Věnec slávy žen slovanských/Drahomíra
Věnec slávy žen slovanských František Stejskal-Lažanský | ||
Svatá Ludmila, vévodkyně česká | Drahomíra | Doubravka, kněžna polská |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Drahomíra |
Autor: | František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský) |
Zdroj: | STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 23–24. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Související články ve Wikipedii: Drahomíra ze Stodor |
Drahomíra, rozená kněžna lutická, stala se manželkou Vratislava I., knížete českého, jemuž porodila tři syny: Václava, Boleslava a Spytihněva (záhy zemřevšího) a čtyry dcery. Po smrti manžele svého roku 926, kdežto nejstarší syn její Václav teprve k 16. roku dospěl, zmocnila se Drahomíra vlády a odstranila úkladnou vraždou bábu Václavovu Ludmilu, jejíhož vplyvu záměrům svým nepříznivého se obávala. Nato podnikla válku proti králi německému Jindřichovi Ptáčníkovi, jenž krajany její, Lučany, krutou válkou stíhal. Ale Jindřich obrátiv se proti Čechům přitrhl až ku Praze roku 928, načež donucena Drahomíra postoupit vládu synu svému Václavovi, který krále smířil slíbením ročního poplatku. Následkem osočení, jako by ukládala o jeho bezživotí, vypověděl Václav matku svou ze země, ale brzy přesvědčiv se o její nevině s velikou ctí sám nazpět ji přivedl. Zdá se, že Drahomíra odřeknuvši se vlády zároveň vzdala se všelikého podílu u veřejných záležitostech. Když roku 935 Václav od bratra svého zavražděn byl, Drahomíra, uslyševši o ukrutném skutku tom, přiběhla a s pláčem padla na mrtvé tělo syna svého, avšak znamenajíc, že jejímu živobytí nebezpečenství hrozí, utekla do Chorvátska, kdež brzy nato zemřela. —
Pověst líčí Drahomíru co horlivou pohanku a krutou protivnici křesťanství, která se konečně do země propadla, když klnula vozkovi svému, jenž jeda s ní okolo kostela a uslyšev zvoniti u vnitř k pozdvihování, slezl s kozlíka a poklekna zbožně v prsa se bil. Ještě v minulém století ukazovala se na Hradčanech díra, jež prý pohltila Drahomíru, a teprve císař Josef II. dal odstraniti tabulku na pověst tu se vztahující. Ze zpráv, jichž se nám dostalo o Drahomíře, vidno, že kněžna tato byla horlivou obhajkyní Slovanův proti Němcům, o jich podmanění usilujícím. Že Drahomíra, ač rodem jsouc pohanka, stala se v Čechách křesťankou, toho jest důkazem, že litujíc činu, jehož se v prchlivosti na Ludmile dopustila, dala na Tětíně, kde Ludmila smrt utrpěla, postaviti kostel sv. Michala archanděla. — Nepravé pověsti o Drahomíře mají za původce bezpochyby kněze německé, jenž rozšiřujíce latinskou liturgii v Čechách nenáviděli ji co horlivou hajitelku živlu slovanského a protož usilovali ji zostudit v paměti národu.