V městě »Svatých soudného dne«.

Údaje o textu
Titulek:	V městě »Svatých soudného dne«
Podtitulek:	(Vyobrazení na této stránce.)
Autor:	Pavel Albieri
Zdroj:	Zlatá Praha, roč. 12, č. 7. s. 83 Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	28. 12. 1894
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Salt Lake City, Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů

Nový Sión, či jak Američané píší »Zion«, neb Nový Jeruzalém, jak nazvali zakladatelé »Mormon City« město, které má nyní úřední název »Salt Lake City«, t. j. město (u) Solného Jezera, poutá zase nyní větší pozornost, nežli za posledních let, kdy dřívější hlučné soudy s Mormony pro mnohoženství značně umlkly a sekta »Svatých posledního dne« stala se jaksi rozumnější v boji svém proti »Pohanům«. S určitosti vždy větší proslýchá se totiž, že se Mormoni chystají ku všeobecnému exodu ze své zaslíbené prý přece země kolem Velkého Solného Jezera a vůbec z Utahu, kde po půl století sídleli a vládli a kterýžto kraj proměnili pilnou prací svou a podnikavostí v pravý pozemský ráj. Z neúrodné vyprahlé pouště, pokryté alkalickou vrstvou, vyvykouzlili pomocí umělého zavodňování z hor nejúrodnější role, vytvořili nádherné zahrady a sady, a vystavěli řadu kvetoucích měst, z nichž Salt Lake City a Ogden jsou rázu velkoměstského. V nebetyčných, věčným sněhem pokrytých pohořích Wahsatch a Uintah nalezli výnosné doly všeho druhu, zvláště na stříbro a měď, které ještě daleko nejsou vyčerpány, nýbrž stále se vzmáhají. Lázeňská místa, zřízená na jezeře a v malebných, divokých horách, rozkvétají vždy víc a více, stát rozvíjí se potěšitelně a rychle v každém téměř ohledu, ale to všecko nezdá se míti pro »Svaté« významu. Chtějí opustiti všechen tento blahobyt a založiti si nové sídlo v chudé poměrně provincii mexické Chiuhahua, za řekou Grande del Norte, u Santa Rosaila, kde by mohli bez překážky žiti dle nauk náboženství svého, v čemž jim, hlavně ovšem v mnohoženství, vláda Severoamerické Unie rozhodně překáží.

Více však než ohledy na vládu a její zákony popohání Mormony z Utahu ta okolnost, že v samotném hlavním městě svém, ve vlastní baště Nového Siónu, v Salt Lake City nejsou více pány, podlehnuvše při posledních volbách a nemajíce mnoho naděje na opětovné vítězství. Vlády zmocnili se ti jimi tak nenáviděni »Gentiles«, rozmáhající se silně i po státě, tak že není »Svatým« mezi těmito »Nevěřícími« více volno. Pozorují, že není daleko doba, kdy tito dosáhnou úplné většiny, neboť přibývá jich mnohem více, než Mormonů, přese všecku agitaci s této strany vedenou a přese všecko důsledné provádění zásady »svůj k svému!« Mormoni musili již mnoho povoliti ve svém odporu, polygamii na oko, jak se tvrdí, odvolali, jsouce v ni velice opatrnými a obmezují se v tajných svých obřadech, aby nevzbuzovali jimi zbytečně pozornost a odpor, ale — nejsou s tím spokojeni! V sousedním onom »státu« mexickém zakoupili si již rozsáhlé pozemky, s jichž úpravou počínají a pod záminkou zakládání jakoby jen podružné osady chystají se prý hromadně ukázati Spojeným Státům paty. Jsou přesvědčeni, jakož je ovsem možná, že v rozervaném Mexiku budou míti pokoj a snad bude jim lze tam provésti to, co se jim nepodařilo v Utahu: zříditi zcela samostatný stát na základech hierarchických, církevních, jak na to hráli zakladatelé viry mormonské, »Joe« Smith a Brigham Young. Možno však též, že za několik málo let po usazení se »Svatých« v Mexiku stane se i toto součástí Spojených Států, jak se předpovídá, a opakovalo by se totéž, co se stalo Mormonům v Utahu, kde se také usadili ještě za dob španělského panství, avšak brzo na to pocítili opět nad sebou nenáviděnou vládu Unie.

Opuštění Utahu, zvláště pak Salt Lake City, které Mormoni nazývají vůbec »City of the Saints«, městem Svatých, jakž sami sebe jmenují (Mormoni jest jen přezdívka, daná jim dle podvržených či vlastně nikdy neexistujících »knih« Smithem vymyšleného »proroka« Mormona), znamenalo by ovšem opuštění míst s lidem tímto, jinak pracovitým a spořádaným, jakoby srostlých, pouze jím vytvořených, a zároveň i opuštění všech významných památek z nejskvělejší doby této církve, z doby největšího rozkvětu za Younga, v létech padesátých až sedmdesátých.

Jest to na prvním místě velkolepý skutečně chrám postavený i s věžemi a jich »střechami« ze skvěle bílé žuly průběhem celých 40 let, velice důkladně a s několikamilionovým nákladem teprve roku 1893 úplně dokončený. Jest 180 stop dlouhý a 120 stop široký, se zděmi dole 8, nahoře 6 stop tlustými, v budově 100 stop, ve věžích 200 vysoký. Budova ta nepřiléhá k žádnému z obvyklých slohů, zůstávajíc »mormonsko-americkou«.

Chrám postaven jest na malém svahu skoro uprostřed města, a odráží se velice malebně od zeleni okolního hojného stromoví, jímž celé město oplývá, ač před půl stoletím nebylo zde ani keře. Do vnitř nepovolují Mormoni nikomu cizímu přístup, postavivše vůbec celý chrám vlastními svými lidmi, až i do všech podrobnosti.

V sousedství »Templu«, ve velikém, vyšší zdí ohrazeném čtverci, nachází se starší modlitebnice mormonská, často popisovaný pověstný »tabernákl«. Jest to elipsovitá budova se střechou v podobě želvina krunýře, 250 stop dlouhá, 150 široká a 80 vysoká, v niž nacházejí se na jednom konci ohromné varhany, největší v Americe, a jakýsi druh kůru, ostatek pak zaujat je v přízemí i na širokých galeriích lavicemi a sedadly, pro 8—10.000 lidí. Zde, kam má každý povždy vstup, konají se mormonská kázání a zpěvy. V rozsáhlé této síni, zajisté jedné z největších na světě, panuje taková akustika, jak se pisatel těchto řádků sám přesvědčil, že v zadu je slyšeti i pouhý šum, způsobený u varhan obyčejným zamnutím ruky.

Ve čtverci onom je konečně ještě třetí budova, stavěná na polo v podobě chrámku a zároveň nějaké větší americké »residence«, tak zvaná »Assembly Hall«, pro menši schůze a obřady ustanovená. Poblíže má býti také postavena socha Brighama Younga, na kterou je zde již podstavec.

Severně od »Temple Blocku«, vyhrazeného již od založení města r. 1847 k účelům chrámovým, je druhý podobný čtverec, rovněž obklíčený starou, mocnou zdi, zbudovanou z drobného kamení a bláta. Zde nacházejí se správní úřady církve mormonské, jako úřad desátkový (Tithing Office) s velkými svými skladišti, vydavatelství úředních časopisů mormonských, denních anglických »The Deseret News« (»Deseret« znamená prý dle Smitha »domov medonosné včely«, kteréžto jméno přikládají Mormoni krajině kolem Solného Jezera) a německého týdennika »Der Beobachter«, dále bývalé příbytky mormonského »papeže«, dva dosti nevzhledné domy »Lion House« a »Bee-Hive House« (»Lví dům« a »Oul«) a mezi nimi ještě nepatrnější budova s kancelářemi předsednictví církve. Veškeré tyto budovy, postavené hned v prvních letech po usazení se zde Mormonů, jedny z prvních budov ve městě, jsou dávno překonány novými stavbami soukromými, ve městě rychle vzrůstajícím, ale jsou zajímavy svou vnitřní historií. Zde sídlely četné manželky Youngovy, kterých měl prý jeden čas na 40 a s nimiž měl tolik dětí, že musil k vůli nim postaviti zvláštní školní budovu v »blocku« vedle! Jména »Lví dům« a »Oul« pocházejí však jednoduše pouze od neuměle provedených »znaků« v průčelí, z nichž obydlí včelky přijato bylo vůbec za odznak státu Utahu. Domy jsou dosud obývány rodinami hodnostářů církve, jejíž ústřední správa je zde až po naše dny. Vypadá to však zde asi jako v nějakém úřednickém, nebo spíše ještě dělnickém domě, řada pravidelně rozdělených stejných menších bytů, každý se zvláštním vchodem a zahrádkou před okny, po kasárnicku.

Avšak Brigham Young v posledních létech svého života naučil se také dbáti na parádu! Své nejmilejší ženě Amélii, která mu později utekla, postavil naproti přes ulici, aby nemusila býti pohromadě s ostatními »družkami«, ve velké zahradě pěknou residenci, nádhernou přímo vilu, nazvanou dříve dle ní »Amelia House«, nyní »Gardo House«. U »Bee-Hive Housu« dal pak postaviti přes ulici bránu, jež měla snad býti ozdobnou a památní, ale takto je spíše podivnou a nesmyslnou. Jestiť ulice, vysázená mohutným stromovím, skoro tichá, skoro postranní, vedouc v této části téměř mezi samými zahradami, a brána, ztrácejíc se mezi stromy ji zastiňujícími, je prazvláštní formy a celý vršek, spočívající na neforemných čtyřech sloupech, je z litého železa. Jedinou ozdobou její je ten americký orel na vrchole, dle něhož dostala jméno »Eagle Gate«, Orlí brána, odznak to Unie, kterou Mormoni právě nemiluji. Celek činí věru dojem, jakoby Brigham Young přišel k této divné »okrase« nějakou náhodou a nevěda, co s ní má dělati, postavil milou bránu sem, aby jinde nepřekážela. V ose ulice této nachází se pak na blízkém návrši železnou mříží ohrazený hrob tohoto vlastního tvůrce, organisátora a vůdce hnutí mormonského, původce města, které rozkládá se tak utěšeně u paty pahorku, s něhož je rozkošný rozhled až ku vzdálenějšímu jezeru se skalnatými ostrovy a k osněženým, velkolepým horám, na všech stranách vyvstávajícím.

Když tak člověk pozoruje odtud za krásného letního večera, jako pisatel tohoto článečku, luzný onen obraz, jehož středem je živé, šumné město, plné svěží zeleni a nad ním bílý, jakoby z pohádek vykouzlený zvláštní ten chrám, na jehož nejvyšší věži obrovský zlatý anděl »Moroni« svolává k poslednímu soudu a k tisícileté Kristově říši míru, která má míti střed dle učení Mormonského právě zde, nechce se mu ani uvěřiti, že by »Svatí posledního dne« mohli opustiti tuto dnes již jakoby pro ně biblickou krajinu a město, dílo svých rukou, koutek světa, jemuž je v kráse, bohatosti i zajímavosti málo kde rovno. Avšak — Mormoni, jak už dokázali vícekráte v různých věcech, mají mnohdy jiný rozum a ovšem i jiné důvody svého jednání, a takž je přece jen možno, že vzdor všem vydaným i těženým zde milionům svým, vzdor všem upomínkám a jiným půvabům, podivná, ve mnohém přepjatá, tajemnůstkářská tato církev s praktickou nejrozsáhlejší a nejmocnější kněžovládou, rozloučí se se Solným Jezerem a zaslíbenou prý svou zemí kolem něho!