Věrný hlas/Vyznání

Věrný hlas
Pozdrav	Vyznání	Večer u moře

Údaje o textu
Titulek:	Vyznání
Autor:	Konstantin Biebl
Zdroj:	BIEBL, Konstantin. Dílo – Svazek 1. 1923-1925. Praha: Československý spisovatel, 1951. Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

Již tehdy v hvězdnaté noci,
když jsem ti první políbení dal,
poznal jsem ten sladký žal,
že nikdy tě nebudu moci
zcela přivinout,
přerostla jsi mé ruce, přerostla jsi mé srdce
jako strom nízkou zeď zahrady.

Celý ten dalmatský kout
musil bych s tebou obejmout,
uličky úzké, že až dech se úží,
musíš v nich zůstat stát
a chce se ti na slunce žalovat,
že ani u moře chudým nesvítí.

Rybářské sítě z moře táhnou muži,
ženy je k večeru spravují na schodech.
A v cárech a hladu bloudí
dalmatské děti.
Uměla jsi je léčit
svým pohledem dobrých očí.

Když za tebou chodily v zástupech,
kupovala jsi jim sušené maso
a hrozny vína.

Bylo to za peníze těžce vydělané,
vždyť jsi sem nepřijela
pro západ slunce,
ani pro lásku mou.
Jen kdyby bylo možno bez tebe
poslat sem bolestné plíce
a smutné oči.

Horečka z těla ti ujídala,
nikdy jsi děti na ústa nelíbala.
Vzpomínám: okno při zemi otevřené,
sedí v něm černý naháč
a křičí.

Tady máš pomeranč, fíky —
líbalas’ ho na skořicových zádech
a v očích ti stály slzy.

Kdybych tě jednou ztratil,
k moři bych se vrátil.

Šel bych hledat ten kamének,
co jsi tam hodila.

šel bych k slepému žebráku,
jemuž jsi dávala po půl dináru.

Šel bych tě hledat
do jeho noci.