Utěšené povídky pro naši milou mládež/Kniha bez písmen

Utěšené povídky pro naši milou mládež Stanislav Řehák
Zlatá korunka	Kniha bez písmen	Mozartovo rekviem

Údaje o textu
Titulek:	Kniha bez písmen
Autor:	Stanislav Řehák
Zdroj:	ŘEHÁK, Stanislav. Utěšené povídky pro naši milou mládež. Praha: Jos. Mikuláš, asi 1884. s. 52–53. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Jistý stařec, jehož hlava byla již jako mléko bílá, seděl na lavičce před oknem svého domku. Četl z jakési knihy. Zdálo se, že čte cosi důležitého; neboť zrak jeho spočíval napnutě ve knize. Tvář však prozrazovala veselosť, blaženou spokojenosť.

Zatím blížil se ku starci jakýsi učený pán.

Ten nahlédnuv do knihy starcovy, pravil: „Co to tropíš, pošetilý muži, vždyť ta kniha žádných písmen nemá; kterak můžeš z ní čísti?“

„Divíte se, milý pane!“ odpověděl stařec, „že čtu z knihy, v níž žádných písmen, žádného čtení se nenalézá; vysvětlím vám však blíže počínání své! Kniha tato obsahuje pouze šest listů, z nichž každý jiné barvy jest. Slyšte, jaký význam pro mne barevné tyto listy mají:

První, jasnou modří natřený list, praví: „Člověče, obracej často svých očí vzhůru k nebesům!“

Druhý, jako růže červený, připomíná mi utrpení a smrť spasitelovu.

Třetí, jak lilie bílý, toto na mysl mi uvádí: „Člověče, přičiň se, abys vždy cnostně živ byl.“

Čtvrtý, černou barvou označený list, pamatuje mne vždycky na rakev a tmavý hrob.

Pátý list, barvy ohnivé, děsí mne mukami pekelnými.

Šestý pak list, jenž jest krásně zlacený, poučuje mne o slávě, nádheře a lesku v nebesích.

Z toho zajisté poznáváte, drahý pane, že kniha tato poučuje mne o všem, čeho mně třeba věděti: a proto jest mi mnohokráte milejší, než vaše celá knihovna.“

Učenec s podivením vyslechl slova starcova; načež zamyšlen ubíral se cestou svou dále, uznávaje, že slova ta vskutku jsou pravdiva.