Uživatel:Skim/Knihy/Jitřenka
Jitřenka bleskla na blankytě
a smavé Jitro, její dítě,
již libým dechem plní svět.
Probuzen jitrem, každý květ
korunku otevírá vonnou
a zírá mlhy lehkou clonou
ke slunci, nad obzor jež spěje –
a v nitru květ se slastí chvěje.
Jen Jitřenku, mé dětí zlaté,
v té knížce krásné tady máte.
Nechť její stránek smavý jas
předtuchou slasti plní vás,
jež hruď vám plně zanítí,
až v pozdějším snad žití čase,
v kouzelné, netušené kráse
vám slunce – Věda zasvítí.
A dále mluvil dobrý král v této zakládací listině o právech, svobodach i ochraně, kterých obyvatelé této nové části Prahy účastní se činí, jakož i o tom, kdy každý z nových usedlíků má. býti hotov se stavbou domu svého.
Jako z prvních slov zakládací listiny Karlovy vane vřelá jeho láska a péče o blaho země české, tak zase z dalších ustanovení o zařízení města viděti jest jeho rozšafnost. Chtěl, aby nové město bylo hotovo a ku příjetí nových obyvatelů připraveno dříve, nežli obyvatelstvo Pražské valem množiti se počne. A to nastati mělo založením vysokých škol čili university v Praze. Karel sám, byv vychován u dvora svého příbuzného, krále francouzského, kde bylo i původní jméno jeho Václav změněno ve jméno Karel, byl mužem vysoce vzdělaným. Procestoval a znal téměř všecky země evropské a uměl mluviti pěti rozličnými jazyky; byl nejvzdělanějším panovníkem ve vší Evropě. A právě protol že sám na sobě poznal velikou cenu pravého vzdělání, těžce nesl, že milí jeho Čechové musíli ubírati se do daleké ciziny, když chtěli vyššího vzdělání nabýti. I odhodlal se zařídíti v Praze vysoké školy. jakými se tehdy honosily jediné Italie, Francie, Španělsko a Anglie. Stalo se tak zvanou zlatou bullou Karlovou, ze které opět vřelým plamenem dýše Karlova láska o český národ. Pravít se v ní doslovně:
„Mezi žádoucími věcmi srdce našeho je naše obzvláštuí péče a starostlivost, jak by království naše české, které přede všemi jinými dědičnými i jinak šťastně nabytými zeměmi s obzvláštní náklonností duše objimáme, tak jako přirozenou povahou svou oplývá hojností potrav tělesných, rovněž velikým počtem moudrých mužův způsobenim naším bylo ozdobeno. aby věrní obyvatele téhož království, kteří po ovoci dobrých umění bez přestání lačni, nemusili o cizí almužny žebráti, nýbrž připravený stůl v království svém měli.“ - Dále zlatá bulla ustanovuje zvláštní ochranu cizím studentům i mistrům, jakož i odměny za zásluhy. Kancléřem nově založené university Pražské ustanovil Karel se souhlasem papeže arcibiskupa Arnošta z Pardubic, jakož i další jeho nástupce. Tak dostalo se Čechům university, která se záhy stala nejslavnější ve vši Evropě a vzdělávala tisíce žáků z rozličných národův evropských. Že přítomnosti takového množství cizich, většinou zámožných lidí Praha zkvétala a obyvatelstvo její bohątlo, jest zřejmo.
Nejznámější stavba. pocházející z dob Karlových, jest starý kamenný most v Praze, čili most Karlův. Karel IV. založil a stavěti jej začal, aby zařídil pevné a trvale spojení měst Pražských na obou březích řeky Vltavy, zvláště když nové město utěšeně zkvétati začalo. Královna Judita sice asi tam, kde stoji dnes křižovnický klášter, vystavěla r. 1174. most kamenný; leč most ten r. 1314. přivalem vody a ledu byl pobořen. Na místo jeho postaven byl most dřevěný. který však voda často brávala. Karel chtěje tomu odpomoci. nařídil stavbu dnešního mostu Karlova. Stávbu prováděl mistr Petr Parléř, stavitel chrámu Svatovitského. Dokončena však byla. teprve za krále Václava IV., syna Karlova. Most ten věky přetrval; teprve koncem minulého století a zvláště při nesmírné povodni dne 4. září r. 1890. byl starobylý ten Stránka:Jan Dolenský - Jitřenka - 1894.djvu/13 zvláště slavných příležitostech. Odtud koruna ta slove korunou svatováclavskou a císařové rakoušti vají korunou tou až posud korunováni na znamení, že uznávají všecka práva tohoto slavného království. Není proto divu, že všichni Čechové považují svatováclavskou korunu za klenot nedotknutelný a posvátný. Jet známkou vroucího spojení mezi národem českým a jeho panovnikem.
Leč pro doby bouřlivé a nebezpečné chtěl se Karel postarati jak pro českou korunu, tak i pro ostatní vzácnosti a památnosti Čech o úkryt bezpečnější. Chtěl zbudovati hrad pevný, ne příliš daleko od Prahy, stálého jeho sídla, jenž by byl přístupný, ale při tom v tehdejších dobách nedobytný. Zde uložiti chtěl české klenoty korunovační. zejména korunu svatováclavskou, dále český archiv, obsahující všecky nejpamátnější listiny království českého, jakož i mnohé jiné památky, zvláště ostatky svatých, kterých byl Karel již hojně nasbíral a ještě nasbírati doufal. I vyhlédl ke stavbě takového hradu mohutný skalnatý vrch v lesích nedaleko levého břehu řeky Mže blíže Berouna; vrch ten obklopen jest šesti jinými vrchy vyššími a lesnatými, tak že hrad mezi nimi se všech stran zůstal by skrýt. Karel svěřil stavbu hradu toho slavnému stavíteli té doby, Matiášovi z Arrasu. Na rozkaz císařův měl hrad nazván býti dle jeho jména Karlštejn. Ježto pak Karel dříve, nežli ku stavbě vše bylo připraveno, byl nucen odejeti do jiných zemí svých, uložil příteli svému, arcibiskupu Arnoštu z Pardubic, aby základní kámen ku hradu sám slavnostně místo něho položil. I stalo se tak 10. června r. 1348. a po té se pilně na. zbudovaní a vyzdobení hradu pracovalo po devět let. Po vůli Karlově měl býti Karlštejn nejen pevným a nedobytným, ale i krásným. Nemělo šetřeno býti ani práce, ani nákladu, aby hrad ozdoben byl uměním malířským, řezbářským i sochařským. K vyzdobování hradu povoláni nejznamenitější umělci, a nešetřeno ani zlata, ani drahých kamenů. Nebylo skutečně té doby hradu slavnějšího a nadhernějšího. Kdyby byl r. 1354., kdy hrad byl dostaven, přišel někdo do krajiny této, v níž před 10 lety jen lesy šuměly, byl by v úžasu se zastavil. Na tvrdé skále čněl do výše hrdý hrad s obrovskou věží čtyrhrannou, zvedající se ze skupiny pevných budov hradních, opatřenýcli cimbuřímí a. ozdobnými štíty. Cesta ku branám vytesána byla. ve tvrdé skále; na předhradí byly příbytky správce hradu čili purkrabího i strážcův hradu. Na. hřebeně skály vypínal se do výše palác královský a vysoko nad něj čněla zmíněná již věž čtyrhranná. Aby posvátnost místa toho tím více vyznačena. byla, zřízeno bylo uvnitř hradu několik kaplí. Tak kaple sv. Mikuláše byla určena pro rytíře a many, ustanovené k tomu, aby střežílí hrad. Dale byla tu kaple Nanebevzetí Panny Marie a při ní těsná kaple sv. Kateřiny, ve které veliký panovník nejčastěji sám na modlitbách dlíval a o povinnostech svých vlalařských rozjímal. Do kaple sv. Kateřiny zvláště v týdnu Vclikonočním se Karel uchyloval, aby zde po několik dnů a nocí nikým norušen rozjímal; nejnutnější jídlo a. pokrm pak otvorem ve zdi podávati sobě poručíl. Leč nejstkvostnějším a spolu nejposvátnějším místem ve hradě byla královská čili korunní kaple sv. Kříže, zřízená ve věží hradní.
Hrad Karlštejn byl slavně vysvěcen dne 27. března r. 1357. arcibiskupem Arnoštem z Pardubic u přítomnosti císaře a císařovny. jakož i velikého množství panstva jak světského, tak i duchovního. Ale při té příležitosti k vysvěcení korunní kaple sv. Kříže ještě nedošlo. Nebylat dosud vyzdobena dle přání Karlova, ač úkol ten svěřen byl velikému počtu nejznamenitějších umělců. Výzdoba. ta dokončena byla teprve r. 136-3., kdy kaple slavně byla vysvěcena. Stěny její byly vyzdobeny uměleckými obrazy; na spodní části stěn kaple bylo ve zlaté omítce zasazeno na tisíce drahých českých kamenů mnohdy pudivuhodné velikosti a krásy, strop pak ozdoben četnými hvězdami. Při službách Božich, jež konati zde sméli toliko biskupové a místní děkan, plalo vždy 1330 voskovic. Oltář od ostatní kaple oddělen byl pozlacenou mříží, a za touto nad oltář-em uschovana byla koruna svatováclavská i ostatní korunovační klenoty české
Takový tedy stánek zbudoval Karel IV., otec vlasti, pro nejdražší stkvost českého naroda. A k opatrování hradu a stkvostů v něm chovaných ustanovil zvláštního purkrabí, jenž počítán byl k nejpřednějším úředníkům zemským. Jemu podřídil 22 okolní rytíře a 20 manů, kteří na hradě, střídajíce se, ve dne v nocí stráž konali s lidmi svými, každou hodinu s hradeb volajíce do krájiny výstrahu: „Dále od hradu, dále, at tě nepotká neštěstí nenadále.“ —
Není divu. že lid v dobách Karlových, jenž viděl a znal všecku tu lásku, se kterou Karel zbudoval Karlštejn, hleděl ku hradu s posvátnou úctou.
Velikým a slavným panovníkem byl náš Karel IV. Nejen po vlastech zemí koruny české, ale i po daleké cizině bylo jméno jeho vyslovováno s nevšední úctou. Vysoce šťastnou byla by každá země, která by měla takového panovníka. Leč Karel IV. byl králem Čechů, v Čechách umínil si sidliti, Čechjr chtěl učiniti rájem. Jak ctěn a vážen byl i daleko za hraniCemi, o tom mimo jiné svědčí též slavná jízda jeho do Říma, kde r. 1355. dal se od papeže korunovati za římského císaře. Zřídka kdy vídala Italie korunovační jízdy hlučnější a slavnější. Při té příležitosti umínili si nejpřednější vlastenci italští požádati ho, aby ujal se panství nad Italií. V milánském chrámu sv. Ambrože dal se korunovati železnou korunou za krále lombardského, při čemž všecka šlechta, všickni přední pánové italští holdovali mu jako svému pánu.
Když po milánské korunovaci hnul se průvod Karlův k Římu, vzrostly zástupy, které ho provázely, do tisíců. Na jaře r. 1355. před hodem Velikonočním stanul průvod císařův před branami věčného města. Nikdo nepamatoval slavnějšího a nadšenějšího uvítání, jakého dostalo se tu našemu slavnému králi. Všecko město bylo vzrušeno, každý měl se za šťastného, kdo mohl pohlédnouti ve tvář králi českému a spolu císaři římskému a jeho manželce, Anně, která ho provázela. Slavnýy byl příjezd jeho do Říma, slavnější byla pak korunovace ve vatikánském velechrámu. Řím tonul v nádheře, veselí a radost zdála se nemíti konce.
Tak slavným a proslulým panovníkem byl náš Karel IV.!
Není divu, že srdce českého lidu přilnula k tak velikému králi láskou netušenou, není divu. že upomínka na něho jest a bude ve vlastech naších vždy požehnána.
Žel, že tak rychle uplynuly slavné dny, v nichž vlast naše rozvíjela se k rozkvětu netušenému. Dne 29. listopadu r. 1378. opustil Karel IV. své milé Čechy navždy k otcům se odebrav. Těžký a hluboký smutek rozestřel Stránka:Jan Dolenský - Jitřenka - 1894.djvu/18 Stránka:Jan Dolenský - Jitřenka - 1894.djvu/19 koutkem, má. pestrou minulost. Život, který mezi jejími stěnami se rozvíjel, bujel, klesal. hynul, zmiral a zase znova se vzpružoval, život, jehož svědkem bývalí jen ptáci, byl tak zajímavý, že zasluhuje pozornosti a vřelé upomínky.
Nechť jen světnička sama. vypravuje!
„Když před více než sty lety vyroubili tento dům, byla jsem čistounká, úhledna. Mne prvni pozdravuje od těch dob slunéčko, věrný můj přítel. Vidím po všem městě, vidím i do dalekého okoli, ale slunce vidi ještě dále. Celičký prý svět obhlédne za jediný den. A to slunéčko tak mne miluje, že první mne ve městě pozdravuje. Avšak nechci se honositi vzácnosti, neboť slunéčko vi, co dělá.
Byla jsem tedy jako na. sloupku. Měla jsem čistounké okno, v němž byly rámy barvou zelenou pěkně natřeny, měla jsem i strop malovaný. Tehdy zastavovali se lidé na ulici. zvedali hlavy a tazavě dívali se do mého okna.
„Kdo asi tam bude bydliti ?“ slýchala jsem nejednou ze zástupů. Já sama nevěděla.
Dole pode mnou plnily se chodby a světnice; smích, křik a žerty za jasných noci slýchala jsem z otevřených oken i dveří. Mezi mými stěnami bylo však tak tichounko, že slyšela jsem každý šelest. Konečně počalo se mi stýskati. Proč jsem tak opuštěna, proč někdo i mezi mé stěny se nepřistěhuje? Vždyť byla jsem povýšena nad všecky přibytky, byla jsem hlavou domu! Bylo mi divno, že lidé nemaji smyslu pro mé přednosti. Jen ptáci Sedavali na řimsách, které trčely přede mnou. Ti zdali se mi býti mnohem moudřejšimi.
Jednou k večeru nenadale otevřely se moje dveře. Vstoupili dva mužové. Jeden byl oděn v pěkný šat Stránka:Jan Dolenský - Jitřenka - 1894.djvu/21 Stránka:Jan Dolenský - Jitřenka - 1894.djvu/22 Stránka:Jan Dolenský - Jitřenka - 1894.djvu/23 Stránka:Jan Dolenský - Jitřenka - 1894.djvu/24 Stránka:Jan Dolenský - Jitřenka - 1894.djvu/25 Stránka:Jan Dolenský - Jitřenka - 1894.djvu/26 Stránka:Jan Dolenský - Jitřenka - 1894.djvu/27 Stránka:Jan Dolenský - Jitřenka - 1894.djvu/28 Stránka:Jan Dolenský - Jitřenka - 1894.djvu/29 Stránka:Jan Dolenský - Jitřenka - 1894.djvu/30 Stránka:Jan Dolenský - Jitřenka - 1894.djvu/31Juž klusá Husar, po vsi běží,
ten černý huňáč, věrný pes.
jenž dům a. statek věrně střeží,
on toulkou pobihal si kdes.
I Tam čeká Vašík podle domu,
ten drobný klouček buclatý,
je jako voják, věřte tomu,
hled přímý, kabát upjatý.
„Stůj, Husare,“ tak volá zvučně,
„rád bych tě k jízdě osedlal,
já. velím rázně, krátce, stručně,
ty abys vůli moji znal.“
A Husar tady. Váše. malý
juž vozí se mu po hřbetě,
a Toník větší, cesty znalý,
pomocen na tom výletě.
A jedou, jedou cvalem dále,
tam vrzla. u vrat závora.,
rekovně zpřímen Váša stále
s Husarem kluše do dvora.