V řadě/Emilu Fillovi na uvítanou

Údaje o textu
Titulek: Emilu Fillovi na uvítanou
Autor: František Halas
Zdroj: HALAS, František. V řadě. Praha: Fr. Borový, 1948. S. 73-77
Moravská zemská knihovna v Brně
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Emil Filla

Vrací se malíř který číslem byl
ten těžkooděnec obrazů zarytých
citlivý tavič světa ztuhlého

Já místo vyznání co šeptat se jen smí
mu za vás říci chci jak nám tu chyběly
obrazy skrývané ty míry libely
malířství našeho

paměti známé k zemi patřící
v kráse až nelidské zas opouštějící
navyklých zření léna příkazná

On zpěvem Maldororovým až tam byl vábíván
kde co je za plátny se vzpurně poptával
za oblažujícího šelestění můr

Teď přichází suk sám a uzlík plný má
závratí samot svých rakví a chropotů
i barev o nichž na hrobech se přel
s tou bez víček

Má ruce zářící a plné trhání
to v hnití vznášivé zatíti do tvarů
Jak se mu vzpínají zas malby kolkolem

nad sebe nad svůj čas prostorem škrcené
však nejedna až tam se hrne vzpouzivě
kde bytí z nebytí věc vsouvá do světlin

kde vytí barevné zvěř nocí děsivá
a malíř hořící kam vlečen je se ptá
pobledlý poznáním pak obořuje se

na vše co skončeno na vše co douměl
u Tkaniček věcí on přec nikdy nedbával
trhával chamtivě až do vnitřností je

A než byl odvlečen svět zjednodušil nám
do dravců do rzání do žen a zápasů
do živočišných run té příští potopy

Bude ten navrátilec snad teď hněvem malovat
svět opalisující bělmy zabitých
zátiší průjmů soud všech teutonských zel

Anebo rozvětví si prostá bohatství
své tvrdošíjnosti až tam kde Poesie žhne
vždyť jejím svěřencem vždy býval bezuzdným

Nechť odpustí vtírání zvědavá
co chtěl on rozpoutal a nevyjednával
a ještě beztvaré-li je snad barev zrnění

nám čekati je jen až začne velká hra
Z vikýře domů tmy snad obraz vypadne
smělý jak býti má vše co dnes krásné je

Uvítán malíř buď který jen číslem byl
tak násoben je hlad a žízeň jeho dnes
že nic na místě svém on jistě nenechá

až zaschlou paletu rozpění varem svým
a hmátne do linií Chytnou zasyčí
tím připomenou nám že zase živí jsme
za kostnic průčelím