Uživatel:Kloin/Popis království českého/Předmluva

Popis království českého František Palacký
	Předmluva	I. Rakovnicko

Knížka tato není a nechce být více než pouhý katalog všech osad neboli míst obydlených ve království Českém, a to nejen nyní jsoucích a známých, ale i zašlých již a zapomenutých. Sestaven jest katalog tento nejvíce pořádkem tím, kteréhož užito v topografii české od J. G. Sommra v 16 dílech vydané, a přidán ku každé osadě počet obyvatelstva z popisu r. 1843 úředně vykonaného jen proto, aby osobnost a důležitost každého místa na krátce tím okatěji a určitěji vyznačena byla.

Spisuje a vydávaje knížku tu měl jsem vlastně dvojí účel: Jeden, a to přední, byl jmenoslovný; druhý, avšak zde jen vedlejší, byl dějepisný. Obírav se od pětmecítma let s prameny dějepisu českého, pozoroval jsem záhy, do jaké nepaměti upadly u národu našeho nejen starodávné dějiny, příběhy a osudy měst, hradů, tvrzí a vesnic někdy dosti znamenitých, ale často i sama jména jejich původní a přesná. Vše to je zasypáno rumem války třicetileté, a zaplaveno potom živlem cizím národu našemu, tak že v proměněném nyní kroji a rauše novověkém bývá často dost nesnadno rozeznat s jistotou osobnost místní staroznámou. Chtěje tedy přispět pomocí svou zotavujícímu se opět duchu národnímu v Čechách, aby rozmohlé se úřední poněmčilosti v pojmenování vlastních sídel svých tím rychleji zbavil se, čím potvornější byly tytýž úkazy neduhu onoho, podávám krajanům svým tuto popis systematický všech jmen místních ve království Českém, a to sice v rauše jejich původním a čistěnárodním, pokud totiž mi lze bylo jeho se dozkoumat.

O místopisných studiích svých podal sem časem svým již ve Časopisu českého Museum (r. 1834 str. 404 sl. 1835 str. 211 sl. a 1846 str. 55 sl.) zprávy obšírnější, jichž to zde opakovat nemohu; připomínám jich jen proto, abych laskavého čtenáře s .větším. důkladem ubezpečit mohl o tom, že jména ode mne v popisu tomto položená kdekoli se uchylují od obyčeje nynějšího, nepocházejí z pouhého snad jen filologického domyslu, ale ze mnohonásobného a podrobného zkoumání starých pramenů místopisných, ve vlasti naší a zvláště v Praze dosti hojně zachovaných. Ať to dím králce, prostudoval jsem k tomuto cíli všecky téměř staré kvaterny desk zemských i dvorských království Českého, jakož i všecky předhusitské knihy zápisné, které někdy první arcibiskup Pražský Arnošt z Pardubic pro arcidiecesi svou založit byl dal; prohledal a pročítal jsem listin a písemností starých na statisíce a nejen vypsal sobě z nich podrobných zpráv místopisných množství nesčíslné, ale i rozdělil velikou jich částku dle míst, na kteréž se vztahují, tak že již nyní mohl bych o každém jednotlivém místě, zvláště pak o starých hradech, tvrzích i osadách farních, sestavit podrobný dějepis místní. Samo pak sebou se rozumí, že mohu-li udat z dobrých pramenů, co v dávných časech se dálo ku příkladu na hradech Střekově, Blansku a ve příležících k nim vesnicích, vědět také mohu a musím, kterak hradové ti a vesnice ony za starodávna se jmenovaly. Mámť i úmysl, budu-li živ a zdráv, podat časem svým všecky tyto materialie obecenstvu našemu v obšírném hisloricko – topografickém i rodopisném slovníku českém, až jen ku práci této pro jiné, které neméně důležité jsou, dostihnout budu moci. Potom také neopominu vzdát veřejné díky několiku mladším přátelům, kteří v nesmírné této práci mne podporovat nepřestávají.

Že ve zkoumání totožnosti starého jména s novějším téhož aneb podobného jména místem počínal jsem sobě nejen s pilností ale i se všemožnou opatrnosti, o tom dověří mně bohdá všichni, kdo se o podobnou práci sami pokusili; doufám, že neshledají v tom ohledu příliš mnoho chyb ve knize této. Avšak já nekojím se proto nadějí, že by dílo mé ovšem bez poklések bylo; v tak náramném množství dat rozmanitých nepobloudit nikdy bylo by nad lidskou možnost; a protož já se vděčností přijmu každé ponaučení, které vlastenci v této věci zběhlí mně udělit ráčí, aby v budoucím aspoň díle historickém bylo lze vyhnouti se dalším omylům. Ovšem pak rád uhlídám, když že krajin napolo poněmčených jména česká, kterých jsem já ze starých pramenů dopídit se nemohl, z místních archivů aneb i z živého podání mně oznámena budou.

Dílo mé, r. 1845 počaté, dohotoveno a k tisku podáno bylo již r. 1847; velikými proměnami ve březnu 1848 povstalými zastaveno pak pokračováni v tiskárně až ku podzimku téhož léta. Tím se vykládá, proč tu stav panství a statků i majitelů jejich všude ten se jeví, který r. 1847 úředně udán byl. Další proměny, které po zrušení všech saudů patrimonialních nastat musejí v rozdělení země na kraje, okresy a osady nové, neponechají arci dílu mému napotom ceny další nežli pouze historickou: avšak nebude proto bohdá nemilo potomstvu dovědět se i z něho také, kterak Čechy celé před úplným zrušením feudalismu rozmanitě roztříděny a rozděleny byly.

V historickém směru, aby někdejší důležitost každého místa čtenáři hned do očí padala, užil sem v tisku toho prostředku, že pamatnější z historie města, hrady, tvrze a jiné osady tištěny jsou kursivou, a přidána k nim znamení zvláštní, dle kterýchž jejich někdejší kategorie sama se zračí. Znamení taková jsau:

pro královská města, jiná města vůbec, městečka, staré hrady, staré tvrze, staré kláštery, kostelní podání čili fary a kaplanstva ve předhusitské době.

Znamení tato stojí-li za jménem místním, označují vůbec stav dávný, aspoň před bit­vou Bělohorskou bývalý; a stojí-li přede jménem, stav nynější.

Kde více forem jednoho a téhož jména se podává, tam forma první obyčejně starší, původnější a tudíž i pro naši dobu správnější se být vidí; jen kde původní forma ode dnešní tak se liší, že k ní více navrátit se nelze, postavena jest ku konci v závorce.

Znamení otázky (?) při jménu jest znamení pochybnosti, zdali jméno to pravé jest, nejsouc mně ze starých a dobrých pramenů, alebrž jen z novějších německých topografií známo. Kde pak celé jméno v závorce se znamením otázky se staví, tam sluší tak tomu rozumět, že jméno samo sice ze starých listin známo jest, ale při tom pochybno, zdali skutečně k místu tomu se vztahuje, při kterémž se udává. Tak ku příkladu když na str. 54 stojí: „(Zalužany ?) = Sensel" a „(Řeřivice ?) = Serhitz" - dává se na znamení, že v okolí tom, kde nyní vesnice německé „Sensel“ a „Serbitz“ leží, bývaly ještě v XVI století vesnice české „Zalužany" a „Řeřivice"; zdali ale vsi ty jsou ty samé, o tom já nic jistého tvrdit nemohu, alebrž jen domyšlení své vykládám.

V Praze, 30 prosince 1848.

Spisovatel.