Uživatel:JAn Dudík/Pošta československá 1919

Část I. Úvod

Starorakouské známky, tj. známky předlitavské části bývalé rakousko-uherské monarchie, vydané dne 1. října 1916 ( 82. nařízení Pošt a telegrafů ve Véstníku č. 79 ze dne 24. září 1916, obsaženo v CX1. části říšského Zákoníku ze dne 24. září 1916 pod č. 319) mély v československé republice platnost až do 1. března 1919 současně s prvními známkami československými.

Samozřejmě nebylo možno tyto starorakouské známky hned po našem převratu nahraditi novými. Měl jsem vícekrát příležitost pojednati o tisku prvních známek československých a vylíčiti staré potíže a nesnáze, s nimiž se tisk setkal. Opakovati se zde nenáleží do rámce tohoto textu. Jest však na místě uvésti, že na přetisku 2 starorakouských známek pracovalo se hned první den po převratu, nedošlo však k němu. Zato se však objevily přetisky mimostátního původu, z nichž sběratelům dobře známy jsou přetisky revolučního komitétu: „Provisorní československá vláda" a český znak a „Československá státní pošta a spojený znak (tzv. „pražské" vydání), kromě toho ovšem i privátní přetisky budějovické a hlubocké (lev a „Česko-slovenský stát"), přetisky „Česká pošta" a „Československá Republika" a jiné. Tyto objekty, mající původ v nezkrotném nadšení prvních dob popřevratových a touze po odstranění známek starorakouských, jsou sběrateli hojné hledány v domnění, že jde o známky státní ( hlavně cizina zdá se býti i nyní o nich špatně informována), náleží však rozhodně do speciálních sbírek Republiky Československé, pokud sběrateli běží o to, aby sbírka byla úplným obrazem chaotických dob převratových.

Prvních známek Československé republiky počalo se užívati postupné od 18. prosince 1918, avšak teprve v únoru 1919 bylo možno jimi dostatečně zásobiti úplně vyčerpané poštovní úřady a teprve dne 1. března 1919 platnost starorakouských známek v naší republice zastaviti.

Na Slovensku, které se stalo součástí Československé republiky, užíváno bylo až do 1. března 1919 známek uherských, pokud byly na tamních poštovních úřadech v zásobě. Asi od 25. prosince užívalo se ovšem již i tam našich známek československých.

Také na Slovensku dvakrát uvedena byla myšlenka, přetisknouti známky uherské českým přetiskem, ve skutek. Jsou to jednak známky s přetiskem „Československá státní pošta" a spojeným znakem, jednak s třířádkovým přetiskem „ Česko - slovenská - pošta" (tzv. vydání Šrobárovo). Ani prvním ani druhým přetiskům nedostalo se úředního schválení z Prahy a platí o nich totéž, co jsem řekl výše o přetiscích na známkách rakouských.

Pro úplnost poznamenávám zde ještě, že z nedostatku rakouských známek od listopadu 1918 až do konce února 1919 pomáhaly si některé poštovní úřady zcela zbytečné tím způsobem, že užívaly různých přetisků: T, P, PORTO, DOPLATIT, D a podobné, jimiž známky výplatní, spěšné i novinové na známky doplatní měnily, nebo přetisků „FRANCO", jimiž ze známek doplatních, spěšných a novinových známky výplatní vytvářely. Tyto známky, jimž sice nedostávalo se sankce nadřízených úřadů, které však přes tyto byly mlčky trpěny, rozštěpily sběratele na dva tábory. Jedni je naprosto zavrhují, poukazujíce hlavně na velkou možnost padělků, jiní je, pokud o jich zaručené pravosti se přesvědčili, náruživé sbírají. O jejich oprávněnosti ve sbírkách speciálních nemůže býti sporu a jsou jako výše uvedené známky přetiskové cennou ukázkou těžkých dob, jaké naše pošta na počátku našeho osvobození prožívala.

Státní přetisk známek starorakouských a uherských

Nařízením Ministerstva pošt a telegrafů v Praze č. 3426-VI-19 ze dne 8. února 1919 (Věstník č. 9, str. 32) staly se starorakouské a uherské známky na půdě československé republiky neplatnými. Nařízení toto zní:

„Platnost starorakouských a uherských známek na území státu Československého zastavuje se koncem měsíce února 1919, takže od l.března 1919 mají výhradní platnost známky československé.

Zastavení vztahuje se na všechny druhy známek, a to na známky výplatní, doplatní, spěšné a novinové. Poštovní celiny platí prozatím i dále, bude však jejich platnost také v době nejbližší zastavena. (Toto se stalo výnosem Ministerstva pošt a telegrafů číslo 33.530/VI-19 ze dne 20. září 1919, Věstník č. 31, str. 250.)

Rakouské a uherské známky, nacházející se v majetku obecenstva, mohou býti nejdéle dne 15. března 1919 u poštovních úřadů za nové známky československé bezplatné vyměněny. Po tomto datu je každá výměna vyloučena.

Zásilky všeho druhu, které po vypršení platnosti starých známek budou ještě těmito frankovány, budtež odmítány respektive pokládány za nevyplacené a bud tak s nimi nakládáno.

Vyměněné staré známky, jakož i zbylou zásobu jest odvésti hospodářské ústředně v Praze cestou hospodářských úřadů do konce dubna 1919. Po této lhůté nebudou takovéto odvody přijímány.

V Praze, dne 8. února 1919"

Odvod poštovních známek trval delší dobu. Veškeré odvedené známky musely býti úředně přepočteny, srovnány dle jednotlivých hodnot a účelné zapáskovány.

Odváděno bylo bud v celých listech o 100 kusech, v půllistech nebo čtvrtkách. Menší skupiny a jednotlivé známky byly většinou již úřady poštovními nalepeny na listy v počtu 25 kusů. Mnoho, zejména vyšších korunových hodnot rakouských, nalepeno bylo na staré tiskopisy celou plochou, dokonce byly listy kolem dokola ostřihovány, čímž ovšem zoubky mnohých známek (zejména fialových a modrých 10 korunových rakouských) valné utrpěly.

Nastala otázka, co počíti s těmito známkami? Odvedeno bylo v celku:

známek rakouských za 7 593 868 K
známek uherských za 1 098 170 K

úhrnem za: 8 692 037 K

Bylo zřejmo, že nově vybudovaný stát, jehož vydání dosahovala horentních sum, nemůže tyto známky zničiti. Byla by to bývala nehospodárnost, v nynější dobé neodpustitelná!

Rozhodnutí znělo: známky budou vypotřebovány a budou k tomu účelu přetištěny přetiskem „Pošta Československá 1919”.

Touto prací byla pověřena tiskárna fy A. Haase v Praze, která v poměrné krátké době za stálého dozoru poštovních orgánů přetiskla různobarevnými přetisky na ručních strojích z odvedeného materiálu vše, co bylo k přetisku způsobilé.

Poté nastalo třídění a opětné počítání, které trvalo až do 11. prosince 1919.

Výnos o vydání těchto známek zní:

„C.10214-VI-1919

Prodej rakouských a uherských známek s přetiskem.

Od 12. prosince 1919 prodávají se u filatelistické přepážky č. 33 a 34 ve dvoraně hlavního poštovního úřadu 1 v Praze starorakouské a uherské známky posledního vydání, které byly jakožto zbytky odvedeny po 1. březnu 1919 poštovní správě.

Známky tyto jsou opatřeny přetiskem „Pošta - Československá - 1919". K nominální jich ceně připočítává se 50% přirážka.

Známky prodávají se, pokud zásoba stačí, ve větších neb menších sestavách, některé hodnoty též jednotlivé neb v listech. Veškeré tyto známky výplatní, spěšné, letecké, novinové a doplatní mají platnost jako známky výplatní v původní nominální hodnotě až včetně do 31. prosince 1919 a mohou jimi býti v této době vypláceny všechny poštovní zásilky určené pro tuzemskou dopravu v Republice Československé. Prodej známek těchto potrvá, i když pozbudou platnosti, až do úplného vyčerpání zásoby.

V Praze, dne 5. prosince 1919"

Tento výnos zaslán byl všem ředitelstvím Republiky Československé a jimi sdělen oběžníkem všem poštovním úřadům.

Oběžník pražského poštovního ředitelství má číslo: Č.360.978/1919/ IX.b.

Toto znění nebudu uvádět, protože je pouze opisem výnosu, uvedeného výše.

Denním listům dostalo se o tomto vydání zprávy prostřednictvím „Československé tiskové kanceláře." Poněvadž byl zájem o tyto známky nad očekávání veliký a strany hojně užívaly jich na dopisech obyčejných i doporučených, prodloužilo ministerstvo pošt platnost jejich až do 31. ledna 1920.

Výnos zní:

Č. 55.679-VI. 19.

Poštovní známky s přetiskem „Pošta Československá 1919“.

Platnost známek starorakouských a uherských s přetiskem „Pošta Československá 1919", jež byla původně stanovena do 31. prosince 1919, prodlužuje se do 31. ledna 1920.

V Praze dne 29. prosince 1919.

O tom zaslán pražským poštovním ředitelstvím všem poštovním úřadům v Čechách oběžník č. 375.765 - lxb ze dne 1.ledna 1920.

Při prodeji těchto známek bylo vzhledem k nestejnému počtu jednotlivých hodnot nutno dbáti účelného jich rozdělení na všechno kupující obecenstvo. Systém úplných sérií nebyl možný, poněvadž velmi mnoho hodnot bylo zastoupeno nepatrným počtem proti jiným hodnotám, jichž bylo mnoho. Jedině účelným bylo přistoupili k prodeji dle určitého klíče, který byl co nejspravedlivéji určen a dle něhož stanoven poměr počtu hodnot vzácnějších k obyčejnějším. K filatelistické přepážce přidělovány byly určité partie, obsahující většinu hodnot, některé druhy prodávány byly v libovolném množství.

Tento systém byl všeobecné uznán správným, neboť jediné jím bylo zabráněno skoupení méně početných hodnot několika rukama.

Že tyto přetisky byly prodávány pouze u jediné přepážky pražské, stalo se proto, aby vykonávání služby pro strany u jiných přepážek nebylo návalem sběratelů zdržováno. Ani to však není způsob nový: dělo se tak v Uhrách (známky korunovační - 30. prosince 1916 - a známky svatomarketské výstavy - 15. září až 24. října 1917; za každou známku vybírán byl příplatek 1 K), právě tak jako u upotřebených známek bosenských Ferdinandových atd. Nezáleží zajisté na tom, kde se známky prodávají, jsou-li u všech úřadů k vyplácení poštovních zásilek platný. Poštovní správa vydala známky tyto pro všechno obecenstvo; počítala-li při tom též s miliony sběratelů, nelze jí toho zazlívati.

lest mylným domnění, že naše přetisky byly kupovány pouze sběrateli a obchodníky poštovními známkami; naopak, nikdy ještě nezajímala se nejširší veřejnost o nové vydané známky tou měrou, jako o tyto historicky významné přetisky, na nichž výmluvně sloučena vzpomínka na dřívější poddanství s vědomím nynější neodvislosti. A poněvadž veškeré známky tyto státem vydané byly platný k frankování všech poštovních zásilek v tuzemské* dopravě po dobu sedmi týdnů, jsou tyto známky úplně rovnocenné našim známkám běžným, statisíce dopisů bylo jimi frankováno a poštou dopravováno a náleží jim tudíž jak ve sbírkách filatelistických, tak v odborných seznamech a katalozích stejné místo jako známkám současným.

Poštovní úřady, které užívaly až do 1. března 1919 známek rakouských, neodvedly pouze známky posledního vydání z r. 1916/17 výplatní a doplatní, novinové a spěšné a to nejen vydání obdélníkové, pocházející z 15. května r. 1917, nýbrž i vydání první - trojúhelníkové z 1. října 1916, které byvši vzato z oběhu, bylo dne 1. září roku 1918 znova v platnost uvedeno k doplňování dopisnic 8haléřových. Odvedeno bylo i více materiálu staršího jako: doplatní známky s velkými ciframi z roku 1910 na obyčejném, silnějším papíru (hodnoty 2,4, 5, 25, 30 a 50h) a 14 h z roku 1913, dále obé provisorní porta z 21. října r. 1916 (lh Karel VI a 2h Marie Terezie přetištěné šikmým červeným PORTO a černým 15 PORTO 15, vydání z dubna 1917: 10-50h známky s nápisem PORTO nahoře, změněnou hodnotou a hvězdou dole, lOh novinová z r. 1910 aj. Praha odvedla nepatrnou zásobu známek pošty letecké.

Dle předpisu Světového poštovního spolku v Bernu nejsou známky s přechodní dobou platnosti (např. známky pamětní, výstavní, dobročinné a vydání spotřební) na zásilkách do ciziny přípustný.

Z uherských známek odvedeny vedle běžných s obrazy ženců, parlamentu, Karla a Zity, spěšných, novinových a doplatních také známky s tzv. turulem (pták letící nad korunou), kterýžto vzor po 16 let udržoval se na známkách uherských a přichází v přetisku pouze v 7 hodnotách, (70fil je z doby pozdější), dále válečné 10, 15 a 40 fil a konečné uherské doplatní s černými číslicemi a různými průsvitkami.

Mnohé z těchto známek byly zastoupeny ve velmi nepatrném počtu a nemohlo se jich ovšem každému sběrateli dostati.

Tvar přetisku.

Starorakouské a uherské známky vykazují několik různých tvarů. Nejvétší formátem svým jsou vyšší korunové rakouské, nejmenší známky novinové a výplatní a známky uherské. Některé hodnoty mají tvar obdélníku na výšku, jiné obdélníku ležmého a jsou zde i známky tvaru trojúhelníkového.

Tato nestejnost byla příčinou, že i k tvarům přetisku nutno bylo voliti různé formy, jež se liší jednak velikostí písmen, jednak délkou, polohou a vzdálenostmi jednotlivých řádků. Všechny přetisky jsou však třířádkové a stejného znění a jsou buď šikmé, směřující od levého dolejšího k pravému hořejšímu rohu známky, neb vodorovné. U šikmých shledáváme u jednotlivých druhů různý sklon.

Písma volená k přetiskům jsou zcela zvláštní, neužívané typy tiskařské. Slova skládána byla z jednotlivých písmen a ulity štočky. Po skončeném tisku bylo vše zničeno.

Celkem užito na známkách rakouských 5 různých přetisků a na známkách uherských 3 přetisků (nebudu jednotlivé druhy přetisku popisovat, protože v současné době jsou popsány jak v katalozích, tak v monografii).

Barva přetisku

Většina známek přetištěna jest přetiskem černým. Barva tato má různé odstíny, bývá někdy intensivní, velmi černá, jindy slabší do Šeda neb do hnědá. Závisí to jednak na tlaku, jakým bylo tištěno, jednak na Přetisk velmi černý, svétlý i matný, do šeda neb do hnéda objevuje se mnohdy i na témže listu. Nápadný jsou rozdíly zbarvení hlavné u 2()h známek rakouských světlých (velmi černý a hnědočerný), dále u 60h, kdež bývá značně šedý, konečně i u některých hodnot 2-4 korunových.

Vedle přetisku černého užito bylo přetisku modrého a to u rakouských známek výplatních 6h a 1 K a u spěšných 2h. Stalo se tak proto, aby se nesešly barvy žlutá a černá. Tisky hodnoty 6h a 1K a 2h spěšně s černým přetiskem přišly též do oběhu. Možno je v pravém slova smyslu považovati za chybné tisky.

Nedokonalosti přetisku

Téměř u všech hodnot jeví přetisk mnoho nedokonalostí, a to jednak v celku, jednak v jednotlivých písmenech neb cifrách.

Snad u každé hodnoty nalezli již sběratelé zkomoleniny, z nichž nej-obyčejnéjší jsou: typy nedotištěné, silněji tištěné, zalité barvou (P, O, A), zlomené, s bezbarvými neb ohraničenými černými kroužky, jichž původ hledati se sluší jednak v bublinkách liteřiny, při lití vzniklých, neb v bublinkách barvy, jednak v perforačních papírových výsecích, jež spadly ze známky na desku. Některé z nich jsou typické, objevují se pravidelně na témže místě, jiné náhodné.

Pokud se týče háčků a čárek na písmenech, shledáváme: háčky a čárky volné a přisedlé, čárky tlusté a tenké, háčky vykrojené (normální) a zaplněné, též poloviční (hlavné u Č). Tu a tam schází čárka neb háček úplné.

To platí hlavně o přetiscích velkopísmenných. U známek s přetisky prostřední velikosti (jako novinové rakouské) bývají odchylky méně význačné: zalité P, O, A, 9, nedotištěná písmena, čárka na A, kličky na Š a Č spojené neb volné a podobné.

Zvláštnosti.

Jelikož se chýlil rok ku konci a vzhledem k letopočtu 1919 na známkách natištěnému, bylo nutno, aby známky ten rok vyšly. Nebylo tudíž k radosti mnohého sbératele možno ohromný materiál tak prohléd-nouti, aby vše, co odchylného neb nepodařeného, mohlo býti vyloučeno a nedostalo se do přídělů filatelistické prodejny.

Podobné uvítáno bylo všeobecné kruhy filatelistickými, že jsem roztřídil dle velikosti a papíru tak zvané typy známek 2-10 korunových výplatních, čímž ovšem zájem sbératelú velice byl povzbuzen. Nékte-ré odrůdy a nuance barev nalezeny byly v ostatním materiálu teprve dodatečné neb až témi, kdož známky koupili.

Zmíním se o nékterých téchto zajímavostech.

Známky 2-10 korunové.

Vydání rakouských známek z října r. 1916 má 4 hodnoty provedené jemným půltónovým tiskem z hloubky. Jsou to známky:

2 K tmavomodrá;
3 K tmavokarmínovéhnédá;
4 K tmavoolivovézelená;
10 K tmavofialová.

Známky tištény jsou na tuhém papíře s našedivélým neb namodralým nádechem, který přechází pozdéji v papír čisté bílý. Jsou 30mm vysoké a 25 mm široké a představují tak zvaný I. typ. Takové bylo první vydání téchto známek.

Známky 2 a 3 K objevily se v červnu r. 1917 v nápadné nižším a širším tvaru, který méří 29 x 25 % mm a zove se typem II. Papír jejich jest jiný, tenší, poresní, bélejší. Klížení jasné bélavé neb nažloutlé. Dotazy ve Vídni učinéné byly zodpověděny v ten smysl, že jde o roztažení papíru, jenž při tisku z hloubky se navlhčuje a pak nestejné vysychá. To zdá se býti ovšem neuvěřitelným, poněvadž celý list známek tohoto druhého typu jest o 9 mm širší. V kruzích sbératelských udržuje se houževnaté domnénka, že známky tištény jsou z nové rytých štočků. Specialisté rozlišují nadále dva typy téchto známek.

Současné s objevením se téchto rozdílů byli sbératelé znova překvapeni, jelikož barvy známek byly příliš tmavé, čímž se stalo razítko (hlavné na průvodkách) nečitelným. Počínaje srpnem r. 1918 vycházely postupné - bez zvláštního výnosu - v barvách svétlých:

2 K bleděmodrá;
3 K růžová;
4 K jasné žlutozelená;
10K svétleji fialová.

U všech hodnot téchto známek možno opét rozeznati I. a II. typ.

Krátce před převratem (v září 1918) nastala zména papíru, podmí-néná všeobecnou papírovou kalamitou. Nový papír jest velmi tenký a v jeho strukturu vmíšeny jsou tenké černé chloupky. lest to tak zvaný žilkovaný, chloupkový papír (Faserpapier). V dobé uvedené vyšly na ném hodnoty:

2 K svétlemodrá;
3 K svétlerůžová.

Druhé dvé hodnoty:

4K svétlezelená;
10K svétlefialová

vydala Vídeň až v březnu r. 1919 a přetiskla je krátce gotickým šikmým přetiskem „Deutsch-Oesterreich". Mezi známky odvedené poštovnímu úřady nedostaly se tedy tyto dvé hodnoty cestou obvyklé objednávky z Vidné, jak se délo před převratem, nýbrž jen tím způsobem, že je úřad nékomu vyménil.

Poznámka autora: k přetisku, o némž v tomto spisku jednám, nebylo žádných známek z Vidné k vyrovnání nákladů nékterých hodnot objednáno, ani nebyly od soukromých osob k přetisku přijímány, jak mnohým s námi „dobře smýšlejícím- také občanům republiky naší tvr-diti se zachtélo!

Jiné zvláštnosti.

U výplatních hodnot rakouských 3 hal a 90 hal rozeznávati možno dvojí až trojí druh papíru. Až do dubna r. 1918 měl papír téchto známek nažloutlý nádech. Po té byl papír čiře bílý. Krátce před převratem tenčí, poresní, jak zejména na 3, 10 a 60 hal známkách lze pozoro-vati. Některé hodnoty známek vydání 1916 - 1919 měly tak zvané ochranné pruhy s počitadly. Od počátku října 1918 pak barevné pruhy nahoře a dole. U rohových známek různých hodnot shledáváme též kontrolní značky v podobě hvězdiček neb čárek.

Uherské známky mají pravidelné ochranné pruhy s počitadly. Tyto pruhy bývají u nékterých druhů známek na pravé a dolejší straně zachyceny přetiskem. Kontrolními značkami jsou tu na nékterých listech měsíce ( úplňky a půlměsíce).

Rakouské známky jsou bez průsvitky, u uherských nacházíme jakožto průsvitku kříže. U výplatních kolmé, u doplatních a parlamentů ležící. U oněch též koruny.

Různé zoubkování vyskýtá se bohudík pouze u spěšných obdélníkových a diferencuje mezi 11 x/i a 12 %. Dvojí pak u uherských doplatních 12 a 50 fil s černou cifrou 11 %: 12 a 15.

Známky byly mnohdy před přetištěním porouchány (jako dlouhým ležením u úřadů, častým počítáním a p.). Krajní známky dopředu neb dozadu ohnuty (přeložky a záložky), složeny neb skrčeny (složky a skrčky, falty), povrch jich odřen (tisk na bílé púdé).

Z nápadnějších zvláštností, pokud mi byly hlášeny a předloženy, uvádím:

a) Tisky posunuté.

Objevují se u všech hodnot dosti zhusta ve větším posunu, směřujícím buď dolů neb nahoru, častěji napravo, zřídka nalevo. U hodnot 2-4 korunv zaviněn iest oosun u prvního nákladu při tisku tím, že nebylo o

obou typech téchto hodnot ničeho známo a přetisk sestavený pro list I. typu nestačil pro typ II.

Posuny o jedno písmeno nejsou významné, filatelistický zajímavé jsou posuny o více písmen. Například u 50hal hnédé PORTO, kdež přechází posun nahoru polovicí přetisku na druhou známka, podobné u 2 koruny bledémodré, 40 a 50fil Zity, u níž je posun napravo tak značný, že první kolmá řada známek nalevo jest vůbec bez přetisku.

Idou-li přetisky až na ochranné pruhy, jak se stává u známek uherských, ponecháme je u známek.

b) Přetisk obrácený.

Přetisk tento sméřuje od hořejšího levého rohu známky k pravému dolejšímu a znám jest u rakouské doplatní 4hal z roku 1910 a 25, 30 a 40hal z roku 1916. Povstal bezdéčné tím způsobem, že jednotlivý list známek byl ve sloze otočen o 90 stupňů k levé strané, což nebylo zpozorováno, ponévadž jsou tyto doplatní známky přesným čtvercem.

c) Přetisk převrácený.

Vznikl tím, že bud ve sloze byl list položen převrácené (hlavou dolů) neb omylem tak do stroje dán. lest mi znám u rakouských hodnot : 5, 15, 20, 40, 60, 80, 90hal, 1,4 a 10 Korun prvního vydání tmavého, 2 Koruny svétlé vydání prvého, 3 a 4 Koruny svétlé vydání druhého a 10 Koruny svétlé vydání prvého. Také u doplatních známek v roku 1910 (velká cifra) 6hal. Dále u doplatních z roku 1916 ( malá cifra) 15 a 30hal. Modré doplatní 1 Koruna, 15 a 20hal Marie Terezie. Také u uherských známek 15 fil válečné, 2, 5, 20 a 35 fil ženci, 10 a 20fil Karel, 50 fil Zita a

1 a 6 fil doplatních červené cifry.

d) Obtisk

lest bezpečné výkon stroje, kdykoliv sblížily se obé desky, aniž byl vložen list, který mél tisk přijmouti. Tu pak následující dva až tři listy jeví na zadní strané obtisky v zrcadlovém obraze. První intensivní, druhý a třetí slabší. Obtisky jsou známy u vétšiny hodnot. e) Dvojitý přetisk.

Tento přetisk (dvakrát paralelné) je znám u hodnot rakouských: 5hal znak a 2 Koruny bledémodré, jakož i u uherských 2 fil turul, a 10 fil ženci. U hodnoty 2 fil žluté jest druhý přetisk značné bledší au 10 řil se oba přetisky částečné kryjí. 40hal rakouská výplatní je známa s přetiskem velmi černým a tlustým, jak nékterá písmena ukazují, jde zde o dvojitý přetisk téméř úplné se kryjící.

Zkoušení pravosti přetisku.

Možnost padélkú přetisku není ve filatelii nikdy vyloučena. S tím bylo v kruzích filatelistických již od prvního dne počítáno. )ak sbéra-telé, tak i obchodníci poštovními známkami sjednotili se na způsobu, jakým proti padélkům postupovati. Předné jest to zkoušení známek a opatřování originálů původními razítky, za druhé opatrnost při získávání známek téchto od osob neznámých, za třetí popud, aby sbérate-lé méné zkušení kupovali pouze od reelních firem, které jim mohou poskytnouti záruku pravosti. Pražské spolky filatelistické i obchodníci opatřují známky své kont rolní (garanční) značkou, záručkou. lest však naprosto nutno, aby každý sbératel neb reelní obchodník osoby, jež by prodejem téchto známek budily podezření, ihned zadržel a úřadům odevzdal.

Dosud objevivší se padělky nejsou zdařilé, aby mohly vzbuzovati obavy. Míním ostatné, že šílený chvat, se kterým nynéjší doba přímo chrlí do své-ta spousty nejrůznéjších známek, jest účinnou brzdou obtížnému hotovení a zceňování fals, jež bují lépe v dobé klidné, kdy nekyne ze všech stran lehký a výnosný výdělek z prodeje známek pravých. Ovšem neradím, aby okolnost tato byla pušténa ze zřetele, neradím zanechati stráže, nýbrž ji zdvojiti a hlavné ve veřejném tisku na možnost fals upozorňovati.

Zkoušení známek provedou ochotné zkušení odborníci, kteří mají záruční razítka, jež na zadní stranu známek vtiskují. Poštovní razítko na téchto známkách jest též zárukou pravosti, byť ne úplnou.

£ádám pak sbératele a obchodníky, aby mi každý případ objevení íalsa neb i pouhého podezření ohlásili a doklad předložili. Sám též ke zkoušení známek a označení jich záručkou jsem vždy ochoten.