Vánoční projev presidenta republiky
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Vánoční projev presidenta republiky |
| Autor: | Emil Hácha |
| Zdroj: | Národní listy, roč. 78, č. 354. str. 1 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 25. 12. 1938 |
| Licence: |  PD old 70 |
President republiky dr. Emil Hácha učinil včera rozhlasem projev, ve kterém vzpomněl osudových událostí, které nás stihly v roce uplynulém. Vyslovil zároveň naše naděje a odhodlání pracovat pro lepší budoucnost. Naši národové, pravil, zůstanou nevyvráceni, ježto kořeny jejich tkví hluboko a pevně.
Drazí spoluobčané,
na sklonku roku, plného nepokoje a bolestných obětí, chtěl bych o svátcích míru a radosti říci Vám po prvé několik slov s místa, na něž mne postavila ústavně projevená vůle národa a moje vlastní povinnost. Radostná nálada vánoční, vypěstovaná staletou tradicí, nemůže nám dáti zapomenouti na smutek, který nás všecky svírá a nemůže mne pohnouti, abych snažil se buditi konejšivé naděje pro příští léta. Ale jsou také světla v tomto našem národním soumraku: jsme stále na svém kusu země, jako jsme na něm byli déle než tisíciletí. Máme i nadále svůj vlastní stát, jejž jsme ještě před necelým čtvrtstoletím neměli. Po velké vichřici, jež námi tolik otřásla, stojíme nadále pohromadě a pracujeme. Po prudké krisi, která zachvátila naše soužití s bratry Slováky a Podkarpatorusy, nalezli jsme se a můžeme žíti v dobré vůli.
A konečně — ač není to menší ceny — ukázalo se, že jsme dovedli ony osudné týdny prožíti v důstojném klidu, sevřených řadách a bez zoufalého rozkladu.
Vidím v tom všem dostatečný důvod, abych věřil, že naši národové — byť mocně otřeseni — zůstanou nevyvráceni, ježto kořeny jejich tkví hluboko a pevně ve své půdě.
Není dnes na čase, abych vykládal o našich úkolech a vyhlídkách pro nejbližší dobu. Učinil to před málo dny pan předseda vlády v zákonodárných sborech a netajil, kolik a jak velkých těžkostí a nebezpečenství bude nám ještě překonati.
Dnešní večer dává nám podle starodávné křesťanské tradice na chvíli zapomenouti všech trudů a svizelů, které nás obkličují a tísní, neboť Štědrý den je svátek rodiny, je svátek rodičů a dětí. Je to den rodinného tepla, jež hřeje dnes více než kterýkoliv den v roce. Otcové, jimž práce a obecné starosti mnohdy na týdny a měsíce brání říci vřelejší slovo svým dětem, jsou dnes blíže ke svým rodinám. Zamyslí-li se nad tím, nemohou si neuvědomiti, že jejich životní dílo nebylo by ničím, kdyby nebylo zde nových generací, pro něž práce otců bude základem lepši a šťastnější budoucnosti. Toto vědomí je jim odměnou za práci vykonanou a zároveň pobídkou k vytrvalé práci nové.
Slovenskému ľudu priniesol uplynulý rok boľastné straty podobné ako Čechom. Priniesol mu však tiež úspěch, ktorý bol jeho túhou. Je to iste veľký zisk pre náš štát, keď sa môžu slovenskí bratia cítit spokojnými v tomto štátnom sväzku. Prináša nám to vedomie nielen ukľudňujúce, ale aj povznášajúce, keď vidíme, že vedúci činitelia Slovenskej krajiny pociťujú i plnu ťarchu svojej zodpovednosti. Som rád, že hodlajú tiež věcné, dôstojne a spravedlive riešiť otázku pře český ľud v západnej části štátu tak významnú, to jest otázku Čechov na Slovensku.
Môžeme dúfať, a já v to verím, že tohoročné vianoce znamenajú počiatok nového bratstva medzi oboma kmeňmi a prial som preto s radosťou pozvanie slovenskej krajinskej vlády, aby som čásť vianočného kľudu strávil v slovenských horách.
Rovněž naši bratří z Podkarpatské Rusi přinesli velké oběti ve jménu obecného klidu a míru. Společné oběti nás navzájem velmi sbližují a upevňují svazky nás spojující. Přál bych já jim a celému našemu státu, aby oni svojí autonomií dokázali, že v plné míře pracují k prospěchu vlastnímu a k prospěchu celé republiky.
Jest ale mezi námi všemi, kteří republiku nazýváme svým státem, velký počet těch, jimž letošní vánoce přinesly kromě našich všeobecných společných strastí ještě zvláštní utrpení osobni. Myslím na naše uprchlíky. Vánoce jsou svátkem lásky; nechť naše láska platí především jim.
V těžkých dobách, jež prožíváme, ožívá u nás, jak tomu bylo v našich dějinách vždycky v době těžkých zkoušek, tradice svatováclavská. Vzpomínám na jednu z mnoha krásných legend o našem národním světci. Je to ona, podle níž v jeho stopách, které zanechával v zimě ve sněhu, ohřívali se nuzní a potřební. Řiďme se, drazí spoluobčané, v letošní zimě tímto příkladem sv. Václava! Nechť kudy jdeme, zanecháváme po sobě stopy, ve kterých by se ohřáli ti naši lidé, kterým je zima — především naši uprchlíci!
Je třeba, abychom se soustředili k velkému činu, který má v našich domácích dějinách velké vzory. Základ národní pomoci, který byl nedávno uveden v život je takovýmto střediskem, které volá po účinném přispění, jež citlivá srdce našeho lidu jistě nedovedou odepřít.
A ještě něco chtěl bych připamatovat. Mnozí z našich soukmenovců budou tyto dny tesklivě vzpomínat na svoji bývalou vlast, kterou dějinnými převraty tohoto roku ztratili. Zachovejme i jim teplé místo v našich srdcích a mysleme na ně s přáním plného zdaru v jejich nových vlastech.
Bratrská láska, nechť spojuje všechny příslušníky našich národů. Ona bude s to, aby smutné letošní vánoce učinila šťastnými. To vám všem ze srdce přeji!