Uživatel:Kloin/Obecní kronika Malšice

Malšice (Pamětní kniha městyse Malšic) - kronika obecní - 1928-1966 čerpáno z SOkA Tábor licence PD CZ

lněný olej

Ze semene lněného (líněte) se tlačil na mlýně „Bejšovci“ olej lněný ke svícení nebo k pečení koblih. Postup byl následující: Doma se „líně“ dalo sušit za kamna - sušilo se tak dlouho, až se z něj kouřilo a prášilo. Usušené se vezlo k Parmovům („Na Bejšovec“) v pytlích. Tam se semeno tlouklo ve stoupách. Stoupy byly ve mlýně 3-5, všechny na jednom „táhle“, hnaném vodou.

Utlučené „líně“ se prosívalo na řešetě, co zbylo ještě se několikrát dalo do stoupy. Pak se vše pražilo na velkém plechu a po vypražení zavázalo do plátna a mezi dvěma kladami lisovalo, až tekl olej. Zbytek v plátně byl „záboj“ pro dobytek (pokrutiny). Od jednoho záboje se platívalo 5 krejcarů.

Také se do mlýna nosily hrušky na „pracharandu.“

Doma, ve stoupách si lidé tloukly kroupy.

Železná kráva

Železná kráva patřila k břemenům, která sužovala velmi českého sedláka. Vznik tohoto břemene byl asi následující: Mělo-li záduší (fara) právě peněz dost, koupilo krávu (též jalovici), kterou nabídlo některému potřebnému osadníkovi s tím podotknutím, aby živé zvíře opatrně ošetřoval a tak dlouho z něho ustanovený plat faře odváděl, dokud by živou krávu týchž vlastností a ceny vrátiti nemohl. Přišel-li nájemce o krávu, musel určitý plat z ní odváděti dál. Tak plat ten přecházel skoro v plat věčný. Někdy i mnohý osadník z dobročinnosti odkázal faře živou krávu, k spáse své duše, a tak přispěl k rozmnožení tohoto tíživého břemene. Platy ze „železných“ krav nebyly stejné. Prvotně se odváděl vosk; 1 libra vosku za 1 železnou krávu. Později se platilo i penězi. Někdy se platilo při sv. Václavě, jinde při Havle, jinde při Martině. Největší počet krav bylo 5 na jednom gruntě, zhusta byly tři, velmi často dvě. Ve zlých a neúrodných dobách válečných nemohli lidé i při nejlepší vůli platiti. Povinnost jejich byla tak větší a větší, nehynula ani po letech. Tak se hromadily dluhy, čili „zestavovalo se.“ Jen málokdy udělalo záduší přes dluhy ty křížek. Chtělo své za každou cenu, zdali je to v poplatní síle dluhujících na to se neptalo nikdy. Teprve výkup, který se prováděl v sedmdesátých letech devatenáctého století zbavil naše lidi „železných krav.“ Z Malšických „železných krav“ se platilo při Martině 23 3/4 krejcaru ?nepřečteno??. Když nastal výkup, složilo se v Malšicích do zádušní „kasy“ (v Želči) 20 zlatých šajnů jako výkupné z protivného závazku jemuž v celém kraji nikdo nerozuměl.