Věnec slávy žen slovanských/Kunhuta, královna česká

Věnec slávy žen slovanských František Stejskal-Lažanský
Jolanta (Helena), kněžna kališská	Kunhuta, královna česká	Kunhuta

Údaje o textu
Titulek:	Kunhuta, královna česká
Autor:	František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj:	STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 35–36. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Kunhuta Uherská

Narozena jest asi roku 1245 co dcera Rastislava Michajloviče, knížete halického, pána mačevského a rudenského z rodu ruských knížat černigovských čili tak zvaných Olgovičův a Anny uherské. Majíc let as 16 provdala se za Přemysla Otakara II. v Prešpurku dne 23. prosince 1261. Roku 1265 porodila mu dceru Kunhutu, 1269 dceru Anežku a 1271 Václava, potomního krále toho jména druhého. Kunhuta vynikala krásou tělesnou, při tom byla mysli vznešené i darův ducha velikých a milovnicí nádhery a okázalosti.

Po smrti Otakarově učinila Kunhuta s císařem Rudolfem, jenž se byl Moravy zmocnil, smlouvu, dle níž se mu měla za jistými podmínkami vláda i nad Čechy odevzdati. S dětmi svými usadila se Kunhuta v Praze, kdež vedla skvělý dvůr. Když však roku 1279 Oto Braniborský nabyl poručnictví nad Václavem, a Prahy se zmocnil, dal matku i syna odvézti na Bezděs, kdež přísně střeženi byli. Kunhutě však podařilo se prchnouti na Moravu, kdež panstvo jí náchylné vymohlo jí slušné opatření v Opavě. Tam tedy dvorem jsouc netajila milostnou přízeň svou k Vítkovi Záviši z Falkenšteina.

Když Václav II. vlády se uchopil, hleděla jej usmířiti pokornými dopisy, načež dobrý syn přijal ji ke dvoru svému v Praze, kdež slavila 1284 sňatek svůj s milencem. Choti svému zadala Kunhuta své věno, totiž všecka města i hrady v ceně 50.000 hřiven stříbra, nežila však dlouho s ním, neboť zemřela již 9. září 1285.