Věnec slávy žen slovanských/Alžběta (Isabella), královna uherská

Údaje o textu
Titulek: Alžběta (Isabella), královna uherská
Autor: František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj: STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 48–49.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Isabela Jagellonská

Alžběta (Isabella), královna uherská, manželka Jana Zápolského, krále uherského, a dcera Sigmunda krále polského a manželky jeho Bony de Sforza, narozena jest r. 1521. V 18. roku věku svého zasnoubila se mladistvá, vlaskou čilost s polskou půvabností spojující panna s 52letým tehdáž Zápolským dne 23. února 1539 v Královském Bělehradě. Manželství to trvalo však jen jeden rok, an manžel její již r. 1540 zemřel. Syn jeden, Sigmund, jí zůstal, jemuž ve všech zmatcích a změnách dovedla zachovat korunu, ač Ferdinand I., bratr císaře Karla V., v Budíně byl za krále uherského korunován, ba smlouvou velkovaradínskou pojištěny mu po vymřetí Zapolských celé Uhry.

Alžběta zavolala nyní k pomoci mocného sultana Solimana I. Tento přišel, hleděl ale Uhry sobě vydobýti a obsadil Budín r. 1542. Pro roztržky mezi velmoži uherskými a pro slabou pomoc, jaké se Ferdinandovi od knížat německých dostávalo, zůstaly Uhry na větším díle v moci Turkův, a Alžběta musela se spokojiti se Sedmihradskem a některými pohraničními župami. Život Alžbětin byl neustálý boj se zradou v nejbližším jí kruhu, proti úkladům při dvoře cařihradském, proti směsici vyjednávání tu s Polskem, tu s Francouzskem, tu zas s Ferdinandem. Vytýkala se jí vládychtivost a řevnivé chování k synu již dospívajícímu. Žádnému pak nedůvěřujíc a ode všech jsouc podezřívána stála u konce života, v němž tolik trpkých zkoušek osudu ji zastihlo. Smrt její nastoupila po krátké churavosti dne 20. září 1559, právě když s Ferdinandem vyjednávala o ustanovení zemí, jež jí zůstati měly. Ač toliko 38. roku věku svého dosáhla, zakusila všeliké života trpkosti a bolestné změny osudu.