Věnec slávy žen slovanských/Marie Luisa Leśczyńská

Věnec slávy žen slovanských František Stejskal-Lažanský
Josefa Marie, královna polská	Marie Luisa Leśczyńská	Anna Petrovna

Údaje o textu
Titulek:	Marie Luisa Leśczyńská
Autor:	František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj:	STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 82–84. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Marie Leszczyńská

Maria Luisa Leśczyńská, dcera Stanislava Leśczyńského, krále polského, pak vévody lotařinského, a Kateřiny Osolińské, narodila se v Poznani dne 23. června 1703. Hned od narození všude ji pronásledovalo neštěstí, a zajisté netušila nikdy, že se kdys stane královnou mocné a veliké říše. Zúčastnivši se v slávě otcově, sdílela pak také s ním jeho neštěstí a bloudila s ním dlouho na útěku, až mu konečně vykázáno Lotařinsko, kdež se i s dcerou svou usadil.

Marie procházejíc se jednou v zahradách zámku, jejž s otcem svým obývala, potkala starou žebračku, jíž z útrpnosti zlatý peníz, poslední co měla, ochotně darovala. Místo poděkování prorokovala jí žena, že se stane královnou francouzskou. Marie usmála se tomuto proroctví, které tak málo věrohodným býti se zdálo. Ale sotva že šest měsíců uplynulo, přišel jednoho dne kardinál Rohan ku Stanislavovi, žádaje ho za ruku dcery jeho pro Ludvíka XV., krále francouzského. Sňatek ten odbýval se již 5. září 1725.

Marný lesk nikdy však nezaslepil šlechetnou královnu. Zachovalať i při spustlém tehdáž dvoře francouzském zbožnou pokoru a vznešené své ctnosti. Tím si získala náklonnosť a zvláště úctu manžela svého, jenž dobře cítil, jak by šlechetný její život následovati měl. Porodila mu deset dětí, osm dcer a dva syny.

Důkazem velké dobrosrdečnosti královny této jest následující událosť. Když se Dauphin oženil s Josefou Saskou, dcerou Augusta III., jenž byl otce jejího Stanislava s trůnu svrhnul, nejevila Marie Leśczyńská ani té nejmenší nepřízně ke své snaše, ba naopak co dítě své ji milovala.

Královna byla rovněž tak dobrou matkou, jak bývala věrnou a oddanou dcerou. — Bystrý, přirozený rozum její byl taktéž velmi vycvičen; štědře podporovala krásné vědy a umění. V důvěrných společnostech pronášela často duchaplné myšlénky a důmyslné názory o životu. Ačkoli je nikdy nenapsala, byly přece od jiných sebrány. — Některé výroky její tuto podáváme:

Člověk, který na svém postavení mnoho si zakládá, uznává tím, že pod ním stojí.

Jediné, čím trůn trampoty nahraditi může, jest potěšení, že usnadňuje vykonávání dobrých skutků.

Každé mrhání jest hanebné, nejvíce hany zasluhuje však mrhání časem.

Nic není více k opovržení, než žena, která bezbožnosť na odiv staví.

Učená paní zná zřídka svůj katechismus…

Marie Luisa Leśczyńská vypustila šlechetnou duši svou dne 24. června 1768, oplakána jsouc ode všech, nejvíce však od manžela svého. Opat Proyar napsal její životopis, pohřební řeč měl opat z Boistmontu.