Ukradená stříkačka i záclony

Údaje o textu
Titulek:	Ukradená stříkačka i záclony
Autor:	Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj:	Národní listy, roč. 28, č. 48. s. 5 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	17. 02. 1888
Licence:	PD old 70

Před čtyřčlenný soud, jemuž předsedal rada zemsk. soudu p. Švorčík, pohnáni byli František Černý, 39letý nádenník v Praze, rodem z Dobřejovic, a Karel Markytán, 45letý pumpař v Dolní Krči. Černý má již své kriminální zkušenosti. Dvakráte byl zavřen pro zločin krádeže a mnohokráte trestán pro přestupek krádeže. Je ženat, ale s manželkou svou nežije už dlouhý čas a manželství nahradil si divokým poměrem s družkou, která se nedávno odebrala nahoru do »červeného domu«. Tázán, jakého je řemesla, odpovídá Černý, že »necuje«, totiž plete sítě, a pověst líčí ho jako odvážného a škodného pytláka, který »necuje« vlastně nejvíc pro sebe a do »neců« chytá po lesích, co se právě chytiti dá. Markytán je podruhé ženat, ale neví, jak se žena jeho jmenovala za svobodna, neví ani, v kterém čísle sám bydlí, nemůže se hned upamatovati, kolik má dětí a které měl s nebožkou a které s druhou ženou. Někteří lidé mají tak slabou paměť.

Běží o kradené záclony a kradenou stříkačku. V prvním případě je poškozeným pan Václav Mikoláš, bývalý pěvec Národního divadla a nyní nájemce hostince »Belle Alliance« u Krče, a jeho choť Anna. Koncem srpna ukradeny byly manželům těmto z malého altánu v zahradě při zmíněném hostinci č. 222 v Michli, cvilinkové záclony v ceně 5 zlatých. Nebyla to krádež první, neboť již před tím chodil jim někdo na slepice a jinou drůbež, ale manželé Mikolášovi takové menší krádeže ani neoznamovali.

Byla-li zahrada zamčena čili nic v době, kdy ukradeny záclony, nemůže nikdo určitě udati. Četník Josef Kubelka vykonal s hostinským Václavem Pospíšilem v Dolní Krči domovní prohlídku u pumpaře Karla Markytána, u něhož nalezen jeden dílec čili pole cvilinkových záclon, v němž poznala pí. A. Mikolášová svůj majetek. Markytán zapíral z počátku jakékoli účastenství na krádeži a tvrdil, že záclonu koupil někde v Židech; později však doznal, že půjčil jistému Frant. Černému 20 kr. a ten že mu dal do zástavy onu záclonu a mimo to i hadici od stříkačky v délce čtyř metrů, s mosaznou násadou. Fr. Černého brzy měli, ale on všechno popíral a prohlašoval udání Markytánovo za smyšlené. Ale přihliží-li se ke dřívějším četným krádežím Černého, který je známým zlodějem, oprávněno je podezření, že on sám záclony odcizil. Markytán zná již déle Černého a bylo mu jistě známo, že je to zloděj, ale přes to přijal od něho věci — jak tvrdí do zástavy. Okolnost, že Černý zastavil u Markytána i hadici od stříkačky vedla k vypátrání nové krádeže. V červenci 1887 odcizena ze zahrady maltézské v Motole těžká železná stříkačka a současně s ní i zelenina. Cena stříkačky udána na 100 zl., zelenina oceněna na 1 zl. 50 kr. Hadice stříkačky byla 16 metrů dlouhá a měla cenu 6 zl. 90 kr. Poněvadž pak v téže době nabízel Černý Markytánovi ke koupi zahradní stříkačku a poněvadž u něho hadici s násadkou skutečně zastavil, nutno míti Černého za podezřelého z této krádeže, tím spíše, jelikož vůbec zapírá a ani nepřipouští, že věci zastavil.

Proto je žalován Černý pro zločin krádeže a Karel Markytán pro přestupek účastenství v krádeži. Při líčení zapírali oba, hlavně Černý byl nevinnějším nad lilii, ale z výslechu svědků a z četných okolností nabyl soud přesvědčeni o jejich vině, uznal Černého vinným zločinem krádeže, začež mu přisoudil třináct měsíců těžkého žaláře, Markytán pak uznán vinným přestupkem účastenství v krádeži a dostal pětidenní vězení. Kam se děla stříkačka, nebylo zjištěno. —on.