Věnec slávy žen slovanských/Biruta

Věnec slávy žen slovanských František Stejskal-Lažanský
Anna, královna anglická	Biruta	Barbora Celská

Údaje o textu
Titulek:	Biruta
Autor:	František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj:	STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 43–44. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Biruta Litevská

Biruta, dcera Vidimunda, velmože žmudského, posvětivši se službě bohův, stala se Vajdelotkou. Vajdelotkám těmto, podobným římským Vestalkám, bylo hlídati svatý oheň na oltáři Praurimy v blízkosti Polongy na svaté hoře. Kníže žmudský a trocký Kiejstut vraceje se z výpravy proti křižákům ji spatřil a vášnivou láskou k ní zahořel. Když mu pro učiněný slib čistoty ruku dáti nechtěla, unesl ji na svůj zámek Nové Troky a tam ji za ženu pojal. Měl s ní 4 syny: Patrika, Vitolda, Tovcivilu a Sygajlu či Zykmunta, pak jednu dceru, Danutu. Biruta slynoucí velkými přednostmi duše a dobročinností odebrala se po smrti, muže svého, když již Vitold na Litvě panoval, nazpět do Polongy, kde ve své dávné víře setrvavši zemřela r. 1417. — Vděčný lid zachoval památku její i vyhlásil ji za bohyni, a nepřestal ani po zavedení křesťanství na Litvě ji ctíti. Dosud se zove hora v Polondze nad mořem hora božské Biruty (Rakštis švětas Birutas) a lid tam putuje.