Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy 1863—1893/Velebín Urbánek
| Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy 1863—1893 | ||
| „Pěvec na hřbitově“ | Velebín Urbánek | To dobré srdce Nerudovo |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Velebín Urbánek |
| Autor: | Ladislav Dolanský |
| Zdroj: | Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy 1863—1893. Praha : nákladem Umělecké besedy, 1893. S. 77–79. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Autor:Velebín Urbánek |
 Související na Wikidatech: Velebín Urbánek |
|
* r. 1853 v Moravských Budějovicích; † 26. září 1892 v Praze; pochován na hřbitově Olšanském.
V hudebních kruzích pražských nebylo populárnější osoby nad Velebína Urbánka. Každý ho znal, každý ho někdy potřeboval, každý mu byl něčím zavázán. A Velebín také každého znal, každého dovedl potřebovati a vždy věděl, na koho se obrátiti. Velebínovi nikdo nic neodřekl. Každý odpor zlomil svým přesvědčivým úsměvem, houževnatostí a jovialním chováním. Nevěděl-li si některý výbor pořadatelský rady, odřekla-li v den produkce polovička solistův účinkování, bylo-li třeba za několik dní provésti oslavu s kruhy nejširšími, nebo pořádati v krátké době velikolepou slavnost nevídaných rozměrů — nikdo nevěděl pomoci než V. Urbánek. Bylť on pravý deus ex machina, jemu nebylo nic nemožného, od toho, co si umínil, nedal se ničím odvrátiti. Všichni, kdo ho znali, měli v něj také důvěru skalopevnou, a když s ním působili, rádi podrobovali se jeho velení. Byly chvíle, kdy V. Urbánek byl skutečně komandantem všeho hudebního světa pražského, a byly to chvíle největšího hudebního nadšení a nejvyšší umělecké důležitosti. Tehdy zdálo se, jako by Urbánek sám se byl nějakým tajeplným způsobem rozmnožil, zdesateronásobil. Byl všude, vše zařídil, na nic nezapomněl. A přece nikdy v popředí se netlačil. Každý měl své místo, které mu patřilo, nikdo neměl příčiny si stěžovati, a v okamžiku hlavním Urbánek ustoupil v pozadí. V referatech nikdy jsi se nedočetl jeho jména, při slavnostních banketech nikdo by nebyl poznal jich původce a jediného pořadatele, který seděl vždy skromně na posledním místě. Kolik rozmilých večerův a zábav způsobil nám Urbánek za svého dvanáctiletého působení mezi námi! Dne 13. září 1892, kdy již smrt po něm sáhala, pořádal ještě přátelský večer na rozloučenou s Ant. Dvořákem — a za 14 dní byl mrtvolou…
Velebín Urbánek nebyl hudebníkem z povolání, ba nebyl vlastně ani dilettantem. Avšak byl vřelý ctitel pravé české hudby, nadšený horlitel pro směry moderní, pokrokové. Tyto názory zjednal si obcováním s českými skladateli a hudebníky, v jejichž počtu tak mnoho čítal opravdových přátel, a těmto názorům zůstal věren až do smrti. Měl často příležitost je osvědčiti. Jeho redigování Dalibora v letech 1881—1884 nebylo zajisté nejhorší érou tohoto listu. Velebín dovedl si vyhledati spolupracovníky a o dobré články nemíval nouze. Za jeho redakce vycházely četné autografované skladby české jakožto přílohy k Daliboru. I založením Kalendáře českých hudebníků, jenž obsahoval přehled činnosti hudebních spolků a ústavů českých, adressář hudebního světa, jakož i životopisy vynikajících našich umělců, získal si nemalé zásluhy. Když pak stal se samostatným nakladatelem, co výborných skladeb českých vydal v době tak nepoměrně krátké! Ale nejvíce prospěl našemu životu hudebnímu svým neunavně činným a velice rozumným působením v našich spolcích, hlavně v Besedě Měšťanské a Umělecké. Besedě Měšťanské stal se Urbánek reorganisatorem zábav. Za jeho předsednictví v zábavním výboru stala se pojednou z tohoto spolku korporace, jejíž hudební produkce povznesly se z rámce zábavy na výši vážných koncertů, a jejíž jméno stále bylo uváděno mezi nejpřednějšími podnikateli produkcí hudebních.
Největším působištěm Urbánkovy činnosti byla Umělecká Beseda. Vstoupiv do hudebního odboru dne 14. dubna 1880, stal se brzo jeho členem neocenitelným. Málo bylo v dějinách této společnosti dob tak pěkných jako na počátku působení Urbánkova. Velebín přinášel do každé schůze novinky i starší skladby a postaral se vždy o to, aby byli přítomni, kdo by je provedli. Tím ovšem dostávalo se schůzím, jež se každý týden konaly, nemalé zajímavosti. Byly to doby, kdy mistr Smetana navštěvoval odbor náš, kdykoli do Prahy zavítal, kdy přední skladatelé a spisovatelé hudební za milou si pokládali povinnost navštěvovati pravidelně schůze odborové a vcházeti ve styk s hudebníky mladšími, v nichž novou generaci vychovávali. Avšak tato činnost Urbánkovi nestačovala. Zdálo se mu to asi příliš úzké, omezené, a měl částečně pravdu. Velké koncerty pořádány bývaly Uměleckou Besedou jen velmi zřídka; menší produkce, přístupné i nečlenům, byly sice častější, ale v obecenstvu nebylo pro ně valně smyslu. Domácí zábavy pak obmezovaly se na kruh příliš úzký, než aby měly hlubší význam v našem životě. Vůbec pořádalo se v Praze orchestralních koncertů velmi málo, vstupné do nich bylo velmi vysoké, a obecenstvu širšímu byla zřídka poskytována příležitost, aby seznamovalo se jednak s klassickými skladbami dob starších, jednak s moderními skladbami domácích i cizích mistrů.
Tu navrhl 10. prosince 1885 Urbánek ve schůzi hudebního odboru, aby se konaly populární koncerty, které by za nejnižší vstupné poskytovaly nejušlechtilejší hudební požitky. Pamatuji se, s jakým zápalem Velebín přednášel své rozpočty, a jak nedůvěřivě jsme z počátku hleděli na jeho návrh, nedoufajíce v dobrý zdar finanční. A tenkrát šlo jen o vojenské kapely, tedy o náklad poměrně malý. Podobně tuhá debatta vznikla před prvním komorním koncertem populárním. Zase bylo nás několik, kteří jsme z nich zrazovali: ale Urbánek nás po každé usvědčil a umluvil, a výsledek byl nejen taký, jak jej předpověděl, nýbrž i mnohem skvělejší. Populární koncerty byly Urbánkovou nejzamilovanější myšlénkou, které se s veškerým zápalem a s veškerou energií oddal, a zůstanou také nejdůstojnějším dědictvím i pomníkem jeho ušlechtilého snažení. On byl jich tvůrcem a zakladatelem, on byl po dlouhou dobu také vlastně jich jediným pořadatelem. Aby jim dodal lesku a zároveň získal hmotné prostředky, provedl roku 1886 návštěvu H. Bülowa a roku 1888 návštěvu Čajkovského. Oba tyto momenty jsou z veškerého působení Urbánkova nejskvělejším důkazem jeho obratnosti, vytrvalosti a ráznosti. Kdo se pamatuje, jaký ruch pražské koncerty Bülowovy vzbudily nejen v celých Čechách, ale i v celém Německu; kdo ví, jaké překážky stavěly se proti těmto produkcím a jak byly překonány; kdo byl přítomen oněm oslavám a banketům na počest slavných hostí, při nichž Praha zjevila se v nejpříznivějším dojmu města eminentně hudebního: ten zajisté s úctou a obdivem vzpomíná též Velebína Urbánka, který to vše způsobil a zařídil. Jeho organisatorský talent osvědčil se tu právě tak, jako při prvním koncertu Saint-Saënsově, matiční slavnosti na pražských ostrovech a různých oslavách v čas jubilejní výstavy.
Velebín Urbánek se zvláštní zálibou podporoval mladé talenty. Netvrdím, že podporoval všecky bez rozdílu a všechny stejně (však z toho právě vznikla tu i tam řevnivost proti jeho osobě): ale koho Urbánek se ujal, ten se neztratil. Staral se oň jako o vlastního syna, nespustil ho s mysli a za nedlouho získal mu jméno, které pak bylo základem dalšího vývoje. Kdyby se přihlásili všichni ti, kterým Urbánek takto pomohl, byl by jich řádný počet, a mezi nimi nejedno zvučné jméno. Nic mu nevadilo, že časem sklidil nevděk. Vždyť bylo tak mnoho těch, kteří jeho snahy upřímně uznávali, jeho veselou, přímou povahu rádi měli a jemu s opravdovým přátelstvím byli oddáni. Proto málokdy způsobilo některé úmrtí v Praze takový rozruch jako náhlá smrt Velebína Urbánka. A když o sv. Václavě opět sešli jsme se v Dominikánském kostele, abychom poslední poctu vzdali jednomu ze své obce, tu mnohé zarosené oko svědčilo o upřímné soustrasti s mladým, nadaným mužem, který nejsa hudebníkem přece našemu umění hudebnímu více prospěl než mnohá sta hudebníků z povolání.