V jubilejním roce — smíření uvnitř i navenek

Údaje o textu
Titulek:	V jubilejním roce — smíření uvnitř i navenek
Autor:	Edvard Beneš
Zdroj:	Národní listy, roč. 77, č. §%§, str. 1 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	25. 12. 1937
Licence:	PD old 70

Rd — Praha, 24. prosince.

Dnes večer pronesl president republiky rozhlasem své vánoční poselství, ve kterém úvodem připomněl svůj loňský vánoční projev, vyslovivši naději, že se náš stát upevní uvnitř i navenek a že v Evropě bude zachován mír. Obraceje se k občanstvu republiky vánočním poselstvím dnešním, president republiky praví:

Také letos přistupuji k vám s poselstvím míru: opakuji, co jsem již vicekráte řekl: Nejnebezpečnějším poválečným rokem byl rok 1936. V roce tom evropské mocnosti, vývojem mocenských poměrů mezi sebou a, chtíce nechtíce, odklonily se od dosavadní politiky, vyjádřené rovnováhou Společností národů, a přešly zjevně do periody opětné přímé rivality a přímého vyrovnávání sil mezi sebou.

Rok 1936 byl tedy přelomem a získáním sil v mezinárodním koncertu se strany autoritativních mocností v neprospěch velmocí a států ostatních. Rok 1937 byl však už opět rokem vyrovnání sil mezi oběma těmito tábory. Na konci roku 1937 vidíme opětné zesílení spolupráce franko-britské a sblížení se Spojenými státy americkými, jakož i uklidnění napětí mezi Německem a Sovětským svazem. Rok 1937, přejav tedy těžkou mezinárodní krisi z roku 1936, začal ji hned vyrovnávat, uklidňovat, normalizovat. Mluvilo-li se během roku 1936 a na začátku roku 1937 o možnostech války evropské, byly poslední měsíce roku 1937 vyplněny diplomatickým jednáním a projevy, jež beze sporu znamenají — přesto, že zatím vznikla nová válka na Dálném východě — že se na evropskou válku nemyslí, že možnosti její jsou mnohem menší nežli v měsících a letech předcházejících. Je vidět, že velmoci — všecky bez výjimky — při měření a pozorování vzájemných svých sil docházejí k závěru, že válka v Evropě by skončila bilancí, rovnou katastrofě a že by nic nevyřešila.

Rok 1938 rokem dohodování.

Vidím-li rok 1936 jako rok těžkých krisí a rok 1937 jako rok vyrovnávání sil, zdá se mi, že rok 1938 by měl býti a patrně bude rokem jednání, diskutování, dohodování a konečně i uzavření aspoň částečných předběžných dohod, jež by pak vedly k definitivnějším dohodám, zajištujícím opravdu mír aspoň v Evropě.

Podmínky pro tento vývoj v Evropě existují: Španělská revoluce a problém intervence, zdá se, je ve své mezinárodní stránce v likvidaci. Stává se opět už jen vnitřní revolucí španělskou. Německo koncentruje se na svá jednání se západními mocnostmi a Sovětské Rusko věnuje se více svým otázkám vnitřním. Ve Středozemním moři napětí ještě trvá, ale situace se značně zjednodušila odpadnutím otázky španělské. Cesta lorda Halifaxe do Německa měla aspoň tři velmi důležité výsledky: jasné konstatování, že západní mocnosti jsou za určitých okolností ochotny jednat o otázce kolonií, že mají velmi silný zájem na zachování klidu a míru ve střední Evropě, což cestou ministra zahraničních věci Delbose do východní a střední Evropy dostalo nové silné potvrzení, a že pokládají jednání i dohodu s Německem za možnou.

I my jsme připraveni.

Jsou tudíž dnes dány lepší předpoklady k diplomatickému jednání. I náš stát je na to připraven. Bude to pro nás tím snazší, že podle událostí roku 1936 a roku 1937 připravovali jsme se i na dobu méně jistou a méně klidnou, nežli rok 1938 patrně bude. A poslední jednání v Londýně i cesta ministra Delbose k nám a její výsledky, jakož i stanovisko vlády berlínské i pražské k těmto všem událostem svědčí o tom, že naše všeevropská politika se osvědčila, že jsme na dobré cestě a že, jak doufáme, jsme také na dobré cestě k dohodě se svými sousedy.

V našem životě vnitropolitickém máme za sebou rok, těžkou a opravdu úspěšnou prací vyplněný. Téměř sedmiletá hospodářská krise definitivně ustoupila dobám práce a výdělku. I to nám umožnilo provésti několik dalekosáhlých vnitřních opatření, jež zůstanou našim trvalým aktivem pro budoucnost.

Veliká léta naší armády.

Léta 1936 a 1937 jsou velikými léty naší armády. Bude jim i rok příští. Letos v létě připravila Nejvyšší rada obrany státu důležitá opatření pro nejbližší dobu, nastínila program dalších prací, vytvořila podmínky definitivního vývoje jak naší armády, tak celé obrany státu. Vláda pak v dalších měsících otázky ty přezkoumala, schválila a nyní v jejich vnějších formách a finančních důsledcích předložila je parlamentu. Je to nový veliký pilíř do konsolidační stavby našeho státu a jeho bezpečnosti.

Vím, že to přináší s sebou značné oběti všeho obyvatelstva. Ale je to investice, která nás dnes chrání před událostmi horšími a která nebude trvat déle, nežli je třeba. Vytváříme tím vlastně definitivní stav naší armády a obrany, tvoříce si její konečnou úroveň pro budoucnost. Za další dvě léta bude kryta už jen běžnými řádnými rozpočty.

Normalisujeme finance i hospodářství.

Neméně významný je rok 1937 tím, že znamená pozvolné vyrovnání a normalisování našich státních financí a vůbec našich hospodářských poměrů od doby krise. Po této stránce je nový rozpočet, právě ve sněmovnách schválený, velikým vysvědčením našemu státu, naší vládě, nástinu parlamentu. Je vyrovnaný, je založen na klasických zásadách pořádného budžetování, není v něm nic skrýváno, je úměrný našim silám, je v celku spravedlivý k jednotlivým třídám, stranám a národnostem ve státě — je krátce obrazem zdravých poměrů ve státě. Víme všichni, že naše potřeby v příštím roce budou vyžadovat finanční bdělosti a vypětí technicko-finančního, jistě velmi značného. Ale při našich rozpočtových spořádaných poměrech i to všecko v pořádku zmůžeme. Srovnejme, oč větší těžkosti mají ostatní státy evropské, mnohem bohatší, nežli je náš!

Budiž mi tu dovoleno vyjádřit ještě radost nad věcnou a slušnou diskusí, která rozpočet ten ve sněmovnách provázela a při níž i všecka oposice dovedla, při vší samozřejmé kritice, nejen zachovat míru, nýbrž často i positivně zasáhla a v zájmu státu a obyvatelstva spolupracovala na této veliké státní věci.

Porozumění mezi menšinami a československou většinou.

Pro vývoj vnitřních našich poměrů za fundamentální pokládám to, co bylo vykonáno v tomto roce pro vzájemné porozumění mezi našimi menšinovými národnostmi a československou většinou. Zůstane velikým historickým datem pro naše podkarpatské obyvatelstvo, že byl odhlasován a v platnost uveden zákon o autonomii jeho země. Zůstane důležitým vnitropolitickým činitelem ve vývoji státu usnesení vlády o menšinových otázkách z 18. února 1937, které jen provádí všecko to, co bylo ve věcech těch už uloženo v naší ústavě a doplňuje to, co tu už vykonaly naše vlády od roku 1919. Bylo o tom řečeno už vše, co říci je možno. Zdůraznil jsem to sám ve svém projevu dne 28. října a osvětlily to projevy pana ministerského předsedy a ostatních pánů ministrů v rozpočtové debatě. Dnes už o uskutečnění usnesení těchto — doufám — nepochybuje nikdo. Jsou dána na kolej, po níž automaticky půjdou dále až k svému plnému provedení. Že provedení věci takových žádá čas, musí rozumět každý, kdo dobře politicky myslí a zná složitost všech politických dějů.

Mám tu plnou důvěru v naše obyvatelstvo, ať přísluší ke kterékoli národnosti. Má vysokou politickou úroveň a dobrou vůli, přeje si klidu, spolupráce a pokojného vývoje a respektuje spoluobčana druhého jazyka, jeho názory, jeho city, jeho tradice. Nevyjímám v této své víře u nás nikoho: ani z vládní většiny, ani z oposice, ana z leva, ani z prava.

Památka Masarykova zavazuje.

Rok 1937 přinesl nám jednu velikou nezapomenutelnou bolest: dne 14. září odešel nám náš první president. Stát a národ, který měl takového muže, má co říci sobě, má co říci dnešní době, má co říci světu. A má velikou povinnost v jeho duchu nésti své další osudy. Vzpomeňme všichni dnes opět této své veliké povinnosti!

Účel jubilea republiky: připravovat smíření.

Krásná vánočni doba letošní, doba nového probuzení a znovuzrození, doba, jež volá všechny lidi dobré vůle, všech stran a všech národností, všech z leva i všech z prava, k míru, ke spolupráci a k hluboké víře v lepší dni budoucí, je nám úvodem k roku dvacátého jubilea republiky. Budeme je oslavovat nikoli vzpomínkou na válku na vše to, co ji doprovázelo, nýbrž vzpomínkou na to, co nám budování státu a tím nového života a světa jako povinnost ukládá, zdůrazněním toho, co jsme za těch dvacet let dobrého pro stát, pro jeho obyvatelstvo všech tříd a národností vykonali, přehlédnutím toho, jak jsme se všichni za těch dvacet let navzájem sžili a sblížili, a co nám ještě zbývá k tomu, abychom mezi sebou vytvořili onoho ducha solidarity, dobré vůle a lásky, na nějž dnes každý rád ve svém rodinném kruhu myslí. To musí býti hlavní účel tohoto jubilea: připravovat všecky podmínky opravdového poválečného smíření uvnitř, i na venek. A přál bych si, aby v tomto roce každý náš vyspělý občan, muž i žena, uložil v tomto duchu sám sobě osobní úkol, jejž pak, děj se co děj, vykoná. Jak veliký by to byl krok dopředu!

Je třeba lásky lidské.

Nechť každý z nás si v den, jenž je celému křesťanskému světu symbolem lásky, pokoje a dobré vůle, radosti, naděje a nového zrození, vzpomene, že štěstí lidské, štěstí jednotlivce, třídy i národa spočívá na konec vždycky jen v klidu a pokoji duše a srdce, že pokoj duše a srdce je dán člověku jen tehdy, dovede-li se s láskou a dobrou vůlí vždy a za všech okolností postavit kladně k svému bližnímu, ať je jím kdokoli, kladně k jeho snahám, citům a potřebám; dovede-li ze srdce a duše své vyhnat vše negativní, vše nenávistné, vše destruktivní a vášnivé ať na poli politickém, sociálním, hospodářském či nacionálním, dovede-li se rozhodnout neztrávit dne v nenávisti a hněvu, a ví-li, že nemá projíti dne, v němž by vedle své denní práce nebyl vykonal čin, jejž je možno hodnotiti kriteriem absolutna; čin, jenž prýšti z dobré vůle a lásky ne ke straně, ne ke třídě, ani ne jen k národu, nýbrž z veliké, čisté, dobré vůle a lásky lidské.

Státu našemu - krásný jubilejní rok.

Dnešní doba hledá takové lidi. Jen ti mohou dnešní chaos duší a srdcí, dnešní rozvrat národů a světa. Přeji nám všem, aby v tomto našem státě, v tomto státě, jenž lépe nežli jiné odolává chaosu a rozvratu, jenž je a zůstane státem klidu a pořádku, jenž opravdu denně se zdokonaluje, konsoliduje a upevňuje — ať se děje kolem nás cokoli — zachová všem svým občanům a všem svým národům klid, mír, pokojný sociální vývoj, pořádek, slušný život a prosperitu, aby v něm bylo takovýchto občanů co nejvíce. Nezapomínám dnes ani našich krajanů v cizině, v Evropě i za mořem. I jim přeji dnes příští rok lepší a pokojnější.

Všem vám, lidem dobré vůle, přeji klid a pokoj a státu našemu krásný jubilejní rok!