Tvůj hlas/Rudé stíny

Údaje o textu
Titulek: Rudé stíny
Autor: Josef Hora
Zdroj: HORA, Josef. Tvůj hlas.
Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno: V Praze: Fr. Borový, 1931
Licence: PD old 70

Když oheň v šeru mává rukama
 a hází z kamen na zeď rudé stíny,
 vlak za vlakem se žene nad náma
 a letí s námi do tmy, do ciziny.

Hluboko v nás se vzbouzí práce měst
 a prostor stepí, kde co krok, to míle.
 Ach, růže dálek! Nepřestanou kvést
 a v rudých stínech voní zase bílé.

Plamen jak had se po zdi vyplazil
 a mořskou pěnou střikl po mé pleti.
 Šept přístavů a šepot modrých mil
 nad sopkami a v mrtvých chaluh spleti.

A když jak plachta potopená v tmách
 bezvládně klesá na měkký klín ticha,
 jsme na dně, slyš, a jdeme po troskách,
 čerň hrobů, zlatém dlážděných tu dýchá.

Tvá ruka jako ruka plamene
 se vztyčila a klesla, kapitáne,
 a sláva děl, jež v hloubi zelené
 o novém ohni sníti nepřestane.

A strašné oči potápěčů všech,
 jež ztrnuly nad závějemi zlata.
 A kouzlo perel, mlžné jako vzdech,
 po jehož tvaru marně slepec hmatá.

Jsme na dně, slyš, a jdeme mlčením,
 v němž jako kouř se chvějí mrtvá slova.
 Ale až procitnem a vstanem, vím,
 v pozdravu našem zazní temně znova.