Věnec slávy žen slovanských/Žofie z Helfenburka
Věnec slávy žen slovanských František Stejskal-Lažanský | ||
Flora Cuceri Pešionia | Žofie z Helfenburka | Irena Feodorovna, carevna ruská |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Žofie z Helfenburka |
Autor: | František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský) |
Zdroj: | STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 58–59. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Související články ve Wikipedii: Albínové z Helfenburka |
Jedna z nejzasloužilejších abatyš staroslavného kláštera u sv. Jiří na hradě pražském byla Žofie Albinova z Helfenburka, narozena r. 1563, dcera Tomáše Albína z Helfenburka, jenžto jsa synem Václava Albína, kancléře pánů z Rožmberka, po smrti manželky své do stavu duchovního vstoupil a v krátce se stal kanovníkem v Pasově, v Olomouci a na hradě pražském, roku pak 1569 děkanem na Karlově Týně a r. 1574 biskupem olomúckým, zemřel však již počátkem r. 1575 byv otráven.
O Žofii známo, že byla s počátku jeptiškou v Tišnově. Jak se jeptiškou stala, o tom vypravuje děkan karlotýnský Julius Körner takto: „Žofie byla zasnoubena jisté osobě rytířské a již při slavných hodech při zasnoubení seděla vedle snubence svého; tu jí náhle pukl a zlomil se prsten, jejž na znamení věrnosti od ženicha právě byla obdržela. Náhodu tuto přijala za pokynutí, že nemá vstoupiti v manželství světské, a zaslíbila se, že se stane nevěstou Kristovou. Hned bylo konec hodům a nevěsta připravovala se ku klášternímu životu v Tišnově.“
Za nějaký čas vstoupila Žofie do kláštera sv. Jiří na hradě pražském a pět let po složení slibu stala se převorkou. R. 1600 zvolily ji pro zásluhy, jež si o zvelebení řádu vydobyla, všecky sestry za kněžnu abatyši svatojiřskou. Spravovala klášter po 30 let v časích nejnepokojnějších a nejnebezpečnějších zbožně i mocně, věrně i obezřele, i dostalo se jí té cti, korunovat dvě královny české, totiž dne 10. ledna 1616 Annu, manželku Matyášovu, a dne 21. listopadu 1627 Eleonoru, choť Ferdinanda II. Skonala boholibý život svůj dne 15. prosince 1630, v 67. roce věku svého a pochována jest ve chrámu sv. Jiří, kdežto se podnes spatřuje v hlavní lodi náhrobek její s celým vyobrazením ctné kněžny pod korunou a s berlou, a v chodbě vedoucí do kaple sv. Anny jest veliká souvěká podobizna její, malovaná barvami olejovými.