Tvůj hlas/Sacco a Vanzetti
Tvůj hlas | ||
V Krvavě uličce | Sacco a Vanzetti | Ivan a Lenin |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Sacco a Vanzetti |
Autor: | Josef Hora |
Zdroj: | HORA, Josef. Tvůj hlas. Moravská zemská knihovna v Brně |
Vydáno: | V Praze: Fr. Borový, 1931 |
Licence: | PD old 70 |
Související články ve Wikipedii: Aféra Sacco-Vanzetti |
Proud prošel dvěma těly,
je konec.
Aby pak spravedlnost nežívala hladem,
posadili na křeslo popravní
mezi dva nevinné vraha.
A tak zemřeli ti dva Italiáni,
Sacco a Vanzetti.
Se stromu demokracie, jejž jsi tak miloval,
básníku Walte Whitmane,
sype se zlato na klín jejich soudců
a lživých svědků.
Kdo ví dnes z nich,
že smrt dvou spravedlivých
se zaťala jak sekera v tvůj kořen,
ó Ameriko?
Zbyla jim a nám všem
jen nenávist, zbraň chudých.
Oni šli na smrt, mohli odpustiti,
my žijem.
Zbyl jen hlas Vanzettiho,
jenž dolehl k nám všem:
Přiveďte miliony lidí!
Přiveďte miliony lidí, aby viděli,
že přišli pozdě,
že není zákonů,
že není práva,
že není boha,
krom zlata a vraždy.
Směj se, ó Ameriko,
a tanči
pod stromem dolary dštícím
na modrém pobřeží Palem!
Je jen o dva dělníky méně,
nic, než dvě prašivé ovce,
jež přišly nakazit stádo
ovcí, ochotných k stříži.
A tak zemřeli ti dva Italiáni,
Sacco a Vanzetti,
ukazujíce v praskotu jisker přes celou Ameriku,
kam vede cesta chudých.
Kráčíme za urnou a jejich popelem,
i stroje mlčí.
Moře se vzdouvá, pokračuje hra hvězd
v pohybu práce, ještě prokleté.
Ale jak dlouho jim budeme choditi na pohřeb,
viděti tmou svých očí mí jeti temný stín,
stín Vanzettiho s košíkem plným ryb,
stín Sacca, kynoucího dětem, jež osiřely?
Jak dlouho, jak dlouho?