Vězeň v nové věži/18.

Vězeň v nové věži Josef Kajetán Tyl
17.	18.

Údaje o textu
Titulek:	18.
Autor:	Josef Kajetán Tyl
Zdroj:	TYL, Josef Kajetán. Povídky historické. Čásť prvá. Praha : Alois Hynek, 1889. s. 432. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

V nové věži nad jelením příkopem seděl jinoch na pustinách vyrostlý, na stav urozený pak znenáhla povýšený, později Dalibor nazvaný. Seděl ve věži, a lid ji po něm Daliborkou pojmenoval.

Sudím uzdálo se prospěšno, jinocha, jako na smyslech pomateného, po krvi toužícího, držeti v pevné vazbě. Statky Ploskovské k důchodům královským připadly.

V nízké, nevelké klenbě, z níž bylo okrouhlým oknem v zelenou houšť stromů po jelením příkopu viděti, ubíhali jednotvární dnové Daliborovi. Jediný společník jeho byly housle, památka po upřímném Blažeji. Mrtvým byly mu sice na začátku nástrojem, ale v rukou jeho délkou času učily se mluviti a zpívati, a ty vlévaly útěchu v pustotu dnův uvězněného. I lid s podivením naslouchával pod věží podivným zvukům houslí, jakýchž do té doby nebývalo po vší vlasti slyšeti.

Zbožný Blažej ale hoře svoje zanesl v dalekou cizinu. Mysl jeho utišila se — neboť zbožnost umělcova všelikou bolest vezdejší přemáhá.