, že jsou cesty a zásady směřující k úpravě podmínek pracovních, jež by se každý průmyslový celek měl snažiti uvésti v život do té míry, do které by to jeho zvláštní poměry připouštěly.

Mezi těmito cestami a zásadami jeví se Vysokým smluvním stranám zvlášť důležitými a naléhavými tyto:

Vedoucí zásada shora vzpomenutá prohlašuje, že práce nesmí býti pokládána prostě za zboží nebo za předmět obchodu.
Právo spolčovací ke každému cíli nepříčícímu se zákonům, stejně pro zaměstnané, jako pro zaměstnavatele.
Placení mzdy pracovníkům, jež by jim zajišťovala slušnou životní úroveň, přiměřenou době i zemi.
Přijetí osmihodinného dne neb osmačtyřicetihodinného týdne za cíl, jehož jest dosíci všude, kde ho ještě nebylo dosaženo.
Přijetí týdenního odpočinku nejméně čtyřiadvacetihodinného, který by měl pokud možná padnouti na neděli.
Odstranění práce dětské a závazek omeziti práci mladých lidí obojího pohlaví do té míry, jak jest nutno, aby měli možnost pokračovati ve svém vzdělávání, a k tomu, aby se zajistil jejich tělesný vývoj.
Zásada rovné mzdy bez rozdílu pohlaví za práci rovné hodnoty.
Pravidla vydaná v každé zemi o podmínkách pracovních musí zabezpečovati slušné hospodářské nakládání všem pracovníkům, kteří se po zákonu v zemi zdržují.
Každý stát musí organisovati dozorčí službu, v níž budou zúčastněny i ženy, aby se zajistilo provádění zákonů a předpisů o ochraně pracovníků.

Vysoké smluvní strany, neprohlašujíce, že by tyto zásady a cesty byly úplné neb definitivní, projevují mínění, že jsou vhodné k tomu, aby řídily politiku Společnosti národů; a že, budou-li přijaty průmyslovými celky, které jsou členy Společnosti národů, a budou-li v praxi nerušeně udržovány vhodným sborem dozorců, budou pro zaměstnance celého světa pramenem trvalého dobra.

Část XIV. - Záruky provedení.

Oddíl I. - Západní Evropa.

Článek 428

Jako záruka, že Německo dostojí této smlouvě, budou německá území ležící na západ od Rýna, jakož i předmostí obsazena vojsky mocností spojených a sdružených po patnáct let od doby,kdy tato smlouva nabude působnosti.

Článek 429

Budou-li podmínky této smlouvy Německem věrně plněny, bude obsazení řečené v článku 428 postupně omezováno, a to tímto způsobem:

Po pěti letech bude vyklizeno: předmostí u Kolína nad Rýnem a území ležící na sever od čáry jdoucí podél toku Ruhry, pak podle železnice Jülich-Düren-Euskirchen-Rheinbach, potom podél silnice z Rheinbachu do Sinzigu, a dosahující Rýna při vtoku Ahry (silnice, železnice a místa svrchu uvedená zůstanou mimo řečenou oblast vyklizenou).
Po desíti letech bude vyklizeno: předmostí u Koblence a území ležící severně od čáry, která vychází od průseku hranic belgických, německých a nizozemských, probíhá asi 4 km na jih od Cách, dosahuje hřebenu pohoří Forst Gemünd a jde podél něho, potom na východ od železnice údolím Urftským, potom míjí Blankenheim, Valdorf, Dreis, Uhlmen až k Mosele, jde podél této řeky od Bremmu až k Nehrenu, míjí Kappel a Simmern, jde potom po vrcholcích mezi Simmern a Rýnem a dosahuje této řeky u Bacharachu (všechna tato místa, údolí, silnice a železnice svrchu uvedené zůstanou mimo vyklizenou oblast).
Po patnácti letech budou vyklizeny: předmostí u Mohuče, předmostí u Kehlu a zbytek obsazených německých území.

Kdyby v tuto dobu záruky proti neprovokovanému útoku se strany Německa nebyly pokládány vládami spojenými a sdruženými za dostatečné, může býti vyklizení okupačního vojska zdrženo v míře, jakou uznají za nutnou k dosažení těchto záruk.

Článek 430

Zjistí-li za okupace nebo po patnácti letech svrchu řečených komise reparační, že Německo odpírá zcela neb částečně dostáti závazkům vyplývajícím pro ně z této smlouvy pokud jde o náhradu škod, byly by oblasti označené v článku 429 ihned v celku nebo z části znovu obsazeny vojsky spojeneckými a sdruženými.

Článek 431

Vyhoví-li před uplynutím lhůty patnáctileté Německo všem svým závazkům vyplývajícím pro ně z této smlouvy, budou okupační vojska bez odkladu odvolána.

Článek 432

Otázky týkající se okupace, které nejsou řešeny touto smlouvou, budou předmětem dalších dohod a Německo se již nyní zavazuje, že jich bude šetřiti.

Oddíl II. - Východní Evropa.

Článek 433

Jako záruku, že splní ustanovení této smlouvy, kterými Německo s konečnou platností uznává zrušení smlouvy brest-litovské a všech smluv, ujednání a úprav, jež uzavřelo s maximalistickou vládou v Rusku, a aby byla zabezpečena obnova míru a dobré vlády v baltských provinciích a na Litvě, navrátí se všechno vojsko německé, které nyní prodlévá v řečených územích, dovnitř hranic německých ihned, jakmile vlády Čelných mocností spojených a sdružených uznají vzhledem na vnitřní poměry v těchto územích dobu za vhodnou. Toto vojsko musí se zdržeti jakýchkoli rekvisicí, zabavování a jiných donucovacích prostředků směřujících k tomu, získati dodávky určené pro Německo, a nesmějí se mísiti žádným způsobem do opatření k obraně státu, pro něž by se snad rozhodly prozatímní vlády Estonska, Lotyšska a Litvy.

Žádné jiné německé vojsko nebude připuštěno do těchto území do jejich vyklizení nebo po úplném vyklizení.

Část XV. - Klausule rozličné.

Článek 434

Německo se zavazuje, že uzná plnou platnost mírových smluv a ujednání dodatkových, jež budou uzavřeny mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a mocnostmi, které bojovaly po boku Německa; že schválí ustanovení, jež budou učiněna o území bývalého mocnářství rakousko-uherského, království bulharského a říše ottomanské, a že uzná nové státy v hranicích, jež jim takto jsou určeny.

Článek 435

Vysoké smluvní strany, ač plně uznávají záruky stanovené ve prospěch Švýcarska smlouvami z roku 1815, a jmenovitě aktou ze dne 20. listopadu 1815, kteréžto záruky přece zakládají mezinárodní závazky k zachování míru, konstatují nicméně, že ustanovení těchto smluv a ujednání, prohlášení a jiných akt doplňkových, vztahujících se na neutralisované pásmo Savojska, jak je určeno odstavcem 1 článku 92 závěreční akty vídeňského kongresu a odstavcem druhým článku 3 smlouvy pařížské ze dne 20. listopadu 1815, neodpovídají již dnešním poměrům. Vysoké smluvní strany berou proto na vědomí dohodu, ke které došlo mezi vládou francouzskou a vládou švýcarskou za účelem zrušení předpisů vztahujících se na toto pásmo, které jsou a zůstanou zrušeny.

Stejně uznávají Vysoké smluvní strany, že ustanovení smluv z roku 1815 a jiných doplňkových akt, jež se týkají svobodného pásma Haute-Savoie a obvodu Gex, neodpovídají již dnešním poměrům a že přísluší Francii a Švýcarsku, aby mezi sebou vzájemnou dohodou upravily právní stav těchto území za podmínek, jež obě tyto země uznají za vhodné.

Příloha

I.

Spolková rada švýcarská zpravila dne 5. května 1919 vládu francouzskou, že prozkoumavši ustanovení článku 435 ve stejném duchu upřímného přátelství, s potěšením dospěla k závěru, že je jí možno dáti k nim svůj souhlas s těmito připomínkami a výhradami:

Neutrální pásmo Haute-Savoie:
1. Bude se považovati za samozřejmé, že, dokud zákonodárné sbory spolkové neratifikují dohodu, ke které došlo mezi oběma vládami o zrušení ustanovení o neutrálním pásmu savojském, nebude konečného rozhodnutí ani s jedné ani s druhé strany o této věci.
2. Souhlas, jejž dala vláda švýcarská k tomu, aby ustanovení výše dotčená byla zrušena, předpokládá podle přijatého textu uznání záruk formulovaných ve prospěch Švýcarska smlouvami z roku 1815, a zvláště prohlášením ze dne 20. listopadu 1815.
3. Dohoda mezi vládou francouzskou a švýcarskou za účelem zrušení vzpomenutých ustanovení nebude se pokládati za platnou, nebude-li mírová smlouva obsahovati onen článek v tom znění, jak byl redigován. Bude dále povinností smluvních stran mírové smlouvy snažiti se o to, aby dosáhli souhlasu signatárních mocností, které podepsaly smlouvy z roku 1815 a prohlášení ze dne 20. listopadu 1815 a nepodepsaly mírové smlouvy nynější.
Svobodné pásmo Haute-Savoie a obvodu Gex:
1. Spolková rada prohlašuje, že činí nejdůraznější výhrady, pokud jde o výklad, jaký má býti dán prohlášení vzpomenutému v posledním odstavci hořejšího článku, který má býti pojat do mírové smlouvy a kde se praví, že „ustanovení smluv z roku 1815 a jiných doplňkových akt, jež se týkají svobodného pásma Haute-Savoie a obvodu Gex, neodpovídají již dnešním poměrům“. Spolková rada by si vskutku nepřála, aby mohlo z jejího souhlasu s tímto zněním býti dovozováno, že se připojuje ke zrušení instituce, jejímž účelem jest poskytnouti sousedním krajům dobrodiní zvláštního právního stavu, který jest zeměpisným a hospodářským poměrům přiměřený a který se osvědčil.
  Podle názoru Spolkové rady nešlo by o změnu celní soustavy pro tato pásma, jak byla zavedena smlouvami shora vzpomenutými, nýbrž jen o to, aby modality výměny mezi interesovanými kraji byly upraveny přiměřeněji ke dnešním hospodářským poměrům. K předchozím připomínkám dospěla Spolková rada čtením návrhu úmluvy o příštím zřízení pásem, který byl přiložen k notě vlády francouzské ze dne 26. dubna. Činíc výhrady shora uvedené, prohlašuje Spolková rada ochotu, zkoumati co nejpřátelštěji veškeré návrhy, které jí v té věci vláda francouzská uzná za vhodno učiniti.
2. Připouští se, že ustanovení smluv z roku 1815 a jiných doplňkových akt, jež se týkají svobodných pásem, zůstanou v působnosti až do doby, kdy dojde mezi Švýcarskem a Francií k nové dohodě o úpravě právního stavu těchto území.

II.

Francouzská vláda zaslala vládě švýcarské dne 18. května 1919 tuto notu jako odpověď na zprávu uvedenou v předcházejícím paragrafu:

Notou ze dne 5. května t.r. ráčilo švýcarské vyslanectví v Paříži zpraviti vládu republiky francouzské o souhlase Spolkové vlády s navrženým článkem, který má býti pojat do mírové smlouvy mezi vládami spojenými a sdruženými s jedné strany a Německem se strany druhé.

Francouzská vláda s radostí vzala na vědomí dohodu, ke které takto došlo, a k její žádosti návrh článku, o nějž jde, byl vládami spojenými a sdruženými přijat a pod číslem 435 pojat do mírových podmínek předložených zmocněncům německým.

Vláda švýcarská vyjádřila ve své notě ze dne 5. května v této otázce různé připomínky a výhrady.

Pokud jde o ony poznámky, které se týkají svobodných pásem Haute-Savoie a obvodu Gex, klade si vláda francouzská za čest podotknouti, že stipulace posledního odstavce článku 435 je tak jasná, že nemůže vzniknouti ani nejmenší pochybnost o jejím dosahu, a to zejména, pokud jde o désintéressement jiných mocností než Francie a Švýcarska v této otázce, jež je v ní zahrnuto.

Pokud se jí týče, vláda Republiky ve bdělé péči o zájmy francouzských území, o něž jde, a se zřetelem na jejich zvláštní postavení nespouští z očí žádoucnost toho, aby se jim zajistila celní soustava pro ně vhodná a aby se upravil způsobem vyhovujícím lépe dnešním poměrům způsob směny zboží mezi těmito obvody a sousedními obvody švýcarskými, hledíc k obapolným zájmům.

Rozumí se samo sebou, že to v ničem nemůže býti na újmu právu Francie zříditi v této krajině vlastní čáru celní podél své politické hranice, stejně jako jest tomu na jiných částech jejích hranic teritoriálních a jako to Švýcarsko samo učinilo na vlastních hranicích v této krajině.

Vláda Republiky béře proto s potěšením na vědomí přátelské smýšlení, s nímž se vláda švýcarská prohlašuje ochotnou zkoumati všecky návrhy francouzské, učiněné stran dohody mající nahraditi nynější právní stav řečených svobodných pásem a které vláda francouzská hodlá formulovati ve stejném duchu přátelském.

Naproti tomu vláda Republiky nepochybuje, že dočasné zachování právního stavu z r. 1815, týkajícího se svobodných pásem, o němž se zmiňuje hořejší odstavec vyslanectví švýcarského ze dne 5. května a jehož pohnutkou zřejmě jest připraviti přechod od nynějšího právního stavu k právnímu stavu smluvnímu, nezdrží nikterak zavedení nového stavu věcí, které bylo uznáno za nutné oběma vládami. Táž poznámka platí o ratifikaci zákonodárnými sbory spolkovými, o nichž se mluví v odstavci 1 a) švýcarské noty ze dne 5. května pod záhlavím „Neutrální pásmo Haute-Savoie.“

Článek 436

Vysoké smluvní strany uznávají a zjišťují, že vzaly na vědomí smlouvu podepsanou vládou republiky francouzské dne 17. července 1918 s Jeho Nejjasnější Výsostí knížetem monackým a určující vztahy mezi Francií a tímto knížetstvím.

Článek 437

Vysoké smluvní strany shodují se v tom, že, nedojde-li později k jiným ustanovením, předseda každé komise, která se zřizuje touto smlouvou, bude míti při rovnosti hlasů právo na druhý hlas.

Článek 438

Mocnosti spojené a sdružené shodují se v tom, že tam, kde náboženské misie křesťanské byly vydržovány společnostmi neb osobami německými na územích jim náležejících neb svěřených jejich vládě ve shodě s touto smlouvou, majetek těchto misií neb misijních společností, počítaje v to i majetek obchodních společností, jejichž výtěžky sloužily k udržování misií, má býti i dále věnován misijním účelům. Aby zajistily správné provádění tohoto závazku, vlády spojené a sdružené odevzdají takové statky správním radám jmenovaným a schváleným vládami a složeným z osob příslušejících k náboženství misie, o jejíž majetek jde.

Vlády spojené a sdružené, vykonávajíce nadále neomezený dozor nad osobami řídícími tyto misie, budou chrániti zájmy těchto misií.

Německo, berouc úředně na vědomí závazky předchozí, prohlašuje, že schvaluje každou dřívější nebo budoucí úpravu týkající se poslání oněch misií nebo obchodních společností, provedenou od vlád spojených a sdružených, které jsou na věci interesovány, a zříká se veškerých námitek v tomto směru.

Článek 439

S výhradou ustanovení této smlouvy se Německo zavazuje, že nebude činiti proti žádné z mocností spojených a sdružených, které jsou signatáry této smlouvy (počítajíc k nim i ty, jež nevypověděvše válku přerušily diplomatické vztahy k říši německé), ani přímo ani nepřímo nijakých nároků peněžních pro žádnou skutečnost, která předcházela před tím, než tato smlouva nabyla působnosti.

Toto ustanovení znamená úplné a konečné zřeknutí veškerých nároků tohoto druhu, jež od nynějška zanikají, ať na nich má zájem kdokoliv.

Článek 440

Německo přijímá a uznává za platné a závazné každé rozhodnutí a veškerá nařízení týkající se plavidel německých a zboží německého, stejně jako každé rozhodnutí a nařízení týkající se hrazení nákladů a vydané jakýmkoli soudnictvím kořistným mocností spojených a sdružených, a zavazuje se, že nebude uplatňovati jménem svých státních příslušníků žádných nároků stran těchto rozhodnutí a nařízení.

Mocnosti spojené a sdružené vyhrazují si právo přezkoumávati za podmínek, které určí, všechna rozhodnutí a nařízení německého kořistného soudnictví, pokud se tato rozhodnutí a nařízení dotýkají vlastnických práv státních příslušníků řečených mocností nebo příslušníků neutrálních. Německo se zavazuje dodati opisy všech listin tvořících spisy těchto právních sporů, počítaje v to i vydaná rozhodnutí a nařízení, a přijmouti i provésti doporučení učiněná po takovém přezkoumání sporů.

Tato smlouva, při níž text francouzský i anglický jest autentický, bude ratifikována.

Ratifikace budou složeny co nejdříve v Paříži.

Mocnosti, jejichž vláda má sídlo mimo Evropu, budou míti možnost přestati na tom, že oznámí vládě republiky francouzské skrze své diplomatické zástupce v Paříži, že k ratifikaci s jejich strany došlo; v tomto případě bude jim o tom odevzdati ratifikační listinu co nejdříve.

První zápis o složení ratifikace bude sepsán, jakmile smlouva bude ratifikována Německem s jedné strany a třemi Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými se strany druhé.

Ode dne tohoto prvního zápisu nabude smlouva působnosti mezi Vysokými stranami smluvními, které ji ratifikovaly. Pro výpočet veškerých lhůt, o kterých mluví tato smlouva, bude toto datum dnem, kdy smlouva nabyla působnosti.

Ve všech ostatních směrech nabude smlouva působnosti pro každou mocnost dnem, kdy bude složena její ratifikace.

Vláda francouzská odevzdá každé ze signatárních mocností po souhlasném ověřeném opise protokolů o složení ratifikací.

Čemuž na svědomí zmocněnci svrchu jmenovaní podepsali tuto smlouvu.

Dáno ve Versailles dne dvacátého osmého měsíce června, roku tisíc devět set devatenáctého v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivech republiky francouzské a jehož ověřené opisy budou vydány každé ze signatárních mocností.

Protokol

Aby byly přesně stanoveny podmínky, za kterých určité klausule smlouvy dnes podepsané mají býti vykonány, dohodly se Vysoké smluvní strany takto:

částky, které má Německo zaplatiti jako náhradu svým příslušníkům, aby jim nahradilo jejich zájmová účastenství, jež by snad měli na železnicích a dolech, vzpomenutá v odstavci 2 článku 156, budou připsány ve prospěch Německa na účet částek dlužných z důvodu náhrad škod;
seznam osob, které podle článku 228, odstavec 2, má Německo vydati mocnostem spojeným a sdruženým, bude zaslán vládě německé do měsíce po dni, kdy nabude tato smlouva působnosti;
reparační komise, o které se mluví v článku 240 a v paragrafech 2,3 a 4 přílohy IV, nebude moci požadovati prozrazení tajemství výrobního a jiných důvěrných sdělení;
ode dne podpisu smlouvy a během následujících čtyř měsíců bude Německu možno předložiti mocnostem spojeným a sdruženým k prozkoumání doklady a návrhy k tomu cíli, aby se uspíšila práce k nápravě škod a tím zkrátilo vyšetřování a urychlilo rozhodování;
trestní stíhání bude zavedeno proti osobám, které by se dopustily trestných činů, pokud jde o likvidaci německých statků, a mocnosti spojené a sdružené přijmou údaje a průvody, jež by snad v tomto směru německá vláda mohla podati.

Dáno ve Versailles dne dvacátého osmého měsíce června roku tisíc devět set devatenáctého.

Poznámky pod čarou

↑ místa pro bezplatné lékařské porady a rozdílení léků.

[1] ísta pro bezplatné lékařské porady a rozdílení léků.

[1]