Výlet do Španěl/Caravella

Výlet do Španěl Karel Čapek
Bodega	Caravella	Palmas y naranjos

Údaje o textu
Titulek:	Caravella
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	ČAPEK, Karel. Cestopisy I. Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	ČAPEK, Karel. Spisy IV. Cestopisy I. Praha: Československý spisovatel, 1980. s. 251–254.
Licence:	PD old 70

Je zakotvena na Guadalquiviru blízko té Torre del Oro, u níž španělské lodi vykládaly peruánské zlato; a je prý do posledního prkna a lana udělána podle té caravelly de Santa Maria, na které Kryštof Kolumbus objevil Ameriku. Šel jsem se na ni podívat v naději, že mě přitom něco napadne o Kryštofu Kolumbovi; prolezl jsem ji od podpalubí až nahoru; lehl jsem si do postele v Kolumbově kabině a schoval jsem si na památku jedno číslo La Vanguardia, které tam leželo na stole, patrně také po Kolumbovi; potěžkával jsem falkonety nebo kolubríny či jak se ty staré kanónky jmenují, přičemž jsem si málem přerazil nohu železnou koulí, neboť byly nabité; ale nic víc jsem neobjevil krom svého vlastního podivu, jak je ta slavná loď malá. Myslím, že by ji pražský magistrát nepovolil ani k osobní dopravě na Zbraslav.

Ale nahoře, na palubě, jsem si vzpomněl, že za mými zády je iberoamerická výstava; a až ji zavrou, zůstane po ní v Seville veliká iberoamerická univerzita, na kterou, jak my Sevillanos doufáme, budou jezdit mladí caballeros z Mexika a Guatemaly, Argentiny a Peru a Chile. V tu chvíli jsem dostal strašnou chuť být španělským vlastencem a radostně povykovat: Hombres, považte si, vždyť tamhle za mořem je já nevím kolik miliónů lidí, kteří mluví jazykem podle slovníku madridské Akademie! Sic je tam států jako datlí na palmě, ale je to jeden národ, a kdybychom se do toho řádně obuli, byla by to i jedna kultura, sabe? Představte si, caballeros, že by všichni lidé držící se slovníku madridské Akademie táhli za jeden provaz; v tu chvíli by tu bylo něco, co se nepovedlo ani Společnosti národů, byla by tu Euroamerika, byla by tu mezikontinentální dohoda bílé rasy; helo allí, byla by znovu objevena Amerika. Jen si vemte, jak bychom my Iberové vytřeli zrak těm velkým mocnostem s jejich věčnými hádkami o tonáž a kalibr! Amigos, každý extranjero, který se k nám přibatolí přes Irún nebo Portbou, se jen omrkne, a už pozoruje, že z nás Španělů koukalo něco velikého a světového; kde to, u všech sakrů, zůstalo? Ve jménu Goyi a Cervantesa, dejme se do toho ještě jednou!

Tak a podobně bych jim to řekl; neboť když už má člověk pod nohama loď, která připomíná caravellu Kolumbovu, cítí cosi jako nutkání, aby objevil Ameriku. Ameriku jsem neobjevil, ale našel jsem v této zemi něco bližšího; myslím, že se to jmenuje nacionalism. Tady ten národ dovedl víc než který jiný — nepočítáme-li Angličany — uchovat svůj vlastní ráz života; od ženských mantil po muziku Albenizovu, od domácích zvyků po uliční firmy, od caballerů až po osly dává přednost svému starému španělství před mezinárodním civilizačním nátěrem. Snad to dělá podnebí nebo ta skoro ostrovní poloha; ale hlavně, lidi, je to věc charakteru. Tady každému caballerovi zvedá bradu lokální pýcha; Gaditano se nadýmá tím, že je z Cádizu, a Madrileňo, že je z Madridu, Asturián je pyšný, že je z Asturie, a Castillan je pyšný vůbec; neboť každé to jméno je slavné jako erb. Následkem čehož, jak doufám, se Sevillan nikdy nezahodí tak dalece, aby se stal dobrým mezinárodním Evropanem; neboť se nestane ani Madrilencem. Jedno z hlubších tajemství Španělska je jeho provincialism, zvláštní ctnost, jež v ostatní Evropě poněkud vymírá; provincialism, jenž je úhrnný produkt přírody, dějin a lidí. Španělsko ještě nepřestalo být přírodou a dosud se nevzpamatovalo ze svých dějin; proto si dovedlo tolik toho uchovat. A my ostatní, my se můžeme tak trochu divit, jaká krásná věc je být národem.