Výbor básní (Frič)/Div krásy
Výbor básní Josef Václav Frič | ||
Bludný pacholík | Div krásy | Přástevnice |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Div krásy |
Autor: | Josef Václav Frič |
Zdroj: | Tisk PFEFFER-A i PUKY-HO na ulici Montblanc (Správou JANA KWĚTON-A) |
Vydáno: | 1861 |
Licence: | PD old 70 |
Související: | Máj (almanach 1859)/Div krásy |
Tři hvězdy slítly s nebes báně,
že bylo teskno hledět na ně.
Rázem v tu samou sletíc dobu,
k osamělému padly hrobu.
Koho ten pustý příkrov chová?
tam žena spí — třech mužů vdova.
A s každým jednu dceru měla,
každá z nich právě odumřela.
Ta první ducha vypustila,
když robátko své dokojila.
A na druhou smrt zavolala,
když otčenášek doříkala.
Ta třetí před zrcadlem stála
a ještě v rakvi se usmála!
Ty dvě, ty mají lehkou cestu,
třetí chce ďábel za nevěstu.
Do brány pekla čerti jedou
a vezou králi pannu bledou.
Panně se hrůzou ježí vlasy
a král se lekne její krásy.
Mluv kdo ti dal to hladké líčko? —
Pila jsem vlastní matky mlíčko.
A kdo ty oči půjčil tobě? —
Můj tatíček je líbal obě.
A kdo tou krásou odíl tebe? —
Myslím že dobrý pánbůh s nebe.
Ďábel se toho slova lekne,
že s celou chasou před ní klekne.
Odpusť, nemáme k tobě práva,
jsi prosta hříchu, budiž zdráva.
Jdi, navrať bohu tu svou krásu,
a orodůj za naši spásu.
Rci mu, že jeho dílo ctíme,
že se mu rádi pokoříme.
Krása i v pekle divy tvoří! —
a od těch dob se peklo boří.