Větry od pólů/Když z lásky tvé vyšlehnou světelné proudy tvé vůle…
| Větry od pólů Otokar Březina | ||
| Letní slunovrat | Když z lásky tvé vyšlehnou světelné proudy tvé vůle… [red 1] | |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Když z lásky tvé vyšlehnou světelné proudy tvé vůle… [red 1] |
| Autor: | Otokar Březina |
| Zdroj: | BŘEZINA, Otokar. Větry od pólů. Praha: Moderní revue, 1897. s. 40–41. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Když z lásky tvé vyšlehnou světelné proudy tvé vůle,
slavné a těžké, jak tisíců životů život,
a z prostoru vyrůstá prostor, sršící světy,
tu věky budoucích smrtí
provanou zachvěním Myšlenku tvou.
A bolest tvá tvůrčí
až k posledním končinám vesmíru zalká,
nesmírná, rozlitá tisíciletími,
hořící němými zápasy sluncí,
jež metají z propastí ran svých, kvasících ohněm,
a gigantských tepen
oblouky plamenných vln
do výší tisíců mil,
a pohnutými atmosferami
třesou všemi světy tvých duší.
A nad jejich hloubkami zdvižené oblaky tmy,
jak rozhrabaná hnízda ohnivých hadů
zasyčí sinými světly
a hněvem ztrnulých zraků
vždy otevřených!
Neboť i ty, o Věčný a Třikráte Svatý,
v propastech svého nitra,
kde tisíce vesmírů mrtvých a budoucích dřímá,
chováš svůj sen
a k němu se blížíš úzkostí lásky
tajemstvím věků.
A my všichni, nesmrtelni tvou vůlí,
bolestí svojí
tvé bolesti sdílíme slávu!
A naše radost, dar příliš těžký,
jenž z dětských rukou nám dosud bezvládně padá,
je slabostí naší
sesláblý odraz
vítězství tvých!